ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.216.2020:31
sp. zn. 5 Azs 216/2020 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: V. N. T., zast. Mgr.
Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020,
č. j. 55 A 20/2018 - 52, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů) za návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví,
který činí podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků částku
1000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Dne 30. 6. 2020 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou se domáhá
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2018, č. j. MV-146708-
4/SO-2017. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 28. 11. 2017, č. j. OAM-1565-10/ZR-2017. Ministerstvo vnitra ve výše
uvedeném rozhodnutí výrokem I. zrušilo stěžovateli povolení k trvalému pobytu podle §77
odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť mu bylo uděleno povolení k trvalému
pobytu na základě osvědčení znalosti českého jazyka, které neodpovídalo skutečnosti. Výrokem
II. pak stěžovateli určilo podle §77 odst. 3 téhož zákona třicetidenní lhůtu k vycestování z území
České republiky.
[2] Dne 18. 8. 2020 podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že by v případě nepřiznání
odkladného účinku byl nucen vycestovat z území České republiky, což by pro něj znamenalo
opustit manželku C. T. D. (nar. dne X) a jejich společné děti – zletilou dceru T. T. H. (nar. dne
X) a nezletilého syna T. T. S. (nar. dne X). Převážnou část rodinných příjmů tvoří stěžovatelovy
příjmy z podnikání. Manželka je v domácnosti a příjmy zletilé dcery by v případě, že by
stěžovatel musel vycestovat, nepostačovaly k obstarání potřeb celé rodiny. Podání nové žádosti
prostřednictvím zastupitelského úřadu České republiky ve Vietnamu je komplikované a
především může její vyřízení trvat několik měsíců či let. Stěžovatel požádal soud, aby přihlédl
k aktuální situaci týkající se epidemie koronaviru – je totiž omezena letecká doprava a jsou taktéž
omezována pobytová oprávnění. Nepředvídatelnost vývoje epidemie a přijímaných opatření
může být příčinou dlouhodobého odloučení stěžovatele od jeho manželky a dětí. Případné
vycestování celé stěžovatelovy rodiny by pro její členy znamenalo nepřiměřenou finanční a
psychickou zátěž. Všichni příchozí do Vietnamu musí navíc do povinné karantény ve vojenských
zařízeních. Pobyt stěžovatele na území České republiky se žádným způsobem netýká práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem, protože stěžovatel vede řádný život a nepředstavuje
žádnou hrozbu.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
předně uvedla, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu bylo pravomocně
ukončeno, a stěžovatel tedy není k pobytu na území České republiky oprávněn, na čemž
by ničeho nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Zdůraznila též
mimořádný charakter institutu odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovateli by mohla
nepoměrně větší újma než jiným osobám vzniknout teprve správním vyhoštěním, o kterém
se však rozhoduje v samostatném správním řízení. Proti takovému rozhodnutím by však
stěžovatel měl možnost brojit žalobou, která má odkladný účinek ze zákona. Žalovaná
nevyslovila zákaz pobytu na území České republiky, a stěžovatel proto může požádat o nižní
pobytový status než povolení k trvalému pobytu. Stěžovatel je zastoupen advokátem a případné
projednání podané kasační stížnosti je možno zajistit udělením víza k pobytu po dobu 90 dní.
Pokud by Nejvyšší správní soud přiznal v nyní projednávané věci odkladný účinek, musel by jej
přiznat vždy, kdy by cizinci nebylo uděleno povolení k pobytu a bylo jím argumentováno
nutností opustit území. Žalovaná tedy navrhla, aby Nejvyšší správní soud odkladný účinek
podané kasační stížnosti nepřiznal.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro něj znamenal zásah do práva na soukromý a rodinný život, neboť by v blízké
době musel opustit území České republiky. Tím by došlo k přetrhání vazeb v rodině. Jeho rodina
by navíc měla potíže s obživou vzhledem k tomu, že je na něm finančně závislá. Přestože
se s rozhodnutím o zrušení povolení k trvalému pobytu nepojí povinnost opustit území
České republiky a k setrvání mimo její území by mohl být stěžovatel bezprostředně donucen
až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nemůže být tato skutečnost důvodem
pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát
uvedl (viz např. usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, či ze dne 11. 3. 2019,
č. j. 5 Azs 36/2019 - 25), „[j]en stěží lze totiž předpokládat, že stěžovatel má předejít případné zmiňované
újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku,
že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie
na určitou dobu“. Pokud by tedy stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno
nebylo a právní účinky napadeného rozhodnutí by do konce řízení o kasační stížnosti nebyly
odloženy, existuje reálné nebezpečí, že by stěžovatel byl nucen před meritorním rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu opustit území České republiky.
[9] Nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, představuje ve stěžovatelově případě především zásah do práva na soukromý a rodinný
život, neboť v České republice žije se svou manželkou, zletilou dcerou a nezletilým synem
a ostatní členové rodiny na něm jsou finančně závislí. Tyto skutečnosti vyplývají nejen z tvrzení
stěžovatele, ale také z obsahu spisu krajského soudu, který v nyní projednávané věci přiznal
odkladný účinek žalobě právě s odkazem na ochranu stěžovatelova soukromého a rodinného
života a z ničeho nevyplývá, že by se rozhodné skutečnosti od tohoto rozhodnutí krajského
soudu změnily. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla
stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv
stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože existuje reálné
nebezpečí, že by musel opustit území České republiky, kde má svou rodinu, ještě předtím,
než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Vycestování z území České
republiky by přitom znamenalo oddělení stěžovatele od jeho rodiny, popř. by musela vycestovat
celá stěžovatelova rodina. Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem, krajským soudem
ani z jiných okolností dovodit, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu
jiným osobám. Lze proto dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání
odkladného účinku byla nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho
přiznání.
[10] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již
vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, když dospěl k závěru,
že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[11] Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky
dopouštěl závažné trestné činnosti. Ve stěžovatelově případě nedošlo ani ke správnímu
vyhoštění, nýbrž pouze ke zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Lze
tedy uzavřít, že podmínka absence rozporu s důležitým veřejným zájmem je rovněž splněna.
[12] Stěžovatel upozorňoval na omezení leteckých spojení v souvislosti s epidemií koronaviru,
omezování pobytových oprávnění a nutnost podstoupit po příjezdu do Vietnamu karanténu
ve vojenském zařízení. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom nestandardní situace způsobené
zmíněným virem, upozorňuje stěžovatele, že jsou jeho tvrzení obecná a nepodložená (stěžovatel
pouze informoval soud, že jím uvedené informace lze ověřit na webových stránkách
Velvyslanectví České republiky v Hanoji). Nicméně vzhledem k tomu, že soud již shledal důvod
pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti v zájmu na ochraně stěžovatelova práva
na soukromý a rodinný život, nebylo nutné ověřovat pravdivost těchto tvrzení.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek (výrok I. tohoto usnesení). Vzhledem
k tomu, že krajský soud přiznal žalobě stěžovatele proti napadenému rozhodnutí žalované
odkladný účinek usnesením ze dne 17. 4. 2018, č. j. 55 A 20/2018 - 29, postačí v daném případě,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační
stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky
dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované. Nejvyššímu
správnímu soudu není zřejmé, jak žalovaná dospěla k závěru, že by přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nic nezměnilo na tom, že stěžovatel není oprávněn k pobytu na území České
republiky – právě tím, že krajský soud i Nejvyšší správní soud přiznaly žalobě a kasační stížnosti
odkladný účinek, je ve své podstatě zachován stav, který byl před vydáním napadeného
rozhodnutí, jímž bylo povolení k trvalému pobytu stěžovatele zrušeno, a tím pádem tedy
stěžovatelovo povolení k trvalému pobytu nadále trvá, a to až do doby rozhodnutí o podané
kasační stížnosti.
[14] Tímto rozhodnutím však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí
ve věci samé.
[15] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky
20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, poplatkové povinnosti a stěžovatel při podání tohoto návrhu soudní
poplatek neuhradil, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném
místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu
správnímu soudu), případně v hotovosti na podkladně soudu anebo bezhotovostně převodem
na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno,
závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1050521620.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
Ke sp. zn.: 5 Azs 216/2020
podpis.........................................
Místo pro nalepení kolkových známek: