ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.68.2020:43
sp. zn. 4 As 68/2020 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Egeria, z. s., se sídlem
Obchodní 1324, Otrokovice, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem
Klokotská 103, Tábor, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše
Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2019, č. j. KUZL 4491/2018,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2020,
č. j. 38 A 6/2019 - 44, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení České
republice - Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení a důvodů návrhu na přiznání odkladného účinku
[1] Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2020,
č. j. 38 A 6/2019 - 44, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2019,
č. j. KUZL 4491/2018. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
Magistrátu města Zlína (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne
9. 11. 2017,č. j. MMZL 94196/2017 OŽPaZ-41, jímž byla povolena stavba vodního díla „Dálnice
R49, stavba 4901 Hulín - Fryšták - úpravy koryt vodních toků a úpravy meliorací“.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost.
V jejím doplnění navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Tento návrh odůvodnil tím, že by měla platit judikatura Nejvyššího správního soudu
představovaná rozsudkem ze dne 14. 6. 2007, č. j. 1 As 39/2006 - 55, podle které žalobcům z řad
dotčené veřejnosti musí být vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného účinku správní
žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní žalobě
již byl povolený záměr nevratně realizován (typicky provedením stavby). Stěžovatel je spolkem,
jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny a k jehož cílům patří též ochrana životního
prostředí, tudíž má za to, že představuje tzv. dotčenou veřejnost podle Aarhuské úmluvy
a směrnice EIA. Vodní toky, jež jsou předmětem žalobou napadeného rozhodnutí, představují
významné krajinné prvky a měly by být tedy využívány pouze tak, aby nebyla narušena jejich
obnova a nedošlo k oslabení jejich stabilizační funkce. V důsledku schváleného stavebního
záměru dojde k výraznému omezení jejich korytotvorné činnosti, urychlení odtoku vody
a vysoušení krajiny, což povede ke ztrátě její odolnosti proti změnám klimatu. Zamýšlená stavba
vodní toky poškozuje, oslabuje jejich stabilizační funkci a v důsledku zpevnění svahů neumožňuje
přirozenou obnovu. Stěžovatel se proto obává, že by stavebník mohl začít stavbu realizovat
a vodní toky nenávratně poškodit ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti. Úmysl začít stavbu realizovat je zřejmý z propagačního letáku stavebníka, kde se uvádí,
že stavba bude zahájena v září 2020.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
Tvrdí, že zásahy do stabilizační funkce vodních toků nejsou tak drastické, jak stěžovatel tvrdí,
a jsou zmírňovány dalšími opatřeními, např. umístěním balvanů do koryta řeky. Dále žalovaný
uvádí, že zásahy do vodních toků byly již posuzovány v rámci závazných stanovisek
a při vydávání výjimky podle §56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Postup stěžovatele
je podle žalovaného zjevnou obstrukcí. Stěžovatel, který zastupuje jen několik jednotlivců,
se podle žalovaného všemi dostupnými prostředky snaží blokovat jakoukoliv stavbu dálnice
ve Zlínském kraji, na kterou čekají desetitisíce jeho obyvatel. Zaštiťuje se přitom ochranou
přírody, pro niž nikdy nic neudělal. Žalovaný proto navrhl zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že usneseními Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6 As 299/2018 - 43, ze dne 30. 11. 2018,
č. j. 7 As 292/2018 – 91, a ze dne 10. 1. 2019, č. j. 7 As 400/2018 - 96, byl přiznán odkladný
účinek kasačním stížnostem téhož stěžovatele ve skutkově i právně obdobných věcech. Z důvodu
zajištění jednotnosti rozhodování Nejvyšší správní soud závěry výše citovaných usnesení plně
přebírá i pro nyní projednávanou věc a neshledává žádný důvod se od nich odchýlit.
[6] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem
směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných
situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné
jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným
následkům.
[7] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané
věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit.
[8] V souladu s usneseními č. j. 6 As 299/2018 - 43 a č. j. 7 As 292/2018 - 91 dospěl Nejvyšší
správní soud i v posuzované věci k závěru, že stěžovatel doložil a prokázal, že mu v důsledku
výkonu rozsudku krajského soudu hrozí nepoměrně větší újma než jiným osobám. Stěžovatel
ji spatřuje v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku může být soudní přezkum ze strany
Nejvyššího správního soudu zmařen, jelikož v mezidobí mohou začít stavební práce, tedy
že aktuálně hrozí nevratné zásahy do krajiny a vodních toků. Nejvyšší správní soud musí
konstatovat, že stěžovatelem předestřená újma může v projednávané věci nastat a je zcela zjevná.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývající
podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tvrzení
žalovaného, že na realizaci stavby čekají desítky tisíc lidí, kteří jsou v současné době postiženi
zvýšeným hlukem a znečištěním souvisejícím se zvýšenou hustotou dopravy, sice Nejvyšší
správní soud rozhodně nebere na lehkou váhu, není však možné z tohoto důvodu zcela upozadit
zájem na ochraně životního prostředí. Tento zájem by přitom nepřiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti mohl být poškozen mnohem významnějším a především nevratným způsobem.
[10] Obecné tvrzení žalovaného, že stěžovatel údajně pouze zneužívá svých procesních práv,
nepředstavuje argument, na jehož základě by bylo možné vyloučit vážnou újmu životnímu
prostředí v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrzení žalovaného,
že dopad stavebního záměru na vodní toky již dostatečně zohlednila závazná stanoviska
Ministerstva životního prostředí, je z hlediska posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nedostatečné, jelikož stěžovatel právě proti těmto závazným stanoviskům brojí
v řízení před správními soudy.
III. Závěr
[11] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v posuzované věci
byly splněny obě podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí
o věci samé.
[13] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním
návrhu na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen
vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh
na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč.
Tento soudní poplatek nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud stěžovateli uložil, aby poplatek ve stanovené výši uhradil
(§4 odst. 1 písm. h) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) a určil mu k tomu přiměřenou lhůtu.
[14] Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
? vylepením kolků na vyznačené místo na tiskopisu připojenému k tomuto usnesení;
vylepte vždy oba díly kolkové známky, tiskopis podepište a vraťte soudu, kolkové
známky neznehodnocujte;
? bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1040406820.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn.: 4 As 68/2020
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ