ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.162.2020:19
sp. zn. 4 Azs 162/2020 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: O. T., zast. Mgr. Martinou
Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 14. 2. 2018, č. j. MV-81952-4/SO/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2020, č. j. 30 A 37/2018 - 40,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán
prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 24. 4. 2015, č. j. OAM-10570-50/DP-2014 (MV-31719-
20/OAM-2014), zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání osoby samostatně
výdělečně činné a platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle §44a odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 1 písm. b) téhož zákona, ve znění účinném do 23. 6. 2014,
neprodloužilo.
[2] Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní napadá tento rozsudek krajského soudu kasační
stížností.
[5] Jelikož stěžovatelka spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, vyzval
ji Nejvyšší správní soud výrokem I. usnesení ze dne 1. 6. 2020, č. j. 4 Azs 162/2020 - 8, k jeho
úhradě ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a poučil ji o následcích nesplnění
této výzvy. Uvedené usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatelky prostřednictvím datové
schránky dne 2. 6. 2020 (viz doručenka čl. 9 spisu Nejvyššího správního soudu). Kasačním
soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku tedy počala stěžovatelce
plynout dne 3. 6. 2020 (středa) a uplynula dne 17. 6. 2020 (středa). Stěžovatelka však ve stanovené
lhůtě soudní poplatek neuhradila.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu