ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.438.2019:14
sp. zn. 4 As 438/2019 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. 9 A 119/2019 - 31,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. 9 A 119/2019 - 31, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 5. 11. 2019,
č. j. 9 A 119/2019 - 31, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost
o ustanovení zástupce. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že zásah žalované,
spočívající v nezajištění výkonu ochranného léčení, které žalobci uložil Krajský soud v Ostravě
dne 7. 8. 2019 pod sp. zn. 1 T 55/93, je nezákonný a dále, aby městský soud zakázal žalované
v tomto nezákonném zásahu pokračovat.
[2] Městský soud konstatoval, že žalobce v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech uvedl, že je nemajetný a nemá ani žádné příjmy, neboť není po převozu do Věznice
Jiřice dosud pracovně zařazen. Ze sdělení Věznice Valdice, v níž byl žalobce umístěn před výše
zmíněným převozem do Věznice Jiřice dne 21. 8. 2019, však vyplývá, že dne 13. 8. 2013
byl žalobce vyřazen z evidence mezi nepracující, jelikož odmítl nastoupit na pracoviště. Městský
soud následně po zhodnocení aktuálních majetkových a výdělkových poměrů konstatoval,
že žalobce měl možnost opatřit si potřebné finanční prostředky na úhradu soudního poplatku,
avšak z vlastní vůle jí nevyužil, přičemž v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 7 As 328/2017 - 15. Následně doplnil, že ani tvrzená
snížená pracovní schopnost žalobce nevylučuje jeho možnost pracovat, přičemž tuto skutečnost
žalobce ani nijak nedoložil. Pokud tedy žalobce dlouhodobě nevyužíval možnosti opatřit
si potřebné finanční prostředky prací, nic na tom podle městského soudu nemění ani fakt,
že po přesunu do nové věznice není dosud pracovně zařazen. Současně jestliže žalobce
již v minulosti neprojevoval snahu opatřit si prostředky na obranu svých práv, je podle městského
soudu neefektivní vyčkávat s rozhodnutím o soudním poplatku až do ukončení tříměsíčního
vyhodnocovacího období ve Věznici Jiřice. Na základě výpisu z účtu žalobce vyhotoveného
Věznicí Valdice ke dni 20. 8. 2019, jehož zůstatek činil 12.809 Kč, pak městský soud uzavřel,
že žalobce není ani zcela nemajetný.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že obdobně rozhodl Městský soud v Praze již usnesením ze dne 25. 9. 2019,
č. j. 6 A 55/2019 - 25, kterým mu nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho
návrh na ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 23. 7. 2019,
č. j. 2 As 177/2019 - 17, předmětné usnesení zrušil. Městský soud tak podle stěžovatele
v nyní posuzované věci postupoval v rozporu s principem legitimního očekávání,
přičemž v této souvislosti stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1663/16. Stěžovatel následně k otázce jeho vyřazení do evidence nezaměstnaných
dne 13. 8. 2013 poukázal na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Dále namítl,
že ačkoliv peněžní zůstatek na jeho účtu ke dni 23. 10. 2019 činil 13.382 Kč, městský soud
se nijak nezabýval skutečností, zda s touto částkou může plně či alespoň zčásti nakládat. Jeho účet
je totiž rozdělen do několika podúčtů, z nichž na jediném z nich, se kterým může disponovat,
tzv. na osobním „O“, se nachází částka jen 3 Kč. Stěžovatel uzavřel, že městský soud nezjistil
dostatečně ani skutkový stav věci, když jeho snížená pracovní schopnost o 30 % a nutnost
pracovat jen při trvalém dohledu a režimových opatřeních vyplývá již z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 4 Ads 275/2017 - 42. Nejvyššímu správnímu soudu
proto stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal na důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení „kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé“.
[7] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[9] V posuzovaném případě ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel byl dne 21. 8. 2019
přesunut z Věznice Valdice do Věznice Jiřice a umístěn na nástupní oddělení. Dne 11. 10. 2019
byl umístěn do kmenového oddílu a zařazen v evidenci nezaměstnaných. Stejného
dne také začalo tzv. první vyhodnocovací období trvající tři měsíce, po jehož uplynutí
by byl stěžovatel odbornými pracovníky věznice posuzován ohledně jeho možného pracovního
zařazení. Ze sdělení Věznice Valdice dále vyplývá, že stěžovatel byl ve výkonu trestu odnětí
svobody pracovně zařazen v době od 7. 12. 2011 do 5. 4. 2012 a od 24. 7. 2013 do 13. 8. 2013,
kdy byl mezi nepracující vyřazen z důvodu odmítnutí nástupu na pracoviště. Ke dni 23. 10. 2019
pak stav účtu stěžovatele vedeného Věznicí Jiřice činil 13.382 Kč. Stěžovatel městskému soudu
předložil také vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém
uvedl, že nemá žádné příjmy a současně má několik dluhů v celkové výši 541.485 Kč. Na možné
pracovní zařazení stěžovatele má pak podle předmětného prohlášení vliv také jeho snížená
pracovní schopnost o 30 %, přičemž pracovat může pouze při trvalém dohledu a režimových
opatřeních.
[10] Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem městského soudu, že snížená pracovní
schopnost stěžovatele nevylučuje jeho možnost ve věznici pracovat. K vyslovení takového závěru
si totiž městský soud neopatřil náležité důkazní prostředky. Přitom rozhodoval v době, kdy dosud
neskončilo ani první vyhodnocovací období, jehož výsledkem by bylo právě odborné zhodnocení
možnosti pracovního zařazení stěžovatele. Městský soud si tedy neopatřil dostatečné podklady
pro svůj závěr o schopnosti stěžovatele pracovat v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody.
[11] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud doplňuje, že na základě šest let staré
skutečnosti spočívající ve vyřazení stěžovatele mezi nezaměstnané kvůli nenastoupení
na pracoviště nelze bez dalšího usuzovat na budoucí možnosti stěžovatele opatřovat
si potřebné peněžní prostředky prací. Navíc Nejvyšší správní soud se hodnocením
zdravotního stavu a sníženou pracovní schopností stěžovatele zabýval již v rozsudku
ze dne 18. 7. 2019, č. j. 4 Ads 275/2017 - 42. V něm konstatoval, že podle posudků
vypracovaných posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí je stěžovatelova
pracovní schopnost snížena o 30%, přičemž tyto závěry posudkové komise dostatečně
zdůvodnily a zdejší soud ve shodě s krajským soudem neodhalil ani žádné jiné nedostatky
předmětných posudků.
[12] Městský soud v napadeném usnesení dále s odkazem na stav účtu stěžovatele uvedl,
že není zcela nemajetný, jelikož může disponovat částkou minimálně 12.809 Kč.
Nikterak však nezjišťoval, zda má stěžovatel dispoziční oprávnění s těmito prostředky nakládat,
a to podle §25 zákona č. 169/1999 Sb., či nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České
republiky č. 14/2018, zvláště pokud ze samotného výpisu z účtu vyplývá jeho rozdělení
do několika druhů zvláštních kategorií. Rovněž pro uvedený závěr si tedy městský
soud neopatřil náležité důkazní prostředky (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2 As 177/2019 - 17, a ze dne 28. 8. 2019, č. j. 1 As 205/2019 - 19).
IV. Závěr
[13] Uvedené vady řízení mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí městského soudu
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli a zamítnutí jeho návrhu na ustanovení
zástupce pro žalobní řízení. Proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty první
před středníkem s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
V něm bude městský soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným
v tomto zrušovacím rozhodnutí. Městský soud se tedy v dalším řízení bude zabývat
jak aktuálními reálnými možnostmi pracovní činnosti stěžovatele ve věznici, tak zhodnocením,
zda je oprávněn nakládat s celou částkou zůstatku na jeho účtu vedeném věznicí, či zdali případná
nižší částka, se kterou je stěžovatel oprávněn nakládat, mu umožňuje účinně bránit svá práva
u soudu. V tomto směru si městský soud opatří potřebné důkazní prostředky. Rovněž náležitě
zváží další skutečnosti nezbytné pro posouzení žádosti stěžovatele o přiznání osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro žalobní řízení. V dalším řízení městský soud
rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu