ECLI:CZ:NSS:2020:6.ADS.246.2019:12
sp. zn. 6 Ads 246/2019 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci
žalobce: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním
právu 376/1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. září 2018
č. j. MPSV-2018/146292-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 17. října 2019 č. j. 16 Ad 86/2018 – 69,
takto:
I. Řízení se zast av uj e .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“)
zamítl žalobu proti tamtéž uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Plzni ze dne 23. května 2018
č. j. TCB-367/2018-F, jímž nebyl žalobce zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne
22. května 2018, neboť bez vážného důvodu ukončil vhodné zaměstnání zprostředkované
krajskou pobočkou Úřadu práce [§25 odst. 8 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti].
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včas blanketní
kasační stížnost spojenou se žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně judikoval, že řízení týkající se vyřazení
z evidence uchazečů o zaměstnání nejsou osvobozena od soudních poplatků, neboť nepatří mezi
řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích (usnesení ze dne 9. listopadu 2016 č. j. 7 Ads 247/2016 - 35 či ze dne
4. května 2017 č. j. 9 Ads 103/2017 - 23). Rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů
o zaměstnání, které je předmětem tohoto řízení, je svou povahou a důsledky obdobné rozhodnutí
o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, ani projednávaná věc tedy není od soudních
poplatků osvobozena. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele dne 3. prosince 2019 vyzval
k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve lhůtě 15 dnů a zároveň jej poučil
o následcích nevyhovění této výzvě i o tom, že může být na vlastní žádost osvobozen za zákonem
stanovených podmínek od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s.
[4] Výzva k zaplacení soudního poplatku byla stěžovateli doručena do datové schrány dne
5. prosince 2019. Patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne
20. prosince 2019.
[5] Podle §9 odst. 1 v ěty druhé č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud po marném
uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Z uvedených skutečností je
zřejmé, že předpoklady pro postup podle citovaného ustanovení jsou v této věci splněny; soud
neobdržel ani soudní poplatek, ani žádost o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní
soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatele podle §47 písm. c), aplikovaného na základě
§120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích zastavil.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
soudního řádu správního, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu