ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.300.2020:70
sp. zn. 5 As 300/2020 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatele: Z. P. zast.
Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti odpůrkyni: obec
Rybníky, se sídlem Rybníky 32, Rybníky (okres Příbram), zast. JUDr. Martinem Supem, Ph.D.,
advokátem, se sídlem Tikovská 14, Praha 20, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. Z.,
II) J. K. III) J. V., IV) Ing. T. D., v řízení o kasačních stížnostech navrhovatele a odpůrkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2020, č. j. 55 A 53/2019 - 110, o návrhu
odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud‘‘) v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil
opatření obecné povahy č. 1/2018 – územní plán odpůrkyně – vydané usnesením Zastupitelstva
obce Rybníky ze dne 4. 10. 2018, č. 3/7/2018 (dále jen „územní plán“), a to v rozsahu pozemku
p. č. X v k. ú. R., ve zbytku návrh navrhovatele na zrušení územního plánu zamítl.
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 15. 9. 2020 kasační stížnost
navrhovatele [dále jen „stěžovatel a)“] a dne 17. 9. 2020 kasační stížnost odpůrkyně [dále jen
„stěžovatelka b)“] směřující proti rozsudku krajského soudu. Stěžovatelka b) současně s podáním
kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnila tím, že existuje reálná hrozba toho,
že stěžovatel a) zneužije účinnosti výroku I. rozsudku k pokračování v nelegální stavební činnosti,
které se dopouštěl již před podáním návrhu na zrušení územního plánu. Dle stěžovatelky b)
prováděl stěžovatel a) na svých pozemcích (p. č. X v k. ú. R.) stavební práce v rozporu s aktuálně
platným a účinným územním plánem, aniž by projednal možnost jeho změny či požádal o
stavební povolení, dokonce v rozporu s vykonatelným rozhodnutím soudu, kterým mu tyto
stavební práce byly zakázány. Jednal tak rovněž bez respektu k vlastnickým právům vlastníků
okolních nemovitostí, kteří byli stavebními pracemi poškozeni a nepřejí si již další rozšiřování
průmyslové výroby na území obce. Na pozemcích, jež byly doposud nezpevněnou plochou
evidovanou v katastru nemovitostí jako travní porost a na základě toho územním plánem
zařazeny do kategorie zemědělských ploch, stěžovatel a) v roce 2019 zbudoval zpevněné plochy
se zámkovou dlažbou, které mají charakter nové stavby. V důsledku dynamických otřesů
z použité těžké techniky pak došlo ke vzniku viditelných prasklin na sousedních budovách,
mj. stavbě č. p. X ve vlastnictví stěžovatelky b). Stěžovatel a) v souvislosti se stavbou podal pouze
oznámení o rekonstrukci zpevněných ploch příslušnému stavebnímu úřadu (Městský úřad
Dobříš, Odbor výstavby a životního prostředí, oddělení výstavby, dále jen „stavební úřad“), ten
mu však odpověděl nesouhlasným stanoviskem a stavbu nepovolil, poněvadž na daných
pozemcích nikdy zpevněné plochy nebyly. Stěžovatel a) při provádění nelegální stavby rovněž
zjevně účelově použil obstrukční taktiky, když měnil osobu stavebníka každých 14 dní, a poté, co
stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, uvedl stavebníka s doručovací adresou v Thajsku.
Výše uvedené důsledky mohou být dle stěžovatelky b) nevratné, přičemž přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti dle jejího názoru nemůže nikomu způsobit újmu. Stěžovatelce b) přitom
v případě nepřiznání odkladného účinku reálně hrozí újma zásadního charakteru ve vztahu
k jejím nemovitostem nacházejícím se v blízkosti stavby. Ač si je stěžovatelka b) vědoma výroku
krajského soudu o tom, že jeho rozhodnutí neposkytuje ochranu faktické stavební či provozní
činnosti stěžovatele a) na předmětných pozemcích, přesto se domnívá, že stěžovatel a) vzhledem
ke své předchozí nelegální stavební činnosti právě na základě rozsudku krajského soudu začne
s pozemkem p. č. X v k. ú. R. nakládat jako se zastavitelným.
[3] Stěžovatel a) k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že již v žádosti o vydání
společného územního a stavebního rozhodnutí vymezil, že před navrženou halou budou
zpevněné manipulační plochy, přičemž jeho žádosti bylo stavebním úřadem v plném rozsahu
vyhověno. Společné rozhodnutí se týkalo mj. i pozemků p. č. X a Y v k. ú. R. a půda byla
současně vyňata ze zemědělského půdního fondu. V dané věci byl vydán posléze též kolaudační
souhlas a stěžovatel a) dle jeho názoru stavbu v současnosti užívá v souladu s ním, přičemž
v roce 2019 řádně a včas oznámil stavebnímu úřadu opravu havarijního stavu již vybudovaných
zpevněných ploch. Tvrzení stěžovatelky b) o nelegálnosti jeho činnosti považuje za zavádějící a
nepravdivé. Návrh na přiznání odkladného účinku proto stěžovatel a) označil za nedůvodný.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou b) a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatelka b) ve svém návrhu argumentuje především teoretickou možností,
že stěžovatel a) bude pokračovat v nelegální stavbě a závěry krajského soudu využije k tomu,
že s pozemkem p. č. X v k. ú. R. začne nakládat jako se zastavitelným. Zdůrazňuje přitom již
způsobené poškození okolních budov jiných vlastníků, vč. své nemovitosti č. p. X.
[9] Nejvyšší správní soud k dané věci uvádí, že stěžovatelka b) sama správně konstatovala,
že účinky rozsudku krajského soudu neposkytují ochranu stavební činnosti stěžovatele a); tím
se zabývaly civilní soudy. Krajský soud pouze zrušil danou část územního plánu z důvodu,
že zpracovatel územního plánu při jeho zpracování vycházel z neúplně a nesprávně zjištěného
skutkového stavu, což je pochybení plně přičitatelné stěžovatelce b). Byl přitom zcela pominut
právní stav pozemků stěžovatele a) z hlediska, zda k nim nebylo vydáno pravomocné územní
rozhodnutí či zda nejsou součástí zastavěného území s ohledem na jejich souvislost s pozemky
zařazenými do zastavěného území. Je tedy na stěžovatelce b), aby tyto nedostatky napravila. Již
z povahy věci nemá napadený rozsudek krajského soudu žádné účinky, které by mohly
jakýmkoliv způsobem ohrozit vlastnická práva stěžovatelky, pročež nezbývá než konstatovat,
že stěžovatelka b) hrozící újmu neprokázala, a ani prokázat nemohla.
[10] Návrh stěžovatelky b) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy není
důvodný, neboť neprokázala splnění již podmínky nepoměrně větší újmy, než jaká by přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout jiným osobám. Všechny podmínky pro
přiznání odkladného účinku dle §73 s. ř. s. musí přitom být naplněny současně, a proto
se Nejvyšší správní soud při neshledání naplnění jedné z nich již nezabýval posuzováním
podmínek ostatních a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl (§73 odst. 2 a contrario
ve spojení s §107 s. ř. s.).
[11] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu