ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.48.2020:20
sp. zn. 4 As 48/2020 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: nezl. P. H., proti žalovanému:
Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zast. prof. JUDr. Janem Křížem,
advokátem, se sídlem Rybná 678/9, Praha 1 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2013, č. j.
S-MHMP 561133/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti II. výroku usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, č. j. 9 A 187/2013 - 265,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, č. j. 9 A 187/2013 - 265,
se ve II. výroku z r ušuj e a věc se v uvedeném rozsahu v ra cí tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ředitelka Mateřské školy, Praha 4, Na Příčné mezi 186, rozhodnutím ze dne 28. 5. 2013,
č. j. 70/2013, žalobce nepřijala do mateřské školy. Důvodem bylo nepředložení dokladu
o tom, že se žalobce podrobil stanoveným pravidelným očkováním, ani o tom, že je proti nákaze
imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Odvolání žalobce proti
uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2013, č. j. S-MHMP 561133/2013
(dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.
[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 A 187/2013 - 132, zamítl
jako nedůvodnou. Tento rozsudek zrušil na základě žalobcem podané kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 9 As 279/2015 - 90. Věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
[3] Městský soud následně usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. 9 A 183/2013 - 240, řízení
o žalobě přerušil, neboť zjistil, že probíhá řízení o úpravě poměrů žalobce, který byl zatímně
předběžným opatřením opatrovnického soudu (Obvodní soud pro Prahu 4) svěřen do péče
zákonného zástupce-otce. Ten nesouhlasil s dalším vedením řízení v nynější věci a současně
zákonné zástupkyni-matce, která nezletilého žalobce v řízení před městským soudem zastupovala,
opatrovnický soud dvěma předběžnými opatřeními uložil strpět setrvání nezletilého
žalobce v péči otce a zdržet se styku s ním, včetně přiblížení do vzdálenosti 300 m od něj,
a to do pravomocného skončení řízení ve věci úpravy poměrů nezletilého žalobce vedeného
k návrhu otce. Městský soud s ohledem na uvedené měl za to, že je vhodné vyčkat
pravomocného skončení řízení o úpravě poměrů nezletilého u opatrovnického soudu
a podle jeho výsledku v nynějším řízení pokračovat s tím, že žalobce bude zastoupen
tím zákonným zástupcem, jemuž bude nezletilý žalobce svěřen do péče.
II.
[4] Usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. 9 A 187/2013 - 265 (dále jen „napadené usnesení“),
městský soud následně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení (I. výrok usnesení)
a ustanovil žalobci kolizního opatrovníka, a to Městskou část Praha 11, se sídlem
Ocelíkova 672/1, Praha 4 - Háje (II. výrok). Zdůraznil, že řízení o úpravě poměrů nezletilého
žalobce dosud probíhá a není jisté, kdy bude pravomocně skončeno, neboť v mezidobí
bylo i toto řízení přerušeno v důsledku zahájení řízení o svéprávnosti a rodičovské
odpovědnosti matky žalobce, v němž je vypracován znalecký posudek na dušení stav matky;
ta byla též pravomocně odsouzena v trestním řízení pro stalking nezletilých a byla jí nařízena
ambulantní léčba.
[5] Městský soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že je na místě v řízení pokračovat
vzhledem k délce řízení vedeného v nynější věci, v níž se jedná o přijetí žalobce do mateřské
školy, ačkoliv žalobci bude v září roku 2020 již 12 let. Důvodem ustanovení opatrovníka žalobci
byla podle městského soudu skutečnost, že je zde kolize postojů obou zákonných zástupců
žalobce, tedy jeho otce a matky. Tímto opatrovníkem ustanovil městský soud stejný orgán, který
žalobce zastupuje jako opatrovník i v řízení vedeném u Okresního soudu pro Prahu 4 o úpravě
poměrů nezletilého.
III.
[6] Proti napadenému usnesení, a to výslovně proti jeho II. výroku (o ustanovení
opatrovníka) žalobce (dále jen „stěžovatel“) vystupující v řízení prostřednictvím své zákonné
zástupkyně-matky brojí kasační stížností z důvodu tvrzené nicotnosti v důsledku nedostatku
pravomoci městského soudu ustanovit žalobci opatrovníka. Se zastupováním kolizním
opatrovníkem namísto zákonné zástupkyně-matky nesouhlasí. Stěžovatel navrhuje II. výrok
napadeného usnesení prohlásit za nicotný, resp. v tomto rozsahu usnesení zrušit a v řízení
před městským soudem pokračovat bez ustanoveného opatrovníka. Poukazuje přitom na dikci
§4 s. ř. s. a v něm vymezené pravomoci správních soudů ve věcech správního soudnictví.
[7] Stěžovatel namítá, že předběžná opatření v opatrovnických věcech, nařízená Obvodním
soudem pro Prahu 4, jež se ho týkají (podle nichž je jednak matka stěžovatele povinna strpět jeho
setrvání v péči otce do dne nabytí právní moci rozsudku o úpravě poměrů a dále je povinna
zdržet se styku s ním, včetně přiblížení do vzdálenosti 300 m od něj, a to do pravomocného
skončení řízení ve věci úpravy poměrů), vydala soudkyně, která k tomu nemá pravomoc,
protože se nikdy soudkyní nestala. Stěžovatel (zastoupen zákonnou zástupkyní-matkou) navrhl
v řízení před městským soudem v prosinci roku 2019 pokračovat, avšak nikoliv tak,
aby stěžovatele v tomto řízení zastupoval kolizní opatrovník; jeho ustanovení není v tomto
případě důvodné.
IV.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[9] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19).
Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost tudíž kasační soud nepožadoval.
[10] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu.
Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna.
[11] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení (jeho II. výrok)
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Z obsahu kasační stížnosti je zjevné, že stěžovatel se dovolává kasačního důvodu
podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Vady podřaditelné pod uvedený kasační důvod jsou natolik
závažné, že je k nim Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti,
tedy i v případech, pokud je stěžovatel nenamítá.
[14] Stěžovateli je třeba přisvědčit, že pokud by městský soud rozhodoval ve věci, v níž nemá
pravomoc rozhodnout, zakládalo by to zmatečnost řízení podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
pro chybějící podmínky řízení. Pravomoc soudu je totiž jednou z podmínek řízení, jejíž splnění
soud zkoumá kdykoliv za řízení [srov. §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud nicméně takové pochybení
městského soudu v souzené věci nedovodil.
[15] Nastolenou spornou otázkou v nynějším řízení o kasační stížnosti je výlučně
to, zda v řízení o přezkumu rozhodnutí o nepřijetí stěžovatele do mateřské školy byl stěžovateli
důvodně ustanoven jako jeho zástupce opatrovník - Městská část Praha 11.
[16] Stěžovatel se však mýlí, pokud dovozuje, že městský soud nemá „pravomoc“ opatrovníka
v řízení vůbec ustanovit a poukazuje na §4 s. ř. s. Pravomoc soudu ve smyslu uvedeného
ustanovení je totiž třeba posuzovat ve vztahu k věci samé. Ta je v posuzované věci dána,
neboť již výše kasační soud zdůraznil, že předmětem řízení o žalobě je přezkum rozhodnutí
o nepřijetí stěžovatele do mateřské školy, která je nepochybně věcí správního soudnictví,
k jejímuž rozhodnutí je pravomoc městského soudu dána podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[17] V rámci tohoto řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu městský soud činí
potřebné procesní kroky směřující k tomu, aby mohl rozhodnout o meritu věci. Tyto jednotlivé
procesní kroky volí soud podle okolností konkrétního případu tak, aby co nejefektivněji,
avšak v zákonných mezích, vytvořil předpoklady pro vydání rozhodnutí ve věci samé. K tomu
městskému soudu poskytuje zákonný rámec soudní řád správní (zákona č. 150/2002 Sb.).
Na základě tohoto procesního předpisu městský soud uskutečňuje potřebné procesní úkony
v soudním řízení správním. Jedním z možných postupů, které podle okolností případu mohou
dopomoci správnímu soudu vytvořit předpoklady k dalšímu postupu v řízení a následně
i k rozhodnutí ve věci samé, je obecně vzato i institut opatrovníka.
[18] Soudní řád správní sice samostatnou úpravu tohoto institutu neobsahuje, v souladu s §64
s. ř. s. je však možné i v soudním řízení správním postupovat podle občanského soudního řádu,
jenž umožňuje účastníku řízení i ve správním soudnictví ustanovit opatrovníka z řady zákonem
předvídaných důvodů (srov. §22 a násl. o. s. ř.).
[19] Městský soud II. výrok napadeného usnesení, jenž je předmětem přezkumu v nynějším
řízení o kasační stížnosti, odůvodnil
takto:„(…) je zřejmé, že v nejbližší době nelze očekávat pravomocné
skončení úpravy poměrů nezletilého žalobce a svéprávnosti a rodičovské odpovědnosti jeho matky. Žaloba
byla přitom podána již v listopadu 2013, předmětem sporu je přijetí žalobce do mateřské školy, ale žalobci
bude v září t.r. již 11 let (správně 12 let – poznámka soudu). Soud proto dospěl k závěru, že důvody
pro přerušení řízení nadále nemohou obstát a rozhodl se v řízení pokračovat. S ohledem na to, že se ze shora
uvedených skutečností podává kolize postojů matky a otce jako zákonných zástupců nezletilého žalobce k dalšímu
vedení řízení v této věci, ustanovil soud žalobci opatrovníka. Opatrovníkem byl ustanoven stejný orgán, který
zastupuje žalobce v opatrovnickém řízení, neboť je důkladně obeznámen s poměry nezletilého a lze důvodně
očekávat, že bude za daného stavu věcí nejlépe hájit jeho zájmy.“
[20] Městský soud ustanovil stěžovateli tzv. kolizního opatrovníka s ohledem na délku řízení
o žalobě, s ohledem na další plynutí času a v té souvislosti již (sice městským soudem
nevyslovenou, přesto prima facie zjevnou) věcnou bezpředmětnost tohoto řízení vzhledem
ke skutečnosti, že stěžovatel je svým věkem žákem základní školy. Městský soud při svém
rozhodování zohlednil také znalost postupu souvisejících řízení týkajících se poměrů
nezletilého stěžovatele a existující rozporné postoje stěžovatelových zákonných zástupců - matky
a otce -ohledně vedení sporu v nynější věci. Úvahy městského soudu o potřebě ustanovit
tzv. kolizního opatrovníka se potud zdají být logické.
[21] Nejvyšší správní soud však považuje za potřebné v této souvislosti poukázat na právní
úpravu týkající se rodičovské odpovědnosti vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (dále již jen „o. z.“), jež vymezuje mimo jiné rozsah práv a povinností rodičů
jako zákonných zástupců nezletilého dítěte. Rodičovská odpovědnost, zahrnující i zastupování
nezletilého dítěte (§858 o. z.) náleží oběma rodičům stejně (§865 odst. 1 o. z.). To se zásadně
týká i rozsahu zastupování. Uvedené právní úpravě rodičovské odpovědnosti odpovídá i úprava
v procesních předpisech, konkrétně v §35 odst. 1 s. ř. s., podle nějž účastník, který
nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem. V souladu s §33
odst. 2 s. ř. s. má procesní způsobilost každý v takovém rozsahu, v jakém má způsobilost
vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (srov. §15 odst. 2 o. z. a §30 odst. 1
o. z.). V souzené věci je stěžovatel právě takovou osobou, která nemá procesní způsobilost,
proto musí být zastoupen. Prvořadě jej v řízení zastupuje kterýkoliv ze zákonných zástupců,
jak uvedeno výše (srov. též §892 a násl. o. z.).
[22] Není přitom sporu, že žádný z rodičů stěžovatele není dosud pravomocně omezen
v rodičovské odpovědnosti, ani jí zbaven. Předběžnými opatřeními opatrovnického soudu
byly toliko upraveny na dočasnou dobu poměry stěžovatele týkající se jeho styku s matkou a péče
o něj do doby pravomocného rozhodnutí opatrovnického soudu ve věci úpravy poměrů
nezletilého. V něm byla stěžovateli ustanovena opatrovníkem Městská část Praha 11 (jako orgán
péče o dítě).
[23] Městský soud však v nynější věci pochybil, neboť výše citované věcné důvody svého
rozhodnutí nepodřadil pod žádnou právní normu. Není tudíž zřejmé, zda v konkrétním případě
byla při posuzování předpokladů pro ustanovení opatrovníka stěžovateli pro řízení o žalobě
naplněna hypotéza určité právní normy. Nejvyšší správní soud přitakává námitkám stěžovatele
uplatněným v kasační stížnosti o tom, že městský soud nevymezil právní rámec, na základě
nějž rozhodl o potřebě ustanovit ve věci stěžovateli kolizního opatrovníka. Přitom i procesní
postupy, jež správní soud v řízení volí, nemůže činit nahodile bez zákonného podkladu,
a to ani za předpokladu, že by byl veden dobrými úmysly a snahou urychlit řízení,
jež se před ním vede.
[24] Jakkoliv tedy městský soud uvedl v napadeném rozhodnutí věcné důvody,
pro něž stěžovateli (kolizního) opatrovníka v řízení o žalobě ustanovil (viz odst. [19]), nepodpořil
tyto svoje úvahy odkazem na konkrétní právní normu, podle níž postupoval. Není zřejmé,
zda opatrovníka ustanovil podle §29 o. s. ř. (jelikož soudní řád správní samostatnou právní
úpravu tohoto institutu neobsahuje) či podle nějakého jiného právního předpisu a jakého
jeho konkrétního ustanovení. Nelze jistě bez dalšího souhlasit s tím, že by správní soud procesní
úkony, jež mají být prostředkem k řádnému průběhu řízení pro účely vydání rozhodnutí ve věci
samé, činil bez jakékoliv zákonné opory.
[25] Nedostatek důvodů napadeného usnesení, resp. jeho II. výroku, tak spočívá v chybějícím
podřazení zvoleného postupu městského soudu (ustanovení kolizního opatrovníka) pod určitou
právní normu (srov. též §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. a §55 odst. 5 téhož zákona).
Nejvyšší správní soud přitom nemůže za městský soud domýšlet, podle jakých právních norem
postupoval a přezkoumávat zákonnost jeho rozhodnutí na základě domněnek, jež v napadeném
usnesení městský soud nevyslovil.
[26] Nejvyšší správní soud proto shledal napadené usnesení v části dotčené kasační stížností,
tedy ve II. výroku, za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů spočívajících v absenci
právního posouzení. Je tak naplněn kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
k němuž je také kasační soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.).
VI.
[27] Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného shledal kasační stížnost důvodnou,
a proto usnesení v rozsahu dotčeném kasační stížností podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil
a věc v tomto rozsahu vrátil městského soudu k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán
právní názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[28] Městský soud tedy v dalším řízení znovu uváží, zda jsou dány zákonné
předpoklady pro ustanovení opatrovníka stěžovateli za účelem dalšího pokračování v řízení
o žalobě. Dospěje-li k opětovnému závěru, že hypotéza určité právní normy mu umožňuje
v daném řízení a za nastalé procesní situace tzv. kolizního opatrovníka ustanovit, v novém
rozhodnutí uvede nejen věcné důvody, ale odkáže též na použité právní normy, na základě
nichž rozhodoval. Při těchto úvahách však městský soud neopomene vzít v potaz okruh
účastníků řízení; na straně stěžovatele (žalobce) totiž nevystupují vedle nezletilého jako účastníci
též jeho zákonní zástupci; přitom právě kolizí jejich vzájemných postojů městský soud odůvodnil
napadené usnesení. Právě proto je třeba znovu uvážit o existenci „kolize“ zájmů v tomto řízení
vzhledem k již výše naznačenému rozsahu rodičovské odpovědnosti obou zákonných zástupců.
[29] V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, městský soud rozhodne i o nákladech řízení
o nynější kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §61 téhož zákona).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu