ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.108.2020:23
sp. zn. 4 Azs 108/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: T. M. A. H., zast.
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2019, č. j. CPR-35210-8/ČJ-2018-930310-V223, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2020, č. j. 17
A 228/2019 - 29,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, rozhodnutím (dále jen „správní orgán
prvního stupně“) ze dne 3. 10. 2018, č. j. KRPK-60915-53/ČJ-2018-190022, uložila žalobkyni
správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie v délce 1 roku podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“).
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl shora
označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), a potvrdil rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně.
[3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Plzni
(dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2020, č. j. 17 A 228/2019 - 29 (dále
také jen „napadený rozsudek“), zamítl jako nedůvodnou.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní rozsudek krajského soudu napadá kasační
stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Její součástí učinila též návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Stěžovatelka v něm především uvádí, že má na území České republiky rodinu, manžela
a dvouletou dceru, o kterou se stará, naopak mimo území, v zemi původu nemá žádné příbuzné,
finanční ani jiné zázemí. Tudíž nucené vycestování by v jejím případě znamenalo citelný zásah
do rodinného a soukromého života. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že sama byla od roku
2006 držitelkou povolení k trvalému pobytu, její manžel je držitelem povolení k trvalému pobytu,
což mu sice umožňuje krátkodobě vycestovat, avšak dlouhodobou absencí na území
by také on ohrozil svůj pobytový status, od nějž se odvíjí též pobytové oprávnění jejich dvouleté
dcery. Pokud by stěžovatelka byla nucena vycestovat, musela by vynaložit vysoké finanční
náklady. Ty by se ještě navýšily, pokud by s ní vycestovali také manžel a jejich nezletilá dcera,
která je v extrémně zranitelném věku. Stěžovatelka poukazuje i na skutečnost, že vzhledem
k praktickým problémům s podáváním žádostí o udělení víz na zastupitelských úřadech v zemi
původu, nadto s ohledem na současnou situaci nouzového stavu, by bylo prakticky vyloučeno
dosáhnout možnosti navrátit se do České republiky do doby, než bude pravomocně rozhodnuto
o její kasační stížnosti, musela-li by ihned opustit území.
[6] Stěžovatelka poukazuje i na to, že součástí práva na spravedlivý proces je i možnost
po dobu řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu se tohoto řízení účastnit,
a to aktivní účastí, která spočívá mimo jiné i v možnosti být v pravidelném osobním kontaktu
se svým právním zástupcem.
[7] Ve prospěch přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelka poukazuje
i na svoji rodinnou situaci. Její rodina se nachází na území České republiky a není pro ni reálné
její fungování přenést na území jiného státu. Její manžel na území České republiky podniká,
a tak materiálně zajišťuje rodinu, nezletilá dcera zde má veškeré sociální i a zdravotní zázemí.
Bylo by proto i v nesouladu s nejlepším zájmem dítěte, pokud by stěžovatelce, která o nezletilou
dceru pečuje, nebylo umožněno po dobu řízení o kasační stížnosti s ní setrvat. Stěžovatelka vede
bezúhonný život a neprovinila se žádným trestným činem. Na území země původu nemá žádné
zázemí ani majetek, a i proto by bylo obtížné po dobu vyřízení nové žádosti o pobyt či do doby
skončení řízení o kasační stížnosti vést život v zemi původu.
[8] Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by tak podle stěžovatelky představovalo
nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života, stejně jako i života její rodiny.
Okamžité nucené vycestování by představovalo též zásah do stěžovatelčina práva na spravedlivý
proces. Újma, která by nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti a v důsledku
toho nuceným opuštěním území vznikla stěžovatelce, je tudíž nepoměrně větší, než jaká
by vznikla jiným osobám. Podle stěžovatelčina mínění její další setrvání na území České republiky
do doby rozhodnutí o kasační stížnosti nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Žalovaná vyslovila nesouhlas se stěžovatelčiným návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Má za to, že její další setrvání na území České republiky by bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, kterým je požadavek, aby se zde zdržovali pouze cizinci, kteří
dodržují právní předpisy a respektují právní řád. Má-li správní vyhoštění z důvodu nepovoleného
pobytu na území České republiky být opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve.
Další legalizací pobytu cizinců je bezdůvodně prodlužována doba, v níž mohou dosáhnout
důvodnosti aplikace §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro nepřiměřenost zásahu
rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života.
[10] Nejvyšší správní soud po zvážení tvrzení obou účastníků řízení a zhodnocení obsahu
spisového materiálu dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti jsou v právě posuzovaném případě splněny.
[11] Zdůrazňuje přitom, že je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[12] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně
i pro odkladný účinek kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[13] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, vyslovil, že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nutné
naplnit tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vznik takto chápané újmy nadto musí
být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí
krajského soudu.
[14] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že povinnost tvrdit
a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, stíhá samotného stěžovatele; přičemž postačuje pouhý předpoklad tvrzené újmy.
Stěžovatel je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné
skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného
účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám,
je naopak úkolem žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek
z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 2 Azs 163/2017 - 20).
[15] Nejvyšší správní soud má v posuzované věci za to, že vzhledem k vylíčení
stěžovatelčiných osobních, majetkových i rodinných poměrů by opuštění území České republiky
mohlo znamenat významnou újmu. Ta je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout jiným osobám. Nelze přehlédnout,
že stěžovatelka pečuje o nezletilé dvouleté dítě, nemá žádné zázemí v zemi původu
a je v podstatě závislá na hmotném zabezpečování rodiny ze strany svého manžela, jenž na území
České republiky disponuje pobytovým oprávněním a podniká zde.
[16] Vedle uvedeného je setrvání stěžovatelky na území České republiky vhodné i vzhledem
k možnosti realizovat právo na spravedlivý proces. Přestože žalovaná ve svém vyjádření namítá,
že přiznání odkladného účinku nemůže být odůvodněno pouze zásahem do práva na spravedlivý
proces jako obecného nástroje pro další legalizaci pobytu cizince, a přesto, že stěžovatelka
je v řízení před kasačním soudem zastoupena advokátem, nelze nevidět, že nedílnou součástí
práva na spravedlivý proces je i právo účastníka vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem a udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). I proto je žádoucí,
aby stěžovatelka mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení o její kasační
stížnosti. Lze uzavřít, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je splněna.
[17] Jak vyložil Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 -
25, uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují zásah
do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod. Proto také dovodil, že je-li přezkoumáváno
rozhodnutí o správním vyhoštění, „je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy
tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na
respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy
k jejich prokázání.“
[18] Tyto skutečnosti zohlednil Nejvyšší správní soud při vyvažování újmy, která by mohla
stěžovatelce vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a soud újmou, která by mohla vzniknout
jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelčiných procesních práv dle čl. 8 Úmluvy by byl v případě nepřiznání odkladného
účinku podstatný. Kasační soud v této souvislosti nepřehlédl, že žaloba proti rozhodnutí
o správním vyhoštění má odkladný účinek na vykonatelnost správního rozhodnutí přímo
ze zákona (viz §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
[19] Proti tomu nelze dovodit, že by v právě posuzované věci přiznáním odkladného účinku
mohla vzniknout újma jiným osobám. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru, že újma
hrozící stěžovatelce v důsledku nepřiznání odkladného účinku je nepoměrně větší, než možná
újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. Lze uzavřít, že i druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je splněna.
[20] S ohledem na důvody správního vyhoštění (pobyt na území České republiky bez povolení
k pobytu) Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatelčino další, avšak přesto časově
omezené délkou řízení o kasační stížnosti, setrvání na území České republiky bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Je proto splněn i další z výše vymezených předpokladů
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[21] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů návrhu stěžovatelky podle §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. vyhověl, aniž tím však jakkoliv předjímá budoucí rozhodnutí
o věci samé. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují účinky
napadeného rozsudku krajského soudu. Vzhledem k tomu, že žaloba proti rozhodnutí žalované
o správním vyhoštění má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek
ze zákona, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný
účinek ve vztahu k vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalované, kterým
bylo stěžovatelce pravomocně uloženo správní vyhoštění.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu