ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.221.2020:21
sp. zn. 5 Azs 221/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: A. S., zast. Mgr.
Jakubem Šťastným, advokátem se sídlem Novovysočanská 537/31, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 75 Az 5/2019 – 39, o
návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2019, č. j. OAM-156/ZA-ZA11-P16-2019,
byla žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany posouzena dle §10a odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“), jako nepřípustná
a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.
[2] Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu
v Ústí nad Labem, který ji rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 75 Az 5/2019 - 39, zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) poté podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost a současně rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje tím, že právní následky
rozhodnutí by pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu spočívající v povinnosti vycestovat
z území České republiky za situace, kdy zde pobývá od roku 2016 a má zde rodinné vazby.
Rovněž by její vycestování dle jejího názoru vedlo v zemi původu k tomu, že by byla vystavena
pronásledování s ohledem na důvody uvedené v kasační stížnosti. Stěžovatelka nerozvedla, jaké
rodinné vazby v České republice má, avšak v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
uvedla, že zde žije v domácnosti se strýcem a jeho rodinou, která je závislá na její pomoci, neboť
jedno ze čtyř dětí trpí částečným ochrnutím těla, což pro rodinu představuje výraznou zátěž,
a stěžovatelka musí rodině svého strýce vypomáhat v péči o jejich děti. Nejvyšší správní soud
proto při svém posouzení vycházel také z těchto konkrétnějších tvrzení obsažených v návrhu
na přiznání odkladného účinku žalobě.
[5] Žalovaný k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že se jeho přiznáním nesouhlasí, neboť skutečnosti uvedené stěžovatelkou v návrhu dle něj
nejsou ztotožnitelné s nenahraditelnou újmou. Nebylo dle jeho názoru ani prokázáno,
že by situace stěžovatelky byla natolik výjimečná oproti ostatním žadatelům v obdobném
postavení, aby její kasační stížnosti musel být přiznán odkladný účinek.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že Krajský soud v Ústí nad Labem
usnesením ze dne 10. 7. 2019, č. j. 75 Az 5/2019 – 15, zamítl návrh žalobkyně na přiznání
odkladného účinku žalobě. Je však třeba odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 – 38, v němž zdejší soud potvrdil
závěr předchozí judikatury, podle něhož je odkladný účinek kasační stížnosti možné přiznat
přímo ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu, tedy i v těch situacích, kdy o odkladném
účinku krajský soud vůbec nerozhodoval nebo návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Byť to rozšířený senát výslovně nezmínil, ač rozhodoval v typově obdobném případě, platí tento
jeho závěr tím spíše ve věcech mezinárodní ochrany, kde i v případech, kdy ve smyslu §32
odst. 2 a 5 zákona o azylu nemají žaloba ani kasační stížnost odkladný účinek ze zákona,
má přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem (nezávisle na tom,
zda krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě) speciální právní účinky stanovené v §78b
zákona o azylu, které nespočívají v odkladu všech právních účinků rozhodnutí krajského soudu
či žalovaného ve věci mezinárodní ochrany (stěžovatel nezískává zpět postavení žadatele
o udělení mezinárodní ochrany), ale v tom, že stěžovatel má v takovém případě nárok na to,
aby žalovaný rozhodl na jeho žádost o jeho strpění na území ČR na dobu nezbytně nutnou, tedy,
aby mohl v ČR zůstat do skončení řízení o jeho kasační stížnosti.
[7] Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud posuzoval návrh stěžovatelky nezávisle
na rozhodnutí krajského soudu, ačkoliv vzal v potaz jím uvedené důvody pro zamítnutí návrhu,
a na druhou stranu též skutečnost, že se krajský soud explicitně nevypořádal s rodinnými vazbami
stěžovatelky v České republice.
[8] Podle §107 s. ř. s. ve spojení s §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu nemá kasační stížnost
v daném případě ze zákona odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat
odkladný účinek žalobě, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšším správním
soudem je mimořádným institutem, kterým zdejší soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
o samotné kasační stížnosti právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pouze pro případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Po zhodnocení okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[11] Nejvyšší správní soud vycházel z předpokladu, že nedojde-li k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, bude stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného
rozhodnutí žalovaného nucena vycestovat zpět do země původu, což by znamenalo zásah
do jejího soukromého a rodinného života, neboť v České republice žije dle svého tvrzení, které
žalovaný nezpochybnil, ve společné domácnosti se svými relativně blízkými příbuznými, přičemž
její strýc a jeho rodina jsou závislí na její pomoci při péči o děti, a to především s ohledem
na náročnost péče o její zdravotně handicapovanou sestřenici.
[12] Nejvyšší správní soud má z tohoto důvodu za to, že povinnost vycestování, jež vznikla
stěžovatelce v důsledku rozhodnutí žalovaného a krajského soudu, za daných okolností může
pro stěžovatelku představovat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti může vzniknout jiným osobám.
[13] Vzhledem k uvedenému závěru již Nejvyšší správní soud neposuzoval další stěžovatelkou
uváděný důvod vzniku újmy, tedy její tvrzení, že by její vycestování s ohledem na skutečnosti
uvedené v kasační stížnosti vedlo v zemi původu k jejímu pronásledování.
[14] Nejvyšší správní soud neshledal ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného
účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil např. v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
S ohledem na nutnost vycestování z České republiky stojí v daném případě proti újmě,
která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím pouze dočasné
povahy, které na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatelky vycestovat z území ČR, jež
se plně obnoví v případě, že bude kasační stížnost stěžovatelky zamítnuta a stěžovatelka mezitím
nezíská jiný pobytový titul.
[15] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, což vyvolává bez dalšího, jak již bylo
vysvětleno, právní následky stanovené v §78b zákona o azylu.
[16] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 5. srpna 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu