ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.379.2019:51
sp. zn. 5 As 379/2019 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce:
DP&K-CZQ s.r.o., sídlem Oblouková 1328/2, Předměstí, Opava, zast. Mgr. Michalem
Varmužou, advokátem se sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2019, č. j. 25 Af 10/2019 – 49,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2019, č. j. 25 Af 10/2019 – 49,
se r uš í a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále jen ,,správní orgán I. stupně‘‘)
ze dne 20. 12. 2016, č. j. 322426/16/4300-00805-050429, byla žalobci podle §48 odst. 1 písm. c)
zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o loteriích“), uložena pokuta ve výši 10 000 000 Kč a povinnost náhrady nákladů
řízení ve výši 1000 Kč, za porušení §4 odst. 1 zákona o loteriích, čehož se měl dopustit tím,
že provozoval loterii nebo jinou podobnou hru bez příslušného povolení.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný
rozhodnutím ze dne 18. 7. 2017, č. j. 31595/17/5000-10610-711361, zamítl a prvostupňové
rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jenž rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 22 Af 83/2017-88,
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V rozsudku krajský soud
zavázal žalovaného k tomu, aby doplnil skutková zjištění, zda soutěžící mají k dispozici
tzv. „otázku poslední záchrany“, jaké jsou její podmínky a zda, a jakým způsobem, existence této
herní varianty ovlivňuje přítomnost znaku nenávratnosti vkladu a znaku náhody.
[3] Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2019, č. j. 35/19/5000-10610-711361, žalovaný opětovně
zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[4] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil opět žalobou; namítal, že zjištění skutkového
stavu věci správními orgány jsou zcela nedostatečná pro posouzení věci, nemají oporu
v provedeném dokazování a konkrétně k „otázce poslední záchrany“ argumentoval především
tím, že tato zaručuje návratnost vkladu na základě znalostí hráče, kdy nelze otázky „kádrovat“
kritériem průměrného spotřebitele a u otázek, které se touto optikou zdají příliš složité, usuzovat
na to, že již nejde o vědomostní otázky. Žalobce dále poukázal na „nedbalost“ správních orgánů,
kdy kvůli ní byla, přes několik stovek kontrol, zjištěna „otázka poslední záchrany“ pouze ve třech
případech. Dále rozporoval závěr žalovaného o přítomnosti prvku náhody v rámci hry
na technických zařízeních pomocí tzv. válcových her, kdy výše výhry je soutěžícímu
vygenerována náhodným nastavením válců, přičemž soutěžící neví, jaká výše výhry mu bude
k otázce přidělena. Nesouhlasil ani se závěrem o přítomnosti prvku nenávratnosti zaplaceného
vkladu, neboť soutěžící má možnost hru kdykoliv ukončit a požádat o vrácení zbývajícího kreditu
(a to již před první otázkou) a dále je nenávratnost vkladu vyloučena existencí „otázky poslední
záchrany“.
[5] Žalobce namítl rovněž nezákonnost výše pokuty z důvodu její záměrně likvidační výše,
odůvodněné vědomým porušování zákona o loteriích žalobcem; správní orgán vůbec nezjišťoval
majetkové poměry žalobce a postupoval tak v rozporu s usnesením rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133.
[6] Krajský soud shledal žalobu důvodnou. Podle soudu je napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné v úvaze o přítomnosti dvou her (tj. hry bez otázky poslední záchrany
a s otázkou poslední záchrany). Soud uvedl, že žalovaným prezentované rozdělení hry na dvě
zcela samostatné, nelze odůvodnit toliko tím, že by jinak nebylo možné na daná zařízení
vztáhnout zákon o loteriích. Jiný důvod pro ono rozdělení, který by měl svůj základ
ve fakticky zjištěné podstatě herního mechanismu, pak žalovaný ve svém odůvodnění nepodává,
pouze obecně konstatuje nezávislost hry na předchozím herním mechanismu, aniž by vysvětlil,
co se pod tímto obecným konstatováním skrývá a jak oddělitelnost této hry konkrétně
odůvodňuje, což činí jeho závěr nepřezkoumatelným; k tomu soud odkázal na rozhodnutí
Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016, č. j. 11 A 106/2013 – 31.
[7] V řešené věci si podle názoru krajského soudu dále nelze učinit relevantní představu
o náročnosti otázek pokládaných v rámci herního prvku „otázky poslední záchrany“, neboť byly
zjištěny toliko tři z nich. Činil-li pak na základě těchto třech otázek žalovaný své závěry o povaze
řečeného prvku, pak nezjistil stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro soulad rozhodnutí
s okolnostmi daného případu, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné i v této části.
[8] V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný (dále jen ,,stěžovatel‘‘) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)].
[10] Předně, stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, nebo že by skutkový stav, který vzal za základ napadeného rozhodnutí,
vyžadoval rozsáhlé doplnění. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního
soudu a má za to, že napadené rozhodnutí základní obsahové náležitosti nepostrádá. Rozhodnutí
stěžovatele je srozumitelné a byly v něm vypořádány všechny uplatněné námitky; z odůvodnění
napadeného rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byl stěžovatel ve své rozhodovací
činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů
obsažených ve výsledném rozhodnutí.
[11] K přítomnosti dvou herních mechanismů stěžovatel uvádí, že v bodech [51] až [59] svého
rozhodnutí zcela konkrétně a podrobně popsal průběh hry, jež nutně předchází tzv. „otázce
poslední záchrany“. Tento první herní mechanismus prokazatelně naplňuje všechny prvky loterie
nebo jiné podobné hry, což potvrdil i krajský soud. Skutečnost, že byl tento herní mechanismus
odehrán bez jakékoliv možnosti uplatnění tzv. „otázky poslední záchrany“, správní orgán
I. stupně zjistil a zachytil ve více než 360 kontrolních zjištěních. Druhý herní mechanismus
s tzv. „otázkou poslední záchrany“ byl zjištěn pouze ve třech případech (z celkových 369).
Nikoliv však proto, že by jej správní orgán I. stupně nebo stěžovatel nezjišťoval, nýbrž proto,
že se tato tzv. „otázka poslední záchrany“ zobrazí jen a pouze v případě, kdy již není možné
ve hře na TZ QUIZ (prvního typu) dále pokračovat, a to buď z důvodu nulového kreditu, nebo
z důvodu výše kreditu nedostatečného pro další účast v soutěži.
[12] Z popisu odlišností těchto dvou herních mechanismů a z většinového zjištění správního
orgánu I. stupně dle stěžovatele jasně vyplývá, že ačkoliv je druhý herní mechanismus
chronologicky bezpochyby závislý na tom, že musí být nejprve odehrán první herní
mechanismus, nemusí v určitých případech druhý herní mechanismus vůbec nastat (tj. v situaci,
kdy hráč neprohraje v prvním herním mechanismu veškeré disponibilní peněžní prostředky).
V případě prvního herního mechanismu se tedy jedná o loterii nebo jinou podobnou hru
a namítaná možnost hráče získat původně vložený vklad navýšený o 5 % prostřednictvím
tzv. „otázky poslední záchrany“ (tj. ve druhém herním mechanismu) je pouhou eventualitou,
která nastane jen za předem vymezených podmínek (dle pravidel soutěže) a nemůže nikterak
ovlivnit průběh a výsledek provozování prvního „typu“ hry, jenž je zcela samostatný. Stěžovatel
je proto na základě výše uvedených skutečností toho názoru, že rozhodnutí, které
je v předmětném sporném bodě takto odůvodněno, nelze ve světle konstantní judikatury
považovat za a priori nepřezkoumatelné.
[13] Stěžovatel zdůrazňuje, že pro posouzení otázky, zda se jedná o dvě samostatné hry,
je podstatnou skutečností také to, že pro tzv. válcové hry (TZ QUIZ), které předchází
tzv. „otázce poslední záchrany“, je nutné mít povolení podle §4 odst. 1 zákona o loteriích, které
vydává příslušný orgán, neboť tzv. válcové hry zcela splňují všechny znaky loterie nebo jiné
podobné hry uvedené v §1 odst. 2 a 3 zákona o loteriích. Právě ze skutečnosti, že k provozování
jedné hry je nutné mít povolení příslušného orgánu, ale k provozování druhé hry nikoliv, neboť
se jedná o vědomostní soutěž, lze dovodit, že se jedná o dvě samostatné hry. Stěžovatel
připomíná, že v tomto předmětném případě dostal žalobce pokutu právě a pouze za provozování
TZ QUIZ (resp. válcové hry) v rozporu se zákonem o loteriích, nikoli za provozování
tzv. „otázky poslední záchrany“.
[14] K otázce náročnosti otázek pokládaných v rámci herního prvku „otázky poslední
záchrany“ stěžovatel podotýká, že soud neuvedl, kolik otázek by bylo nutné zjistit, aby představa
o jejich obtížnosti byla relevantní. Stěžovateli je zřejmé, že jedna taková zjištěná otázka
nevypovídá nic o celkové náročnosti, soud ale říká, že nepostačují ani tři. Potom se nabízí otázka,
zda čtyři už ano, nebo až pět, atd. Posouzení relevantnosti otázek je proto podle stěžovatele spíše
relativní.
[15] V této souvislosti stěžovatel ještě dodává, že se žalobce v průběhu kontrol, ani
v námitkách vůči protokolu z kontrol vůbec nezmínil o existenci prvku tzv. „otázky poslední
záchrany“. Poprvé ho obecně popsal až ve vyjádření k zahájenému správnímu řízení. Jelikož
k zobrazení „otázek poslední záchrany“ mohlo dojít až po prohře kreditu (velký počet kontrol –
omezené prostředky na kontrolní nákupy), dále ke skutečnosti, že na některých „kvízomatech“
nemusel být tento prvek vůbec provozován, a dále ke zjevné pasivitě žalobce v průběhu
kontrolních řízení je logické, že nebylo zachyceno více informací týkajících se tzv. „otázky
poslední záchrany“ v proběhnuvších kontrolách.
[16] Krajský soud dle stěžovatele dále absolutně pominul dva stěžejní a rozhodující aspekty
tvořící celek tzv. „otázky poslední záchrany“, a to desetisekundový limit a volbu z deseti
odpovědí. Stěžovatel uvádí, že hráč má k zodpovězení otázky 10 sekund. Tento čas začíná běžet
okamžikem položení otázky (zobrazuje se v levém horním rohu obrazovky) a není technicky
možné za tuto dobu přečíst otázku a poté všech 10 odpovědí. S přihlédnutím k aplikovanému
mechanismu lze konstatovat, že je tato soutěž záměrně koncipována tak, že z pohledu jejího
účastníka (model tzv. „průměrného spotřebitele“) se pro nedostatečný časový prostor jedná
o tipovací soutěž. Podle stěžovatele se zde jedná o evidentní obcházení zákona, a má za to,
že dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil rozdělení hry na dvě zcela samostatné.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[17] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti, obdobně jako v žalobě, nesouhlasí s kvalifikací
soutěže jako tzv. válcové hry a s rozdělením soutěže na válcovou hru a následnou část hry,
tzv. ,,otázku poslední záchrany‘‘. Žalobce má za to, že v tomto směru soutěž jako jeden celek
správně posoudil krajský soud. Žalobce zdůrazňuje, že pod tlačítkem Info je kromě výše výhry pro
další kolo soutěžícímu zobrazeno i to, jak se zastaví symboly na válcích v dalším kole;
pro soutěžícího tedy není předem neznámou skutečností, náhodou, jaké symboly na válcích
se zobrazí spolu s otázkou. V této souvislosti žalobce vytýká stěžovateli neprovedení důkazu
navrženým znaleckým posudkem Mgr. Martina Ludmy, přestože o něm byl stěžovatel
informován z předešlého soudního řízení před krajským soudem sp. zn. 22 Af 83/2017.
[18] Žalobce také zcela odmítá hodnocení stěžovatele k tzv. otázce poslední záchrany. Celá
soutěž je od počátku postavena jako soutěž vědomostní, s informací o vědomostní soutěži do hry
vstupuje i soutěžící a stejně tak ,,otázka poslední záchrany‘‘ je vědomostním prvkem v soutěži,
který byl do soutěže vložen k vyloučení nenávratnosti vkladu a náhody. I z tohoto důvodu jsou
pak zcela liché veškeré úvahy stěžovatele o tom, že nikdo nemůže znát odpovědi na všechny
soutěžní otázky, a tedy je správná odpověď na ,,otázku poslední záchrany‘‘ otázkou spíše náhody
než znalostí. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 9 Afs 150/2013 a dodává, že otázky nelze „kádrovat“ kritériem průměrného spotřebitele.
[19] Dále žalobce obsáhle rozporuje posouzení tzv. otázky poslední záchrany ze strany
Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 27. 4. 2020, č. j. 1 As 429/2019 - 22. Žalobce
má za to, že soutěžní otázku soutěžící přečte za 3-4 sekundy, a pokud zná správnou odpověď,
pak ji ve zbývajícím čase stihne vybrat z předložených možností. Pokud soutěžící správnou
odpověď nezná, pak delší časový úsek soutěžícímu umožňuje vyhledat odpověď např. přes
hlasové vyhledávání služby Google. K tomu žalobce předkládá znalecký posudek Václava
Černého, znalce oboru elektronika, specializace mobilní telefony, kterému bylo předloženo
několik typových otázek poslední záchrany. Z jeho závěru vyplývá, že s pomocí mobilního
telefonu s operačním systémem Android nebo iOS (Apple) je možno získat správnou odpověď
na soutěžní otázku do 10 sekund.
[20] Žalobce má tedy za to, že přítomnost ,,otázky poslední záchrany‘‘ má za následek jak
absenci nenávratnosti vkladu, který může soutěžící získat zpět na základě svých znalostí, tak
i absenci náhody, když soutěžící hraje od počátku hry vždy minimálně od 105 % svého vkladu
do soutěže. Posouzení soutěže žalovaným a orgánem I. stupně jako loterie je tedy nezákonné
a toto právní hodnocení neodpovídá skutečnému stavu věci. V doplnění vyjádření žalobce dále
rozvinul svůj nesouhlas s hodnocením tzv. ,,otázky poslední záchrany‘‘, jak jej učinil Nejvyšší
správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 429/2019; dále doplnil, že v asi nejznámější vědomostní
soutěži AZ Kvíz má soutěžící na odpověď na soutěžní otázku časový limit 5 sekund. A to bez
nabídnutých možností odpovědi.
[21] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích uplatněných námitek. Současně
zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[22] Kasační stížnost je důvodná.
[23] Nejvyšší správní soud především nepřisvědčil krajskému soudu v závěru
o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek skutkových důvodů.
V projednávané věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda správní orgány
v předcházejícím řízení náležitě zjistily skutkový stav věci, který odůvodňuje závěr, že se žalobce
dopustil vytýkaného správního deliktu, tj. že v rozporu s §4 odst. 1 zákona o loteriích provozoval
loterii nebo jinou podobnou hru bez příslušného povolení. Mezi stranami existuje spor ohledně
přítomnosti prvku náhody a s tím související nenávratnosti vkladu v rámci herního prvku
,,otázky poslední záchrany‘‘; stěžovatel učinil dle krajského soudu nedostatečná zjištění v této
části hry.
[24] Podle §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích platí, že pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží
finanční úřad uvedený v §46 odst. 1 písm. c) právnické nebo fyzické osobě, která bez povolení, které by bylo
oprávněno vydat ministerstvo, provozuje nebo organizuje loterii, tombolu nebo jinou podobnou hru,
nebo ji provozuje v rozporu s tímto zákonem nebo poruší zákaz stanovený v §1 odst. 5 nebo §4 odst. 10.
[25] Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba,
která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda
nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách
(dále jen „herní plán“). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických,
elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení (srovnej §1 odst. 2 zákona o loteriích).
[26] S ohledem na shora vymezený předmět sporu Nejvyšší správní soud na úvod připomíná,
že při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány v souladu se zásadou materiální
pravdy vyjádřenou v ustanovení §3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2. Naplnění
zásady materiální pravdy tedy vyžaduje, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně
ve vztahu k řádnému posouzení z pohledu zejména zásady legality (zákonnosti), zákazu zneužití
pravomoci a správní úvahy, zásady proporcionality a ochrany dobré víry a předvídatelnosti
rozhodnutí správních orgánů (legitimního očekávání). Pouze při naplnění tohoto požadavku
je možno skutkový stav považovat za dostatečně zjištěný.
[27] Zároveň vzhledem ke skutečnosti, že sankční řízení o správním deliktu zpravidla
představuje řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (zákon č. 209/1992 Sb.), je to vždy správní orgán, kdo je povinen prokázat
vinu obviněného mimo rozumnou pochybnost, veden při tom v souladu s §50 odst. 3 správního
řádu zásadou vyšetřovací, charakteristickou pro řízení zahajovaná z moci úřední (ex officio).
Vyšetřovací zásada velí správnímu orgánu činit vše potřebné k řádnému zjištění skutkového
stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní pasivity účastníka řízení
(k tomu shodně srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010,
č. j. 4 Ads 44/2010 - 132, dostupný na www.nssoud.cz). Je-li skutkový stav nejasný nebo
mezerovitý, musí se správní orgán postarat o odstranění nejasností a mezer dokazováním.
Správní orgán tak má v řízení povinnost opatřovat z úřední povinnosti podklady pro rozhodnutí,
zjišťovat všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a v řízení, v němž má být
z moci úřední uložena povinnost, zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti svědčící
ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§50 odst. 2 a 3 správního
řádu). Při hodnocení důkazů ve správním řízení se správní orgán řídí zásadou volného hodnocení
důkazů, podle které pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní
orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně
toho, co uvedli účastníci (srovnej §50 odst. 4 správního řádu).
[28] V souzené věci z obsahu správního spisu vyplývají pro posouzení věci následující
podstatné skutečnosti.
[29] Správní orgán I. stupně jako orgán státního dozoru podle §46 odst. 1 písm. c) zákona
o loteriích, provedl v průběhu roku 2016 u žalobce jakožto kontrolované osoby celkem 369
kontrol zaměřených na dodržování zákona o loteriích. Ve všech případech bylo kontrolními
pracovníky zjištěno, že žalobce v kontrolovaných provozovnách provozuje technická zařízení,
označená některými z následujících názvů: ,,KVÍZ VĚDOMOSTNÍ‘‘, ,,VĚDOMOSTNÍ KVÍZ,
,,KVÍZ‘‘, ,,VĚDOMOSTNÍ A DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽ‘‘, ,,QUIZ GAMES‘‘, ,,SUPER
GAME‘‘, ,,SUPER GAME – VĚDOMOSTNÍ KVÍZ‘‘ nebo ,,HAPPY DAYS‘‘, a to bez
povolení Ministerstva financí. Kontrolní úkony učiněné v rámci kontrol byly následně
zaznamenány
do jednotlivých protokolů o kontrole podle §12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní
řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,kontrolní řád‘‘), s poučením žalobci o možnosti
podat proti učiněným kontrolním zjištěním námitky.
[30] Na základě výsledků kontrolních zjištění zahájil správní orgán I. stupně s žalobcem 369
správních řízení, která usnesením ze dne 11. 10. 2016, č. j. 274517/16/4300-00805-050610, spojil
dle §140 odst. 1 správního řádu pod jednu sp. zn. 404/2016P; o tomto spojení byl stěžovatel
vyrozuměn sdělením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 274561/16/4300-00805-050610. Žalobce
v průběhu správního řízení zaslal správnímu orgánu I. stupně řadu vyjádření, v nichž namítal,
že nedošlo k řádnému doručení protokolů o kontrole ve smyslu §19 správního řádu, a dále
rozporoval technickou odbornost pracovníků správního orgánu I. stupně a navrhoval důkaz
inspekční zprávou EZÚ a znaleckými posudky, jež vyvrací existenci prvku náhody
a nenávratnosti vkladu v rámci herního prvku ,,otázka poslední záchrany‘‘.
[31] Dne 20. 12. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o uložení pokuty,
č. j. 322426/16/4300-00805-050429. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne
18. 7. 2017, č. j. 31595/17/5000-10610-711361, prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí
žalovaného napadl žalobce žalobou u krajského soudu, jenž rozsudkem ze dne 14. 11. 2018,
č. j. 22 Af 83/2017 - 88, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
V rozsudku krajský soud zavázal žalovaného k tomu, aby doplnil skutková zjištění, zda soutěžící
mají k dispozici tzv. „otázku poslední záchrany“, jaké jsou její podmínky a zda a jakým způsobem
existence této herní varianty ovlivňuje přítomnost znaku nenávratnosti vkladu a znaku náhody.
[32] Nyní napadeným rozhodnutím ze dne 4. 1. 2019, č. j. 35/19/5000-10610-711361,
žalovaný opětovně zamítl odvolání žalobce a potvrdil tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[33] V souzené věci je z obsahu odůvodnění vydaných správních rozhodnutí patrné,
že správní orgány (pokud jde o zjištěný skutkový stav) pokládaly za klíčový důkaz pro vyslovení
viny žalobce a uložení sankce 369 pořízených protokolů o kontrole včetně příloh obsahujících
fotografie a videa z místa kontrol. V předmětných protokolech správní orgán I. stupně
zaznamenal průběh hry na technických zařízených umístěných v kontrolovaných provozovnách,
z něhož je princip fungování těchto technických zařízení (dále také jen ,,TZ‘‘) zcela zřejmý.
Přestože mohou být TZ označena rozdílně a existuje jich více druhů, fungují obdobně.
Kontrolovaná TZ nebyla vizuálně odlišná od běžných výherních hracích přístrojů (např.
interaktivního videoloterního terminálu), hlavní menu na displeji TZ obsahovalo nabídku
několika položek: banka otázek, pravidla, otázková soutěž, otázková soutěž s vizualizací, obrázková soutěž,
vybrat cenu a logo s certifikátem provozovatele TZ, tj. žalobce. Po vložení vkladu do TZ v určité
částce se tato připsala do kreditu v plné výši, kdy 1 Kč odpovídala 1 kreditu. Po odsouhlasení
pravidel a podmínek účasti v soutěži se zvolením otázkové soutěže zobrazila nabídka válcových
her označených symbolem grafického ztvárnění konkrétní válcové hry, např. symbolem
s ovocem, různými figurkami apod. Po vstupu do konkrétní hry bylo možné zvolit výši sázky,
v hodnotě od 5 do 100 kreditů, kdy změna výše sázky byla možná vždy po 10 kreditech. Stiskem
tlačítka Otázka byl proveden vklad, který byl odečten z celkového kreditu. V tom okamžiku
proběhla na displeji TZ grafická vizualizace válcové hry a zobrazila se otázka s možností
odpovědí ANO a NE a hodnota otázky (v kreditech). Byla-li otázka zodpovězena správně,
do kreditu se přičetla hodnota otázky, v případě špatné odpovědi se hodnota kreditu snížila
o hodnotu otázky.
[34] Předmětná TZ v zásadě nabízela tzv. válcové hry, spočívající v točení válců a jejich
zastavení v náhodné pozici, přičemž výše výhry je hráči vygenerována právě náhodným
nastavením válců. Hráč tak neví, jaká výše výhry mu bude k otázce přidělena, a tedy nemůže ani
nijak zjistit či ovlivnit, jakou hodnotu budou mít následující otázky po otázce bezprostředně
následující, čímž je v podstatě motivován ke hře. Byť tak žalobce namítá, že se u kontrolovaných
zařízení nejednalo o válcové hry, s tím, že pro existenci ,,otázky poslední záchrany‘‘ je třeba
na předmětná zařízení nahlížet jako na vědomostní soutěž, princip fungování herního
mechanismu před ,,otázkou poslední záchrany‘‘ byl stěžovatelem podrobně popsán jak
v jednotlivých protokolech o kontrole, tak i v navazujících správních rozhodnutích; v napadeném
rozhodnutí pak v bodech [51] až [59]. Rozhodnou okolností pro přítomnost prvku náhody,
a s tím související podřazení kontrolovaných technických zařízení pod definici loterie nebo jiné
podobné hry ve smyslu zákona o loteriích, je právě nahodilost výše možné výhry spojená
s následující otázkou, která může být vyšší, než je vklad (hodnota otázky), ale také nižší, než
je vklad, na což správně poukazuje stěžovatel. K tomu Nejvyšší správní soud připomíná svůj
rozsudek ze dne 17. 10. 2018, č. j. 1 As 136/2018 – 32 (viz bod 39. odůvodnění), kde uzavřel,
že ani vědomost o výši hodnoty další otázky neovlivňuje prvek náhody právě proto, že hráč může
nahlédnout jen na výši bezprostředně následující otázky.
[35] Zatímco popisovaná základní herní varianta spočívá v postupném „kupování“ otázek,
které jsou při správném zodpovězení různě bodově hodnoceny, další herní varianta („otázka
poslední záchrany“) nastane až v případě, kdy nemá hráč dostatečný kredit pro další hraní první
herní varianty. V případě, že hráč přijde v průběhu hraní první herní varianty o všechny vložené
prostředky, nebo je zbývající kredit nízký pro zodpovídání dalších otázek, je mu umožněno
odpovědět na „otázku poslední záchrany“. V případě správné odpovědi na tuto otázku mu budou
všechny vložené prostředky vráceny jako výhra za jejich současného navýšení o 5 %. Po položení
otázky má soutěžící možnost vybrat bez nápovědy z deseti odpovědí v časovém limitu deseti
sekund.
[36] Stěžovatel v napadeném rozhodnutí zdůraznil [bod 69 a násl.], že tzv. „otázka poslední
záchrany“ představuje herní mechanismus, který vůbec nemusí nastat. Současně tento herní
mechanismus láká hráče, aby své prostředky prohráli v plné (nebo téměř plné) výši, jelikož teprve
pak budou mít možnost získat je zpět, a to dokonce navýšené o 5 %. „V případě, že by možnost
získat prohrané prostředky zpět byla minimální a založena spíše na náhodě, než na schopnostech hráče, bezesporu
by se jednalo o aktivní prvek ve vztahu k negativním dopadům loterií nebo jiných podobných her, jako jsou
patologické hráčství či zhoršení finanční situace účastníků takových loterií.“ Stěžovatel se proto v další části
rozhodnutí zabýval možností úspěchu v rámci „otázky poslední záchrany“, resp. zda je možnost
návratu finančních prostředků založena na principu vědomostním, či jde o možnost spíše
náhodnou.
[37] Stěžovatel zjistil druhý herní mechanismus s tzv. otázkou poslední záchrany ve třech
případech (z celkových 369), jež zachytil na videozáznamech, které tvoří přílohu protokolů a tedy
i součást spisu. Zjištěnými otázkami poslední záchrany konkrétně byly:,,I) Maďarský fotbalista
narozený 1927, který hrál za Real Madrid, se jmenoval? II) Svůj první sólový singl vydala Emeli Sandé
ve kterém roce? III) Přemysl Otakar II. porazil v bitvě u Kressenbrunnu uherského krále Bélu IV. ve kterém dni
v měsíci?‘‘
[38] Stěžovatel v napadeném rozhodnutí připustil, že se správní orgán I. stupně tzv. otázce
poslední záchrany detailně nevěnoval, učinil tak však proto, že si byl vědom fungování herních
mechanismů kontrolovaných TZ, tj. toho, že otázka poslední záchrany nastane v případě
nulového nebo nedostatečného kreditu. Stěžovatel zdůraznil, že kontrola správního orgánu
I. stupně byla zaměřena na zkoumání všech okolností soutěže:,,zda každá jednotlivá odehraná hra
(v daném případě uskutečnění sázky tzv. ,,zakoupením‘‘ jedné otázky v soutěži) odpovídá definici loterie nebo jiné
podobné hry zakotvené v ustanovení §1 odst. 2 zákona o loteriích, ale též tím, zda odehrání ucelené řady
jednotlivých her naplňuje tuto definici loterie nebo jiné podobné hry také‘‘(bod 67).
[39] Podle stěžovatele se žalobce snaží vzbudit zdání, že se jedná o vědomostní kvíz, ale
„s přihlédnutím k aplikovanému mechanismu lze konstatovat, že je tato soutěž záměrně koncipována tak,
že z pohledu jejího účastníka (model tzv. „průměrného spotřebitele“), se jedná o tipovací soutěž, v rámci které
je nutno zvolit odpověď na položenou otázku s nabídkou celkem 10 možností odpovědí bez možnosti nápovědy“.
Ke kladeným otázkám stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru nejsou v rovině všeobecných znalostí,
resp. jejich náročnost je neúměrně vysoká ve vztahu k „průměrnému spotřebiteli“. Stěžovatel měl
časový úsek 10 sekund poskytnutý k přečtení otázky, 10 možných odpovědí a zodpovězení
za velmi krátký. Kombinace takto náročné otázky s možností výběru z 10 odpovědí a krátkým
časovým limitem je mechanismem založeným převážně na náhodě, nikoliv na vědomostech
hráčů, a to s nízkou pravděpodobností na úspěch (blížící se 1:10), jelikož hráči správnou
odpověď pouze tipují. „Jelikož se jedná o otázky z mnoha kategorií, kdy ani výborné znalosti z kategorie
jedné (například sport či historie) nemohou zaručit úspěch, pokud hráč obdrží otázku z oblasti, kde tak dobrými
znalostmi nedisponuje (např. biologie, umění apod.). Nicméně i za předpokladu, že ve společnosti existují
jednotlivci s natolik výjimečnými schopnostmi, že dokáží na základě svého úsudku ve stanoveném velice krátkém
časovém intervalu na náročnou otázku správně odpovědět, nelze automaticky dospět k jednoznačnému závěru,
že se nejedná o loterii nebo jinou podobnou hru.“ (bod 70).
[40] Po zhodnocení shora popsaných úvah stěžovatele se Nejvyšší správní soud neztotožňuje
s krajským soudem, že žalobou napadené rozhodnutí je v úvaze o přítomnosti dvou her
(tj. hry bez ,,otázky poslední záchrany‘‘ a s ,,otázkou poslední záchrany‘‘) nepřezkoumatelné.
Z odůvodnění rozhodnutí je patrné, jakými úvahami byl stěžovatel veden a jaké důvody jej vedly
k vyslovení závěrů obsažených v rozhodnutí (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2020,
č. j. 1 As 429/2019 – 22).
[41] Z kontextu odůvodnění rozhodnutí stěžovatele vyplývá, že závěrem o oddělenosti
a nezávislosti obou her mínil zcela odlišné principy průběhu a fungování obou herních
mechanismů. Stěžovatel fungování obou herních variant v odůvodnění rozhodnutí podrobně
popsal – lze stručně shrnout, že základní herní varianta (vědomostní kvíz) spočívá v postupném
„kupování“ otázek, které jsou při správném zodpovězení různě bodově hodnoceny, další herní
varianta („otázka poslední záchrany“) nastane až v případě, kdy nemá hráč dostatečný kredit pro
další hraní první herní varianty. Mezi oběma herními mechanismy tedy bezesporu existuje
„chronologická“ závislost v tom smyslu, že „otázku poslední záchrany“ nelze hrát bez
předchozího neúspěšného hraní první hry. Tuto návaznost však stěžovatel ve svém rozhodnutí
nerozporoval.
[42] Byť použití pojmu „nezávislost“ (resp. „oddělenost“) v odůvodnění rozhodnutí může
působit matoucím dojmem, není pochyb o tom, že stěžovatel vnímal návaznost obou herních
variant a dostatečně ji popsal. S ohledem na tuto skutečnost a současně s poukazem na závěr
o „funkční“ oddělenosti popsaných herních mechanismů pak stěžovatel uzavřel, že pokud první
z mechanismů naplňuje veškeré definiční znaky loterie dle §1 odst. 2 zákona o loteriích, nelze
pouze z důvodu existence dalšího herního mechanismu (který může nastat pouze za určitých
specifických podmínek) konstatovat, že technická zařízení jako celek vůbec nejsou loterií. Tyto
závěry stěžovatele považuje kasační soud za srozumitelné a přezkoumatelné.
[43] Podle Nejvyššího správního soudu je pak s ohledem na popsané fungování herního
mechanismu naprosto logický závěr stěžovatele, že nastavení herního mechanismu „otázky
poslední záchrany“ láká hráče k utracení všech vložených prostředků, neboť pouze za této
situace se jim s jistotou otevírá šance na jejich vrácení v plné míře, navíc navýšené o 5 %. Zjistí-li
hráč, že v první (základní) hře valnou část vložených prostředků již prohrál (z 500 Kč mu zbývá
např. 300 Kč), bude pro něj zjevně lákavější prohrát vše a pokusit se o získání všech prostředků
navýšených o 5 % zpět (tedy 525 Kč), než si nechat vyplatit zbývající část vložených prostředků
(300 Kč). Tím jsou hráči podněcováni ke ztrátě většího množství finančních prostředků, neboť
namísto původní nižší ztráty (v uváděném příkladu ve výši 200 Kč), může hráč, vedený vidinou
„otázky poslední záchrany“, přijít o veškeré vložené prostředky.
[44] Závěr stěžovatele je tak plně založen na zjištěních souvisejících s fungováním „otázky
poslední záchrany“. Stěžovatel popsal motivaci hráče k dalšímu hraní, která je v rámci prvního
herního mechanismu vyvolána náhodou tkvící v hodnotě přidělované jednotlivým otázkám. Hráč
sice může dohlédnout na hodnotu nejblíže následující otázky, nikoli však na hodnoty další – tím
je motivován ke zkoušení dalších a dalších otázek, u kterých se může dočkat vyššího ohodnocení
při jejich správném zodpovězení. Uvedená skutečnost však současně nevylučuje závěr
stěžovatele, že „otázka poslední záchrany“ láká k utracení všech vložených prostředků, neboť
se tím otevírá šance na jejich vrácení v plné míře. Obě stěžovatelem posuzované motivace se tak
doplňují, a to zejména za shora popsané situace, kdy hráč v rámci prvního herního mechanismu
nevyhrává. Nejvyšší správní soud tudíž nemůže souhlasit s názorem krajského soudu, podle
něhož si stěžovatel upravil zjištěný skutkový stav tak, aby byl podřaditelný pod vybrané právní
normy. Naopak se Nejvyšší správní soud ztotožnil s námitkami stěžovatele, že skutkový stav byl
zjištěn dostatečně. Za klíčová považuje kasační soud především zjištění kontrolních pracovníků
učiněná na místě samém a podrobně popsaná v jednotlivých protokolech o kontrole, které dle
kontrolního řádu představují výsledný dokument celé kontroly, shrnují její celkový průběh
a zachycují reálně zjištěný stav věci a kontrolní zjištění, tj. výsledek, zda zjištěný stav je, či není
v souladu s konkrétními povinnostmi upravenými zákonem o loteriích, jejichž dodržování bylo
kontrolováno. Předmětné protokoly o kontrole přitom byly vyhotoveny v souladu s §12 odst. 1
a 2 kontrolního řádu a žalobce měl možnost bránit se proti kontrolním zjištěním podáním
námitek, které byly v daném případě zamítnuty rozhodnutím správního orgánu I. stupně.
[45] Krajský soud stěžovateli dále vytkl, že jsou nepřezkoumatelné úvahy o složitosti otázek
pokládaných v rámci „otázky poslední záchrany“ a s tím spojený závěr o obcházení zákona.
[46] Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatel se složitostí otázek pokládaných v rámci
„otázky poslední záchrany“ zabýval při posuzování skutečnosti, zda tento herní mechanismus
je založen na principu vědomostním, či spíše na náhodě. Je pravdou, že stěžovatel v této
souvislosti hodnotil mimo jiné i složitost pokládaných otázek, a to na základě tří shora citovaných
otázek (srov. bod [38] rozsudku). Kasační soud se však se stěžovatelem shoduje, že závěr
o „tipovací“, nikoli vědomostní povaze „otázky poslední záchrany“ byl založen na celkovém
posouzení konceptu tohoto herního mechanismu a všech okolností, které ho provázejí. Jak soud
shrnul výše, stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí vyšel z toho, že odpověď na položenou otázkou
s nabídkou celkem 10 odpovědí bez možnosti nápovědy je nutno učinit v časovém limitu
10 sekund. Kombinace otázky náročností neodpovídající rovině všeobecných znalostí s možností
výběru z 10 odpovědí a krátkým časovým limitem je dle stěžovatele mechanismem založeným
převážně na náhodě, nikoli na vědomostech hráčů.
[47] Soud se ztotožňuje se stěžovatelem, že ani posouzení většího vzorku otázek včetně
nabízených odpovědí by nemohlo ovlivnit závěr o převážně tipovacím charakteru „otázky
poslední záchrany“ (tedy o jejím založení na principu náhody, nikoli vědomostí). Celkový
koncept „otázky poslední záchrany“, zejména vzhledem ke stanovenému časovému limitu,
množství nabízených možností odpovědí a nemožnosti nápovědy, svědčí i bez ohledu
na obtížnost pokládaných otázek o tom, že hráči budou správnou odpověď v zásadě tipovat,
nikoli tedy vybírat na základě svých znalostí. Další prověřování nabízených otázek a odpovědí tak
pro závěr učiněný stěžovatelem nebylo nutné. Nejvyšší správní soud nepopírá, že v „otázce
poslední záchrany“ se může do jisté míry projevovat vědomostní charakter. Současně je v něm
však, s ohledem na shora popsané skutečnosti, v míře větší než nezanedbatelné přítomen též
prvek náhody nutný pro podřazení těchto technických zařízení pod pojem loterie dle §1 odst. 2
zákona o loteriích (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2014, č. j. 9 Afs 150/2013 – 79,
č. 3132/2014 Sb. NSS).
[48] Ani závěr krajského soudu, podle kterého byly úvahy stěžovatele ohledně složitosti
otázek nepřezkoumatelné, proto neobstojí.
[49] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.); v něm
je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Rozhodnutí žalovaného tedy přezkoumá na základě všech řádně uplatněných žalobních bodů.
[50] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu