ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.83.2018:30
sp. zn. 4 As 83/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 4. 2016, č. j. KUZL-20354/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2018, č. j. 59 A 11/2016 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á pr áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo pro opožděnost zamítnuto
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí (dále jen „správní
orgán I. stupně“) ze dne 19. 2. 2016, č. j. MěÚVM 06171/2016.
[2] Správním rozhodnutím I. stupně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 23. 4. 2015 okolo 10:50 hodin na silnici
č. I/35 v katastru obce Valašské Meziříčí (poblíž firmy CS-Cabot s.r.o.) řídil motorové vozidlo
Škoda Fabia, X, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových
vozidel. Uvedeným jednáním porušil §3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu.
[3] Současně byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona
o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 23. 4. 2015 okolo 10:50 hodin na silnici
č. I/35 v katastru obce Valašské Meziříčí (poblíž firmy CS-Cabot s.r.o.) řídil motorové vozidlo
Škoda Fabia, X, a při řízení neměl u sebe řidičský průkaz a tento na výzvu policisty nepředložil.
Uvedeným jednáním porušil §6 odst. 8 písm. a) a §6 odst. 12 zákona o silničním provozu.
[4] Za uvedené přestupky byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 26 000 Kč a zákaz činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí a dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[5] Předmětem sporu je otázka včasnosti podaného odvolání, resp. posouzení okamžiku jeho
podání k poštovní přepravě. Účastnící jsou ve shodě, že posledním dnem lhůty pro podání
odvolání byl den 7. 3. 2016. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zmocněnkyni doručeno
dne 19. 2. 2016, patnáctidenní lhůta pro podání odvolání tudíž počala běžet od následujícího dne,
tj. 20. 2. 2016, a skončila uplynutím 15. dne, tj. 5. 3. 2016. Jelikož se jednalo o sobotu, připadl
konec lhůty v souladu s ustanovením §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na nejbližší pracovní den,
tedy na pondělí 7. 3. 2016.
[6] Bylo-li by odvolání skutečně podáno k poštovní přepravě dne 7. 3. 2016, jak tvrdí
stěžovatel, jednalo by se o odvolání včasné, neboť by lhůta podáním odvolání k poštovní
přepravě zůstala zachována. Žalovaný však za den podání zásilky k poštovní přepravě považuje
den 8. 3. 2016 (pomocí podacího čísla zásilky X žalovaný zjistil, že zásilka s odvoláním byla
podána dne 8. 3. 2016), případně 9. 3. 2016 (z otištěného kulatého razítka na poštovní obálce
vyplývá, že odvolání bylo podáno dne 9. 3. 2016).
[7] Krajský soud zjistil, že stěžovatel využil k podání zásilky obsahující odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně službu České pošty „DopisOnline“, kdy dne 7. 3. 2016
v 17:35 hod. do elektronického systému této služby zásilku podal.
[8] Povahou této služby se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu,
který ve svém rozhodnutí ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017-49, dospěl k závěru, že den
elektronické objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku https://online.postservis.cz,
není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního
řádu. Okamžikem podání k poštovní přepravě ve smyslu uvedeného ustanovení je až den podání
zásilky k přepravě.
[9] V posuzovaném případě stěžovatel podal do elektronického systému této služby zásilku
dne 7. 3. 2016 v 17:35 hod. a tato zásilka byla podle pravidel služby zpracována a předána
do poštovního provozu k doručování v následující pracovní den, v tomto případě 8. 3. 2016.
Datum 7. 3. 2016 uvedené na podacím lístku vyplývá z ujednání vztahujícího se ke službě
DopisOnline, tj. míří na okamžik objednání zásilky a nikoli k předání zásilky k přepravě. Okamžik
podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4 správního řádu je však určen až dnem, kdy zásilka skutečně
vznikla, byla tedy vytištěna a zkompletována, v projednávané věci tedy 8. 3. 2016, tj. po uplynutí
zákonem stanovené lhůty.
II. Obsah kasační stížnosti
[10] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[11] Namítá, že není podstatné, kdy pošta zásilku vytiskne, dá do obálky a začne přepravovat,
ale podstatný je pouze okamžik předání zásilky, ke kterému došlo v poslední den zákonné lhůty,
tj. 7. 3. 2016. Jeho argumentace odpovídá poštovním podmínkám a současně je v souladu s §40
odst. 1 písm. d) správního řádu, který stanoví, že poštovní zásilka obsahující podání musí být
v poslední den lhůty podána držiteli poštovní licence.
[12] Výklad krajského soudu považuje za extenzivní a nerespektující zásadu priority ústavně
konformní interpretace. Odkázal mj. na nález Ústavního soud ze dne 1. 11. 2006,
sp. zn. IV. ÚS 110/06, dle kterého je „lhůta zachována, je-li…podání odevzdáno orgánu,
který má povinnost je doručit“.
[13] V kasační stížnosti hojně odkázal rovněž na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího
správního soudu týkající se způsobu výkladu nejednoznačných právních ustanovení, která musí
být vyložena vždy ve prospěch práva na spravedlivý proces, tj. v projednávané věci ve prospěch
věcného přezkumu odvolání.
[14] Uvedl, že měl legitimní očekávání, že lhůta byla zachována, a to s ohledem na podací
lístek, na kterém je uvedeno datum 7. 3. 2016, tedy poslední den lhůty. Stěžovatel zároveň
poukázal na to, že nevidí důvod, proč by mu mělo být přičítáno k tíži pochybení pošty,
protože pochybení státního orgánu, za kterou lze Česku poštu považovat, nelze přičítat k tíži
účastníka řízení (srov. nález ÚS ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. I. ÚS 2541/09 či rozsudek NSS ze dne
7. 2. 2007, sp. zn. 3 As 71/2006).
[15] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] NSS předesílá, že zástupce stěžovatele podává totožnou kasační stížnost v celé řadě
obdobných případů, v nichž zastupuje jiné stěžovatele (např. rozsudky NSS ze dne 4. 1. 2018,
č. j. 1 As 352/2017 - 30, ze dne 7. 2. 2018, č. j. 3 As 16/2017 - 45, ze dne 24. 5. 2018,
č. j. 7 As 118/2018-39). NSS soud při projednání této kasační stížnosti vycházel z usnesení
rozšířeného senátu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 As 20/2017-49, č. 3684/2018 Sb. NSS,
jakož i z uvedené prejudikatury, která následovala po jeho vydání.
[18] Služba DopisOnline, jež umožňuje zákazníkovi elektronicky objednat zpracování
a podání poštovních zásilek, je kombinací několika dílčích služeb, v jejichž rámci Česká pošta
zabezpečí zpracování zásilek a jejich podání do poštovní sítě. Zpracováním zásilky se rozumí její
tisk a kompletace, elektronickou objednávkou objednávka služeb České pošty prostřednictvím
elektronického formuláře na webu (čl. 3 Obchodních podmínek služby DopisOnline).
[19] Dle závěrů rozšířeného senátu, ze kterých v projednávané věci zcela správně vycházel
také krajský soud, je prvotní smlouva mezi zákazníkem a Českou poštou uzavřena okamžikem,
kdy pošta akceptuje objednatelem řádně vyplněnou a potvrzenou elektronickou objednávku
odeslanou přes adresu http://online.postservis.cz. Do okamžiku poštovního podání se smluvní
vztah řídí občanským zákoníkem. Poštovní smlouva podle zákona o poštovních službách,
která se řídí rovněž Poštovními podmínkami platnými v den podání zásilky, je mezi Českou
poštou a zákazníkem uzavřena až podáním zásilky do poštovní přepravy. Teprve okamžik,
ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě, je významný z hlediska kogentního §40 odst.
1 písm. d) správního řádu a nemůže být určen soukromoprávním ujednáním, tj. Obchodními
podmínkami služby DopisOnline či subjektivním pocitem zákazníka, jak se mu služba
jeví navenek. Česká pošta se převzetím elektronické objednávky zavazuje zpracovat objednávku
do podoby listinné zásilky, což ještě není poštovní službou, a následně podat zásilku k poštovní
přepravě. Veřejnoprávní regulací silně ovlivněný vztah, upravený zákonem o poštovních službách
a poštovními podmínkami, vznikne až ve chvíli předání vytvořené listinné zásilky k poštovní
přepravě, kdy je uzavřena poštovní smlouva. Teprve uzavřením poštovní smlouvy je zásilka
podána k poštovní přepravě a pouze tento okamžik je rozhodný pro posouzení včasnosti podání
z hlediska dodržení lhůt stanovených veřejným právem.
[20] Krajský soud také zcela správně posoudil nedůvodnou žalobní argumentaci podacím
lístkem, resp. datem 7. 3. 2016, které je na onom lístku uvedeno. Toto datum vyplývá z ujednání
vztahujícího se ke službě DopisOnline, přičemž Obchodní podmínky služby DopisOnline
výslovně pamatovaly na to, že k objednávce služby DopisOnline a ke skutečnému podání
poštovní zásilky může dojít v různé dny: jen zásilky přijaté do 16:00 hodin byla totiž Česká pošta
povinna zpracovat ještě týž den a předat k další poštovní přepravě (čl. 5.2 Obchodních podmínek
DopisOnline). Datum, uvedené na podacím lístku tedy zjevně míří na okamžik objednání zásilky.
Den podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4 správního řádu je však určen až okamžikem,
kdy zásilka skutečně vznikla, tedy byla vytištěna a zkompletována a podána k poštovní přepravě.
[21] Tak tomu ostatně bylo i v právě projednávané věci, neboť z vyjádření České pošty, s. p.,
ze dne 6. 3. 2017 (zal. na č. l. 27 soudního spisu) bylo zjištěno, že zásilka byla podaná do jejího
elektronického systému služby DopisOnline (tj. přijata ve formě souborů pdf - podkladů k tisku
na server České pošty www.postservis.cz.) dne 7. 3. 2016 v 17:35 hod. Vytištěna, zaobálkována
a předána do poštovního provozu k doručování byla až následující pracovní den, v tomto případě
dne 8. 3. 2016, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro odvolání. Vyjádření České pošty
obsahuje i sjetinu z jejího informačního systému (zal. na č. l. 28 soudního spisu) prokazující výše
uvedené skutečnosti týkající se sporné zásilky.
[22] S výkladem provedeným rozšířeným senátem se ztotožňuje i nyní rozhodující senát,
protože zaujatý výklad žádným způsobem nepřípustně nevybočil z ústavně konformního rámce
a zároveň jím nebyla ohrožena právní jistota účastníků řízení. Stěžovatelem hojně namítaná
judikatura Ústavního soudu ani soudu kasačního na věc buď vůbec nedopadá (např. rozsudek
NSS sp. zn. 3 As 71/2006 se týká procesního pochybení soudu ve věci věcné nepříslušnosti,
nález sp. zn. ÚS 2541 se jakýmkoli podáním, resp. dodržením zákonem stanovené lhůty
nezabývá) nebo je pro svou obecnost na projednávanou věc zcela nepřiléhává (vyjadřuje se pouze
k obecným otázkám plynutí lhůt a obecným právním zásadám).
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[24] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci plný
úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., mohl přiznat náhradu
nákladů řízení proti stěžovateli. Žalovanému však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu