ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.279.2019:27
sp. zn. 5 As 279/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) J. K., a b) Z.
K., , oba zast. JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem, se sídlem Náměstí Přemysla Otakara II.
123/36, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem
U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 A 39/2018 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o části kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 10. 2018, č. j. KUJCK 122314/2018, zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Blatná (dále jen „stavební úřad“) ze dne
4. 7. 2018, č. j. MUBL 7773/2018, kterým byla zamítnuta žádost žalobců o povolení změny
užívání stavby č. p. X na pozemku parc. č. X v k. ú. B. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobci
bránili žalobou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
[2] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že podmínkou pro udělení souhlasu
se změnou užívání stavby je dle §126 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), mj. její soulad s platným územním plánem obce, což žalobci
navrhovaná změna užívání jejich stavby na rodinný dům nesplňuje. Jak vyplývá již ze závazného
stanoviska orgánu územního plánování ze dne 7. 6. 2018, pozemek p. č. X v k. ú. X se dle
územního plánu obce X nachází v zastavěném území v ploše VN – nerušící výroba a podnikání
a v ploše prostorového uspořádání M3 – zástavba solitéry. Z hlediska prostorového uspořádání
je navrhovaná změna v souladu s územním plánem, avšak z hlediska plošného uspořádání
nikoliv. Plochy nerušící výroby a podnikání sice umožňují ubytování, ale nikoli trvalé bydlení,
které je v rozporu s přípustným využitím ploch; umístění rodinného domu je s těmito plochami
rovněž neslučitelné. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného i stavebního úřadu, že změnu
nelze povolit, protože je pro nesoulad se závazným územním plánem nepřípustná. Budova
žalobců je v katastru nemovitostí vedena jako průmyslový objekt, kolaudační rozhodnutí se
nedochovalo, přičemž označení budovy jako rodinný dům v kupní smlouvě uzavřené žalobci je
dle krajského soudu nesprávné a především irelevantní, neboť rozhodný je právní stav a soulad
s územním plánem. Dle krajského soudu nebylo prokázáno, že by se jednalo o rodinný dům,
naopak z důkazních prostředků vyplývá, že na pozemku žalobců se nachází průmyslový areál
bývalých jatek, budova je jeho součástí a obsahuje pouze bytovou jednotku pro zaměstnance
a kanceláře; lze ji tedy užívat k bydlení v souvislosti s provozem areálu. Postup žalovaného podle
krajského soudu nelze označit za formalistický, jelikož bylo postupováno podle zákona
a závazného územního plánu, který je překážkou tomu, aby změna užívání stavby mohla být
povolena.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost,
v níž uplatňují důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelé namítají, že byli rozsudkem krajského soudu zkráceni
na vlastnickém právu k domu č. p. X v k. ú. X. K oznámení o změně užívání stavby přiložili
dokumenty dokazující způsobilost budovy k užívání jako rodinný dům, stavebním úřadem bylo
prokázáno, že budova byla vždy užívána k bydlení. Dle správních orgánů však byla stavba určena
pro účel využití jako jatka, a proto ji obec zahrnula územním plánem do plochy využití nerušící
výroba a podnikání, kde není možné umístit budovu s účelem trvalého bydlení, resp. změnit
způsob užívání již existující budovy. Dle stěžovatelů jim byl dům prodán obcí X s tím, že byl
zkolaudován jako rodinný dům k trvalému bydlení, a pokud tomu tak není, stěžovatelé byli obcí
Blatná podvedeni a poškozeni, když jim nyní znemožňuje dům za tímto účelem užívat územním
plánem, který sama vydala. V této souvislosti stěžovatelé nesouhlasí s tvrzením žalovaného, dle
něhož postup obce při výkonu samosprávné činnosti je k výkonu přenesené působnosti
bezvýznamný, když se samostatná činnost promítá do výkonu přenesené působnosti obce.
Postup správních orgánů považují stěžovatelé za nemorální a protiprávní, poněvadž neexistují
žádné faktické překážky užívání domu k trvalému bydlení, a tedy ani k povolení změny účelového
určení domu, pouze formální překážka v podobě umístění budovy územním plánem do území,
kde nelze budovy užívat k trvalému bydlení.
[4] Areál není užíván jako jatka minimálně od roku 1992, kdy stěžovatelé pozemek
i s domem koupili, neexistují tedy žádné speciální požadavky ani nároky spojené s takovým
provozem; naopak územní plán počítá se zástavbou určenou k trvalému bydlení přímo vedle
areálu, doslova „přes cestu“, přičemž tato vzdálenost domu od území určeného k trvalému
bydlení je přibližně stejná jako od budovy původních jatek. Budova dle technické zprávy splňuje
všechny předpoklady rodinného domu, původní určení areálu již nemá na budovu žádný vliv,
a proto stěžovatelé nevidí důvod, proč by dům nemohl být užíván k trvalému bydlení. Stěžovatelé
vytýkají krajskému soudu, že potvrdil formalistický postup správních orgánů jako správný, rovněž
považují za nesprávný závěr soudu o tom, že je jejich situace shodná jako ostatních vlastníků
přilehlých nemovitostí vzhledem k tomu, za jakých okolností objekt pořizovali. Stěžovatelé
přisvědčují soudu v tom, že je při rozhodování nutné postupovat podle zákona a závazného
územního plánu, ovšem je též třeba vzít v potaz obecné principy spravedlnosti a ochrany
individuálních práv. Stěžovatelé především namítají, že v řízení nebyla za celou dobu vypořádána
právní otázka, zda mohou být úkony obce ve vzájemném rozporu, konkrétně na jedné straně
prohlášení o vlastnostech a účelovém určení objektu, a na druhé straně územní plán a závazné
stanovisko, a zda lze takový rozpor vykládat k tíži účastníků.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a obsah spisu
s tím, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu, a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
[6] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu a z důvodů stěžovateli
uplatněných, současně přihlížel k tomu, zda rozsudek krajského soudu netrpí vadami, k nimž
by byl Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] V posuzované věci je stěžejní otázka, zda bylo možné povolit změnu užívání stavby
č. p. 408 v k. ú. Blatná ve vlastnictví stěžovatelů z průmyslového objektu na rodinný dům.
[9] Dle §126 odst. 3 stavebního zákona musí být změna v užívání stavby v souladu s územně
plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu,
s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.
[10] Mezi účastníky není sporu o tom, že areál včetně dotčené budovy měl původní využití
jako jatka, pro tento účel byla stavba budovy povolena a s nejvyšší pravděpodobností též
kolaudována (kolaudační rozhodnutí se nedochovalo). K rekolaudaci budovy nedošlo; ostatně,
pokud by byl objekt, jako rodinný dům zkolaudován, jak tvrdí stěžovatelé, nebylo by třeba
povolovat změnu užívání. Rovněž není sporné, že od roku 1992, kdy stěžovatelé areál koupili,
je stavba využívána k přechodnému bydlení; současně je však vedena v katastru nemovitostí jako
průmyslový objekt. Stěžovatelé by v současné době rádi stavbu využívali k trvalému bydlení,
pročež stavebnímu úřadu předložili oznámení o změně užívání stavby. Správní orgány
vyhodnotily oznámení jako žádost o povolení změny užívání stavby, a tuto s ohledem na rozpor
navrhované změny s platným územním plánem zamítly; krajský soud jejich postup aproboval.
[11] Nejvyšší správní soud se se závěry správních orgánů i krajského soudu plně ztotožňuje.
Dle územního plánu obce X se pozemek p. č. X v k. ú. X nachází v zastavěném území na ploše
VN – nerušící výroba a podnikání. Hlavním využitím ploch nerušící výroby a podnikání
je průmyslová, řemeslná či zemědělská výroba, přičemž bydlení je na těchto plochách podmíněně
přípustné, tj. pouze za splnění stanovených podmínek, jimiž je v prvé řadě souvislost s hlavním
využitím (byt pro správce, zaměstnance) a umístění mimo působení negativních vlivů hlavních
činností. Z uvedeného vyplývá, že plochy nerušící výroby a podnikání vymezené v územním
plánu neumožňují trvalé bydlení ani umístění rodinných domů, poněvadž takové využití
je s průmyslovou výrobou vzájemně neslučitelné. Platný územní plán a údaje v katastru
nemovitostí přitom zachycují právní stav nemovitostí, a jsou závazné jak pro vlastníky
nemovitosti, tak pro obec. Změna užívání stavby, která je v rozporu s právním stavem
nemovitosti, je dle §126 odst. 3 stavebního zákona nepřípustná.
[12] Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani faktické dlouhodobé využití objektu k bydlení
ani to, že již původní výroba zde neprobíhá. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 6 As 276/2019 – 48, pro posouzení souladu změny stavby
s územně plánovací dokumentací (§126 odst. 3 stavebního zákona) je rozhodující přípustné
funkční využití plochy stanovené v územně plánovací dokumentaci, nikoli faktický stav v území.
Samotná skutečnost, že budova není již po určitou dobu užívána k původnímu účelu jako jatka,
nezakládá právo stěžovatelů na povolení změny užívání stavby k trvalému bydlení. Stejně
tak skutečnost, že obec Blatná zařadila do svého územního plánu pozemek stěžovatelů jako
průmyslový objekt navzdory tomu, že již k tomuto účelu nebyl užíván, není pro stávající řízení
o změnu užívání stavby rozhodná, jelikož toto řízení se samotného územního plánu netýká.
Rovněž lze dodat, že stěžovatelé nepochybně mohli uplatnit své připomínky v procesu
pořizování územního plánu, resp. mají možnost iniciovat změnu územního plánu.
[13] Ze spisu vyplývá, že kupní smlouva uzavřená mezi stěžovateli a obcí Blatná pak navzdory
tvrzení stěžovatelů označuje nemovitost, která je jejím předmětem, jako objekt jatek (nikoli
rodinný dům), a to včetně pokynu k zápisu na list vlastnictví; detailní popis objektu zahrnující
mj. označení „rodinný domek“ je pouze informativního charakteru (bytová jednotka je určena
a využívána k bydlení), nekonstatuje však právní režim kupované budovy ani nezakládá způsob
užívání jako rodinný dům. Kupní smlouva je soukromoprávního charakteru, a tudíž také nemá
žádný vliv na režim užívání domu dle veřejnoprávních kritérií, která jsou pro ohlášení změny
užívání nemovitosti stěžejní. Pokud se stěžovatelé cítí být nyní uzavřenou kupní smlouvou
zkráceni na svých právech, je třeba uvést, že především bylo na nich, aby si před koupí ověřili
jak faktický, tak také právní stav kupované nemovitosti.
[14] Ačkoliv stěžovatelé mohli prokázat, že neexistují žádné faktické překážky užívání domu
k trvalému bydlení, tato skutečnost nic nemění na tom, že změna užívání stavby je ryze
formálním postupem, který se musí řídit právním stavem věci. Odkaz stěžovatelů na obecné
principy spravedlnosti zde není relevantní, neboť cestou změny užívání stavby se za současně
platného územního plánu obce Blatná stěžovatelé nemohou domoci svých nároků. Faktický stav
užívání stavby k bydlení není rozhodující, stejně jako označení v kupní smlouvě. Z kogentní
zákonné úpravy jednoznačně vyplývá, že změna užívání stavby stěžovatelů musí být v souladu
s územním plánem obce, což v daném případě nebylo naplněno; správní orgány tudíž neměly
jinou možnost, než změnu nepovolit. Postupoval-li žalovaný, potažmo krajský soud striktně
dle právních předpisů., nelze jeho postup označit za formalistický.
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelů není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[16] O nákladech řízení kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení
náležela, v rámci kasačního řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu