ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.134.2020:46
sp. zn. 4 Azs 134/2020 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: nezl. P. D. T., zast. Mgr.
Ondřejem Fialou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2019, č. j. MV-132975-7/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2020, č. j. 51 A
39/2019 - 40, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2020, č. j. 51 A 39/2019 - 47,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2020, č. j. 51 A 39/2019 - 40, a vůči rozhodnutí žalované
ze dne 30. 10. 2019, č. j. MV-132975-7/SO-2019.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 8. 2019, č. j. OAM – 1744- 30/ZR – 2018, jímž
byla žalobci podle §77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, zrušena platnost jeho povolení k trvalému pobytu a podle
§77 odst. 3 téhož zákona mu byla k vycestování z území stanovena lhůta 60 dnů od právní moci
rozhodnutí.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalované
se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Vyjádřil přesvědčení, že výkon rozhodnutí
by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než která může v důsledku přiznání odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Žalobce je totiž nezletilým dítětem, které v důsledku nabytí
právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí žalované přichází o oprávnění k pobytu na území České
republiky a je povinno vycestovat z území. Žalobce však nemá z území jak vycestovat, neboť
jeho otec musí zůstat v České republice a není jiné dospělé osoby, která by spolu s žalobcem
mohla vycestovat. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že není dána negativní podmínka přiznání
odkladného účinku podané žalobě, a sice rozpor s důležitým veřejným zájmem. Zdůraznil,
že se nedopustil žádného závadného či protiprávního jednání. Žalobce v České republice pobývá
se svým otcem a bratrem a navštěvuje základní školu. Pobyt žalobce na území nikoho neohrožuje
a není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Naopak je ve veřejném zájmu dostát
mezinárodním závazkům České republiky a v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
umožnit žalobci setrvat legálně na území a umožnit mu nadále navštěvovat základní školu,
až do doby rozhodnutí o kasační stížnosti.
[4] Žalovaná vyjádřila nesouhlas s návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku
a zmínila, že práva žalobce na území České republiky jsou zaručena prostřednictvím jeho
zástupce (advokáta).
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož
účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními
následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115).
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje, a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[7] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového
materiálu a dále mj. i z vyjádření žalované, jejíž úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na úseku
pobytu cizinců v České republice.
[8] Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního
rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat,
přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[9] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma
hrozící stěžovateli je skutečná a intenzívní. Nabytí právní moci rozhodnutí žalované
má za následek, že stěžovatel přichází o oprávnění k pobytu na území České republiky
a je povinen ve stanovené lhůtě 60 dnů vycestovat z území České republiky. Vycestování
by přitom nepochybně velmi silně zasáhlo do soukromé a rodinné sféry stěžovatele, který
je dítětem navštěvujícím základní školu, žijícím na území České republiky s otcem a bratrem, kteří
zde mají povolený pobyt. Naproti tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první
podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí by mohl představovat
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud
by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování
mimo území České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele
uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen advokátem.
[10] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá
v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který
je zajišťován mj. i tím, že cizinci, kterým uplynula doba k vycestování z území České republiky,
se na tomto území zdržovat nemohou. V daném případě však přiznání odkladného účinku
„jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[12] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu