ECLI:CZ:NSS:2020:5.AFS.270.2020:21
sp. zn. 5 Afs 270/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: JUDr. Břetislav Koman,
se sídlem Bubenská 328/25, Praha, insolvenční správce spol. VEMITRANS LG s.r.o., se sídlem
Drahobejlova 1019/27, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 71/2016 - 60,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora uvedené věci dne 17. 8. 2020 kasační stížnost
žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 71/2016 - 60. Tímto rozsudkem městský soud zamítl
žalobu stěžovatele, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2016,
č. j. 35891/16/5300-21442-711674, jímž bylo zamítnuto odvolání spol. VEMITRANS
LG s. r. o., se sídlem Drahobejlova 1019/27, Praha (dále jen „daňový subjekt“), zastoupené
stěžovatelem, proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 4983414/15/2009-52523-108358, kterým nebylo vyhověno žádosti o vrácení přeplatku podle
§155 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový
řád“), na dani z přidané hodnoty ve výši 22 340 124 Kč, vzniklého z nadměrných odpočtů
za zdaňovací období před rozhodnutím o úpadku daňového subjektu spojeným s prohlášením
konkurzu.
[2] V projednávané věci podal kasační stížnost insolvenční správce daňového subjektu.
Rozšířený senát zdejšího soudu dospěl v usnesení ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71,
č. 3909/2019 Sb. NSS, k závěru, že „[n]a řízení před správními soudy se nepoužije §11 odst. 2 písm. n)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního
poplatku osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které
se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.“
Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy vyplývá, že podá-li kasační stížnost právě
insolvenční správce, vztahuje se na něj povinnost zaplatit za podanou kasační stížnost soudní
poplatek.
[3] Nejvyšší správní soud připomíná, že výše uvedený závěr byl potvrzen rovněž Ústavním
soudem, který ústavní stížnost insolvenčního správce v obdobné věci (tj. proti usnesení
o zastavení řízení o kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku) odmítl
pro zjevnou neopodstatněnost; viz usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1808/19. V tomto
usnesení Ústavní soud uvedl, že „vůči insolvenčním správcům nelze spatřovat podstatný přesah vlastních
zájmů stěžovatele s ohledem na výši soudních poplatků ve správním soudnictví stanovených fixně (3000 Kč
za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu; 5000 Kč za kasační stížnost). I v případě, že by insolvenční správci
považovali zpoplatnění určitých řízení za nesprávné, nejsou u nich dány natolik tíživé dopady spojené s výzvou k
zaplacení, které by ve vztahu k nim odůvodnily podstatný přesah zájmů stěžovatele. Byť byl tento závěr vysloven
ohledně výzvy k zaplacení soudního poplatku a posuzování existence podstatného přesahu vlastních zájmů
stěžovatele podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [pozn. Nejvyššího správního soudu:
Ústavní soud zmiňoval usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 640/19], lze z něj vyjít
i při posuzování samotné opodstatněnosti ústavní stížnosti. Podstatné pro nyní posuzovanou věc je,
že z materiálního hlediska není pevně stanovená výše soudního poplatku v částce 5 000 Kč za podání kasační
stížnosti schopna porušit základní práva a svobody, a to ani u insolvenčního správce, který jinak v soudních
řízeních požívá různé výhody. Co se týče nemožnosti použití §11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích
na insolvenční správce, resp. na dlužníka s dispozičními oprávněními, v řízeních před správními soudy,
lze odkázat na výstižné odůvodnění obsažené v rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Afs 135/2018 - 71 (viz body 17 - 33);“ důraz přidán.
[4] Také Ústavní soud pro bližší odůvodnění neuplatnění osobního osvobození
insolvenčních správců od soudních poplatků ve správním soudnictví odkázal na shora uvedené
usnesení rozšířeného senátu, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71.
[5] S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud i v nyní posuzované věci vyzval
stěžovatele (insolvenčního správce) k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost,
a to usnesením ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 6, které bylo stěžovateli doručeno
do datové schránky dne 31. 8. 2020. K zaplacení soudního poplatku mu zdejší soud stanovil
přiměřenou lhůtu 15 dnů od jeho doručení [srov. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
[6] Na výzvu k zaplacení soudního poplatku (usnesení ze dne 25. 8. 2020,
č. j. 5 Afs 270/2020 - 6) reagoval stěžovatel přípisem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 11,
ve kterém uvedl: „Vzhledem k tomu, že žalobce je insolvenčním správcem VEMITRANS LG s. r. o., IČO
25867172, je podle ust. §11 odst. 1 písm. g zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku.“
[7] Doručený přípis posuzoval Nejvyšší správní soud podle jeho obsahu, přičemž shledal,
že se jedná o pouhé sdělení stěžovatelova právního názoru. Toto podání nebylo možné
považovat za žádost o osvobození od soudního poplatku; takový úmysl z jeho obsahu rozhodně
nevyplývá. Stěžovatel nadto odkázal na §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích, který
však vymezuje věcné osvobození v případě řízení ve věcech „veřejného rejstříku, týká-li se zápis
fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo
vydáno rozhodnutí o úpadku;“ což se však zcela míjí s podstatou řešené věci – nyní projednávaná věc
se týká vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 22 340 124 Kč.
[8] Nejvyšší správní soud nepovažoval za nezbytné v návaznosti na obdržený přípis
stěžovatele o povinnosti zaplatit soudní poplatek opakovaně poučovat. Stěžovatel
je insolvenčním správcem a také (jak vyplývá ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní
komorou) advokátem. Jedná se tak o právního profesionála, který má být v této oblasti znalý.
Dlužno také dodat, že usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 135/2018 - 71 bylo vydáno
před více než rokem (27. 6. 2019), nelze jej proto považovat za překvapivé. Jedná se sice o jistý
posun v judikatuře zdejšího soudu, stěžovatel jakožto profesionál však tento posun mohl a měl
včas zaregistrovat.
[9] Jelikož stěžovatel ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 25. 8. 2020,
č. j. 5 Afs 270/2020 - 6, poplatek za kasační stížnost neuhradil, nezbylo Nejvyššímu
správnímu soudu, než řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích,
ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastavit.
[10] V souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylo-li toto řízení zastaveno.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 8. října 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu