ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.478.2019:38
sp. zn. 4 As 478/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. K., zast. Mgr. Monikou
Faltusovou, advokátkou, se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, proti žalovanému: generální
ředitel, Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 5. 2016, č. j. 10753-8/2016-900000-302, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, č. j. 6 Ad 17/2016 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti
rozhodnutí vedoucího samostatného oddělení 050 vnitřní činnosti Generálního ředitelství cel
ze dne 28. 1. 2016, č. j. 6003/2016-900000-405, o kázeňském trestu za jednání žalobce mající
znaky přestupku a toto rozhodnutí potvrdil. Naposledy uvedeným rozhodnutím byl žalobce
uznán vinným ze spáchání jednání majícího znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), tím, že porušil povinnost stanovenou v §4 písm. a) a písm. b) a §18 ods t. 1
téhož zákona, když dne 15. 9. 2015 při řízení služebního motorového vozidla tov. zn. Škoda
Octavia, RZ X, při jízdě po nájezdu z Pražského okruhu směrem k rychlostní silnici č. 6,
v pravotočivé zatáčce nepřizpůsobil rychlost jízdy, neboť na mokré vozovce se služebním
vozidlem dostal smyk a došlo k nárazu pravé přední části a následně i pravé zadní části
služebního vozidla do kovových svodidel, která se nacházela vpravo od jízdního pruhu. Žalobci
byl podle §51 odst. 1 písm. e) a odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů (dále též „ZSP“), a §125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu
uložen kázeňský trest pokuty ve výši 1.500 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal, že žalovaný nesprávně
zjistil skutkový stav, což vyústilo v nezákonné rozhodnutí ve věci. K nárazu vozidla do svodidel
podle žalobce došlo z důvodu předchozího průrazu pneumatiky, a není tak pravdou, že by průraz
pneumatiky byl způsoben až poškozenou karoserií po nárazu do svodidel. Jak k tomuto průrazu
došlo, však nebylo řádně prokázáno ani odborným vyjádření odboru kriminalistické
techniky a expertiz (OKTE) Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne 2. 10. 2015,
č. j. KRPS-316892-5/PŘ-2015-011606, ani jinými důkazy prováděnými žalovaným,
resp. služebním funkcionářem v předchozím průběhu řízení. Žalobce upozornil na skutečnost,
že dle závěrů žalovaného měl z důvodu nepřizpůsobení rychlosti jízdy na mokré vozovce
v pravotočivé zatáčce havarovat na pravou stranu. Žalobce je však tohoto názoru, že pokud
vozidlo najede do pravotočivé zatáčky a nepřizpůsobí rychlost jízdy, dostane smyk takovým
způsobem, že jej odstředivá síla vynese na levou stranu vozovky. Žalovaný se však vůbec
nezabýval tím, jakou trajektorií se vozidlo při dopravní nehodě pohybovalo, byť by tento závěr
mohl jasně ukázat, zda k nehodě došlo právě nepřizpůsobením rychlosti jízdy, či z jiné příčiny.
Žalobce si dále položil otázku, jak je možné, že k nehodě došlo pouze v případě jím řízeného
vozidla, když před ním i za ním jela další vozidla. Poukázal na skutečnost, že pneumatiky
na služebním vozidle byly více jak 11 let staré. Poškození pneumatiky zachycená na obrázku
č. 5 a 6 odborného vyjádření OKTE nebyla způsobena nehodou, ale stářím a opotřebením
pneumatiky. OKTE se nezabýval tím, zda byla tato poškození způsobena samotnou nehodou,
nebo zda se jednalo o stav, v němž byla pneumatika před nehodou. Žalobce navrhl
provedení znaleckého posudku, kterým soudní znalec vyhodnotí stav předmětné pneumatiky
před a po nehodě a popíše pravděpodobné příčiny nehody. Při doposud provedeném dokazování
nebyl podle žalobce zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce namítl
také nedostatečné ohledání místa dopravní nehody a jejího okolí. Za vadu řízení žalobce označil,
že žalovaný neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz – svědeckou výpověď spolujezdce. Závěrem
žalobce vyjádřil přesvědčení, že příčinou nehody byla jednoznačně 11 let stará poškozená
pneumatika na pravém předním kole, která pravděpodobně najela v pravotočivé zatáčce
na pevnou překážku ležící na silnici.
[3] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. S ohledem na pořízenou
fotodokumentaci z místa dopravní nehody a obsah protokolu o nehodě v silničním provozu
ze dne 16. 9. 2015, č. j. KRPS-452-3/DNPZ-2015-011606, nepřisvědčil námitce stěžovatele,
že Policie ČR pochybila, když neprovedla ohledání komunikace minimálně od místa,
kde k nějakému nestabilnímu pohybu vozidla došlo, k zjištění existence případné překážky.
Je totiž zjevné, že komunikace byla ohledána přiměřeně, a to i v místě, kde žalobce popisoval
najetí na nespecifikovanou překážku. Městský soud neshledal, že by v průběhu správního řízení
byly závěry odborného vyjádření OKTE zpochybněny jinými důkazy, neboť mezi listinami
založenými ve správním spisu není rozpor a lze z nich učinit souladný závěr. Tvrzení žalobce,
že příčinou dopravní nehody mohlo být poškození pneumatiky před nehodou, odborné vyjádření
OKTE zcela vyloučilo s přesvědčivým odůvodněním, že pneumatika nenese stopy po jízdě
bez plnícího média. Pokud měl žalobce za to, že v odborném vyjádření OKTE jsou takové
nedostatky, které mohly mít vliv na jeho závěr, měl tyto své důvody a úvahy nejenom přednést,
nýbrž také doložit, např. jiným odborným vyjádřením či znaleckým posudkem, který by závěry
obsažené v odborném vyjádření OKTE, případně použité metody zkoumání zpochybnil
nebo vyvrátil. Žalobci se tak závěr žalovaného o skutkovém stavu nepodařilo znevěrohodnit.
Městský soud navázal, že v posuzované věci je skutkový stav zjištěn na základě listinných
důkazů založených ve správním spise. Žalobce neuvedl takové konkrétní okolnosti, které
by byly s to zpochybnit skutkový stav zjištěný žalovaným. Městský soud proto nepovažoval
za potřebné ustanovit znalce. V případě námitky žalobce týkající se stavu pneumatiky se městský
soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že stav pneumatiky nebyl příčinou vzniku nehody.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační
stížnost. Městskému soudu vytknul, že se nezabýval nedostatečným objasněním samotného
průběhu dopravní nehody a nevypořádal se s tím, jak mohlo v důsledku nepřizpůsobení rychlosti
jízdy stěžovatelem dojít k tomu, že stěžovatel v pravotočivé zatáčce havaroval na pravou stranu
vozidla. V uvedeném stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů.
[5] Žalovaný nesprávně odmítl k prokázání průběhu dopravní nehody stěžovatelem navržený
výslech svědka – spolujezdce a soud to nevyhodnotil jako procesní chybu žalovaného. Vadu
řízení spatřuje stěžovatel v tom, že žalovaný i městský soud odmítli provést důkaz znaleckým
posudkem, jenž by na základě podrobného zkoumání poškozené pneumatiky dokázal objasnit
skutečné příčiny dopravní nehody, jelikož závěry OKTE nebyly v tomto ohledu dostatečné.
[6] Žalovaný ani soud nedokáží popsat, jak se konkrétně vozidlo řízené stěžovatelem
při nehodě pohybovalo, tj. proč bylo najednou staženo na pravou stranu, kde se střetlo
se svodidly. Pokud za nedostatečně zjištěného skutkového stavu soud potvrdil právní hodnocení
žalovaného, že příčinou nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti jízdy stěžovatelem, jedná
se o nesprávné posouzení právní otázky soudem. Soud se namísto podrobnějšího hodnocení
zjištění skutkového stavu žalovaným zaměřil spíše na vyvrácení příčiny dopravní nehody
předkládané stěžovatelem. K závěru soudu, že z fotodokumentace z místa dopravní nehody
vyplývá, že povrch inkriminovaného úseku je zcela rovný a nenachází se zde žádné ležící
předměty, stěžovatel uvedl, že pokud by na vozovce ležela pevná překážka, která způsobila
proražení pneumatiky, pak se pravděpodobně po nehodě na vozovce již nacházet nebude,
neboť bude odmrštěna nebo se zachytí v pneumatice.
[7] Závěr soudu o tom, že fotodokumentací z místa nehody byl prokázán skutkový stav,
který následně vedl k právnímu závěru správního orgánu o nepřizpůsobení rychlosti jízdy, označil
stěžovatel za nesprávný. S ohledem na to, že nebyl proveden výřez poškozeného místa
pneumatiky a jeho zkoumání pod mikroskopem, nebylo zjištěno, zda se část takové pevné
překážky nenachází v pneumatice. Za takové situace nelze s jistotou tvrdit, že pneumatika
byla proražena částmi deformované karoserie při nehodě. Ostatně OKTE, na jehož závěry
žalovaný i soud odkazují, to ani jednoznačně netvrdil, když uvedl, že průraz pláště byl způsobený
„s největší pravděpodobností zdeformovanou karoserií“.
[8] Stěžovateli není jasné, jak by mohl nechat sám vypracovat odborné vyjádření či znalecký
posudek za účelem posouzení příčiny poškození pneumatiky, kterou má v držení bezpečnostní
sbor. Stěžovatel přednesl nad rámec svých procesních povinností výtky k práci OKTE
při zkoumání proražené pneumatiky, které získal při konzultaci s několika odborníky, včetně
jednoho soudního znalce. Provedení znaleckého posudku však bylo na správním orgánu, který
jej provést odmítnul, stejně tak jej odmítnul provést soud. Přitom však správní orgány i soud
přejaly závěry OKTE o tom, že pneumatika nenese stopy po jízdě bez plnícího média a že průraz
pláště byl způsoben deformovanou karoserií.
[9] Stěžovatel dále uvedl, že nehodový děj byl velmi pravděpodobně ovlivněn stavem
pneumatik, které byly 11 let staré. Soud se v této souvislosti spokojil s odborným vyjádřením
OKTE, z něhož dle soudu vyplývá, že předmětná pneumatika měla zákonem stanovenou
hloubku dezénu a že stáří pneumatik nemělo na nehodu žádný vliv. Odborné vyjádření OKTE
se přitom ke stáří pneumatik nijak nevyjadřuje, a tento závěr soudu tak je nesprávný.
Dle oficiálního vyjádření výrobců pneumatik, předloženého v průběhu řízení stěžovatelem
se celková životnost používané pneumatiky doporučuje max. 6 let. OKTE se však nepřesvědčil
o tom, v jakém stavu je pneumatika uvnitř. Pokud i za tohoto stavu soud vychází z odborného
vyjádření OKTE, spatřuje v tom stěžovatel nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. Pokud navíc soud odmítá argument stářím pneumatik jako
irelevantní s pouhým poukazem na to, že stáří pneumatik použitelných na vozidle není zákonem
nijak upraveno, považuje to stěžovatel za ignorování faktu, že takto stará pneumatika
může zásadně ovlivnit chování vozidla na silnici.
[10] Závěrem stěžovatel zmínil, že nepovažuje za normální, aby bezpečnostní sbor nutil
své příslušníky jezdit na 11 let starých pneumatikách. Stěžovatel o stáří pneumatik obutých
na služebním vozidle nevěděl a nemohl jej ani rozumně předpokládat. Jako každý řidič
služebního vozidla si před jízdou zkontroloval toliko dezén pneumatik. Těžko tak mohl způsob
své jízdy nějak přizpůsobit vlastnostem vozidla obutého na 11 let starých pneumatikách či stavu
pozemní komunikace. Stěžovatel je zkušený řidič, který znal jak typ služebního vozidla,
tak projížděný úsek, kde se nehoda stala. Neporušil žádnou svoji povinnost, jel stejně rychle
jako auta před ním a za ním, přesto najednou vozidlo začalo táhnout doprava a došlo k nárazu
do pravých svodidel.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti opakuje
námitky, které již žalovaný vypořádal ve svém rozhodnutí. Kasační stížnost je podle žalovaného
pouhým výrazem nesouhlasu žalobce s napadeným rozsudkem, přičemž stěžovatel stále
nepřichází s relevantní argumentací, která by byla způsobilá zpochybnit závěry kasační stížností
napadeného rozsudku, resp. rozhodnutí žalovaného.
III. Posouzení kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud připouští, že městský soud detailně nerozebíral průběh nehody
a nevyjádřil se výslovně k poukazu stěžovatele na skutečnost, že v pravotočivé zatáčce havaroval
na pravou stranu vozidla. Tato skutečnost však nemá za následek nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku, neboť městský soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl řádně zjištěn
na základě listinných důkazů založených ve správním spisu, přičemž stěžovatel neuvedl takové
konkrétní okolnosti, které by byly s to zpochybnit skutkový stav zjištěný žalovaným. Nejvyšší
správní soud se s tímto závěrem městského soudu s přihlédnutím k dále uvedené
argumentaci ztotožňuje a konstatuje v této souvislosti, že NSS v rozsudku ze dne 23. 11. 2017,
č.j. 1 As 299/2016 – 59, vyslovil, že „rozsah reakce soudu na konkrétní námitky by měl být co do šíře
odůvodnění přiměřený. Soudy proto nemusejí odpovědět na každou jednotlivou dílčí argumentaci, zpravidla
postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13).“ Ústavní soud v bodě 68 nálezu
ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, pak výstižně uvádí, že „[n]ení porušením
práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení)
jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky
a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ Skutečnost,
že stěžovatel v pravotočivé zatáčce havaroval na pravou stranu vozidla, nezpochybňuje zjištěný
skutkový stav o dopravní nehodě, neboť ji lze vysvětlit tím, že stěžovatel dostal
smyk, jak je uvedeno v protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 16. 9. 2015, č. j. KRPS-
3156892/PŘ-2015-011606.
[15] OKTE v odborném posouzení dospěl k závěru, že k poškození pláště a úniku plnícího
média z pravé přední pneumatiky automobilu došlo v průběhu dopravní nehody při nárazu
pneumatiky na pevnou překážku (zdeformovaná karoserie). Poškození pneumatiky je tedy
následkem dopravní nehody. Zkoumaný plášť nevykazuje žádné charakteristické znaky úniku
vzduchového média a poškození pneumatiky před dopravní nehodou (jízda na pneumatice
bez plnícího média). V daném případě se nejedná o technickou závadu na pneumatice. Nejvyšší
správní soud považuje tyto závěry OKTE za logické, úplné, srozumitelné a přesvědčivé.
[16] Argumentaci stěžovatele, v níž závěry OKTE zpochybňuje tím, že nebyl proveden výřez
poškozeného místa pneumatiky, jeho zkoumání pod mikroskopem a nebylo zjištěno, zda se část
pevné překážky nenachází v pneumatice, nemůže podle Nejvyššího správního soudu tyto závěry
jakkoliv zpochybnit. Z obrazové přílohy k odbornému vyjádření OKTE je totiž zřejmé,
že poškození pneumatiky bylo takového charakteru, že k jeho vyhodnocení plně postačovala
opticko analytická metoda zvolená OKTE. Tato argumentace stěžovatele proto podle Nejvyššího
správního soudu nezpochybňuje odbornost postupu OKTE a kvalifikovanost jeho závěrů.
[17] Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že není správný závěr městského soudu,
že fotodokumentací z místa nehody byl prokázán skutkový stav. Stěžovatel totiž kromě výše
uvedené argumentace zpochybňující závěry OKTE neuvedl nic, co by zpochybňovalo pořízenou
fotodokumentaci z místa dopravní nehody. Pokud stěžovatel uvádí, že mu není jasné,
jak by mohl nechat sám vypracovat odborné vyjádření či znalecký posudek za účelem posouzení
příčiny poškození pneumatiky, kterou má v držení bezpečnostní sbor, nelze
mu rovněž přisvědčit, neboť v posuzované věci je k dispozici poměrně rozsáhlá
fotodokumentace v rozsahu několika desítek fotografií, ze které lze vycházet při posouzení
poškození pneumatiky. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že stěžovateli nic
nebránilo nechat si na základě této fotodokumentace vyhotovit vlastní odborné posouzení
či znalecký posudek. Výtka stěžovatele vůči správním orgánům i soudu, že neprovedly znalecký
posudek, tak není opodstatněná také z toho důvodu, že v posuzované věci nic nenasvědčuje
tomu, že by příčina nehody a příčina poškození pneumatiky nebyla určena správně. Ani Nejvyšší
správní soud nespatřuje v posouzení způsobu poškození pneumatiky žádné pochybení.
Stěžovatel sice tvrdí opak, toto své tvrzení však nijak nedokládá, a je tak zřejmé, že je založeno
na ničím nepodloženém přesvědčení, resp. domněnkách stěžovatele o jiném průběhu nehody.
[18] Argumentaci stěžovatele, že žalovaný ani soud nedokáží popsat, jak se konkrétně vozidlo
řízené stěžovatelem při nehodě pohybovalo, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil,
neboť průběh nehody je jasně popsán v protokolu o nehodě v silničním provozu
ze dne 16. 9. 2015, č. j. KRPS-316892/PŘ-2015-011606, v němž je uvedeno, že stěžovatel
na mokré vozovce s vozidlem dostal smyk (tuto skutečnost uvedl v podaném vysvětlení také
spolujezdec stěžovatele) a došlo k nárazu pravé přední části a následně pravé zadní části
do kovových svodidel, která se nacházejí vpravo od jízdního pruhu. Z rozhodnutí žalovaného
správního orgánu i rozsudku městského soudu je přitom zřejmé, že z obsahu tohoto protokolu
při posouzení věci vycházeli.
[19] Městský soud řádně zhodnotil podklady, na nichž správní orgány založily své posouzení
věci, a vyjádřil se k argumentaci stěžovatele. Není proto opodstatněná ani námitka stěžovatele,
že městský soud se namísto podrobnějšího hodnocení zjištění skutkového stavu žalovaným
zaměřil spíše na vyvrácení příčiny dopravní nehody předkládané stěžovatelem.
[20] V situaci, kdy skutkový stav byl řádně zjištěn, nebylo již nutné provádět další dokazování.
Nevyhovění návrhu na provedení znaleckého posudku a stejně tak neprovedení výslechu svědka -
spolujezdce proto nepředstavuje pochybení městského soudu, resp. žalovaného. Stejně tak
nepředstavuje pochybení městského soudu, pokud se za této situace ztotožnil se žalovaným
v právním hodnocení věci. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že spolujezdec
stěžovatele do úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 26. 9. 2015, č. j. KRPS-316892-
11/PŘ-2015-0011606, mimo jiné uvedl, že v průběhu cesty se nedělo nic neobvyklého. Po sjetí
z Pražského okruhu a najíždění na rychlostní silnici se vozidlo dostalo do smyku a následně došlo
k nárazu vozidla do svodidel a k zastavení vozidla. Dále zmínil, že vozovka byla v době jízdy
mokrá a nevšiml si žádných závad, které by způsobily poškození pneumatiky, či vychýlení vozidla
z původního směru. Obsah tohoto vysvětlení tedy potvrzuje skutkový stav, ze kterého vycházely
správní orgány i městský soud. Je tak zřejmé, že provedení výslechu tohoto svědka by nepřineslo
žádné zásadní skutečnosti pro posouzení věci a nebylo jej třeba provádět.
[21] Tvrzení stěžovatele, že pokud by na vozovce ležela pevná překážka, která způsobila
proražení pneumatiky, pak se pravděpodobně po nehodě na vozovce již nacházet nebude,
neboť bude odmrštěna nebo se zachytí v pneumatice, představuje pouze spekulaci stěžovatele
a není ničím podloženo. Nevyvrací a nemůže proto zpochybnit závěr soudu ohledně situace
na místě dopravní nehody založený na listinných důkazech obsažených ve správním spisu
(protokol o nehodě v silničním provozu, fotodokumentace). Toto tvrzení stěžovatele přímo
vyvrací obsah protokolu o nehodě, kde je uvedeno, že povrch vozovky je bez závad a také obsah
výše již zmíněného vysvětlení podaného spolujezdcem stěžovatele, který uvedl, že si nevšiml
žádných závad, které by způsobily poškození pneumatiky, či vychýlení vozidla z původního
směru.
[22] V případě námitky, v níž poukazuje na stáří pneumatik, Nejvyšší správní soud připouští,
že odborné vyjádření OKTE se ke stáří pneumatik výslovně nevyjadřuje. Je v něm však uvedeno,
že běhoun pláště je po celém obvodu rovnoměrně opotřeben a hloubka dezénu hlavních drážek
je cca 4 – 5 mm. Z uvedeného tak podle Nejvyššího správního soudu vyplývá, že obstojí závěr
městského soudu, že stáří pneumatik nemělo na nehodu žádný vliv, neboť pneumatika splňovala
požadavek na hloubku vzorku a její běhoun nevykazoval nadměrné opotřebení. Žalovaný
se otázkou stáří pneumatik zabýval velice podrobně, když poukázal mimo jiné na skutečnost,
že neexistuje žádná zákonná definice stáří či životnosti pneumatiky a životnost pneumatiky
je vyjadřována kilometrovým proběhem, který pneumatika absolvuje od nasazení do opotřebení
sezonových drážek na zákonem stanovenou hloubku, která činí u letních pneumatik 1,6 mm.
Doporučení výrobců pneumatik představují toliko obecný postoj výrobce k životnosti jimi
vyráběného spotřebního zboží. Nejvyšší správní soud se stejně jako městský soud s výše
uvedenými závěry žalovaného ztotožňuje a zdůrazňuje v této souvislosti, že samotné stáří
pneumatiky v délce 11 let je v případě letní pneumatiky vedlejší v porovnání s jejím nájezdem
a hloubkou vzorku.
[23] Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že závady na vozidle
ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve vztahu k pneumatikám vymezuje
§36 odst. 7 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických
podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení
jsou takovouto závadou na pneumatikách vozidla: a) je-li hloubka dezénu hlavních dezénových
drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm,
b) obnažuje-li trhlina nebo poškození pláště pneumatiky na jejím vnějším obvodu (oblast koruny,
ramene, boku a patky) kostru pneumatiky nebo ji narušují, c) jsou-li namontovány pneumatiky
různého rozměru na téže nápravě, nejde-li o nouzové dojetí. Z výše uvedeného je přitom zřejmé,
že předmětná pneumatika vozidla řízeného stěžovatele neměla žádnou z těchto vad. Na základě
toho Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele, že závěry městského soudu
ve vztahu ke stáří pneumatiky jsou nepřezkoumatelné a že stáří pneumatiky mohlo v posuzované
věci zásadně ovlivnit chování vozidla na silnici. Totéž logicky platí o námitkách, že je nenormální,
aby bezpečnostní sbor nutil své příslušníky jezdit na 11 let starých pneumatikách, že stěžovatel
o stáří pneumatik obutých na služebním vozidle nevěděl a nemohl jej ani rozumně předpokládat.
[24] Tvrzení stěžovatele, že neporušil žádnou svou povinnost taktéž nelze přisvědčit,
neboť z výše uvedeného vyplývá, že stav pneumatiky neměl na nehodu žádný vliv, tvrzení
stěžovatele o překážce na pozemní komunikace nebylo ničím doloženo, resp. nevyplývá
ze zjištěného skutkového stavu, nebyla zjištěna ani jiná technická závada na vozidle,
a proto příčina nehody nemohla být jiná, než uvedená správními orgány, tj. nepřizpůsobení
rychlosti jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu
a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním
podmínkám a jiným okolnostem, které lze předvídat. Stěžovatelem zmíněná rychlost ostatních
vozidel nemá na tento závěr vliv, neboť v posuzované věci se jedná o posouzení dopravní
nehody stěžovatele, nikoli o posouzení způsobu jízdy ostatních vozidel.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[25] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud ji tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. zamítl.
[26] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu