ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.472.2019:44
sp. zn. 4 Azs 472/2019 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: D. O., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2018 (na rozhodnutí nesprávně uvedeno datum 25. 4. 2017), č.
j. MV-27496-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. 11. 2019, č. j. 30 A 125/2018 - 48,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 1. 2018, č. j. OAM-9633-13/PP-2017, zastavilo řízení o žádosti
žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu ze dne 21. 6. 2017, podané dle §87b odst. 1 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání
žalobkyně zamítla.
[3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“). Ten rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 30 A 125/2018 – 48
(dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl a dal za pravdu správním orgánům, že žalobkyně
byla povinna předložit doklad o (v té době) existujícím zdravotním pojištění již v řízení
před správním orgánem prvního stupně. V odvolacím řízení již žalobkyní předložený doklad
o zdravotním pojištění nebylo možné považovat za právně relevantní.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu včas podanou
kasační stížností. Navrhla, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. Současně též navrhla, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek. Stěžovatelka svůj návrh uvedla odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, a v souvislosti s tím dodala, že nepřiznáním
odkladného účinku by jí bylo znemožněno potenciálně přicestovat do České republiky a osobně
se účastnit řízení o kasační stížnosti, radit se se svým zástupcem a dávat mu pokyny pro další
postup.
[5] Stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodnila
též skutečností, že na území České republiky žije se svým manželem, o jehož žádosti o povolení
k přechodnému pobytu na území České republiky rovněž v současnosti probíhá řízení. Na území
České republiky žije též jejich syn, který je, stejně jako celá jeho rodina včetně stěžovatelčina
vnuka, občanem České republiky. Stěžovatelka je značně závislá na pomoci synovy rodiny,
a to jak fyzicky, tak finančně, neboť prodělala rakovinu dělohy a následně též rakovinu prsu
(což doložila výpisem ze zdravotní dokumentace ze dne 15. 8. 2019) a není schopna
samostatného života a péče o svou osobu.
[6] Stěžovatelka rovněž zdůraznila, že řízení o její žádosti o povolení k přechodnému
pobytu bylo zastaveno z formálních důvodů (nedoložení dokladu o zdravotním pojištění),
nikoliv proto, že by nesplňovala podmínku, zda je či není rodinným příslušníkem občana
Evropské unie.
[7] Na závěr stěžovatelka doplnila, že splňuje i další podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť nepředstavuje žádné ohrožení státem chráněných
zájmů a veřejného pořádku. Dle stěžovatelky je v důsledku nepřiznání odkladného účinku
a s tím související povinnosti vycestovat z území a vyčkávat na rozhodnutí v zemi původu
zvyšováno riziko, že její případný úspěch bude pouze formální a bude prodlužována
doba její nepřítomnosti na území České republiky i se všemi negativními důsledky
s tím spojenými.
[8] Žalovaná vyslovila souhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[11] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že institut odkladného
účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv.
Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí
by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova
o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným
postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 - 33).
[12] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat nenahraditelnou újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[13] Nejvyšší správní soud přihlédl ke všem okolnostem případu a shledal, že v případě,
že by stěžovatelka byla povinna opustit území před tím, než bude o její kasační stížnosti
rozhodnuto, by pro ni mohlo znamenat nenahraditelnou újmu. Pro výkon stěžovatelčina práva
na spravedlivý proces totiž může být její přítomnost v České republice až do skončení řízení
o kasační stížnosti podstatná. Ačkoli je stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti zastoupena
advokátem, nelze opomenout, že součástí práva na spravedlivý proces je také právo vystupovat
osobně v řízení, být v kontaktu se svým právním zástupcem a udělovat mu konkrétní pokyny
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017 - 32). Taková
práva by stěžovatelka v případě opuštění území České republiky vykonávat v podstatě nemohla.
[14] Nenahraditelnou újmu, která by stěžovatelce mohla vzniknout v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud shledal rovněž v případném
odloučení od rodinných příslušníků žijících na území České republiky, na nichž je stěžovatelka
s ohledem na svůj vážný zdravotní stav materiálně i fyzicky závislá.
[15] Naopak Nejvyšší správní soud pokládá za nepravděpodobné, že by v případě přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma jiným osobám, jelikož tomu žádné indicie
nenasvědčují. Nejvyšší správní soud tak vyhodnotil, že újma, která by mohla v případě nepřiznání
odkladného účinku vzniknout stěžovatelce, je nepoměrně větší, než jaká by mohla vzniknout
jiným osobám.
[16] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu
s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
[17] V posuzovaném případě jsou tedy naplněny všechny shora vymezené podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu