ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.467.2019:25
sp. zn. 5 Azs 467/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. U., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019,
č. j. 5 A 213/2016 – 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-80747-5/SO-2016, bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky,
ze dne 25. 2. 2016, č. j. OAM-19910-33/TP-2014, kterým byla dle §87k odst. 1 písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání
povolení k trvalému pobytu na území České republiky podaná dle §87h odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 5 A 213/2016 – 43, zamítl.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že by vycestování mělo
výrazně negativní dopad na jeho soukromý a rodinný život, neboť v zemi původu panuje tragická
situace ohledně možností výdělku. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního
soudu vztahující se k institutu odkladného účinku kasační stížnosti, konkrétně na rozhodnutí
ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 – 37, ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho
kasační stížnosti uvedla, že se neztotožňuje s tvrzením stěžovatele, že by následky rozhodnutí
žalované znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám, neboť samotným nevydáním povolení o trvalém pobytu
nemůže stěžovateli vzniknout žádná újma. Ta by stěžovateli mohla vzniknout až vydáním
rozhodnutí o jeho správním vyhoštění, o němž je však rozhodováno v samostatném správním
řízení. Stěžovatel je navíc v řízení řádně zastoupen advokátem, ochrana jeho práv je tedy
dostatečně zajištěna. Tvrzení stěžovatele, podle něhož v zemi původu panuje tragická situace
ohledně možností výdělku, je nekonkrétní a nepodložené. Závěrem žalovaná odkázala na nález
Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, podle něhož „[d]o soukromého a rodinného
života může fakticky zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země“.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení
s §107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[8] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení
před okamžitým výkonem či jinými právními následky pro něj nepříznivého soudního,
resp. správního rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné, dokud není případně jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[9] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel zejména musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná,
nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak
dostatečně konkrétně tvrdit, ale především náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a podložený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[10] Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení povahy žalobou napadeného správního
rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozhodnutí pro stěžovatele samy o sobě nemohou
znamenat újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku městského soudu, jímž byla
zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele
o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky.
[11] Judikatura, na kterou stěžovatel ve svém návrhu odkazuje, proto není v předmětném
případě přiléhavá. Usneseními Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012
– 37, a ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, byly přiznány odkladné účinky kasačním
stížnostem žalobců ve věcech správního vyhoštění, usnesením ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100, byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti ve věci zrušení
pobytového oprávnění stěžovatele. Ve všech uvedených případech napadená rozhodnutí působila
zánik již existujících pobytových oprávnění stěžovatelů. Přiznání odkladného účinku kasačních
stížností v uvedených věcech tak vedlo k zachování příslušného pobytového oprávnění
stěžovatelů. To však není případ nyní napadeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o udělení pobytového oprávnění. Stěžovatel neměl a ani po provedeném správním
řízení a řízení před městským soudem tedy nemá oprávnění k pobytu na území České republiky.
Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ani vůči rozhodnutí žalované, by přitom
na uvedeném ničeho nezměnilo. V nyní projednávané věci byla „pouze“ zamítnuta žádost
stěžovatele o trvalý pobyt na území České republiky; k odnětí, resp. zániku jakéhokoli oprávnění
k pobytu nedošlo. Pobytový status stěžovatele by se tedy nezměnil ani v případě, že by byl
odkladný účinek kasační stížnosti přiznán, neboť jeho přiznání, které by mělo za následek
dočasné navrácení do právního stavu před právní moc žalobou napadeného rozhodnutí,
by s ohledem na povahu věci nemohlo mít za následek vznik nebo obnovení oprávnění
stěžovatele k pobytu na území České republiky.
[12] Nejvyšší správní soud tedy po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dospěl
k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku městského soudu, případně žalobou
napadeného rozhodnutí žalované, pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně
hrozící újmu na jeho právech. Není proto splněna hned první zákonná podmínka pro přiznání
odkladného účinku, druhou podmínkou spočívající v tom, že přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, se tedy již Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost
nezabýval.
[13] Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[14] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. ledna 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu