ECLI:CZ:NSS:2020:5.ADS.295.2020:30
sp. zn. 5 Ads 295/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: S. M., zast. obcí
Bohuslavice, opatrovníkem žalobce, se sídlem Bohuslavice 2, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j.
72 Ad 19/2019 – 124,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal u Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2019, č. j. MPSV-2019/54105-922,
kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci
ze dne 19. 2. 2019, č. j. 59892/19/SU, jímž byl stěžovateli snížen příspěvek na bydlení z 3216 Kč
na 348 Kč měsíčně od 1. 10. 2018 do 30. 6. 2019. Zároveň se žalobou podal stěžovatel rovněž
návrh na přiznání jejího odkladného účinku a na vydání předběžného opatření, kterým by krajský
soud uložil žalovanému povinnost doplatit stěžovateli příspěvek na bydlení v plné výši. Krajský
soud žalobu napadeným usnesením odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť postrádala náležitosti
podání stanovené v §37 odst. 3 s. ř. s., přičemž stěžovatel ani přes výzvu soudu vytčené vady
neodstranil a žalobu tak nebylo možné věcně projednat. Vzhledem k tomu, že soud žalobu
odmítl, nerozhodoval o návrzích stěžovatele na přiznání odkladného účinku žaloby ani na vydání
předběžného opatření.
[2] Dne 7. 9. 2020 podal stěžovatel proti uvedenému usnesení krajského soudu ručně psanou,
z větší části nečitelnou kasační stížnost a dne 26. 9. 2020 námitku podjatosti vůči některým
soudcům Nejvyššího správního soudu, včetně těch, kteří měli rozhodnout v jeho věci.
[3] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 7. 10. 2020, č. j. 4 Ads 290/2020 –
27, které bylo vydáno v jiné věci téhož stěžovatele, Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední
činnosti známo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2020, č. j. 3 As 73/2020 -
70), že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne
18. 12. 2019, č. j. 70 Co 255/2019 – 2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak,
že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života
(I. výrok, 1. bod rozsudku) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec Bohuslavice (I. výrok,
2. bod rozsudku). Jak soud uvedl příkladem, lze pod pojem „běžné záležitosti každodenního života“
jakožto tzv. neomezitelné minimum ve smyslu §64 občanského zákoníku podřadit jen jednání
jako např. používání hromadných dopravních prostředků a zaplacení jízdného, nakupování věcí
běžné osobní potřeby (tedy stravy, oblečení, obuvi nebo čisticích prostředků apod.), objednávání
běžných oprav nebo úprav věcí, využívání poštovních služeb a uspokojování běžných kulturních
a společenských potřeb.
[4] S ohledem na uvedený rozsah omezení svéprávnosti je zřejmé, že stěžovatel nemohl
procesní úkony v podobě podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení a podání námitky
podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního soudu učinit samostatně, neboť tyto úkony nelze
podřadit pod uvedený pojem „běžné záležitosti každodenního života“.
[5] Podle §65 odst. 2 věty první občanského zákoníku, „jednal-li opatrovanec samostatně,
ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil“ .
Nejvyšší správní soud proto v souladu s citovaným ustanovením vyzval usnesením ze dne
2. 11. 2020, č. j. 5 Ads 295/2020 – 25, opatrovníka stěžovatele, kterým je obec Bohuslavice,
ke sdělení, zda schvaluje kasační stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení krajského
soudu, a taktéž, zda schvaluje námitku podjatosti podanou stěžovatelem vůči soudcům
Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost stěžovatele společně s napadeným usnesením
krajského soudu a námitkou podjatosti Nejvyšší správní soud přiložil k uvedené výzvě. Zároveň
byl opatrovník stěžovatele poučen o tom, že nevyhoví-li uvedené výzvě ve stanovené lhůtě,
případně zdejšímu soudu sdělí, že podání kasační stížnosti ani námitku podjatosti neschvaluje,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítne a k námitce podjatosti podle §43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
nebude přihlížet.
[6] Přípisem ze dne 16. 7. 2020, č. j. OBBO 590/2020, opatrovník Nejvyššímu správnímu
soudu sdělil, že „pan M. s obcí B. o svých podáních nekomunikuje s tím, že „obec B. nemá právo do jeho
podání jakkoli zasahovat“. Jelikož nevíme k tomuto podání žádné podrobnosti ani důvody, proč tak pan M.
učinil, tak nemůžeme s kasační stížností ani s námitkou podjatosti souhlasit“.
[7] Opatrovník stěžovatele tedy jednoznačně a srozumitelně vyjádřil svůj nesouhlas
s podáním kasační stížnosti i s uplatněním námitky podjatosti stěžovatelem. Nejvyšší správní soud
proto uzavírá, že kasační stížnost podal sám stěžovatel, jenž však je omezen na svéprávnosti
v rozsahu, který mu neumožňuje takové podání učinit samostatně (viz uvedený výrok I. rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 255/2019 –
2770, srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2020, č. j. 3 As 73/2020 – 75,
nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1754/20), přičemž jeho
opatrovník jeho podání neaproboval. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, neboť není splněna podmínka řízení
a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu opatrovníkem stěžovatele odstraněn, pročež v řízení
nelze pokračovat. Obdobně, vzhledem k neschválení uplatnění námitky podjatosti opatrovníkem,
Nejvyšší správní soud k této námitce podle §43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
v této věci nepřihlížel.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., dle nichž
nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu jeho nákladů, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu