ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.243.2020:26
sp. zn. 5 Azs 243/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: H. T. N., zast.
Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovarská 130, Plzeň, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2020,
č. j. 30 A 8/2019 - 62,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho
žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2018, č. j. MV-56114-4/SO-2018. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 12. 3. 2018, č. j. OAM-19465-21/DP-2017, kterým
byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, protože stěžovatel
neplnil účel pobytu (podnikání) a vykonával nelegální práci.
[2] Společně s kasační stížnosti podal stěžovatel také návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Odůvodnil jej tím, že by musel na cestu do země původu a případně
zpět vynaložit značné náklady. Dále uvedl, že mu musí být umožněno vystupovat osobně
v soudním řízení a být v kontaktu se svým zástupcem, očekávat od něho vysvětlení a udělovat mu
konkrétní pokyny pro výkon zastoupení. V České republice má též silné osobní a ekonomické
vztahy. Případné opuštění České republiky by pro něj znamenalo výpadek všech stávajících
příjmů a vznik stavu hmotné nouze. V době podání návrhu taktéž byla podle stěžovatele značně
omezena možnost vycestování do zahraniční v důsledku epidemie nakažlivého onemocnění
a není zřejmé, kdy bude obnoveno letecké spojení mezi evropskými státy a Vietnamskou
socialistickou republikou. Odkázal též na postup krajského soudu, který přiznal odkladný účinek
podané žalobě.
[3] Žalovaná dle svého vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku neshledala
naplnění důvodů dle §73 odst. 2 s. ř. s., a proto s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí. Dle žalované nebylo prokázáno, že by situace stěžovatele byla v porovnání s jinými
žadateli výjimečná. Navíc mu tvrzená újma nemůže vzniknout v důsledku rozhodnutí o zamítnutí
jeho žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, která je předmětem soudního
přezkumu v nyní projednávané věci, ale teprve v případném řízení o správním vyhoštění. Každý
pobyt cizince na území České republiky, nejedná-li se o pobyt trvalý, musí být odůvodněn
účelem, a je tak zřejmé, že zákonodárce nepovažoval nedůvodný pobyt cizinců za souladný
s veřejným zájmem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neplnil účel pobytu (podnikání) a vykonával
nelegální práci, je zřejmé, že jeho další pobyt na území České republiky je v rozporu s veřejným
zájmem.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[7] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj
výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu, potažmo žalované,
znamenaly. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající řízení o kasační
stížnosti i o návrhu na přiznání jejího odkladného účinku – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
uváděl pouze obecná tvrzení, pro něž navíc nelze nalézt dostatečnou oporu ve spisovém
materiálu dostupném Nejvyššímu správnímu soudu. Tato tvrzení stěžovatel neuplatnil
ve správním řízení a dostatečně je nespecifikoval ani neprokázal ani v řízení o žalobě u krajského
soudu. Ten sice odkladný účinek žalobě přiznal, ale učinil tak pouze s odkazem na stěžovatelovo
právo na spravedlivý proces a výslovně zmínil, že stěžovatelova ostatní obecná tvrzení jsou zcela
nepodložená.
[9] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že v řízení o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez
jednání (§109 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve své kasační stížnosti nenavrhuje
provedení důkazů, které lze provést pouze při jednání (§77 odst. 1 s. ř. s.), lze očekávat, že tak
bude postupováno i v nyní projednávaném případě.
[10] Nejvyšší správní soud se zároveň ztotožňuje se závěry judikovanými v usnesení ze dne
6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, z něhož vyplývá, že návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. ve věci zrušení (či neprodloužení) povolení k pobytu na území
České republiky nelze vyhovět, opírá-li se pouze o obecnou argumentaci právem na spravedlivý
proces (právo osobně se účastnit řízení, být v úzkém kontaktu se svým zástupcem), aniž by zde
byly další, individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků
pravomocného správního rozhodnutí odůvodňují. V tomto smyslu se nedávno vyjádřil
i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019
– 38: „Obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho
právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez
dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 s. ř. s.
ve spojení s §73 s. ř. s.).“
[11] Stěžovatel žádné takové individualizované a závazné okolnosti stěžovatel netvrdí
dostatečně konkrétně a nijak je neprokazuje. Veškerá tvrzení (narušení osobních a ekonomických
vztahů, výpadek všech stávajících příjmů a přerušení leteckého spojení mezi státy Evropské unie
a Vietnamskou socialistickou republikou) jsou zcela obecná, nepodložená a jejich pravdivost
nelze ověřit ani ze spisu. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě navíc stěžovatel uvedl,
že ze zisků v České republice obstarává obživu pro svou rodinu, která pobývá ve Vietnamské
socialistické republice, a je tak evidentní, že v zemi původu má určité zázemí. Jiné případné
důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel neuvedl.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatele neshledal naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím
Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
[13] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 3. září 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu