ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.349.2020:24
sp. zn. 5 Azs 349/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: N. T. N., zast.
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
3. 11. 2020, č. j. 57 A 25/2020 – 61, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2020, č. j. MV-12156-4/SO-2020. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 20. 11. 2019, č. j. OAM-18220-40/PP-2018, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky
o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie s odkazem
na §87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
neboť stěžovatelka k žádosti nepředložila náležitosti uvedené v §87b odst. 3 zákona o pobytu
cizinců a stěžovatelce byla současně stanovena lhůta 30 dnů od právní moci uvedeného
rozhodnutí k vycestování z území České republiky.
[2] Současně s kasační stížností podala stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že na území České
republiky žije od roku 2018, přičemž předtím sem každoročně jezdila navštěvovat svou rodinu.
Na území České republiky má stěžovatelka hluboké sociální, ekonomické a především rodinné
vazby, neboť zde žijí její tři zletilé děti, pan P. H. M., paní P. T. N., . a pan P. V. H., , které zde
pobývají na základě povolení k trvalému pobytu, a vnuk stěžovatelky P. X. T., který je občanem
České republiky. Stěžovatelka sdílí společnou domácnost se svým vnukem, na jehož péči je zcela
existenčně závislá, neboť se o sebe vzhledem ke svému pokročilému věku není schopna sama
postarat, zajistit si základní péči, nákupy, obstarat si dopravu k lékaři a komunikaci s ním, ani si
organizovat denní režim. Vnuk si ke stěžovatelce vytvořil silné citové pouto a přeje si s ní žít ve
společné domácnosti. Vzhledem k věku stěžovatelky lze očekávat, že bude pomoc své rodiny
potřebovat čím dál více. V zemi původu již stěžovatelka žádnou rodinu nemá. Pobyt stěžovatelky
na území České republiky se též nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
pouze odkázala na své nesouhlasné vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby,
v němž uvedla, že s ohledem na důvod zamítnutí předmětné žádosti, kterým je nepředložení
dokladu prokazujícího, že je stěžovatelka rodinným příslušníkem občana Evropské unie
ve smyslu §15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců nepovažuje přiznání odkladného účinku
v posuzované věci za relevantní. Ochrana práv stěžovatelky je dle žalované dostatečně zajištěna
prostřednictvím jejího právního zástupce, přičemž její osobní přítomnost lze zajistit na základě
víza k pobytu do 90 dnů uděleného podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro ni znamenal zásah do práva na soukromý a rodinný život, neboť je existenčně
závislá na péči svého vnuka, občana České republiky, bez něhož nedokáže obstarat své běžné
životní potřeby. V zemi původu již žádné příbuzné nemá, její děti a vnuk žijí v České republice.
[9] Ve věci není sporu o tom, že stěžovatelka skutečně je prarodičem pana P. X. T., který je
občanem České republiky. Sporným však zůstává, zda je při obstarávání základních potřeb závislá
na péči svého vnuka, respektive zda to dostatečně prokázala. Vzhledem k tomu, že otázka
závislosti stěžovatelky na péči jejího vnuka je klíčová pro rozhodnutí o věci samé, vyšel Nejvyšší
správní soud pro účely posouzení jejího návrhu na přiznání odkladného účinku předmětné
kasační stížnosti z jejího tvrzení.
[10] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovatelce
vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám,
pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatelky
by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože vycestování z území České
republiky by znamenalo oddělení stěžovatelky od její rodiny, zejména vnuka, který o ni dle
stěžovatelky pečuje. Z řízení před správním orgánem, krajským soudem ani z jiných okolností
nelze dovodit, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám.
Lze proto dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovatelce v důsledku nepřiznání odkladného
účinku byla nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání.
Nic rovněž nenasvědčuje tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[11] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že krajský soud přiznal
žalobě stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí žalované odkladný účinek usnesením ze dne
26. 3. 2020, č. j. 57 A 25/2020 - 25, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný
účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované. To znamená, že až do skončení řízení
o kasační stížnosti jsou pozastaveny účinky rozhodnutí žalované a obnoví se tak oprávnění
stěžovatelky pobývat na území České republiky podle §87y zákona o pobytu cizinců.
[12] V této souvislosti však Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné povahy a nijak
nepředjímá rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 10. prosince 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu