ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.469.2019:26
sp. zn. 5 As 469/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Zemědělská
a.s. Krucemburk, akciová společnost, se sídlem Koželužská 385, Krucemburk, zast.
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2019, č. j. 30 A 98/2018 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina
ze dne 20. června 2018, č. j. KUJI 47202/2018, a rozhodnutí Městského úřadu Chotěboř (dále
„stavební úřad“) ze dne 16. března 2018, č. j. MCH-17965/2017/SÚ/RB; tímto rozhodnutím
stavebního úřadu bylo podle §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále
jen „správní řád“), zastaveno územní řízení ohledně stavby žalobkyně – nové stáje pro odchov
mladého dobytka, označené jako stavba „Krucemburk OMD 2“ v katastrálním území Krucemburk.
[2] Stavební úřad odůvodnil zastavení řízení tím, že přes výzvy k odstranění nedostatků
žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, nedoložila žalobkyně územní
rozhodnutí o ochranném pásmu a ani nebylo požádáno o jeho vydání, nebyly doloženy souhlasy
se zásahem ochranného pásma od všech vlastníků pozemků a staveb, na které ochranné pásmo
bude zasahovat. Žalovaný se s rozhodnutím stavebního úřadu ztotožnil a odvolání zamítl.
[3] V žalobě vyjádřila žalobkyně nesouhlas s právním názorem stěžovatele ohledně
zákonnosti požadavku na předložení územního rozhodnutí o ochranném pásmu; stavební úřad
požadoval předložit toto územní rozhodnutí, resp. vyžadoval, aby žalobkyně požádala v rámci
územního řízení o jeho vydání; právní argumentaci opíral o obsah závazného stanoviska
Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 8. 11. 2016, v něm se však podle žalobkyně uvádí pouze
to, že je třeba pro fázi přípravy stavby stavebnímu úřadu předložit v rámci územního řízení jako
jeden z podkladů návrh ochranného pásma, nikoliv již územní rozhodnutí o ochranném pásmu.
Dále namítala, že stěžovatel nevypořádal její námitky, především neuvedl, na základě jakého
konkrétního ustanovení stavebního či jiného zákona měla povinnost předložit v územním řízení
o umístění stavby rozhodnutí o jejím ochranném pásmu. Dále namítala, že procesní postup,
podle něhož postupovaly správní orgány, nemá oporu v platném právu.
[4] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; konstatoval, že v závazném
stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 8. 11. 2016, č. j. KUJI
84163/2016OZPZ 874/2016 Fr, nebyla žalobkyni uložena povinnost připojit k žádosti o vydání
rozhodnutí o umístění stavby územní rozhodnutí o ochranném pásmu zemědělského areálu.
Krajský soud podotkl, že v podmínce č. 2 na straně třetí je stanoveno, že má být v rámci
územního řízení předložen stavebnímu úřadu „i návrh ochranného pásma zemědělského areálu“; tedy
nikoliv „hotové – konečné“ územní rozhodnutí o ochranném pásmu, nýbrž pouze a jen jeho návrh.
Nic takového není uvedeno ani v odůvodnění podmínek závazného stanoviska, byť se v něm
k této otázce příslušným správním orgánem uvádí, že „Odbor životního prostředí a zemědělství
Krajského úřadu kraje Vysočina - orgán ochrany ovzduší, požadoval zajistit funkční ozelenění areálu a vyhlásit
ochranné pásmo.“ Tuto část odůvodnění závazného stanoviska nelze však dle přesvědčení
krajského soudu interpretovat bezhlavě, nehledě na to, že relevance samotného odůvodnění
je zcela jiná, než relevance stanovených podmínek závazného stanoviska. Z jejich vzájemného
porovnání zcela jasně plyne, že zřízení ochranného pásma zmiňované až v odůvodnění
závazného stanoviska bylo a muselo být míněno do budoucna, a nikoliv jako podmiňující
předpoklad možného kladného projednání žádosti o umístění stavby. Krajský soud zdůraznil,
že územní rozhodnutí o ochranném pásmu, jeho rozsah, totiž musí korespondovat stavbě,
ke které se má vztahovat; nelze proto o něm rozhodnout dříve, dokud taková stavba nebude
vymezená natolik, aby bylo zřejmé, na jakém pozemku má být umístěna a jaké bude mít stavebně
technické uspořádání (parametry), tedy pokud nebudou známy o stavbě údaje typické pro
rozhodnutí o umístění stavby. Podotkl, že právě z těchto důvodů je v §83 odst. 2 stavebního
zákona uvedeno, že se rozhodnutí o ochranném pásmu vydává zpravidla současně při
rozhodování o umístění stavby. V projednávaném případě je současné projednání žádosti
o vydání rozhodnutí o umístění stavby a návrhu na ochranné pásmo chovu zvířat zcela na místě,
neboť právě v tomto spojeném řízení bude moci být rozsah ochranného pásma poměřován vůči
skutečnému záměru, dokumentaci stavby předložené stavebníkem pro územní řízení. Mimo
takovéto řízení, respektive bez něho, tedy i bez znalosti vážného a právně relevantně
nekonstituovaného stavebního záměru, by nebylo rozhodnutí o ochranném pásmu o co opřít;
navíc by jím bylo zablokováno další využití území dle jeho omezujících podmínek. Z uvedeného
tak plyne, že interpretace závazného stanoviska žalovaným, jakož i stavebním úřadem, byla
nesprávná. Krajský soud rovněž dodal, že pokud byl stavebnímu úřadu předložen návrh
na vydání ochranného pásma chovu zvířat, tedy materiálně byla podána žádost o vydání
územního rozhodnutí o ochranném pásmu, měl jej stavební úřad jako takový projednat
v územním řízení, což neučinil. S ohledem na tuto okolnost neodpovídá skutečnosti ani tvrzení,
že žalobkyně nepožádala o vydání rozhodnutí o umístění ochranného pásma.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, který označil
dokument, včetně jeho doplňku, založený ve správním spisu pod názvem „Návrh ochranného
pásma chovu zvířat" za materiálně podanou žádost o vydání územního rozhodnutí o ochranném
pásmu. Takový dokument za žádost o vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu však
rozhodně nelze považovat, jelikož nemá elementární formální náležitosti, které má žádost
či podání dle §37 správního řádu mít; dokument obsahuje výpočty a závěry posouzení možného
dosahu pachových emisí v okolí střediska chovu zvířat; jedná se tedy o přílohu správního spisu,
nikoliv však o žádost o vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu, jak se domnívá soud.
Dle stěžovatele z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobkyně předložení tohoto návrhu
ochranného pásma nechápala jako podání žádosti o jeho vyhlášení (viz. např. podání datované
dnem 8. 11. 2017, sp. zn. A 2699, ve kterém žalobkyně namítá, že stavební úřad má o ochranném
pásmu rozhodnout z moci úřední - tedy bez podání žádosti účastníka). Pokud tedy záměrem
žalobkyně nebylo podání žádosti o vyhlášení ochranného pásma, je nutno předložený návrh
ochranného pásma hodnotit nikoliv jako žádost o jeho vyhlášení, nýbrž pouze jako návrh
výpočtu rozsahu ochranného pásma.
[6] Stěžovatel dále namítá, že není pravdou, jak obiter dictum uvádí krajský soud, že dotčenost
vlastnických práv k nemovitostem zasaženým rozhodnutím o ochranném pásmu, je třeba
odvozovat až z omezujících podmínek územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Územní
rozhodnutí o ochranném pásmu je jedním druhem územního řízení a v takovém řízení k žádosti
o vydání územního rozhodnutí musí žadatel doložit dle §86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona
souhlas k rozhodnutí o tomto opatření podle §184a stavebního zákona, z něhož plyne nutnost
doložit souhlasy vlastníků nemovitostí zasažených rozhodnutím o ochranném pásmu. Nelze tak
souhlasit s názorem soudu v bodě č. 16 odůvodnění napadeného rozsudku, že vlastníci pozemků,
na které dopadá vypočtený rozsah ochranného pásma, jsou pouze „sousedy“ a nelze do řízení
o vyhlášení ochranného pásma vyžadovat jejich souhlas. Za „sousedy“ je možno tyto vlastníky
považovat pouze v případě řízení o umístění stavby předmětné stáje pro odchov mladého
dobytka. V případě řízení o vyhlášení ochranného pásma na těchto pozemcích je nutno aplikovat
§85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Požadavek na získání souhlasů vlastníků pozemků
dotčených návrhem ochranného pásma vyplývá rovněž z vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější
úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, konkrétně z přílohy č. 5
části B, a to jak ve znění do 19. 4. 2018, tak i ve znění aktuálním.
[7] Dle stěžovatele krajský soud nesprávně interpretuje požadavek stavebního úřadu tak,
jakoby požadoval doložení pouze již vydaného rozhodnutí o ochranném pásmu, a dovozuje,
že takovýto požadavek neodpovídá obsahu závazného stanoviska ze dne 8. 11. 2016, ze kterého
vyplývá, že má být v rámci územního řízení o umístění stavby předložen návrh ochranného
pásma zemědělského areálu. Stavební úřad však vyžadoval předložení buď rozhodnutí
o ochranném pásmu (pokud již bylo vyhlášeno), nebo žádost (návrh) o vyhlášení ochranného
pásma. Názor soudu, že o rozsahu ochranného pásma je nutno rozhodovat současně s umístěním
stavby, a nikoliv dříve, nemá oporu v zákoně; stavební zákon umožňuje vydat samostatné
rozhodnutí o ochranném pásmu. Je věcí navrhovatele, aby podklady pro vyhlášení ochranného
pásma korespondovaly s návrhem na následné umístění stavby. Pokud by žadatel požádal
o vyhlášení ochranného pásma samostatně, byl by požadavek stavebního úřadu na jeho
předložení oprávněný; samostatně by pak byl příslušný pásmo vyhlašovat stavební úřad Ždírec
nad Doubravou. V projednávané věci však je podstatné, že stavební úřad vyžadoval předložení
žádosti (návrhu) na vyhlášení ochranného pásma, aby mohl současně projednat žádost o umístění
stavby s návrhem na vyhlášení ochranného pásma (jak konstatuje krajský soud v bodě č. 12
odůvodnění napadeného rozsudku), což plně koresponduje s požadavky již uvedeného
závazného stanoviska ze dne 8. 11. 2016. Stěžovatel trvá na svém stanovisku, že požadavek
závazného stanoviska ze dne 8. 11. 2016 na předložení návrhu ochranného pásma je třeba
v kontextu celého tohoto závazného stanoviska vyložit tak, že se požaduje předložení návrhu
(žádosti) na vydání rozhodnutí o ochranném pásmu, nikoliv tak, jak tvrdí žalobkyně, tj. pouze
návrh (výpočet) rozsahu ochranného pásma. Pouhé předložení výpočtu ochranného pásma
požadavky závazného stanoviska dle stěžovatele nenaplnilo.
[8] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[9] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] V projednávané věci je veden spor o to, zda žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí
o umístění stavby byla řádně doložena či nikoliv, když k ní nebylo přiloženo územní rozhodnutí
o ochranném pásmu ani žádost o jeho vydání. Stěžovatel je názoru, že nedoložení tohoto
rozhodnutí bránilo v pokračování řízení. Spornou otázkou je v návaznosti na uvedené i to, zda
vady, které stavební úřad spatřoval v nepředložení návrhu, resp. rozhodnutí o ochranném pásmu,
lze považovat za legitimní důvod pro postup dle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu, jinými
slovy, zda se jednalo o podstatné vady žádosti, pro které nemohlo o ní být meritorně rozhodnuto.
[12] Dle krajského soudu žalobkyně postupovala v průběhu územního řízení zcela v intencích
zmíněného závazného stanoviska, když předložila návrh ochranného pásma chovu zvířat, včetně
jeho doplňku, který materiálně splňoval požadavky žádosti, o které mělo být rozhodnuto.
Nedopustila se tudíž žádného pochybení, které by bylo možno podřadit pod §66 odst. 1 písm. c)
správního řádu, resp. nejednalo se v dané věci o neodstranění podstatné vady žádosti, která
by mohla bránit pokračovat v řízení.
[13] Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně v dané lokalitě již stávající zemědělský areál
provozuje; rozhodnutí o ochranném pásmu nebylo vydáno; podanou žádostí nedochází ke změně
způsobu využití areálu, ale k rozšíření chovu skotu (o 393 ks); dle správních orgánů byť
se nemění využití areálu, mění se podmínky v daném území a okolí; navrhované ochranné pásmo
pro rozšířenou živočišnou výrobu zasahuje i na pozemky jiných vlastníků, než pouze žalobkyně
a je větší, než vypočítané ochranné pásmo při současném stavu zemědělského areálu.
[14] Žádost o umístění stavby podala žalobkyně u stavebního úřadu na předepsaném formuláři
dne 5. 5. 2017; k žádosti následně na výzvu stavebního úřadu dodala v souvislosti s předloženou
projektovou dokumentací závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní
prostředí Krajského úřadu kraje Vysočina a závazné stanovisko Krajské hygienické stanice kraje
Vysočina; dále předložila vyjádření společnosti GridServices, s. r. o., souhlasné závazné
stanovisko hasičského záchranného sboru kraje Vysočina; k opakované výzvě stavebního úřadu
předložila dále vyjádření Vodovodů a kanalizací Havlíčkův Brod, závazný posudek Krajské
veterinární správy pro kraj Vysočina, vyjádření městyse Krucemburk k inženýrským sítím.
Stavební úřad žalobkyni, a to opakovaně, vyzýval rovněž k předložení dosud chybějících dokladů,
a to územního rozhodnutí o ochranném pásmu, a pokud toto nebylo vydáno, k předložení
žádosti o jeho vydání, a dále k souhlasům se zásahem do ochranného pásma od všech vlastníků
pozemků a staveb, na které bude ochranné pásmo zasahovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně
tyto dokumenty nepředložila, bylo řízení podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno.
[15] Závazné stanovisko krajského úřadu ze dne 8. 11. 2016 se vyjadřovalo ke stavbě „stáj pro
jalovice“ (oznámení záměru dne 11. 4. 2016); bylo vydáno souhlasné stanovisko. V jeho části I.
8. jsou stanoveny „Podmínky za účelem prevence, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzace nepříznivých vlivů
záměru na životní prostředí včetně povinností podmínek pro sledování a rozbor vlivů na životní prostředí“,
takto:
„Pro fázi přípravy: stavebnímu úřadu v rámci územního řízení předložit jako jeden z podkladů i návrh
ochranného pásma zemědělského areálu.“ (zvýrazněno NSS). Bylo tedy vydáno souhlasné stanovisko
s tím, že záměr nebude mít významný negativní vliv na stav životního prostředí ve sledovaném
území a jednotlivé faktory životního prostředí neovlivní nad míru únosnou.
[16] Nelze přehlédnout, že stavební úřad při formulování požadavků na předložení rozhodnutí
o ochranném pásmu, resp. žádosti o ně, především vycházel z deficitu, který zde existoval. Jinými
slovy, byť bylo k záměru ze dne 11. 4. 2016 vydáno krajským úřadem souhlasné stanovisko
s umístěním stavby, nebylo stanoveno ochranné pásmo.
[17] Stěžovatel v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že stavební úřad shledal
požadavek na předložení rozhodnutí, resp. žádosti o stanovení ochranného pásma jako
oprávněný; uvedl přitom, že i když není limit amoniaku zvláštním právním předpisem stanoven,
je zcela zřejmé, že navrhovaný záměr bude svými negativními vlivy překračovat hranice pozemků
určených k jeho realizaci, což vyplývá ze stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru
na životní prostředí ze dne 8. 11. 2016; podotkl, že to vyplývá také z následně žalobkyní
předloženého návrhu ochranného pásma chovu zvířat pro areál živočišné výroby Krucemburk
z ledna a jeho doplňku z června 2017, ve kterých je hranice navrženého pásma zakreslena
do kopie katastrální mapy.
[18] Podle §86 stavebního zákona žádost o vydání územního rozhodnutí obsahuje kromě
obecných náležitostí podle správního řádu základní údaje o požadovaném záměru, identifikační
údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit, uvedení osob, které mají
vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich, jestliže může
být jejich právo územním rozhodnutím přímo dotčeno. K žádosti o vydání územního rozhodnutí
žadatel připojí: a) souhlas k umístění stavebního záměru podle §184a, b) závazná stanoviska,
popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů
nebo tohoto zákona, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle §4 odst. 7 nebo
závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí,
anebo nepostupuje-li se podle §96b odst. 2, c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické
infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných
a bezpečnostních pásem, d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické
infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní
a technické infrastruktury, e) dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje
průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů
a dokladovou část; u souboru staveb v areálu jaderného zařízení stanovuje souhrnná technická
zpráva základní vlastnosti a limitní požadavky na vstupy a výstupy nezbytné pro jeho umístění,
dokumentace objektů se nezpracovává; u výrobku plnícího funkci stavby může být výkresová část
dokumentace nahrazena technickou dokumentací výrobce nebo dovozce, nebo jiným dokladem
podle zvláštního právního předpisu, z něhož je možné ověřit dodržení technických požadavků
na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby. Doklady
vyžadované v tomto směru žalobkyně předložila.
[19] Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud bude navrhovaný záměr svými
negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené zvláštními právními předpisy za hranicí
pozemku určeného k jeho realizaci, předloží žadatel současně žádost o vydání rozhodnutí
o ochranném pásmu (§86 odst. 3 stavebního zákona). Stavební úřad předložení tohoto
rozhodnutí, resp. žádosti o ně, vyžadoval, aniž by však svůj požadavek podložil příslušnou právní
úpravou, ze které by vyplynulo překročení jakýchkoli limitních hodnot.
[20] Platná právní úprava stanoví, že rozhodnutí o ochranném pásmu má dvojí funkci: chránit
stavby, ale i zařízení nebo pozemek před negativními vlivy, které na ně může mít jejich okolí,
nebo naopak chránit okolí stavby, popřípadě zařízení nebo pozemku před jejich negativními
účinky. Jimi se rozumí negativní účinky zejména některých staveb, jejichž užívání (provoz) může
okolí obtěžovat hlukem, zápachem nebo jinými nežádoucími vlivy (provozovny s hlučným
provozem, stavby pro velkochovy zvířectva apod.). Rozhodnutí o ochranném pásmu je možné
vydat buď, což bude v praxi pravidlem, v rámci rozhodování v územním řízení, tj. spojit toto
rozhodnutí např. s rozhodnutím o umístění stavby, anebo je vydat samostatně.
[21] Žalobkyně doložení požadovaného rozhodnutí, resp. žádosti o stanovení ochranného
pásma od počátku považovala za nezákonné; v odvolání výslovně namítala absenci jakéhokoli
zákonného ustanovení, o které by stavební úřad svůj požadavek opřel. Stavební úřad ve výzvách
odkázal obecně na vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a vyhl.
č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního
opatření a dále na §86 odst. 4 stavebního zákona, který však pojednává toliko o důsledcích
nepředložení požadovaných podkladů. Neuvedl však žádné konkrétní ustanovení těchto
předpisů, z něhož by pro žalobkyni vyplynula povinnost předložit rozhodnutí o ochranném
pásmu, či o ně požádat; neuvedl ani žádný právní předpis, který by stanovil jakékoli limitní
hodnoty, které by měla žalobkyně zamýšleným záměrem překročit. Jak již bylo uvedeno, stavební
úřad, potažmo žalovaný, vycházeli výlučně z podmínek uvedených ve výše zmiňovaném
stanovisku krajského úřadu z 8. 11. 2016. Zde je třeba přisvědčit krajskému soudu, že v intencích
podmínek zde stanovených žalobkyně postupovala, neboť návrh na ochranné pásmo předložila -
a to nejen v podrobné popisné, ale rovněž v grafické podobě. Není pravda, jak tvrdí stěžovatel,
že návrh obsahoval pouze návrh výpočtu o rozsahu ochranného pásma; zcela zřetelně v grafické
části byly vyznačeny rovněž hranice stávajícího a navrhovaného ochranného pásma. Nelze proto
bez dalšího předložený návrh žalobkyně přejít pouhým konstatováním, že se jedná toliko
o součást správního spisu, a není třeba se jím zabývat. Žalobkyně fakticky předložila další
dokument ke své žádosti, bylo tedy na stavebním úřadu, aby jej jakkoli za součinnosti žalobkyně
vyhodnotil, nikoli však, bez dalšího založil do spisu.
[22] Nejvyšší správní soud v této souvislosti musí dát za pravdu stěžovateli, že předložený
návrh nepředstavoval materiálně žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu. V tomto
směru je rozsudek krajského soudu založen na vzájemných rozporech. Na straně jedné krajský
soud vychází ze stejné interpretace závazného stanoviska jako žalobkyně, tedy, že není třeba
požadovaný doklad vůbec předkládat (neboť stačí předložit návrh). Na stranu druhou krajský
soud dedukuje, že žalobkyně vlastně požadovaný dokument fakticky předložila, neboť materiálně
návrh na vydání rozhodnutí o ochranném pásmu učinila, byť nikoli v předepsané formě (na
patřičné žádosti, která jí byla zaslána), nicméně z jejího podání bylo lze dovodit, že se o žádost
jedná. Lze souhlasit se stěžovatelem v tom, že postup žalobkyně v řízení nenasvědčoval tomu,
že by projevovala vůli předložit požadovaný dokument. Z podání, která v průběhu řízení činila -
viz např. stížnost na postup pracovníka stavebního úřadu, v níž namítala, že požadované
rozhodnutí (či žádost o ně) je vyžadováno nezákonně, jakož i z jejího odvolání je zjevné,
že nehodlala podklady týkající se ochranného pásma poskytnout, neboť jejich vyžadování měla
za neodůvodněné; jinými slovy, polemizovala o jejich nutnosti. V tomto směru je třeba připustit,
že úvaha krajského soudu o tom, že návrh, který žalobkyně předložila, byl materiálně žádostí,
nemá oporu ve spise. Nic takového ostatně ani žalobkyně v žalobě netvrdila. Nicméně uvedená
nesprávnost, jíž se krajský soud dopustil, nic nemění na faktu, že se stavební úřad měl
předloženým návrhem ochranného pásma dále zabývat, resp. při svém rozhodování jej nemohl
pominout.
[23] Podle §86 odst. 4 stavebního zákona, pokud k žádosti o vydání územního rozhodnutí
není připojena dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo pokud není zpracována
projektantem, stavební úřad takovou žádost neprojednává a řízení zastaví; usnesení o zastavení
řízení se oznamuje pouze žadateli. Na tomto místě je třeba konstatovat, že především nebyl
odůvodněn ve smyslu §86 odst. 3 stavebního zákona požadavek nutnosti rozhodnutí
o ochranném pásmu (a s tím související souhlasy vlastníků okolních pozemků); nebyl rovněž
nikterak vyhodnocen žalobkyní zpracovaný a předložený návrh ochranného pásma (a z toho
vyplývající možné dotčení okolních pozemků). Nelze tak za této situace dospět k závěru,
že žalobkyně nepřipojila k žádosti zákonem předepsanou dokumentaci.
[24] Podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením
zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání
pokračování v řízení. Takovými vadami však řízení zatíženo nebylo.
[25] Podle §92 odst. 2 stavebního zákona, není-li záměr žadatele v souladu s požadavky
uvedenými v §90 uvedeného zákona, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být
ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad
žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.
[26] Stavební úřad za situace, kdy žalobkyně předložila návrh ochranného pásma (z něhož, jak
uvádí sám stěžovatel, vyplynuly negativní vlivy na životní prostředí, jakož i možné zásahy
ve vztahu k jiným osobám), měl v intencích §92 odst. 2 stavebního zákona na základě
vyhodnocení všech předložených podkladů, které žalobkyně poskytla, rozhodnout meritorně.
[27] Nejvyšší správní soud uzavírá, že správní orgány postupovaly dle §66 odst. 1 písm. c)
správního řádu nezákonně, neboť pro takový postup nebyly splněny podmínky. Rozhodnutí
krajského soudu bylo vydáno v souladu se zákonem, krajský soud přezkoumatelným způsobem
své úvahy odůvodnil, a přes výše zmíněné dílčí nesprávnosti, jeho rozhodnutí z hlediska práva
zcela obstojí.
[28] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji dle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
[29] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalobkyně, která měla ve věci úspěch, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevynaložila,
proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu