ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.77.2020:18
sp. zn. 4 As 77/2020 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) A. V., b) Mgr. L. V.,
oba zast. Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno,
c) LENTER Finance s.r.o., IČO 02178974, se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2019, č. j. 071697/2019/KUSK-DOP/Hir,
sp. zn. SZ_0716978/2018/KUSK/2, v řízení o kasační stížnosti J. R., zast. JUDr. Miroslavem
Dubranem, advokátem, se sídlem U soudu 1971/3, Teplice, proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 24. 2. 2020, č. j. 54 A 67/2019 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. J. R. a žalovaný n emaj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. J. R. je po v i ne n zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši celkem 5.560 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám zástupce žalobců a) a b) Mgr. Davida Macháčka, advokáta.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobci a) a b) podali společnou žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí
žalovaného. Žalobce c) podal žalobu proti témuž rozhodnutí. Usnesením ze dne 31. 1. 2020,
č. j. 51 A 37/2019 - 50, a 54 A 67/2019 - 40, Krajský soud v Praze spojil řízení o těchto žalobách
ke společnému projednání.
[2] Krajský soud v Praze přípisem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 54 A 67/2019 - 26, vyzval pana J. R.
jakožto účastníka řízení před žalovaným, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, aby ve lhůtě
dvou týdnů od doručení této výzvy oznámil, zda uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení.
Tato výzva byla panu J. R. doručena dne 17. 1. 2020, přičemž tento zaslal až dne 14. 2. 2020
Krajskému soudu v Praze oznámení o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení a požádal o
prominutí zmeškání lhůty pro učinění oznámení o uplatnění práva osoby zúčastněné na řízení.
Žádost odůvodnil tím, že byl v řízení před správními orgány zastoupen právním zástupcem, a
proto považoval doručení žaloby (včetně výše uvedeného poučení) pouze za informativní s tím,
že soud bude komunikovat s právním zástupcem, který ve věci dlouhodobě koná a má ve
správním spisu založenou plnou moc.
[3] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že pan J. R. (oznamovatel) není
osobou zúčastěnou na řízení. Dospěl k závěru, že prominout zmeškání lhůty připadá v úvahu
pouze u lhůt zákonných, tedy u těch, jejichž délku výslovně stanoví zákon. Lhůta k uplatnění
práva osoby zúčastněné na řízení ve smyslu §34 odst. 2 věty druhé s. ř. s. však představuje lhůtu
určenou soudem, kterou lze na žádost prodloužit, avšak v případě jejího zmeškání již její
prominutí není možné (srov. §40 odst. 5 s. ř. s.). Dodal, že oznamovatel nesdělil ani žádné vážné
důvody, které by byly způsobilé zmeškání lhůty omluvit. Skutečnost, že oznamovatel vnímal
doručení žaloby spolu s výzvou pouze jako informativní, přičemž očekával jejich doručení
advokátovi, který jej zastupoval v řízení před správním orgánem, nelze považovat za vážný
omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty. Krajský soud uzavřel, že řízení před soudem ve správním
soudnictví není pokračováním řízení před správním orgánem, soud proto nemohl automaticky
předpokládat, že účastník správního řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, bude svá práva
uplatňovat v řízení před soudem prostřednictvím zmocněnce jednajícího na základě plné moci.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobců
[4] Pan J. R. (dále „stěžovatel“) napadl výše uvedené usnesení krajského soudu kasační
stížností. Nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že nelze prominout zmeškání lhůty stanovené
soudem podle §34 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Dodal, že tento závěr je navíc v rozporu se závěry
Nejvyššího správního soudu uvedenými v rozsudku ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009 - 190,
č. 2341/2011 Sb. NSS. Dále vyjádřil přesvědčení, že je jeho žádost o prominutí zmeškání lhůty
důvodná. Správní řízení předcházející žalobou napadenému rozhodnutí se týkalo pozemku
stěžovatele v hodnotě několika milionů korun českých a stěžovatel byl v tomto řízení po dobu
několika let zastoupen advokátem.
[5] Smyslem ustanovení §34 odst. 2 s. ř. s. je nepochybně zajištění rychlosti a hospodárnosti
řízení. Stěžovatel učinil oznámení o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení se zpožděním
dva týdny, a je tedy zřejmé, že ohrožení rychlosti řízení není v tomto případě tak zásadní,
jako by tomu bylo např. v případě, kdy by oznámení učinil těsně před vydáním rozhodnutí
ve věci samé. V důsledku nemožnosti uplatňovat práva v dalším řízení může dojít v krajním
případě de facto k vyvlastnění pozemku stěžovatele, což je ve srovnání s ohrožením rychlosti řízení
neadekvátní.
[6] Žalobci a) a b) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnili se závěry krajského soudu.
Postup stěžovatele považují za obstrukční. Krajský soud totiž stěžovateli poskytl dostatečný
časový prostor k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení a dostatečně jej v tomto smyslu
poučil. Stěžovatel však svého práva nevyžil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. S ohledem na usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož v případech, kdy kasační stížnost
směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení, jímž
bylo rozhodnuto, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení, není stěžovatel povinen
v řízení o kasační stížnosti hradit soudní poplatek, netrval Nejvyšší správní soud na podmínce
zaplacení soudního poplatku.
[8] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých
právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou
být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky
a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
[11] Podle §34 odst. 2 s. ř. s. navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení
a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich
právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních
údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 3.
[12] Podle §40 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li zákon jinak, může předseda senátu z vážných omluvitelných
důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu prominout. Žádost je třeba podat do dvou týdnů
po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. Lhůtu určenou soudem může obdobně předseda
senátu také prodloužit.
[13] Z výše citovaného ustanovení §34 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že pro to, aby se určitý subjekt
stal osobou zúčastněnou na řízení, musí být splněny dvě podmínky. Zdejší soud se k povaze
těchto podmínek vyslovil např. v rozsudku ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009 - 190,
č. 2341/2011 Sb. NSS, v němž konstatoval, že „[p]rvní podmínka je materiální a splňuje
ji ten, kdo je přímo dotčen ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného správního rozhodnutí,
resp. nečinností správního orgánu, a dále ten, kdo může být přímo dotčen zrušením správního rozhodnutí soudem
či vydáním soudního rozhodnutí podle návrhu, ale není účastníkem řízení, protože nepodal žalobu. Druhá
podmínka je formální a splní ji ten, kdo výslovně oznámí, že bude v řízení práva osoby zúčastněné
na řízení uplatňovat. K uvedeným podmínkám lze odkázat na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 9. 2004, č. j. 7 As 33/2003 - 80 (publikován pod č. 489/2005 Sb. NSS), ze dne 16. 7. 2009,
č. j. 8 Afs 15/2009 - 129, ze dne dostupné na www.nssoud.cz). Teprve kumulativním splněním obou podmínek
se subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení se všemi procesními právy z tohoto postavení vyplývajícími“.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval naplněním formální podmínky účastenství, jejíž
naplnění je předmětem sporu v posuzovaném případě.
[15] Ze soudního spisu zdejší soud ověřil, že stěžovateli byla dne 17. 1. 2020 doručena výzva
a poučení osoby zúčastněné na řízení o právech a povinnostech, ve které krajský soud stanovil
čtrnáctidenní lhůtu k oznámení uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení ve smyslu §34 odst. 2
s. ř. s. Dnem, který v projednávané věci určil počátek dvoutýdenní lhůty pro podání oznámení,
je pátek 17. 1. 2020, kdy byla stěžovateli výše specifikovaná výzva doručena. Posledním dnem
lhůty pro oznámení ohledně uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení tak byl pátek
31. 1. 2020. Stěžovatel zaslal až dne 14. 2. 2020 krajskému soudu uplatnění práv osoby
zúčastněné na řízení prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce, tedy čtrnáct dnů
po uplynutí lhůty k podání předmětného oznámení. Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil
krajskému soudu, že stěžovatel oznámil krajskému soudu uplatnění práv osoby zúčastněné
na řízení opožděně.
[16] Ve výše citovaném oznámení ze dne 14. 2. 2020 stěžovatel požádal o prominutí lhůty podle
§40 odst. 5 s. ř. s., což odůvodnil tím, že byl v řízení před správními orgány zastoupen právním
zástupcem, a proto považoval doručení poučení ohledně uplatnění práv osoby zúčastněné
na řízení pouze za informativní s tím, že soud bude komunikovat s právním zástupcem, který
ve věci dlouhodobě koná a má ve správním spisu založenou plnou moc.
[17] Předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty dle §40 odst. 5 s. ř. s. je to, že účastník
zmeškal úkon, k němuž je subjektivně legitimován, návrh na prominutí zmeškání lhůty podal
do dvou týdnů po odpadnutí překážky, spojil s ním zmeškaný úkon a především to, že důvod
zmeškání je na straně účastníka (resp. jeho zástupce nebo zmocněnce) omluvitelný. O vážný
omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty jde především v případě zdravotních potíží
účastníka řízení (resp. jeho zástupce). O takový důvod naopak nejde např. tehdy, jestliže vázne
komunikace mezi účastníkem řízení a jeho zástupcem, nebo v případě pracovního
zaneprázdnění účastníka řízení či jeho zástupce (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 95/2005 - 110).
[18] Nejvyšší správní soud se k možnosti prominutí soudcovských lhůt vyslovil například
v usnesení ze dne 12. 1. 2018, č. j. 2 As 141/2017 - 19, přičemž konstatoval, že „[p]odle §40 odst. 5
s. ř. s. se možnost prominutí lhůt týká jen těch lhůt, u nichž to zákon nevylučuje [naopak ale nelze prominout
lhůtu k podání žaloby (§72 odst. 4, §80 odst. 2 a §84 odst. 2 s. ř. s.) nebo k podání kasační stížnosti (§106
odst. 2 s. ř. s.)]. Prominout je také možné lhůty soudcovské“ (podtržení doplněno). Ve výše
citovaném rozsudku ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2010 – 190, č. 2341/2011 Sb. NSS,
pak zdejší soud dospěl k závěru, že „zatímco nesplnění podmínky materiální v zásadě není možné jakkoliv
zhojit, zmeškání lhůty stanovené soudem pro oznámení uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení lze z vážných
omluvitelných důvodů na žádost prominout (§40 odst. 5 s. ř. s.)“. Uvedené závěry potvrzuje též doktrína,
dle které lze soudem určenou lhůtu k oznámení o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení
dle §34 odst. 2 s. ř. s. prominout dle §40 odst. 5 s. ř. s. (viz Blažek T., Jirásek J., Molek P.,
Pospíšil P., Sochorová V., Šebek P. Soudní řád správní - online komentář. C. H. Beck, Praha, 2016,
komentář k §34).
[19] Nejvyšší správní soud tak nesouhlasí s dílčím odůvodněním krajského soudu, že prominout
zmeškání lhůty připadá v úvahu pouze u lhůt zákonných, kterýžto závěr je v přímém rozporu
s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, jakož i citovanou doktrínou.
[20] Zdejší soud se však ztotožnil se závěrem krajského soudu, že stěžovatel nepředestřel vážné
omluvitelné důvody ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s., pro které zmeškal lhůtu k oznámení
o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení ve smyslu §34 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Krajský
soud přiléhavě konstatoval, že řízení před soudem ve správním soudnictví není pokračováním
řízení před správním orgánem, nebylo proto možné předpokládat, že soud bude v řízení o žalobě
jednat se zmocněncem, který stěžovatele zastupoval v řízení před správním orgánem. Výzva,
kterou krajský soud stěžovateli zaslal, byla zcela jasná, z jejího obsahu bylo zřejmé, že se soud
obrací přímo na stěžovatele a výzvu mu nezasílá pouze na vědomí. Ostatně v případě
pochybností (které však vzhledem k obsahu výzvy nemohly vzniknout) stěžovateli nic nebránilo
konzultovat věc s advokátem, s nímž dle svého tvrzení dlouhodobě spolupracuje.
[21] Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že výše uvedená dílčí nesprávnost v odůvodnění
napadeného usnesení krajského soudu nemá vliv na zákonnost kasační stížností napadeného
usnesení, jelikož krajský soud dospěl ke správnému a ve zbytku řádně odůvodněnému závěru
stran nedůvodnosti žádosti stěžovatele o prominutí lhůty ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s. S ohledem
na skutečnost, že nebyla naplněna formální podmínka účastenství ve smyslu §34 odst. 2 s. ř. s.,
se zdejší soud již nezabýval hodnocením naplnění materiálních podmínek účastenství, neboť
by to za této situace bylo nadbytečné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[22] Soud shledal nedůvodnými všechny kasační námitky. Proto dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů
řízení proto nemá. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu v posuzované
věci žádné nevznikly.
[23] Žalobcům a) a b) náleží vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1
ve spojení §120 s. ř. s.). Žalobci a) a b) mají právo na náhradu odměny právního zástupce
za jeden úkon právní služby poskytnutý dvěma účastníkům zastupovaným týmž advokátem,
u nějž se odměna snižuje o 20% dle §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [vyjádření ke kasační
stížnosti ze dne 11. 3. 2020, podle §11 odst. 1 písm. d) a §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7
vyhlášky č. 177/1996 Sb.], tj. 2 x 2.480 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (§13
odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Pokud žalobci nárokovali odměnu za úkon spočívající
v převzetí a přípravě zastupování, Nejvyšší správní soud uvádí, že stejný právní zástupce
zastupuje žalobce i v řízení o žalobě, proto nemůže tento úkon znovu nárokovat v řízení
o kasační stížnosti. Zástupce žalobců neprokázal, že by byl plátcem DPH. Celkově
je tedy stěžovatel povinen zaplatit žalobcům a) a b) na nákladech řízení o kasační stížnosti
5.560 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců a) a b).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu