ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.296.2018:45
sp. zn. 5 As 296/2018 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) S. S., b) M. S., zast. JUDr.
Věrou Škvorovou, PhD., advokátkou, se sídlem Francouzská 75/4, Praha 2, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 5. 2016, čj. 070179/2016/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, čj. 48 A 66/2016-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 6365 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně
JUDr. Věry Škvorové, PhD., advokátky, se sídlem Francouzská 75/4, Praha 2
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Benešov, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“),
rozhodnutím ze dne 4. 3. 2016, čj. MUBN/15682/2016/VÝST, nařídil podle §134 odst. 3
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), žalobcům jako
vlastníkům stavby kolny a skladu, aby mu do 21. 3. 2016 předložili průkaz únosnosti obvodových
stěn na vodorovné zatížení včetně řešení způsobu jejich založení, zpracovaný oprávněnou
osobou. Stavební úřad své rozhodnutí vydal v návaznosti na kontrolní prohlídku vykonanou
dne 2. 2. 2016 ve dvoře domu č. p. x na ulici x v x, stojícím na pozemku p. č. x v katastrálním
území x, na stavbě kolny a skladu nacházející se na společné hranici se sousedním pozemkem
parc. č. x v katastrálním území x.
[2] Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 13. 5. 2016 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci žalobou, jíž krajský soud vyhověl,
neboť dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, které napadeným
rozsudkem zrušil a vrátil žalovanému věc k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[5] Podle názoru stěžovatele je jeho rozhodnutí přezkoumatelné a plyne z něj, že se ztotožnil
s rozhodnutím stavebního úřadu. Uvedl, že při rozhodování o odvolání považoval za dostatečné
všechny úkony stavebního úřadu, který také řádně zjistil skutkový stav věci - stěžovatel podrobně
zopakoval obsah svého rozhodnutí a postup stavebního úřadu.
[6] Stěžovatel dále konstatoval, že námitky týkající se způsobu provádění stavby
na sousedním pozemku přiléhající k jejich stavbě mohli žalobci uplatnit v řízení, jehož
předmětem byla sousední stavba. V nyní projednávané věci stavební úřad posuzoval stavbu
žalobců a její dostatečnou stabilitu pro jimi zvolený způsob jejího užívání jako ubytovny.
K tomuto účelu však byla stavba nepovoleně a bez vědomí stavebního úřadu ve vnitřních
prostorách uspořádána a zařízena; podle povoleného účelu užívání měla tato stavba sloužit jako
kolna a sklad. Požadavek stavebního úřadu byl zjišťován a prověřen na místě samém, vycházel
ze skutečného stavu věci a opíral se o stanovisko statika, který se osobně prohlídky zúčastnil.
[7] Stěžovateli není známo, jakým jiným způsobem by stavební úřad měl postupovat, pokud
statik na místě samém konstatuje, že užívání stavby ohrožuje bezpečnost uživatelů. V danou
chvíli nebylo rozhodující, jaké skutečnosti zjištěné situaci předcházely, ale bylo zapotřebí
nežádoucí stav řešit.
[8] Stěžovatel zdůraznil, že námitky žalobců se netýkaly merita věci, ale procesních hledisek
(zejména existence podmínek pro vstup na jejich pozemek bez jejich souhlasu a jejich tvrzení,
že nebyly řádně vypořádány jejich námitky).
[9] Stěžovatel uvedl, že nesdílí názor, že pro nařízení průkazu únosnosti obvodových
zdí nebyl důvod. V napadeném rozhodnutí uvedl, že kontrolní prohlídka vykonávaná podle
§134 stavebního zákona je standardním a legitimním prostředkem pro zjištění stavu stavby,
zejména takové, u které může být ohroženo zdraví nebo život osob, zvířat či věcí. Stěžovatel
vyšel z toho, že stav stavby ve spojení s jejím užíváním vyžaduje operativní jednání,
čemuž „přisoudil větší míru proporcionality ve srovnání s možným zásahem do procesního práva žalobců
na bezchybný úřední postup“. Stěžovatel je přesvědčen, že všechny zásadní skutečnosti,
které vyžadovaly ověření nosnosti stavby žalobců, ve svém rozhodnutí uvedl, a tyto skutečnosti
mohou ve srovnání se sledovaným účelem, kterým je obstarání dokladu o stabilitě stavby žalobců,
obstát.
[10] Stavební úřad byl povinen ohrožující situaci urychleně řešit, což je zjevné i z časového
sledu jeho úkonů po zjištění situace na místě samém, což dále stěžovatel rozvedl. Stěžovatel
odmítá názor žalobců, že vstup na jejich pozemek a do jejich stavby byl nezákonný a z téhož
důvodu jsou nezákonná také rozhodnutí správních orgánů. Stavba žalobců byla užívána
neoprávněně k bydlení a bylo doloženo bezprostřední ohrožení života a zdraví osob či zvířat
podle §172 odst. 2 stavebního zákona. Stěžovatel v této souvislosti s odkazem na rozsudek NSS
ze dne 2. 8. 2013, čj. 4 As 28/2013-24, podotkl, že i pokud by došlo k vadě při vstupu
na pozemek či do stavby žalobců, nejednalo by se o skutečnost, která by sama o sobě způsobila
nezákonnost rozhodnutí.
[11] K námitkám žalobců, kterými namítali neurčitost výroku rozhodnutí stavebního úřadu,
stěžovatel uvedl, že z nich nevyplývá, že by žalobci tápali v identifikaci dotčené stavby.
Stavba je ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu, jakož i ve výroku rozhodnutí stěžovatele,
výslovně uvedena.
[12] Dále stěžovatel uvedl, že uložené plnění (předložení průkazu únosnosti obvodových stěn
na vodorovné zatížení včetně řešení způsobu jejich založení) je srozumitelné a vycházelo nejen
z požadavku přítomného statika, ale jedná se také o doklad, který by žalobci stavebnímu úřadu
předkládali k projektové dokumentaci, pokud by si předem vyžádali svolení stavebního úřadu
pro stavební úpravy.
[13] Dále stěžovatel k námitce podjatosti úřední osoby Š. Z. konstatoval, že ji žalobci uplatnili
dne 22. 1. 2016 ve vztahu k stavbám odstraňovaným a prováděným na sousedním pozemku
společností GREEN PARK, s. r. o. O této námitce podjatosti bylo, byť nepravomocně,
rozhodnuto dříve, než stavební úřad nařídil předložení průkazu únosnosti.
[14] Stěžovatel zdůraznil, že v projednávané věci se nevedlo správní řízení, ale jednalo
se o úkon ve smyslu §134 odst. 3 stavebního zákona, který je prvním úkonem ve věci. Uvedené
námitky žalobců ve vztahu k postupu podle §134 stavebního zákona byly nedůvodné,
neboť nad nimi převažoval veřejný zájem na prokázání dostatečné stability stavby žalobců
ohrožující život a zdraví jejích uživatelů. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2017,
čj. 46 A 16/2015-39, stěžovatel poukázal na to, že v případě stavby žalobců je vedeno řízení
podle §129 stavebního zákona a žalobci nebudou ochuzeni o vypořádání svých námitek v rámci
tohoto řízení.
[15] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně upřednostnil důsledné vypořádání námitek
žalobců, které mohou být vypořádány v jiném řízení, před jinými veřejnými zájmy,
které stěžovatel požadoval ve vztahu k §134 stavebního zákona za podstatné.
[16] Dále stěžovatel k výroku o náhradě nákladů řízení před krajským soudem namítl,
že v případě, v němž žalobci nebyli úspěšní se svým návrhem na přiznání odkladného účinku
žalobě, neměla jim být v rámci náhrady nákladů řízení přiznána částka odpovídající soudnímu
poplatku za tento neúspěšný návrh.
[17] Stěžovatel navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[18] Žalobci se ztotožnili se závěry krajského soudu a navrhli zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Důvodem, pro který krajský soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí stěžovatele,
byla jeho nepřezkoumatelnost. Hodnocení této otázky napadl stěžovatel v kasační stížnosti.
[21] Podle §89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad
napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání,
jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně
za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě
na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody
způsobené nesprávným úředním postupem.
[22] Úvodem NSS připomíná, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném
prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost
rozhodnutí [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008,
čj. 3 As 51/2007-84).
[23] Se závěry krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele se NSS
ztotožňuje. Krajský soud správně shrnul odvolací námitky žalobců, kteří v odvolání proti
rozhodnutí stavebního úřadu namítali neurčitost výrokové části tohoto rozhodnutí,
kterou spatřovali v tom, že v ní nebyla uvedena nemovitost, k níž mají předložit průkaz.
Rovněž vytkli, že skutečnosti, které vzal stavební úřad za základ svého rozhodnutí, neměly podle
nich oporu ve skutečném stavu věci. Namítli, že kontrolní prohlídka byla provedena bez jejich
vědomí a souhlasu, aniž byly splněny předpoklady §172 odst. 2 stavebního zákona. Část důkazů
tak byla podle názoru žalobců získána v rozporu s §51 správního řádu. Žalobci v odvolání
také upozornili na to, že vůči úřední osobě Š. Z. byla vznesena námitka podjatosti, o níž nebylo
ke dni provedení kontrolní podmínky rozhodnuto. Š. Z. se přesto kontrolní prohlídky zúčastnila,
ačkoli se dle žalobců nejednalo o bezodkladný úkon ve smyslu §14 odst. 3 správního řádu.
Žalobci rovněž namítli, že neodmítli reagovat na výzvu ze dne 4. 2. 2016, která předcházela
rozhodnutí stavebního úřadu, ale pouze požádali o specifikaci dalších údajů, protože jim nebylo
známo, co se rozumí průkazem únosnosti obvodových stěn tak, jak byl stavebním úřadem
specifikován. Žalobci v odvolání k této otázce dále uvedli, že sdělení k jejich žádosti ze dne 10. 3.
2016 bylo zmatečné a bylo vydáno Ing. T., která nebyla oprávněnou úřední osobou. Žalobci také
namítali, že stavební úpravy nevyžadovaly stavební povolení. Žalobce a) vedle toho uplatnil
vlastní samostatné námitky, které se týkaly postupu stavebního úřadu, nepodloženosti doporučení
statika či nekonkrétní specifikace požadovaného průkazu.
[24] NSS přisvědčuje krajskému soudu v jeho závěrech o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
stěžovatele, neboť i dle názoru NSS stěžovatel nevypořádal odvolací námitky žalobců.
Ve shodě s krajským soudem NSS konstatuje, že z rozhodnutí stěžovatele především nelze
seznat, jak stěžovatel posoudil žalobci namítanou neurčitost výrokové části rozhodnutí
stavebního úřadu, proč považoval podklady z kontrolní prohlídky za zákonně získané a postup
stavebního úřadu za správný. Stěžovatel rovněž nereagoval na odvolací námitku žalobců,
že se kontrolní prohlídky účastnila Š. Z., proti níž žalobci vznesli námitku podjatosti,
a neozřejmil, zda a z jakých důvodů bylo možné aplikovat §14 odst. 3 správního řádu,
na který žalobci v odvolání poukazovali. K tomu, zda skutečnosti, z nichž stavební úřad vycházel,
měly oporu ve skutečném stavu věci, se stěžovatel také nijak nevyjádřil. Stěžovatel rovněž
pominul samostatné odvolací námitky žalobce a). NSS souhlasí také se závěrem krajského soudu,
že nedostatečná je zcela obecná úvaha stěžovatele o tom, že v postupu stavebního úřadu zjistil
závady, které neovlivnily zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu. Z rozhodnutí stěžovatele totiž
není zřejmé, jaké závady vlastně stěžovatel zjistil, zda se jednalo o pochybení namítaná žalobci
či o jiná pochybení zjištěná z úřední povinnosti, a z jakých důvodů jim nepřikládal zvláštní váhu.
Krajskému soudu nelze ve vztahu k jeho závěrům o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele
nic vytknout a NSS v podrobnostech na jeho závěry odkazuje.
[25] Kasačním námitkám stěžovatele tedy NSS nemůže přisvědčit. Ani požadavek
na „operativní jednání“ neznamená, že stěžovatel mohl rezignovat na svou povinnost vypořádat
se s odvolacími námitkami žalobců a své rozhodnutí řádně ve smyslu §68 odst. 3 ve spojení
s §93 správního řádu odůvodnit s ohledem na rozsah odvolacího přezkumu dle §89 odst. 2
správního přezkumu. Rezignovat na zákonný úřední postup nelze a v případě, že se stavební úřad
snad dopustil nějakého pochybení, je nezbytné je uvést a konkrétně vyhodnotit, zda tato vada
mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
[26] Stěžovatel v kasační stížnosti rozsáhle zdůvodňuje, z jakých důvodů byl postup
stavebního úřadu v souladu se zákonem, a trvá na tom, že pro nařízení průkazu únosnosti
obvodových zdí byly dány zákonné důvody. Těmito otázkami se však krajský soud nezabýval
a ani zabývat nemohl, a to právě pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatele. Z téhož
důvodu se k těmto otázkám nemůže vyjádřit ani NSS, který mohl pouze hodnotit správnost
závěru krajského soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
[27] NSS v této souvislosti zdůrazňuje, že nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného
ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen podrobnějším rozborem právní problematiky
učiněným až v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo rozhodnutí stěžovatele
zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění (viz rozsudek NSS
ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 51/2003-58).
[28] Důvodné nejsou ani námitky stěžovatele, které se týkají výroku rozsudku krajského soudu
o náhradě nákladů řízení.
[29] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu §60 odst. 1 s. ř. s. je totiž rozhodný
celkový procesní úspěch účastníka ve věci samé, a nikoli úspěch při dílčích rozhodnutích
předběžné povahy učiněných soudem v průběhu řízení. Krajský soud proto správně přiznal
žalobcům i náhradu nákladů, které vynaložili v souvislosti s rozhodováním o odkladném účinku,
a to i když v dané souvislosti bylo rozhodnuto v jejich neprospěch.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto je povinen nahradit úspěšným žalobcům náklady
zastoupení ve výši 2480 Kč za jeden úkon právní služby pro každého ze žalobců, tj. vyjádření
ke kasační stížnosti [§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) a §12 odst. 4 advokátního
tarifu], spolu s paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního
tarifu), tj. celkem 5260 Kč. Zástupkyně žalobců je plátcem DPH, odměna za zastupování
se tak zvyšuje o tuto daň ve výši 21 %, tj. o částku 1105 Kč. Výsledná odměna za zastupování
tedy činí 6365 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu