ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.315.2020:41
sp. zn. 5 As 315/2020 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců
JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) D. H., b) J. M., oba
zastoupeni Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem Lešetín IV/777, Zlín, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti: I)
Ing. R. M., zastoupený JUDr. Michalem Ptáčkem, advokátem se sídlem Voršilská 10, Praha 1,
II) MUDr. M. M., v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I)
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 62 A 137/2018 – 161, o návrhu
osoby zúčastněné na řízení I) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně (dále jen ,,krajský soud‘‘) v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2018, č. j. KUZL 44993/2018, a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí
Magistrátu města Zlína, Odbor stavebních a dopravních řízení (dále jen „stavební úřad“) ze dne
12. 3. 2018, č. j. MMZL 028563/2018; tímto rozhodnutím stavební úřad dodatečně povolil podle
§129 odst. 2 a 3 ve spojení s §115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“), osobám zúčastněným
na řízení – stavebníkům stavbu opěrné zídky a provedení terénních úprav na pozemcích parc.
č. st. X a parc. č. X v k. ú. P.
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 30. 9. 2020 kasační stížnost
žalovaného, a dne 6. 10. 2020 kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení I) [dále jen
,,stěžovatel‘‘], směřující proti rozsudku krajského soudu. Současně s podáním kasační stížnosti
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Návrh na přiznání odkladného účinku
odůvodnil stěžovatel tím, že v tuto chvíli nelze předjímat, kdy a jak Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti rozhodne. Pokud by žalovaný, kterému byla věc krajským soudem
vrácena k dalšímu řízení, v mezidobí do rozhodnutí o kasační stížnosti znovu rozhodl, mohlo
by se rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti stát pouhým akademickým
cvičením bez reálného dopadu do právní sféry účastníků řízení, zejména stěžovatele. Navíc, dle
stěžovatele nelze vyloučit, že při vázanosti právním názorem krajského soudu by správní orgány
mohly zamítnout žádost osob zúčastněných na řízení o dodatečné povolení stavby jejich opěrné
zdi, a osoby zúčastněné na řízení by ji musely odstranit, čímž by jim vznikla újma. Naopak
na straně žalobců ani žalovaného nemůže přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vést
ke vzniku jakékoliv újmy, neboť opěrná zeď, o jejíž dodatečné povolení vedly správní orgány
řízení před podáním správní žaloby, již fakticky existuje. Jinými slovy, nejde o případ, kdy
by na podkladě zrušeného rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 12. 7. 2018,
č. j. KUZL 44993/2018, osoby zúčastněné na řízení teprve realizovaly stavbu opěrné zdi. Podle
stěžovatele není přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v rozporu s žádným důležitým
veřejným zájmem.
[3] Žalobci s přiznáním odkladného účinku vyjádřili nesouhlas, neboť nejsou splněny
zákonné podmínky. Poukázali na to, že rozhodnutí žalovaného soud zrušil a vrátil k dalšímu
řízení, v němž bude žalovaný teprve řešit vady, které mu byly soudem vytknuty. Již z toho logicky
vyplývá, že napadený rozsudek sám o sobě ještě neznamená zásadní a případně nevratný zásah
do práv stěžovatele. Žalobci naopak poukazují na to, že vážnou újmu naopak představuje stavba
opěrné zdi a terénní úpravy pro ně samotné; jak již prokázali v žalobě i v průběhu správního
řízení, stavební činnost stěžovatele narušila nad míru přiměřenou poměrům zavedený a legitimně
očekávaný rozsah soukromí žalobců, navíc se část opěrné zdi nachází na pozemku ve vlastnictví
žalobců.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatel v návrhu zejména zdůrazňuje potřebu odkladného účinku pro efektivní
ochranu svých práv, přičemž především však de facto polemizuje s možným výsledkem
rozhodnutí správních orgánů, které jsou vázány zrušujícím rozsudkem krajského soudu a mohly
by zamítnout dodatečné povolení stavby opěrné zdi; tato by musela být odstraněna, čímž
by stěžovateli a druhé osobě zúčastněné na řízení vznikla újma.
[9] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v posuzované věci krajský soud zrušil rozhodnutí
žalovaného s ohledem na konstatovanou vadu řízení a nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Žalovaný ani stavební úřad se nezabývali splněním podmínky předložení dokladu o právu
stavebníků podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, což je podmínka, kterou jsou povinni
zabývat se ex offo; jejich rozhodnutí tak neměla oporu ve správním spisu. Obdobně krajský soud
označil rozhodnutí žalovaného za rozporné se správním spisem, neboť nezohlednilo
fotografickou dokumentaci původního stavu pozemků založenou ve správním spisu a tuto
neporovnalo s výsledkem stavební činnosti stavebníků. V důsledku právě této vady pak žalovaný
nesprávně posoudil námitku žalobců týkající se imise pohledem, což bylo jádro sporu
v posuzované věci. Tvrzení stěžovatele o možné újmě vzniklé nařízením odstranění zdi jsou
pouze hypotetické, neboť o této otázce nebylo krajským soudem rozhodováno.
[10] Nejvyšší správní soud dodává, že otázka správnosti závazného právního názoru krajského
soudu není kritériem pro přiznání odkladného účinku a bude předmětem až meritorního
posouzení. Nejvyšší správní soud vychází ve své konstantní judikatuře z toho, že přiznání
odkladného účinku vůči pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže
nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů
opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Pokud by správní orgány neměly
být vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak
by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví.
[11] Návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný, neboť
neprokázal splnění již podmínky nepoměrně větší újmy, než jaká by přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti mohla vzniknout jiným osobám. Všechny podmínky pro přiznání
odkladného účinku dle §73 s. ř. s. musí přitom být naplněny současně, a proto se Nejvyšší
správní soud při neshledání naplnění jedné z nich již nezabýval posuzováním podmínek ostatních
a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl (§73 odst. 2 a contrario ve spojení s §107 s. ř. s.).
[12] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu