ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.142.2020:18
sp. zn. 5 Azs 142/2020 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S. O., zast. Mgr.
Lukášem Matasem, advokátem se sídlem Edvarda Beneše 70, Plzeň, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2020,
č. j. 57 A 29/2020 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o jeho
žalobě podané proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2020, č. j. MV-181484-6/SO-2019, ve věci
žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie
na území České republiky.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[2] Vzhledem k tomu, že stěžovatel při podání žaloby nezaplatil soudní poplatek ani
za žalobu (3000 Kč), ani za návrh na přiznání odkladného účinku (1000 Kč), vyzval ho krajský
soud výzvou ze dne 9. 3. 2020, č. j. 57 A 29/2020 – 12, aby tak učinil ve lhůtě 1 týdne
od doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku; v odůvodnění přitom uvedl, že lhůtu
k dodatečnému zaplacení obou soudních poplatků v souladu s §9 odst. 1 větou první zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), určil výjimečně kratší než 15 dnů, neboť součástí žaloby je i návrh
na přiznání odkladného účinku, o němž je soud povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu
a není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho podání – viz §73 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Výzva byla
stěžovateli, resp. jeho zástupci – advokátovi Mgr. Lukáši Matasovi doručena (prostřednictvím
systému datových schránek) v pondělí dne 16. 3. 2020. Posledním dnem lhůty pro zaplacení
soudního poplatku tak bylo pondělí dne 23. 3. 2020. Stěžovatel však soudní poplatky
zaplatil až ve čtvrtek dne 26. 3. 2020. Krajský soud proto usnesením ze dne 31. 3. 2020,
č. j. 57 A 29/2020 - 30, řízení zastavil s odkazem na §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích,
podle jehož poslední věty se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží; současně
dodal, že návrh na přiznání odkladného účinku sdílí osud žaloby.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno, stěžovatel napadl kasační
stížností. Nečinil přitom sporným to, že k zaplacení soudního poplatku došlo až po marném
uplynutí lhůty – viz výše. Vyjádřil však přesvědčení, že „existují nesporné liberační důvody
a nepředvídatelné události“, v důsledku kterých se zastavení řízení jeví jako nespravedlivé. Dne
12. 3. 2020 vyhlásila totiž vláda České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví
v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2. Dle stěžovatele jde o zcela
mimořádnou situaci, která nastala bez jeho zavinění a která zcela bezpochyby ochromila běžný
život společnosti. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
zrušil.
[4] Žalovaná se k předložené kasační stížnosti nevyjádřila.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen. Poté přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k následujícímu závěru.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou věci je otázka zákonnosti zastavení řízení o žalobě z důvodu pozdního
zaplacení soudního poplatku, přičemž odpověď na tuto otázku je s ohledem na skutkové a právní
okolnosti věci velmi snadná. Dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích totiž platí, že: „nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může
soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží“ (zdůraznění doplněno Nejvyšším správním soudem).
[8] Z citovaného je zjevné, že zaplatil-li stěžovatel soudní poplatky (zde: za žalobu a za návrh
na přiznání odkladného účinku) až po marném uplynutí lhůty, o čemž není sporu, krajský soud
nemohl rozhodnout jinak, než že řízení zastaví. V tomto ohledu nelze krajskému soudu ničeho
vytknout. A skutečnost, že krajský soud rozhodoval v době nouzového stavu, na tomto závěru
sama o sobě nic nemění. Jistě, vyhlášení nouzového stavu je mimořádnou situací, která významně
ochromila chod celé společnosti, jak namítá stěžovatel. Na druhou stranu ovšem stěžovatel nijak
konkrétně netvrdí ani nedokládá, že by soudní poplatky nezaplatil včas právě kvůli této
mimořádné situaci – tedy v důsledku epidemie koronaviru SARS CoV-2.
[9] Kasační stížnost působí značně účelově a jako taková nemůže obstát; chybí jakékoli
rozumné vysvětlení toho, proč stěžovatel, resp. jeho zástupce nemohl provést úhradu soudního
poplatku ve lhůtě určené k tomu krajským soudem. Stěžovatel v tomto směru žádný konkrétní
důvod neuvedl a není úkolem Nejvyššího správního soudu domýšlet za něho, co mu mohlo
znemožnit včasné provedení úhrady soudního poplatku. Vyhlášení nouzového stavu
nepředstavuje univerzální důvod, pro který by bylo možné bez dalšího zrušit usnesení krajského
soudu pro nezaplacení soudního poplatku tak, jak se toho domáhá stěžovatel v této věci.
[10] Ostatně ani následně přijatý zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění
dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené,
oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního
řádu, nelze vnímat jako jakýsi univerzální či generální pardon pro jakékoliv zmeškání lhůty
k provedení úkonu. Tento postup je podmíněn existencí vážného omluvitelného důvodu, v jehož
důsledku bylo učinění příslušného úkonu znemožněno či podstatně sníženo (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2020, č. j. 7 As 51/2020 - 31).
V. Závěr a náklady řízení
[11] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žalované, které by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože jí podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu