ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.203.2020:29
sp. zn. 5 Azs 203/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: P. T. T., zast.
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020,
č. j. 3 A 45/2020 – 44, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadla shora označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2020, č. j. MV-29752-5/SO-2020. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, ze dne 27. 12. 2019, č. j. OAM-6018-15/DP-2019, kterým byla zamítnuta
žádost stěžovatelky o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle
§44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen ,,zákon o pobytu cizinců‘‘), ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 1
písm. a) téhož zákona, jelikož v době trvání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání s platností ode dne 24. 7. 2017 do dne 31. 3. 2019 byla stěžovatelka pravomocně
odsouzena. Stěžovatelka byla uznána vinnou rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
16. 10. 2018, sp. zn. 10 To 49/2018, za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 zákona
č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,trestní zákoník‘‘),
spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, za který jí byl uložen trest odnětí
svobody v trvání 30 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let, tedy do dne
16. 10. 2021.
[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. V návrhu uvádí jako důvod pro přiznání odkladného účinku závažnou újmu, jež
stěžovatelce hrozí v případě vycestování z České republiky, jelikož tady žije ve společné
domácnosti s jednou ze svých dcer. Stěžovatelka nemá ve Vietnamu žádné zázemí a ve svém
věku (52 let) zde jen velmi obtížně najde zaměstnání. V České republice má dcery a vnoučata
a jejím zdrojem obživy je živnostenské podnikání na území České republiky a podpora od dcer.
Stěžovatelka připomíná, že podle §47 zákona o pobytu cizinců má právo pobývat na území
České republiky po celou dobu řízení o žádosti v rámci tzv. „fikce pobytu“. V případě přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti bude „fikce pobytu“ stěžovatelce trvat i nadále po dobu
soudního řízení a nedojde ani k dočasnému zásahu do jejího rodinného a soukromého života;
navíc by musela odjet do Vietnamu bez zajištěných příjmů.
[3] Je tedy zřejmé, že stěžovatelka spatřuje ve vycestování z České republiky nepoměrně větší
újmu, než by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, neboť by se jednalo
o výrazný a zjevně nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života stěžovatelky, jejích
dcer a vnoučat. Stěžovatelka má za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je
důvodné i vzhledem k aktuální situaci týkající se epidemie SARS Cov-19. Opatření orgánů
veřejné moci v souvislosti s touto epidemií se v podstatě každý den mění a nelze je předvídat.
Je proto reálná i možnost, že i v případě úspěchu by se stěžovatelka fakticky do České republiky
nemohla vrátit. K tomu stěžovatelka uvádí, že vietnamská vláda nyní zvažuje ukončení
mezinárodních letů až do konce září 2020.
[4] K návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se žalovaná
v určené lhůtě nevyjádřila.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně.
[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[9] O návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku, byť ve vztahu k žalobě, již
rozhodoval městský soud usnesením ze dne 27. 4. 2020, č. j. 3 A 45/2020 - 25, kterým nebyl
žalobě odkladný účinek přiznán.
[10] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud
již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru,
že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V dané věci však nebylo prokázáno,
že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak ze spisové
dokumentace vyplývá, že stěžovatelka byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
16. 10. 2018, sp. zn. 10To 49/2018, uznána vinnou za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173
odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, za který
pokr a č ová n í
jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu
v trvání 3 let, tedy do dne 16. 10. 2021. Tyto zjištěné skutečnosti stěžovatelka nijak nerozporuje
ani nevyvrací. V takovém případě veřejný zájem na dodržování platných právních předpisů
na území České republiky a na ochraně společnosti před kriminalitou a dalšími
protispolečenskými jevy převáží nad zcela v obecné rovině tvrzenými zájmy stěžovatelky (rodinný
a osobní život na území České republiky po dobu vedení soudního řízení).
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatelky neshledal naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle §107 ve spojení s §73 odst.
2 s. ř. s. odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[10] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu