ECLI:CZ:NSS:2020:6.AFS.207.2020:37
sp. zn. 6 Afs 207/2020 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Viktora Kučery a soudkyně zpravodajky Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobkyně: Autometal, spol. s r.o., IČO: 62969030, sídlem Zalužany 99, zastoupená
Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 10. 1. 2017, č. j. 2009/2017-900000-304.1, ze dne 10. 1. 2017, č. j. 2009-
2/2017-900000-304.1 až 2009-23/2017-900000-304.1, ze dne 11. 1. 2017, č. j. 2009-
24/2017/900000-304.1 až 2009-61/2017/900000-304.1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, č. j. 48 Af 7/2017 - 505,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Na základě výsledků provedené kontroly, zahájené u žalobkyně dne 30. 11. 2015, Celní
úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) jedenašedesáti dodatečnými platebními výměry
doměřil žalobkyni clo a uložil jí povinnost uhradit penále. Cílem kontroly bylo ověření správnosti
údajů o sazebním zařazení a celní hodnotě dovezeného zboží uvedeného v celních prohlášeních
žalobkyně předložených v letech 2013, 2014 a 2015, konkrétně zboží označeného jako sběrné
svodové potrubí výfukových plynů z litiny pro osobní vozidla; části katalyzátorů
a předkatalyzátorů – vstupní a výstupní kužele z nerezové oceli; horní nebo dolní polovina
svodového výfukového potrubí z nerezové oceli; půlkruhové a oválné poloviny plášťů
katalyzátoru z nerezové oceli; lisované drátěné distanční kroužky; tepelné kryty výfukového
potrubí; držáky výfukové soustavy motorových vozidel. Žalobkyně toto zboží zařadila
do podpoložky kombinované nomenklatury 7325 10 00 (výrobky z litiny) nebo do podpoložky
kombinované nomenklatury 7326 90 98 (výrobky z nerezu). Celní úřad dospěl k závěru, že převážná
část zboží měla být správně zařazena do podpoložky kombinované nomenklatury 8708 92 99,
neboť se jednalo o ostatní části výfukového potrubí; část zboží měla být správně zařazena
do podpoložky kombinované nomenklatury 8708 99 97 („---- ostatní“); obě tyto podpoložky patří
do čísla 8708 Části, součásti a příslušenství motorových vozidel, jehož každý z položek představuje
určitou část motorového vozidla (např. položka 8708 92 Tlumiče výfuku a výfuková potrubí; jejich části
a součásti).
[2] V záhlaví označenými rozhodnutími žalovaný k odvolání žalobkyně změnil dodatečné
platební výměry celního úřadu tak, že byly zrušeny ty jejich části, jimiž bylo žalobkyni předepsáno
k úhradě penále dle §251 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád; v ostatním zůstaly
dodatečné platební výměry nezměněny.
[3] Žalobu směřující proti těmto rozhodnutím Krajský soud v Praze (dále též „krajský soud“)
v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, kterou formálně opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy o nesprávné posouzení právní otázky krajským
soudem.
[5] Namítala, že krajský soud nesprávně právně posoudil, zda zboží, které dováží, patří
mezi části, součásti a příslušenství motorových vozidel, anebo mezi ostatní výrobky ze železa
nebo oceli. Z hlediska svého složení se dle stěžovatelky jedná o výrobky z nerezové oceli,
jak potvrdila i celně technická laboratoř; z hlediska účelu se jedná o duté kovové součástky
specifického tvaru, ze kterých stěžovatelka v kombinaci s dalšími součástkami teprve vyrábí
finální produkt - výfukové potrubí pro automobily, a to montážním procesem, jehož součástí
je mj. poměrně složité svařování kovových součástí k sobě navzájem, montování a další úprava.
Před tímto zpracováním nemá zboží jasně daný účel použití a nemohlo by být použito
jako konečný výrobek do motorového vozidla, neboť je nutné doplnit ještě další komponenty,
z nichž některé stěžovatelka sama vyvinula a vyrábí je. Stěžovatelka tedy podstatným způsobem
ovlivňuje konečný charakter dováženého zboží, které by bez uvedených úprav nemohlo být užito
jako konečný výrobek do výfukového potrubí automobilu. Dále stěžovatelka upozornila,
že může-li zboží náležet do více různých podpoložek celního sazebníku, je nutno zohlednit
jeho převažující či prvotní funkci. To ovšem krajský soud neučinil (v této souvislosti stěžovatelka
odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5 Afs 27/2012 - 37).
Krajský soud se zároveň dopustil porušení práv stěžovatelky, když nevyhověl jejímu důkaznímu
návrhu na vypracování znaleckého posudku, který by odpověděl na otázku, zda lze dovezené
zboží považovat za konečný výrobek, anebo je nutná jeho další úprava, která ovlivňuje funkčnost
(k tomu stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004,
č. j. 2 As 59/2003 - 70).
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že v nyní souzené věci
se nejedná o osamocený případ. Ve věcech skutkově a právně obdobných téže stěžovatelky,
týkajících se de facto téhož zboží, se shodnou argumentací stěžovatelky zabývaly jak správní orgány
obou stupňů, tak soud. Správnost sazebního zařazení, k němuž dospěly, následně opakovaně
ve své rozhodovací činnosti potvrdil i Nejvyšší správní soud, konkrétně v rozsudcích ze dne
20. 12. 2018, č. j. 6 Afs 293/2018 - 39, č. j. 6 Afs 294/2018 - 38 a č. j. 6 Afs 295/2018 - 39,
ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Afs 277/2018 - 40, a ze dne 17. 1. 2019, č. j. 7 Afs 322/2018 - 49.
Přibrání znalce za účelem vypracování znaleckého posudku žalovaný pokládal za nadbytečné,
neboť znalec může zodpovídat pouze otázky skutkové. V projednávané věci je mezi účastníky
veden spor o otázku právní, skutkový stav jasně vyplývá z podkladů poskytnutých v řízení
stěžovatelkou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[8] S odkazem na vyjádření žalovaného Nejvyšší správní soud předesílá, že o skutkově
a právně obdobných věcech téže stěžovatelky (nadto ke kasačním stížnostem téměř doslovného
znění) již rozhodoval, a to v rozsudcích ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 Afs 293/2018 - 39,
č. j. 6 Afs 294/2018 - 38 a č. j. 6 Afs 295/2018 - 39, ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Afs 277/2018-39,
a ze dne 17. 1. 2019, č. j. 7 Afs 322/2018 - 49. Od závěrů vyslovených v těchto rozhodnutích
nemá Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
[9] Stěžovatelka v kasační stížnosti nevznesla žádné nové argumenty, s nimiž by se
v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal již krajský soud, který přehledně shrnul
relevantní evropskou právní úpravu [zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 450/2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství, nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní
a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku a Všeobecná pravidla pro výklad
kombinované nomenklatury obsažená v příloze I tohoto nařízení] a také judikaturu Soudního
dvora EU (viz body 33, 38 - 39 a 43 odůvodnění, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost
odkazuje). Krajským soudem provedená interpretace, mj. i za pomoci vzájemné kombinace
vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře a vysvětlivek k harmonizovanému systému, je zcela
v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 - 40). Krajský soud správně vycházel z toho, že účel
použití výrobku je společně s jeho objektivními charakteristikami a vlastnostmi kritériem
pro jeho sazební zařazení. Ztotožnil se se závěry žalovaného, že ze shromážděných podkladů
jasně vyplývá, že výrobky, které stěžovatelka dováží, nelze použít k ničemu jinému
než ke smontování s ostatními díly a následnému namontování do konkrétních typů osobních
automobilů. Jde o části nebo součásti vytvářející jeden celek, pro jehož funkci jsou
nepostradatelné, tento celek je charakteristický účelem svého použití, který je předem daný
(jiné využití nepřipadá v úvahu). Zpracování, které stěžovatelka provádí (svařování jednotlivých
komponent, lisování nebo montování), stejně jako následné činnosti (dotvarování, kontrola,
testování, antikorozní nátěr, tlakové testy, značení a balení), nemají podstatný vliv na vymezený
charakter výrobků, neboť je-li výrobek předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu,
pak se části budoucího výrobku zařazují stejně jako kompletní výrobek, k jehož výrobě slouží.
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti závěry krajského soudu (souladné s předchozí judikaturou
Nejvyššího správního soudu) nevyvrací, a naznačuje-li, že by účel zboží měl být určen
bez přihlédnutí k tomu, k výrobě jakého finálního produktu toto zboží slouží, nemá tato úvaha
právní oporu – stěžovatelka nepoukazuje na žádný konkrétní právní předpis či soudní
rozhodnutí, které by svědčilo ve prospěch jí uvedeného náhledu nebo v jehož výkladu
by se krajský soud mýlil. Případný není v této souvislosti ani odkaz stěžovatelky na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5 Afs 27/2012 - 37, č. 2772/2013 Sb. NSS.
Věc řešená tímto rozsudkem se totiž týkala zařazení kompletního výrobku, který plnil dvě různé
funkce (kapesní počítač vybavený GPS navigací), přičemž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že při jeho zařazení je třeba zohlednit zejména funkci, jež je převažující či prvotní. V nyní
souzené věci ovšem stěžovatelka netvrdila, že by finální výrobek, který ze zboží, jež dováží, má
vzniknout, měl plnit více funkcí, z nichž by bylo třeba zvolit tu, která je prvotní či převažující.
Se závěrem krajského soudu, že části nebo součásti sloužící k montáži celku je třeba zařadit
jako finální výrobek, jsou-li jednoznačně rozpoznatelné jako vhodné výhradně nebo hlavně
pro tento výrobek, lze tedy souhlasit.
[11] Ani z hlediska skutkového stěžovatelka v kasační stížnosti neuplatnila relevantní námitky,
zejména neuvedla, jaký jiný účel by mohly jí dovážené výrobky plnit. Stěžovatelka netvrdila,
že by uvedené výrobky bylo možno použít k montáži jiného typu potrubí než výfukového
potrubí osobních automobilů, anebo že by dokonce byly schopny samostatného použití k jinému
účelu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší správní soud souhlasí se závěry krajského soudu, že bylo
nadbytečné provádět ve věci znalecký posudek, neboť zde nevznikla pochybnost o skutkovém
stavu rozhodném pro posouzení nyní projednávané věci. Závěr krajského soudu o neprovedení
tohoto důkazu je v odůvodnění napadeného rozsudku řádně odůvodněn, nejedná se
tedy o tzv. opomenutý důkaz. Pro úplnost Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Ústavního
soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 873/19 (ve věci ústavních stížností stěžovatelky
proti výše zmiňovaným rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 293/2018 - 39,
č. j. 6 Afs 294/2018 - 38, č. j. 6 Afs 295/2018 - 39, č. j. 5 Afs 277/2018 - 40
a č. j. 7 Afs 322/2018 - 49), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy srozumitelně
vysvětlily, proč k zadání vypracování znaleckého posudku nepřistoupily, a dále v této souvislosti
uvedl, že otázka, kterou měl dle stěžovatelky posoudit znalec (tj. zda dovážené zboží mohlo samo
o sobě plnit jakýkoli účel v motorovém vozidle, případně jaké úkony je třeba vykonat,
aby se z něho stal dokončený výrobek schopný plnit plnohodnotnou funkci), je irelevantní,
neboť pro celní zařazení zboží není rozhodující skutečnost, zda samotné zboží je schopné plnit
konkrétně určený účel v automobilu, nýbrž skutečnost, zda je zboží již před smontováním
(svařením) určeno k tomu, aby společně s dalšími součástmi plnilo konkrétně vymezený účel.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[1] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Žalobkyně (stěžovatelka) nebyla ve věci úspěšná, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti
nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu