ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.157.2020:19
sp. zn. 6 As 157/2020 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: Ústecké šrouby, z. s., IČO 04316509, sídlem Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem,
zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí
nad Labem, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. července 2017
č. j. 370/UPS/2017-3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2020 č. j. 15 A 189/2017 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost žalovaného se zamít á .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Stavební odbor Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „stavební úřad“) vydal dne
28. července 2016 pod č. j. MM/SO/S/55634/2016/ŠulH rozhodnutí o umístění stavby
„Rodinný dům u H. rybníka“ na pozemku parc. č. X v katastrálním území H. a zároveň vydal
stavební povolení na tuto stavbu.
[2] Žalobce, který je občanským sdružením, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana
přírody a krajiny, podal proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, protože mu nebylo
umožněno uplatnit práva účastníka řízení.
[3] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné.
Konstatoval, že žalobci svědčí účastenství pouze v těch správních řízeních, v nichž mohou být
dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Stavební úřad si v rámci řízení vyžádal stanovisko
odboru životního prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „OŽP magistrátu“),
který se k věci vyjádřil pouze z hlediska ochrany ovzduší, vodního a odpadového hospodářství,
přičemž konstatoval, že z ostatních hledisek chráněných zákonem v jeho kompetenci nemá
připomínky. Obsah tohoto vyjádření nasvědčuje tomu, že zájmy ochrany přírody a krajiny nejsou
stavbou rodinného domu dotčeny, což OŽP magistrátu žalovanému na jeho žádost výslovně
potvrdil. Žalovaný dále uvedl, že H. rybník, v jehož blízkosti má být rodinný dům postaven, je
významným krajinným prvkem, avšak dle vyjádření OŽP magistrátu na něj stavba nebude mít
negativní dopad. OŽP magistrátu též uvedl, že v konkrétní lokalitě není podchycen výskyt zvláště
chráněných druhů organismů, charakter lokality, způsob a intenzita jejího využití nejsou pro
soustředěný, respektive trvalý výskyt takových organismů atraktivní. Rovněž odbor životního
prostředí a zemědělství žalovaného (dále jen „OŽPZ“) potvrdil, že na pozemku parc. č. X
v katastrálním území H. není evidován výskyt zvláště chráněných živočichů, dle Nálezové
databáze ochrany přírody (dále jen „NDOP“) se pouze na sousedních pozemcích vyskytují
zvláště chránění obojživelníci a vodní ptáci, kteří jsou vázáni na vodní prostředí H. rybníka. Na
základě uvedeného žalovaný uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro účast žalobce v řízení ve
smyslu §70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jíž Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“) vyhověl, rozsudkem označeným v návětí zrušil rozhodnutí žalovaného
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Připomněl, že k účasti občanských sdružení v řízení podle §70
zákona o ochraně přírody a krajiny stačí pravděpodobnost zasažení chráněných zájmů, nemusí
být prokázáno, že k zásahu skutečně dojde. Tuto pravděpodobnost krajský soud shledal
s ohledem na záznam o výskytu zvláště chráněných obojživelníků a vodních ptáků v NDOP.
Tento záznam sice nebyl vázán přímo na pozemek, jehož se týkalo územní rozhodnutí a stavební
povolení, případný výskyt chráněných živočichů se však neomezuje na vymezení pozemků
zapsaných v katastru nemovitostí, může se týkat i sousedících pozemků. Záznam v NDOP
se týká pozemků, na nichž se nachází rybník, který přímo sousedí s pozemkem, na který byla
umístěna stavba rodinného domu. Byla zde tedy pravděpodobnost dotčení zvláště chráněných
živočichů, kterou správní orgány dokazováním nevyloučily.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítl, že krajský soud vycházel pouze z existence záznamu v NDOP a nepřihlédl ke smyslu
a obsahu celého vyjádření OŽPZ ani k ostatním podkladům rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel
má za to, že obsah vyjádření OŽPZ není v rozporu s vyjádřením OŽP magistrátu. Upřesňující
stanovisko OŽP magistrátu, které si stěžovatel vyžádal, podrobně a s přihlédnutím ke specifikům
stavebního záměru popisuje, proč v daném případě nemohlo dojít k dotčení zájmů ochrany
přírody a krajiny. Právě toto doplňující stanovisko, které se komplexně vypořádalo se záznamy
v NDOP, považuje stěžovatel za klíčové, krajský soud je však nezohlednil. Zaznamenané nálezy
zmiňují zvláště chráněné živočichy vázané na vodní prostředí H. rybníka, sousední pozemek, na
němž je plánovaná výstavba, pro ně není atraktivní. Tento závěr odpovídá obsahu stanovisek
orgánů ochrany přírody a krajiny, skutkový stav nevyžadoval doplnění při místním šetření či
jiném dokazování. Stěžovatel též upozornil, že ze samotného výskytu jednoho živočicha na
jednom pozemku nelze bez dalšího usuzovat na výskyt tohoto či jiného živočicha na sousedním
pozemku, či jej naopak vyloučit. Citace záznamů z NDOP naplnila princip prevence při výkonu
veřejné správy, příslušný orgán ochrany přírody upozornil stavební úřad na výskyt zvláště
chráněných živočichů a s ním spojený zákaz zasahovat do dané lokality. Nelze však přijmout
výklad, že pokud se v NDOP nacházejí záznamy o výskytu zvláště chráněných živočichů na
pozemcích sousedících s pozemky, kde je plánovaná výstavba, bude vždy existovat možnost
dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny. V řešeném případě hranice pozemku dle katastru
nemovitostí koresponduje s hranicí dvou zcela odlišných prostředí z hlediska atraktivity pro
zvláště chráněné druhy organismů. Stěžovatel proto považuje odůvodnění napadeného rozsudku
za nedostatečné a setrvává na svém názoru, že v projednávaném případě nemohlo dojít k dotčení
zájmů ochrany přírody a krajiny, a žalobce tudíž nemohl být účastníkem správního řízení.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[8] Podle §70 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. prosince 2017,
platilo, že (1) Ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich
občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. (2) Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož
hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávněno, pokud
má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech
zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody
a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí
podle §3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího
podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována. (3) Občanské sdružení je oprávněno
za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně
do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má
postavení účastníka řízení. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného
vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím
dálkový přístup.
[9] V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce je občanským sdružením ve smyslu
§70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a že požádal stavební úřad, aby byl předem
informován o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany
přírody a krajiny chráněné podle citovaného zákona. Stěžovatel však trvá na tom, že společné
územní a stavební řízení o stavbě rodinného domu u H. rybníka se nemohlo dotknout zájmů
ochrany přírody a krajiny.
[10] Krajský soud správně dovodil, že k účasti občanského sdružení v řízení podle §70 zákona
o ochraně přírody a krajiny není nutné, aby byly zájmy ochrany přírody a krajiny skutečně
dotčeny, postačí, pokud taková možnost existuje. Zmíněné ustanovení totiž ve druhém odstavci
zmiňuje správní řízení, při nichž mohou být (nikoli jsou) dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Otázka, zda skutečně dojde k dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, popřípadě v jakém
rozsahu a jak se tato skutečnost promítne ve výsledku řízení, pak spadá do rozhodování o věci
samé, k němuž musejí být připuštěna občanská sdružení podle §70 odst. 2 zákona o ochraně
přírody a krajiny. Ochrana přírody a krajiny směřuje k ochraně i dalších hodnot kromě ochrany
zvláště chráněných druhů, včetně obecné ochrany přírody a krajiny. Dotčení jakýchkoliv z těchto
zájmů lze a priori vyloučit, a nepřipustit proto účast spolku podle §70 zákona o ochraně přírody
a krajiny, jen zcela výjimečně.
[11] Ve správním spise je založeno vyjádření OŽP magistrátu ze dne 30. června 2016, které se
věcně vyjadřuje k otázkám ochrany ovzduší, odpadového hospodářství a vodního hospodářství
a uvádí, že „z ostatních hledisek chráněných zákonem, v kompetenci zdejšího odboru, nemáme připomínky
k akci ‚Rodinný dům u H. rybníka na p. p. č. X v k. ú. H.‘“. V upřesňujícím vyjádření téhož odboru ze
dne 1. února 2017 pak je uvedeno, že v konkrétní lokalitě není podchycen výskyt zvláště
chráněných druhů organismů, charakter lokality, způsob a intenzita jejího využití nejsou pro
soustředěný, respektive trvalý výskyt takovýchto organismů ani atraktivní. V části upřesňujícího
vyjádření, které se věnuje potenciálnímu zásahu do významného krajinného prvku H. rybníka,
pak je uvedeno, že navržená výstavba rodinného domu je umístěna na pozemky, „které sice přímo
navazují na vodní plochu, avšak plocha pozemků je rozdělena na plochu pro vlastní výstavbu RD a plochu bez
zástavby“, která je definována jako 17 m široký pás podél vlastní břehové partie, s ponecháním
v přírodním stavu, volně průchozí, přičemž návrhy rodinného domu a souvisejících objektů toto
členění respektují. OŽP magistrátu výslovně konstatoval, že záměrem nejsou dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny.
[12] Ve spise je dále založeno interní sdělení OŽPZ, že na pozemcích p. č. X, X (na němž má
být postaven rodinný dům v projednávaném případě) a X k. ú. H. není dle dostupných podkladů
evidován výskyt zvláště chráněných druhů živočichů. Dle nálezové databáze Agentury ochrany
přírody a krajiny (NDOP) je výskyt zvláště chráněných druhů živočichů evidován pouze na
sousedních pozemcích p. č. X a X. Jedná se zejména o obojživelníky a vodní ptáky vázané na
vodní prostředí H. rybníka.
[13] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu,
že v dané věci existuje možnost, že výstavbou rodinného domu budou dotčeny zájmy ochrany
přírody a krajiny (která zahrnuje i péči o volně žijící živočichy – viz §2 odst. 1 zákona o ochraně
přírody a krajiny). Z podkladů založených ve správním spise totiž vyplývá, že stavba má být
realizována na pozemku bezprostředně navazujícím na vodní plochu rybníka (viz upřesňující
vyjádření OŽP magistrátu), v němž či u něhož žije řada zvláště chráněných druhů obojživelníků
a ptáků. Nejvyšší správní soud z veřejně přístupných údajů katastru nemovitostí
(nahlizenidokn.cuzk.cz) ověřil, že pozemky, na nichž byl výskyt zvláště chráněných živočichů
zjištěn, jsou evidovány jako vodní plochy. V tomto směru je podstatné, že ačkoli jsou zjištěné
druhy živočichů vázány na vodní prostředí rybníka, ani v jednom případě nejde o druhy žijící
výlučně ve vodě – naopak lze důvodně předpokládat, že se nezanedbatelnou část svého života
budou zdržovat na břehu či v jeho blízkosti. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že OŽP
magistrátu ve svém vyjádření konstatoval, že pozemek, na který byla stavba umístěna, není
pro tyto živočichy atraktivní, to však neznamená, že se na něm nikdy nezdržují či že by výstavba
rodinného domu nemohla vůbec nijak zasáhnout do prostředí, v němž žijí.
[14] Z těchto důvodů je třeba uzavřít, že v řízení o umístění a povolení stavby rodinného
domu na pozemku přímo navazujícím na vodní plochu H. rybníka, v jehož prostředí žijí zvláště
chránění obojživelníci a ptáci, mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a žalobce,
který je občanským sdružením, jehož hlavním posláním je ochrana těchto zájmů, tudíž má právo
být účastníkem tohoto řízení.
[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedené v žádném případě neznamená,
že by v tomto případě zájmy ochrany přírody a krajiny nutně musely být dotčeny, či že by snad
dokonce měly umístění a povolení stavby zabránit. Tuto otázku bude třeba teprve zodpovědět.
V této fázi však nelze tuto možnost vyloučit, a proto je třeba žalobci umožnit účastnit se řízení
a přispět k řádnému zjištění všech okolností, které mohou mít pro řádné posouzení věci význam.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji v souladu
s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem podle §109 odst. 2
s. ř. s.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady mu v souvislosti s řízením
o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu