ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.466.2019:32
sp. zn. 4 As 466/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: DUMAT soukromý
podnik, v.o.s., IČO: 47154292, se sídlem Čsl. letců 1677/17, Přerov, zast. JUDr. Miroslavou
Kočárovou, advokátkou, se sídlem Moravcova 259/9, Kroměříž, proti žalované:
Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2,
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2016, č. j. 902036516, sp. zn. 27/0711033a14, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 30. 10. 2019, č. j. 65 Af 128/2016 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně
žalobce JUDr. Miroslavy Kočárové, advokátky, se sídlem Moravcova 259/9, Kroměříž.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 15. 6. 2016, č. 712008116, Státní energetická inspekce, územní
inspektorát pro Olomoucký kraj, uložila žalobci pokutu ve výši 987.000 Kč a náhradu nákladů
řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce dle tohoto rozhodnutí uplatnil neoprávněně u ČEZ
Distribuce a. s. elektřinu údajně vyprodukovanou v období leden 2011 až prosinec 2013 v malých
vodních elektrárnách (MVE) Lýsky a Osek nad Bečvou, která však vzhledem k technickým
parametrům MVE a průtokovým podmínkám nemohla být v daném množství vyrobena.
Tím žalobce spáchal správní delikt dle §16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
[2] Označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce v žalobě proti rozhodnutí žalovaného namítal, že rozhodnutí správních orgánů
jsou nepřezkoumatelná, neboť správní orgány nevyšly při posouzení věci ze stavu ocejchovaných
a neporušených elektroměrů umístěných na obou MVE a názor, že účtované množství elektrické
energie neodpovídá technickým parametrům a průtokům, založily na neprůkazných,
neměřitelných a odhadovaných skutečnostech. Zatímco hodnoty naměřené elektroměry
představují exaktní veličiny korespondující fakturovaným částkám, správními orgány odhadované
množství vyrobené energie je založeno toliko na znaleckém posudku prof. Ing. Jana Šulce, CSc,
který provedl výpočet dle vlastní úvahy a vyšel z podkladů, které neodpovídají realitě. Maximální
dosažené výkony obou elektráren jsou reálné. Žalovaným tvrzená možnost zásahů
do elektroměrů je vyvrácena vyjádřením technika, který prováděl revizi elektrických zařízení,
a správnost obou elektroměrů potvrdila i kontrola provedená společností ČEZ Distribuce.
Pokud žalovaný dovozoval nemožnost výroby fakturované elektřiny ze snížení čtvrthodinových
maxim vyrobené energie v době ohlášení kontroly, pak takový úsudek je zcela nesprávný,
jak vyplývá z grafů předložených žalobcem v řízení před správními orgány. K poklesu vyrobené
elektřiny totiž postupně docházelo v průběhu celého roku 2014 bez ohledu na zahájení kontroly.
Ke kolísání objemu vyrobené elektřiny docházelo i v předchozích letech, jak žalobce
demonstroval v tabulce výroby energie v jednotlivých měsících let 2011 až 2014. Měření
vyrobené elektřiny v rámci kontroly dne 7. 11. 2014 nebylo správné, neboť došlo k zablokování
jednoho ze dvou rozváděcích okruhů turbíny. V případě řádné funkce zařízení a otevření turbíny
na 96,9 % by se musel výkon blížit nominálnímu výkonu turbíny 80 kW, nikoli naměřenému
24,2 kW. Správní orgány dále vycházely z podkladu Povodí Moravy z 6. 1. 2015, dle něhož činil
průtok náhonu Strhanec dlouhodobě 3,5 m
3
/s. Ve stanovisku Povodí Moravy z 16. 7. 2015
se pak uvádí, že změřený dlouhodobý průtok náhonu v letech 2008 a 2009 činil 3,2 m
3
/s, v letech
2011 až 2014 měření neprobíhala, ale dá se předpokládat stejný průtok. Další stanovisko Povodí
z 13. 4. 2016 uvádí, že při výšce hladiny 92 cm činil naměřený průtok 3 m
3
/s. S těmito
informacemi žalobce nesouhlasí, měření zpochybnil použitím nevhodných přístrojů
a nezohledněním dalších přítoků náhonu (potok Trnávka). Ve skutečnosti byl průtok v náhonu
nadlepšován v součinnosti s jezným, p. D. Tato praxe byla jeznému až v roce 2015 zakázána
Povodím Moravy. Hydropotenciál náhonu je mnohem vyšší, než vzaly v úvahu správní orgány,
při výšce hladiny 100 cm činí 4 m
3
/s, přičemž výška hladiny dosahuje i hodnot o 10 cm vyšších.
Tyto hodnoty nebyly vzaty v úvahu znaleckým posudkem na stanovení reálné produkce elektřiny,
na němž jsou založena rozhodnutí správních orgánů.
[4] Žalobce dále brojil proti výši pokuty, která je pro něj dle jeho názoru likvidační. Činnost
žalobce byla v posledních letech utlumena, neboť společníci odešli do důchodu, a je udržována
jen v rozsahu nezbytném pro pokrytí splátek úvěru. V letech 2011 až 2015 tvořil hrubý zisk
žalobce 109 tis. až 266 tis. Kč. Nemovitosti žalobce jsou zatíženy zástavním právem. Vzhledem
k výši pokuty a tomu, že se jedná o společnost s osobním ručením společníků – starobních
důchodců, bylo by pro její uspokojení nutno zlikvidovat žalobce a rozprodat majetek společníků
(připravit je o střechu nad hlavou).
[5] Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č. j. 65 Af 128/2016 – 81 (dále též první
rozsudek krajského soudu), žalobu zamítl. Žalovaný správně vyšel ze zjištění, že dne 22. 11. 2014
byly rozplombovány elektroměrové rozvaděče bez přítomnosti pracovníka ČEZ Distribuce
a plomby byly touto společností obnoveny až 28. 11. 2014. Proto není vyloučeno, že v mezidobí
mohlo dojít k ovlivnění údajů o vyrobené elektřině. Od ohlášení kontroly dne 4. 11. 2014
do 13. 4. 2015 došlo k znatelnému poklesu výkonu obou MVE cca na polovinu hodnot
dosahovaných v předchozím období. Pochybnosti správních orgánů o správnosti údajů
zaznamenaných elektroměry byly důvodné. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by snížení výroby
po 4. 11. 2014 bylo způsobeno technickými důvody (poškozením zařízení) či přírodními
podmínkami (z vyjádření Povodí Moravy vyplývá, že v daném období byl průtok v náhonu
normální).
[6] K námitce nesprávného stanovení hydropotenciálu náhonu Strhanec soud uvedl,
že se ztotožňuje se správními orgány, které vycházely při zjištění běžného průtoku z vyjádření
Povodí Moravy jako správce toku, která se žalobci nepodařilo zpochybnit ani předložením dvou
fotografií, na nichž je zobrazena situace vyšší hladiny, než z jaké vycházela zjištění správních
orgánů. Soud odmítl provést výslech navrženého svědka správce elektrárny, neboť pokládal
za vyloučené, že by mohl dlouhodobě udržovat nadstandardní průtok v náhonu,
navíc vedle MVE Osek nad Bečvou byla diskrepance zjištěna i u MVE Lýsky, na kterou nemohla
mít případná manipulace průtoku jezným žádný vliv. Za podstatné považoval soud to, že reálné
měření průtoku provedené dne 13. 4. 2016 prokázalo skutečný průtok náhonu ještě nižší,
než z jakého vycházely správní orgány při stanovení možností produkce elektřiny oběma MVE.
[7] Krajský soud nepovažoval za důvodné ani námitky týkající se znaleckého posudku,
z něhož vycházely správní orgány. Uvedl, že je oprávněn posoudit pouze otázky skutkové
a právní, zatímco odbornými závěry posudku je vázán. Za situace, kdy žalobce nepředložil
oponentní znalecký posudek, který by posudek provedený v řízení před správními orgány
zpochybnil, nemá soud důvod o správnosti znaleckého posudku pochybovat.
[8] Výši pokuty krajský soud shledal přiměřenou.
[9] Proti prvnímu rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalobce. Polemizoval
s posouzením otázky věrohodnosti záznamu elektroměrů a možné manipulace s nimi. Jednání
žalobce nemohlo založit naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle zákona o cenách,
za který byl potrestán, a správní orgány nedefinovaly, v čem mělo spočívat jednání žalobce
zakládající odpovědnost za správní delikt. Stěžovatel dále napadl závěry krajského soudu týkající
se průtoku v náhonu Strhanec. Krajský soud měl provést navržený výslech svědka, který
byl obeznámen se situací na místě. Z jeho prohlášení, které stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti,
vyplývá, že v rozhodném období udržoval průtok v náhonu na úrovni 4 až 4,5 m
3
/s. Zpochybnil
i názor krajského soudu, že je vázán znaleckým posudkem provedeným v řízení před správními
orgány a nepřísluší mu přezkoumávat jeho odborné závěry. Žalobce předložil kasačnímu soudu
oponentní znalecký posudek Ing. Oldřicha Kretka, kterým hodlal prokázat, že množství vyrobené
a fakturované energie na MVE Osek nad Bečvou a Lýsky odpovídá jejich hydropotenciálu.
[10] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 4 As 38/2019 – 71 (dále
též první rozsudek NSS), zrušil první rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Uvedl, že krajský soud může uvážit, které navržené důkazy provede a které nikoli, pokud některé
důkazy odmítne provést, musí svou úvahu řádně odůvodnit. K návrhu na ustanovení znalce
se však krajský soud nijak nevyjádřil. K návrhu provedení důkazu výpovědí svědka Daniela M.
sice krajský soud uvedl, proč jej zamítl, nicméně toto odůvodnění nemůže obstát, protože MVE
Osek nad Bečvou a MVE Lýsky užívají obě jako zdroj vodní energii z téhož náhonu Strhanec, a
pokud tedy krajský soud poukázal, že svědkem případně potvrzené „nadlepšování“ průtoku
v náhonu Strhanec nemohlo vysvětlit vyšší produkci (oproti posudku provedenému ve správním
řízení) energie v MVE Lýsky, není tento argument logický. Druhý důvod, o který krajský soud
odmítnutí tohoto důkazu opřel, tj. že správní orgány spolehlivě prokázaly hodnoty průtoku
v náhonu, z nichž vycházel znalecký posudek, rovněž není zcela dostatečný. Je totiž pravdou, že
správní orgány vycházely ze sdělení správce toku (Povodí Moravy s. p.), to však je důkaz spíše
nepřímý a správnost tohoto vyjádření správce toku může být vyvrácena jinými přímými důkazy.
Pokud správní orgány dále vyšly ohledně stanovení průtoku z měření provedeného správcem
toku dne 13. 4. 2016, je třeba poukázat na to, že rozhodné období pro posouzení reálnosti
vykázaných hodnot vyrobené elektřiny jsou roky 2011 až 2013, kdy mohla být (a podle tvrzení
žalobce byla) hodnota průtoků odlišná od roku 2016.
[11] Otázka správnosti hodnot průtoku v náhonu Strhanec, ze kterých vycházel znalec
ustanovený správními orgány při zpracování znaleckého posudku týkajícího se reálnosti
vykázaných a fakturovaných hodnot vyrobené energie, je klíčová pro posouzení věci.
Pokud by se totiž žalobci podařilo prokázat jeho tvrzení o tom, že hodnoty průtoku
v rozhodném období byly podstatně vyšší než ty, z nichž vychází znalecký posudek, mohlo
by to mít za následek závěr o tom, že správní orgány neprokázaly s dostatečnou jistotou,
že se žalobce dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu.
[12] Jestliže žalobce uplatnil v žalobě konkrétní námitky proti znaleckému posudku
provedenému v řízení před správními orgány, kterými zpochybnil použité vstupní hodnoty
i závěry, ke kterým znalec dospěl, nebyl namístě poukaz krajského soudu na to, že „odbornými
závěry znalce je soud vázán“. Krajský soud pochybil i v tom, že zcela opomenul návrh stěžovatele
na provedení důkazu znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce. Nejvyšší správní soud
tak uložil krajskému soudu, aby v dalším řízení zvážil návrhy na provedení dalších důkazů
navržených žalobcem (znalecký posudek Ing. Oldřicha Kretka k posouzení hydropotenciálu
MVE Osek nad Bečvou a Lýsky, čestné prohlášení D. M. a V. D. či výslech navržených svědků).
Pokud provedení těchto důkazů shledá nepotřebným, je třeba, aby tuto svou úvahu náležitě
odůvodnil.
[13] Krajský soud následně v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované a věc
jí vrátil k dalšímu řízení. Za procesní situace, která nastala pro prvním rozsudku NSS, dospěl
k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci §76 odst. 1 písm. b), neboť skutkový stav,
z něhož vyšla žalovaná, vyžaduje rozsáhlé doplnění. Pro rozhodnutí věci by totiž krajský soud
musel posoudit správnou hodnotu průtoku v náhonu Strhanec za situace, kdy žalobce předložil
znalecký posudek a čestná prohlášení osob, která jsou pro věc relevantní. Aby uvedené otázky
byly postaveny najisto, je třeba, aby žalovaná doplnila dokazování. Zavázal tedy žalovanou,
aby provedla výslech žalobcem navržených svědků, popř. vysvětlila, proč jeho provedení není
potřebné, a posoudila, zda znalecký posudek Ing. Kretka je v rozporu se závěry posudku
provedeného v řízení před správními orgány, a jaká byla hodnota průtoku v náhonu
v rozhodném období. Krajský soud měl za to, že pokud by měl sám zjišťovat skutkový stav
naznačeným způsobem, musel by provést velké množství důkazů a posoudit otázky odborného
charakteru, čímž by nahrazoval činnost žalované.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[14] Proti naposledy uvedenému rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost žalovaná
(dále jen „stěžovatelka“). Zpochybnila potřebu provést dokazování výslechem D. M., správce
elektrárny, a V. D., správce jezu, neboť krajský soud mohl tyto svědky vyslechnout sám.
K návrhu výslechu revizního technika K. T. a stěžovatelka uvedla, že revizní technik se nemůže
vyjadřovat k otázce manipulace s měřením vyrobené elektřiny, neboť není vybaven potřebnými
informacemi ani přístroji. Může pouze konstatovat, zda přístroje byly zaplombovány.
Stěžovatelka považuje za důležité, že měření vyrobené elektřiny v obou MVE bylo řešeno
nepřímým měřením, tj. fakturačním elektroměrem, který je ve vlastnictví provozovatele
distribuční soustavy, a měřícími transformátory proudu, které byly v majetku žalobce. Tento
způsob měření se používal, pokud by proud při přenosu výkonu přesahoval možnosti vlastního
elektroměru. Stěžovatelka netvrdila, že bylo manipulováno s elektroměry, nýbrž má za to, že
došlo k manipulaci s měřícími transformátory: namísto předepsaných transformátorů 1:40 u
MVE Osek a 1:30 u MVE Lýsky mohly být žalobcem používány transformátory s převodem
1:20, resp. 1:15. Po ohlášení kontroly mohl žalobce vyměnit transformátory za správné a následně
dne 28. 11. 2014 nechat měřidla zkontrolovat a zaplombovat technikem provozovatele
distribuční soustavy. K poklesu vyrobené elektřiny po provedení kontroly dochází i nadále a
tvrzení žalobce, že došlo k zablokování jednoho ze dvou rozváděcích okruhů turbíny, považuje
stěžovatelka za „ryze exkulpační“. K tomu stěžovatelka uvedla hodnoty vyrobené elektřiny
v obou MVE v jednotlivých letech 2011 až 2019. Dále stěžovatelka poukázala na to, že při
měření průtoku v náhonu provedeném 13. 4. 2015 bylo dosaženo výkonu na MVE Osek 47 kW a
na MVE Lýsky 41 kW a žalobce mohl v mezidobí odstranit závady snižující výkon. Měření
průtoku ze dne 13. 4. 2015 pokládá stěžovatelka za spolehlivé.
[15] Stěžovatelka dále obsáhle polemizuje se znaleckým posudkem Ing. Kretka,
jehož podklady jsou prohlášení pánů M. a D., dále studie SINDLAR z dubna 2018 ke kapacitě
náhonu, které však k posudku nejsou připojeny. V posudku se argumentuje manipulačním řádem
jezu z roku 1981, v rozhodné době však již byl nahrazen manipulačním řádem pro roky 2010 až
2015, podle něhož jsou průtokové hodnoty odlišné. Posudek dále opomíjí trnávecké stavidlo,
které slouží k přepouštění vody z Trnávky do hlavního toku Bečvy, a dále Zádvornické stavidlo,
které slouží k odběru vody z náhonu pro rybníky Osecký a Panský. Znalec vyšel z výškového
zaměření hladiny toku Strhanec, u něhož stěžovatelka vysvětluje, proč naměřený hrubý spád 2,98
m, resp. 3,66 m u jednotlivých MVE, není sám o sobě určující, protože je podstatný rovněž
průtok turbínou. Měření neuvádí, jakého výkonu turbína při měření dosahovala. Znalec dle
stěžovatelky provedl účelově přepočty množství maximálně možné vyrobené energie
v rozhodném období tak, aby odpovídalo žalobcem vykázaným hodnotám. Rovněž je třeba brát
v úvahu dobu využití instalovaného výkonu u jednotlivých MVE, čímž se znalec nezabýval. Proto
posudek není objektivní, znalec řádně nezjistil průtočné poměry na náhonu Strhanec a vyšel
z tvrzení osob, které byly na provozu MVE zainteresované. Naopak posudek prof. Ing. Jana
Šulce, který použila stěžovatelka ve správním řízení, takové nedostatky nemá.
[16] Kasační stížnost dále brojí proti závaznému právnímu názoru napadeného rozsudku,
že stěžovatelka má v dalším řízení zjistit skutečnou hodnotu průtoků vody v náhonu Strhanec
v rozhodném období, neboť může být odlišná od hodnoty naměřené v roce 2016 (správně 2015).
Stěžovatelka dle svého názoru tuto hodnotu dostatečně zjistila, a to na základě stanoviska Povodí
Moravy ze dne 16. 7. 2015. Dále stěžovatelka odkázala na přílohu č. 6 znaleckého posudku
prof. Šulce, kde je uvedena řada průměrných hodinových hodnot o průtocích v letech 2011
až 2013. Bylo v pravomoci soudu ustanovit znalce za účelem zpracování revizního znaleckého
posudku, na což však krajský soud rezignoval a neprovedl kvalifikovaný důkaz. Průtoky vody
však stěžovatelka považuje za podružné, vzhledem k hltnosti turbín v předmětných MVE
a skutečnosti, že vykázaná nadvýroba elektřiny byla způsobena zásahem do měřicího zařízení.
Požadavek na zjištění skutečné hodnoty průtoku vody v náhonu v rozhodném období
dle požadavku krajského soudu je nadto nereálný.
[17] Stěžovatelka má za to, že provedení uvedeného dokazování je věcí soudu, který
rozhoduje v plné jurisdikci, a dále trvá na tom, že závěry znaleckého posudku prof. Šulce
provedeného ve správním řízení jsou správné a krajský soud z nich měl vycházet.
Nebyly tedy naplněny podmínky pro postup dle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť nebylo třeba
provádět rozsáhlé dokazování. Krajský soud se řídil nesprávnými závěry vyslovenými v prvním
rozsudku NSS o možném vlivu „nadlepšování průtoku“ v náhonu, nedostatečné průkaznosti
znaleckého posudku, povahy vyjádření Povodí Moravy k průtoku coby pouze nepřímého důkazu,
možnosti odlišného průtoku v letech 2011 až 2013 oproti naměřeným hodnotám z roku 2016
(správně 2015) a o nutnosti vypořádat se s dalšími důkazními návrhy žalobce. Krajský soud
se neřídil doporučeními NSS a důkazy navrženými žalobcem se nezabýval, ačkoli je provést mohl.
[18] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka zjevně nemá zájem
na zjištění skutečného stavu věci, neboť v kasační stížnosti již předem uvádí, že žalobce ovlivnil
výsledky měření vyrobené elektřiny, navzdory opačnému závěru krajského soudu. Žalobce
tak vyjadřuje obavu, že stěžovatelka nebude rozhodovat v dalším řízení objektivně
a bude vycházet z „konspirační teorie“ o záměně proudových transformátorů žalobcem.
Proto bude nutné provést výslech revizního technika Tomka, který by okolnosti jím prováděné
revize vysvětlil a vyjádřil se k možnostem manipulace. Rovněž bude nutné vyžádat stanovisko
distribuční společnosti, jak žalobce již opakovaně navrhoval. Žalobce nepovažuje za nutné zadání
revizního znaleckého posudku, neboť dosud nebyl vyslechnut ani znalec Ing. Kretka ani navržení
svědci p. M. a D. Studii SINDLAR si stěžovatelka může vyžádat od Povodí Moravy. Žalobce tak
má zato, že se sice jedná o rozsáhlé dokazování, nicméně se obává o nestrannost stěžovatelky při
dalším rozhodování.
III. Posouzení kasační stížnosti
[19] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní
soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Ze shora provedené rekapitulace vyplývá, že jde především o posouzení otázky,
zda krajský soud pochybil, pokud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí stěžovatelky
podle §76 odst. 1 písm. b) proto, že skutkový stav, který správní orgány vzaly za základ
napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé doplnění.
[22] K tomuto důvodu zrušujícího rozsudku se NSS vyjádřil v rozsudku z 3. 10. 2019,
č. j. 8 As 210/2017 – 40, body 23 – 24,
takto:„Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS,
z nějž vyplývá, že v případě, kdy žalobce (jako je tomu v posuzované věci) byl v řízení před správními orgány
pasivní a začne aktivně hájit svá práva prostřednictvím nových tvrzení a důkazních návrhů až v rámci žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu, může krajský soud věc projednat, provést navržené důkazy a vypořádat nová
tvrzení žalobce v řízení o žalobě (bod 45 cit. usnesení). V bodě 49 rozšířený senát ovšem doplnil, že ‘smyslem
soudního přezkumu ve správním soudnictví není nahrazovat činnost správních orgánů
a vyprazdňovat účel správního řízení. Pokud tedy krajský soud dospěje k závěru, že nedostatky
ve zjištění skutkového stavu jsou takového rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo
nahradit činnost správních orgánů, uloží soud tuto povinnost správnímu orgánu (§76 odst. 1
písm. b/ s. ř. s.)‘. Otázka, kdy dokazování v řízení před krajským soudem již přesahuje rámec stanovený §77
a znamená nahrazování činnosti správních soudů, zatím nebyla dostatečně judikaturou vyjasněna
a při posuzování této otázky je třeba postupovat individuálně případ od případu (srov. Kocourek, T. in: Kühn, Z.,
Kocourek, T. a kol.: Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 662). Rozšířený senát
jistě nemínil citovaným usnesením zcela vyloučit možnost krajského soudu zrušit bez jednání (tj. i bez provádění
důkazů) rozhodnutí správního orgánu, pokud skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého
rozhodnutí, nemá oporu ve spise nebo je s ním v rozporu. Naopak, jak vyplývá z výše citovaného, rozšířený senát
ponechal prostor pro úvahu krajskému soudu, zda rozhodnutí správního orgánu zruší, nebo zda dokazování
doplní a skutkový stav zjištěný správním orgánem, který žalobce zpochybnil, ověří či vyvrátí.“
[23] Stěžovatelka v této souvislosti zpochybnila potřebu provedení výslechu svědků M., D. a
T. Otázka případného „nadlepšování“ průtoku v náhonu není ve věci rozhodná, neboť je podle
stěžovatelky zjištěno, že k manipulaci s měřením vyrobené elektřiny v rozhodném období
docházelo, a to prostřednictvím výměny měřicích transformátorů v obou MVE. K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že stěžovatelka na str. 19 napadeného rozhodnutí uváděla, že nesprávnost
naměřených hodnot vyrobené elektřiny vyvozuje z technických parametrů MVE a průtokových
podmínek v rozhodném období, a pokud hodnota zaznamenaná elektroměrem přesahuje
fyzikálně technické možnosti množství vyrobené energie, nelze tento údaj považovat za pravdivý.
Na str. 20 napadeného rozhodnutí pak stěžovatelka uvedla, že v rámci kontroly pracovníci SEI
nezjistili způsob možného ovlivnění záznamu vyrobené energie, nicméně naměřené hodnoty
s odvoláním na hydroenergetický potenciál náhonu a nepřímé měření pomocí proudových
transformátorů nevylučují možný zásah do měřicího zařízení. Stěžovatelka na stejném místě
uvádí, že neoprávněný zásah do plomb v rozvaděči nebyl distribuční společností potvrzen.
Z toho vyplývá, že stěžovatelka v napadeném rozhodnutí neměla za prokázané, že žalobce
konkrétním způsobem manipuloval s měřidly vyrobené energie, a toto uváděla jako hypotetickou
možnost vzniku objektivního rozporu mezi množstvím energie, které MVE žalobce v daném
období mohly vyrobit, a vykázanými hodnotami. Žalobce pak neprokázal, že by vynaložil veškeré
úsilí, aby porušení povinností dle zákona o cenách zabránil (srov. str. 22 napadeného
rozhodnutí). Stěžovatelka proto nyní nemůže dovozovat, že manipulace s měřidly, resp. její
konkrétní způsob, byla objektivně v řízení před správními orgány prokázána. Naopak takové
zjištění, popř. jeho vyloučení, může být pro posouzení otázky odpovědnosti žalobce za správní
delikt rozhodující.
[24] Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s úvahou krajského soudu o potřebě doplnění
skutkových zjištění, mj. i provedením výslechu navržených svědků, neboť tak by bylo možno
potvrdit nebo vyvrátit jednak stěžovatelkou přijaté závěry o možné manipulaci s měřidly, jednak
o průtokových poměrech v rozhodném období v náhonu Strhanec, které jsou relevantní
pro stanovení množství elektřiny, které mohlo být vyrobeno v MVE žalobce v letech 2011
až 2013.
[25] Pokud pak stěžovatelka zpochybňuje různé aspekty posouzení otázky množství elektřiny,
kterou bylo lze vyrobit, ve znaleckém posudku Ing. Kretka, a tím objektivitu závěrů v tomto
posudku vyjádřených, Nejvyšší správní soud se nyní nemůže těmito námitkami stěžovatelky
zabývat, neboť tento znalecký posudek nebyl doposud proveden v řízení před správními soudy
jako důkaz. Nelze však jeho relevanci a priori odmítat, jak činí stěžovatelka, neboť se týká otázky,
která, jak bylo shora opakovaně konstatováno, je rozhodující pro správné posouzení otázky
odpovědnosti žalobce za správní delikt, z nějž jej správní orgány viní.
[26] Situací, kdy je v procesu dokazování potřeba hodnotit znalecké posudky, které
se ve svých závěrech rozcházejí, se soudy zabývaly již vícekrát. V nálezu Ústavního soudu
ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, byl zdůrazněn požadavek kritického hodnocení
všech důkazů včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek nepožívá větší důkazní síly
než jiné důkazní prostředky a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní
korektnosti, ale též věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření posudku, včetně
přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání,
věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod
použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Soudy (a stejně tak správní orgány) nesmí
slepě důvěřovat závěrům znalce a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost rozhodování
na znalce. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, jsou správní orgány
povinny v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací pokusit se odstranit vzniklé
pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností
o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, je třeba postupovat podle pravidla
„in dubio pro reo“ a rozhodnout ve prospěch účastníka.
[27] V rozsudku NSS ze dne 1. 7. 2010, č. j. 7 Afs 50/2010 - 60, č. 2138/2010 Sb. NSS,
byla řešena situace, kdy mezi dvěma znaleckými posudky předloženými v řízení před správními
orgány byly shledány rozpory. V takovém případě „je na místě, aby tyto rozpory a nesrovnalosti [správní
orgán] odstranil. Nelze tak ale učinit tím, že prohlásí znalecký posudek, který mu nevyhovuje, za nadbytečný,
resp. irelevantní, a proto že jej neosvědčuje jako důkaz.“ Kasační soud dále předestřel, jakým způsobem
by mělo odstraňování rozporů probíhat: „Rozpory a nesrovnalosti v uvedených znaleckých posudcích
lze odstranit v prvé řadě prostřednictvím výslechu znalce, popřípadě znalců obou. Pokud by ani tyto výslechy
nevedly k objasnění nejasností, bylo by namístě přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání nebo reviznímu
znaleckému posouzení. Obdobně se již vyslovila starší civilistická judikatura tak, že: ‘Pokud měl soud
při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o té samé otázce, musí je vyhodnotit v tom
smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází
ze závěrů druhého znaleckého posudku; proto tuto úvahu je zapotřebí vyslechnout oba znalce.
Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, třeba dát tyto závěry
přezkoumat jinému znalci, vědeckému ústavu nebo jiné instituci‘ (R 45/84-Sbírka soudních rozhodnutí
a stanovisek).“
[28] Pokud dále stěžovatelka zpochybňuje některé závěry vyjádřené v prvním rozsudku
NSS, Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne ze dne 8. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 59/2007 - 56, č. 1723/2008 Sb. NSS, v němž se uvádí, že „zruší-li Nejvyšší správní soud
v řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský
soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů v téže věci o kasační
stížnosti proti novému rozhodnutí krajského soudu.“ V řízení o nynější kasační stížnosti
proti napadenému rozsudku krajského soudu tedy Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší
přezkoumávat znovu závěry, které vyslovil ve svém prvním zrušujícím rozsudku a námitky
uvedené stěžovatelkou v její kasační stížnosti v tomto směru jsou dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
nepřípustné.
[29] Stěžovatelka se rovněž mýlí, pokud má za to, že krajský soud se neřídil závazným
názorem vysloveným v prvním rozsudku NSS. Nejvyšší správní soud totiž nezavázal krajský
soud, aby provedl důkazy navržené žalobcem, nýbrž vytkl krajskému soudu, že důvody, o které
opřel svůj závěr, že je provádět nebude, neobstojí. Pokud krajský soud v dalším řízení znovu
návrh na doplnění dokazování zvažoval a dospěl k názoru, že ve svém souhrnu se jedná
o rozsáhlé dokazování, které správnímu soudu nepřísluší, není tento názor v rozporu s názorem,
kterým jej Nejvyšší správní soud ve svém prvním rozsudku zavázal.
[30] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud ve smyslu cit. rozsudku NSS
č. j. 8 As 210/2017 – 40 provedl úvahu o rozsahu potřebného dokazování a vysvětlil,
proč se jedná o rozsáhlé dokazování dle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
se s tímto posouzením v napadeném rozsudku krajského soudu ztotožňuje.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[31] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[32] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona o náhradě nákladů v řízení o kasační stížnosti. Žalobce měl v řízení úspěch,
má proto právo na náhradu nákladů v plné výši. Jedná se o náklady právního zastoupení za jeden
úkon ve věci (vyjádření ke kasační stížnosti) dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
ve výši 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) téže vyhlášky]. Dále má žalobce právo
na náhradu hotových výdajů dle §13 odst. 4 cit. vyhlášky ve výši 300 Kč. Zástupkyně žalobce
je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající
této dani. Stěžovatelka je tak povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti celkem 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
zástupkyně žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu