ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.210.2020:44
sp. zn. 5 Azs 210/2020 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. I., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020,
č. j. 11 A 246/2018 - 27, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-114796-6/SO-2018. Tímto rozhodnutím
žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 9. 2018, č. j. OAM-17600-
32/TP-2017, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o povolení k trvalému pobytu
pro nesplnění podmínky 5 let nepřetržitého pobytu na území České republiky.
[2] Z rozhodnutí žalované vyplývá, že stěžovatel pobývá na území České republiky od roku
2011, a to na základě různých pobytových oprávnění. Celková doba povoleného pobytu na území
České republiky tak činila více než 5 let. Správní orgán I. stupně však zjistil, že dne 31. 3. 2016
požádal stěžovatel o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání – účast v právnické osobě. Řízení o této žádosti bylo zastaveno s právní mocí ke dni
15. 1. 2018. Fikce pobytu se tak podle §47 odst. 4 ve spojení s §68 odst. 3 písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), do celkové nepřetržité doby
pobytu na území České republiky nezapočítává.
[3] Společně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že má v České republice
dlouhodobě své zázemí, a to jak pracovní (je jednatelem české obchodní společnosti, dříve zde
studoval), tak také rodinné, neboť zde žije jeho přítelkyně – T. V., nar. X. Přestože svou
pobytovou situaci řeší žádostí o vydání nového pobytového oprávnění (povolení k přechodnému
pobytu), má za to, že napadený rozsudek městského soudu trpí takovými vadami, pro které je
třeba jej zrušit, přičemž nebude-li kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, bude nucen do doby
vyřízení své žádosti o přechodný pobyt či do doby skončení řízení o této kasační stížnosti žít
v zemi, ve které již nemá žádné zázemí. Zcela zjevně by tak došlo k nepřiměřenému zásahu do
jeho práva na soukromý a rodinný život a práva na spravedlivý proces. Je zde tedy důvodné
nebezpečí, že bude nucen opustit území České republiky, než bude o jeho kasační stížnosti
rozhodnuto.
[5] Žalovaná k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že není splněna podmínka
vzniku nepoměrně větší újmy, neboť stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku žádná
újma vzniknout nemůže. Ta může vzniknout až v případě správního vyhoštění, proti kterému
má však stěžovatel možnost bránit se žalobou, která má odkladný účinek ze zákona. Současně
poukázala na skutečnost, že stěžovateli jakožto žadateli o vydání povolení k přechodnému pobytu
svědčí tzv. fikce pobytu do doby rozhodnutí o jeho žádosti. Smyslem odkladného účinku přitom
není suplovat jiné pobytové oprávnění.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského, resp. městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v §73
odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[9] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Tvrzení stěžovatele musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu
(resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50, či ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[10] Stěžovatel navrhoval přiznání odkladného účinku s ohledem na ochranu svého práva
na respektování soukromého a rodinného života a dále svých procesních práv. Předmětem řízení
v nyní projednávané věci je však přezkum rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o vydání povolení
k trvalému pobytu. Důsledkem rozhodnutí žalované tedy bylo, že stěžovateli nebyla udělena
určitá konkrétní (vyšší) forma pobytového oprávnění. Nabytí právní moci tohoto rozhodnutí
však nemá bezprostřední následek spočívající v tom, že by stěžovatel byl státní mocí donucen
území České republiky opustit. V daném případě totiž nejenže stěžovateli dosud nebylo uloženo
správní vyhoštění s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno vstoupit na území
členských států Evropské unie, ale žalobou napadeným rozhodnutím mu ani nebylo odňato
dosavadní pobytové oprávnění. Tím se nyní posuzovaná věc liší od případů, kdy rozhodnutí
o správním vyhoštění, případně o odnětí stávajícího pobytového oprávnění z důvodů, u nichž
je patrné, že daný cizinec má malou šanci získat jiný typ pobytového statusu na území
České republiky, mají bezprostřední následek v podobě povinnosti cizince území České
republiky opustit (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As
73/2011 - 100). Povolení k trvalému pobytu není jedinou možností, kterou může stěžovatel
využít k tomu, aby mohl žít v České republice se svojí rodinou. Nepřiznání nejvyššího
pobytového oprávnění stěžovateli nijak nebrání v tom, aby si další pobyt na území České
republiky zajistil prostřednictvím jiného pobytového oprávnění. Z vyjádření žalované, jakož
i samotného stěžovatele, nadto vyplývá, že stěžovatel je v současné době žadatelem o vydání
povolení k přechodnému pobytu.
[11] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dospěl
k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku městského soudu pro stěžovatele samy
o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních právech, ani na jeho právu
na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned první podmínka
pro přiznání odkladného účinku.
[12] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[13] Usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné
povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. srpna 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu