ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.405.2019:28
sp. zn. 5 Azs 405/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: R. R., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. 52 Az 15/2019 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 11. 2019 se žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského
soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 7. 2019, č. j. OAM-111/ZA-ZA11-ZA21-2019. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl tak,
že se stěžovatelce neuděluje mezinárodní ochrana podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších.
[2] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti požádala o ustanovení zástupce pro
toto řízení, neboť podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupena
advokátem, nemá-li vysokoškolské právní vzdělání, a také proto, že nemá dostatečné finanční
prostředky pro úhradu zastoupení, když nemá prostředky ani na privátní bydlení a je nucena žít
v pobytovém středisku. Nejvyšší správní soud stěžovatelku za účelem zjištění osobních
a majetkových poměrů standardně vyzval k vyplnění formuláře Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělečných poměrech. Předmětná výzva byla stěžovatelce doručována do vlastních rukou na adresu
pobytového střediska B. – J., které jako místo svého aktuálního pobytu stěžovatelka sama uvedla
ve své kasační stížnosti. Poštovní doručovatel stěžovatelku nezastihl, ta si však dne 10. 12. 2019
uloženou písemnost osobně převzala. Na předmětnou výzvu ovšem nijak nereagovala a své
majetkové poměry, jako jeden z nutných předpokladů pro rozhodnutí o ustanovení zástupce
nedoložila.
[3] Návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce proto Nejvyšší správní soud zamítl usnesením
ze dne 15. 1. 2020, č. j. 5 Azs 405/2019 - 21, kterým současně stěžovatelku – s ohledem
na povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti – vyzval, aby ve lhůtě 15 dní
od doručení tohoto usnesení prokázala řádné zastoupení předložením plné moci udělené
advokátovi, kterého si pro řízení o předmětné kasační stížnosti zvolí, případně aby prokázala,
že sama má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro
výkon advokacie. Stěžovatelka byla poučena, že v případě, nevyhoví-li výzvě k předložení plné
moci nebo prokázání příslušného vzdělání, Nejvyšší správní soud její kasační stížnost odmítne.
[4] Toto usnesení Nejvyšší správní soud stěžovatelce doručoval do vlastních rukou
prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a to nejprve na adresu pobytového střediska B.
– J., kam stěžovatelce již dříve písemnost doručil (viz výše). Zásilka byla ovšem Nejvyššímu
správnímu soudu vrácena s tím, že v době doručování dne 17. 1. 2020 nebyla stěžovatelka
zastižena, a poté, co si písemnost přes zanechanou výzvu v desetidenní lhůtě nevyzvedla, tuto
nebylo možné vhodit do poštovní schránky.
[5] Z výpisu z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatelka měla od 10. 12. 2019 hlášen pobyt (privát) na adrese M. 558, P. (s pozn. do
30. 11. 2020). Následně proto zdejší soud doručoval na adresu pobytu (privátu) dle uvedeného
výpisu. Z poštovní doručenky vyplývá, že ani v tomto případě nebyla stěžovatelka zastižena,
zásilka proto byla dne 7. 2. 2020 uložena u doručujícího orgánu a na uvedené adrese byla
zanechána výzva k vyzvednutí zásilky [viz §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §64 s. ř. s.]. Z doručenky se
dále podává, že stěžovatelka si předmětnou zásilku v úložní době nevyzvedla a že dne 18. 2. 2020
doručující orgán zásilku vložil do její poštovní schránky.
[6] Vzhledem k tomu, že si stěžovatelka v úložní lhůtě 10 dnů předmětnou zásilku
nevyzvedla, tato se považuje uplynutím této lhůty (tj. dne 17. 2. 2020) za doručenou (§49 odst. 4
o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Tímto okamžikem tak začala stěžovatelce běžet lhůta 15 dnů pro
předložení plné moci udělené advokátovi, případně pro prokázání vysokoškolského právnického
vzdělání. Předmětná lhůta stěžovatelce uplynula dne 3. 3. 2020, stěžovatelka však v této lhůtě,
a ani později, na výzvu nijak nereagovala a plnou moc udělenou advokátovi (resp. potřebné
vzdělání) nedoložila. Pro úplnost lze přitom dodat, že stěžovatelka měla na uvedené adrese svou
poštovní schránku, proto lze předpokládat, že se na této adrese také reálně zdržuje a přebírá
poštu.
[7] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka neodstranila nedostatek povinného
zastoupení advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), přičemž pro uvedený nedostatek nelze v řízení
o kasační stížnosti pokračovat. Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení
s §120 s. ř. s. její kasační stížnost odmítl.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu