ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.195.2020:37
sp. zn. 6 As 195/2020 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: Ing. H. K., zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, sídlem Legerova 148,
Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. OD 192/19-
2/67.1/19042/NL KULK 28630/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2020, č. j. 31 A 7/2019 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Městský úřad Turnov (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 10. 4. 2015,
č. j. OD/18/11015/RDC, zamítl podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním
provozu“), námitky žalobce proti provedeným záznamům bodů v bodovém hodnocení řidičů,
zejména proti záznamu, kterým žalobce dosáhl 12 bodů. K odvolání žalobce bylo
toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. OD 438/18-
4/67.1/18111/NL KULK 56343/2018. Městský úřad v rámci nového projednání věci vyzval
žalobce k doložení výsledku přezkoumání bloku na pokutu na místě zaplacenou, série AC/2017,
číslo bloku C0772654, ze dne 2. 2. 2018, kterým žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení
řidiče. Dne 31. 7. 2018 městský úřad obdržel sdělení Krajského ředitelství policie Libereckého
kraje ze dne 14. 6. 2018, č. j. KRPL-33987-9/ČJ-2018-1800DP, z něhož vyplynulo, že uvedený
pokutový blok zachycuje zjištění Policie ČR při silniční kontrole dne 2. 2. 2018 a je způsobilým
podkladem pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidičů. Dne 7. 8. 2018 městský úřad vydal
pod č. j. OD/18/22095/RDC rozhodnutí, kterým zamítl námitky žalobce a provedený záznam
bodů potvrdil. Také toto rozhodnutí bylo následně žalovaným zrušeno (rozhodnutím ze dne
2. 11. 2018, č. j. OD 958/18-2/67.1/18269/NL KULK 88007/2018) s odůvodněním, že žalobci
nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů. Poté, co bylo městskému úřadu doručeno dne 29. 11. 2018 vyjádření
žalobce ve věci, vydal městský úřad dne 4. 12. 2018 pod č. j. OD/18/34497/RDC rozhodnutí,
kterým opětovně námitky žalobce zamítl a provedený záznam bodů potvrdil. Odvolání žalobce
směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím jako nedůvodné
zamítl.
[2] Žalobce naposledy uvedené rozhodnutí napadl žalobou, v níž namítal, že se žalovaný
nevypořádal s předloženými důkazy v podobě rozhodnutí jiných správních orgánů (konkrétně
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek), z nichž vyplývá, že správní
orgán se v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů zabývá jednotlivými podklady
pro provedený záznam. Pokud tedy v nyní posuzované věci žalovaný rozhodl odlišně, došlo
k porušení žalobcova legitimního očekávání. Žalobce dále u všech pokutových bloků zpochybnil
jejich způsobilost pro záznam bodů. Dle jeho názoru nebyla v pokutových blocích přesně
označena osoba přestupce, doba a místo spáchání přestupku, nebylo dostatečně popsáno
přestupkové jednání a chybně měla být uvedena i právní kvalifikace jednání. Dle žalobce rovněž
nebylo zřetelně uvedeno, zda se jednalo o zavinění nedbalostní či úmyslné, jaká měla být výše
uložené sankce, kde a kým bylo rozhodnutí vydáno, nebyl zřejmý ani podpis přestupce.
[3] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl. Neshledal, že by v nyní projednávaném případě správní orgány postupovaly
odlišně, než je obvyklou praxí, tj. že by neposuzovaly jednotlivé podklady pro záznam bodů
z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu. Správní orgány detailně hodnotily
každý jednotlivý případ, jak vyplynulo z podkladů založených ve správním spisu a z odůvodnění
rozhodnutí žalovaného. Krajský soud doplnil, že žalobcem zmiňované rozhodnutí Krajského
úřadu Moravskoslezského kraje (ani žádné jiné rozhodnutí) nebylo přílohou doplněného
odvolání.
[4] Krajský soud zároveň ověřil, že na všech pokutových blocích je uvedeno jméno
a příjmení přestupce (tj. žalobce), jeho rodné číslo nebo datum narození, adresa místa pobytu
a ověření totožnosti dle řidičského průkazu. Na všech pokutových blocích je připojen podpis
žalobce s tím, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení. Pokutové bloky obsahují
nejen místo spáchání přestupku, ale i dobu jeho spáchání (uvedením času s přesností na minuty).
Nechybí ani konkrétní ustanovení zákona o silničním provozu, které bylo řidičem vozidla
porušeno, stejně jako maximální povolená rychlost a rychlost vozidla přestupce v případě
překročení maximální povolené rychlosti; odpovídající specifikace přestupkového jednání byla
v pokutovém bloku obsažena také v případě neřízení se světelnými signály na pozemní
komunikaci. Rovněž ze způsobu uvedení právní kvalifikace bylo dle krajského soudu zřejmé,
která ustanovení zákona o silničním provozu žalobce porušil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž předně upozorňoval na povinnost orgánů veřejné moci řádně svá rozhodnutí odůvodňovat.
Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by krajský soud mohl převzít chybný názor žalovaného
a že by zásada legitimního očekávání zaručovala rovnost toliko při posuzování případu
stěžovatele s případem shodného obsahu. Dle názoru stěžovatele pouhá podobnost případu
postačuje k tomu, aby správní orgán nemohl ve věci rozhodnout odlišně. Stěžovatel připustil
výjimky ze zásady legitimního očekávání, ovšem ty dle jeho názoru musejí být v rozhodovací
praxi správních orgánů řádně odůvodněny.
[6] Stěžovatel namítal, že již v podaném odvolání proti rozhodnutí o námitkách
zpochybňoval způsobilost jednotlivých podkladů, z nichž městský úřad vycházel, pro záznam
do bodového hodnocení řidiče. Žalovaný se však věnoval pouze oznámením o spáchání
přestupků, která je třeba vždy porovnat s rozhodnutími, jichž se týkají. Také z rozhodnutí
vydaných v blokovém řízení by měly být patrné údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání
přestupku, mělo by být jasné, čeho se přestupce dopustil a jakou povinnost stanovenou zákonem
porušil. Argument, že podpisem bloku vyslovil souhlas s projednáním přestupku v blokovém
řízení, považoval za nesprávný. Ve vztahu k jednotlivým pokutovým blokům stěžovatel posléze
uplatnil totožné námitky, které vznesl již v podané žalobě a jejichž obsah Nejvyšší správní soud
rekapituloval výše.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění vydaného rozhodnutí.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve na tomto místě připomíná, že usnesením
ze dne 26. 3. 2020, č. j. 6 As 174/2019 - 25, byla v souladu s §17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), předložena rozšířenému
senátu k posouzení a rozhodnutí otázka, zda se v řízení o námitkách proti záznamu bodů
v registru řidičů podle §123f zákona o silničním provozu uplatní koncentrace řízení podle §82
odst. 4 správního řádu, zda je správní orgán provádějící záznam bodů v registru řidičů povinen
věcně posoudit veškeré námitky vytýkající podkladovému rozhodnutí či pokutovému bloku
nejrůznější vady, nebo se musí věcně zabývat jen takovými námitkami, jejichž opodstatněnost by
bránila provedení záznamu odpovídajícího počtu bodů v registru (a které zároveň nebylo možné
řešit v jiném řízení); a zda si správní orgán musí opatřit originály pokutových bloků za účelem
věcného posouzení námitek proti nim i v případě, že jde o námitky důkazně nepodložené,
paušálně formulované a uplatňované šablonovitě.
[9] Z toho důvodu proto v nyní souzené věci zvažoval, zda není na místě řízení v souladu
s §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušit a vyčkat rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci
sp. zn. 6 As 174/2019. Dospěl k závěru, že tak v dané věci činit nemusí. V nyní projednávaném
případě si městský úřad vyžádal ověřené kopie všech pokutových bloků (bloků na pokutu
na místě zaplacenou), řádně je posoudil a vytýkané vady neshledal. Totéž následně učinil
i žalovaný. Lze tedy uzavřít, že výsledek řízení ve věci předložené k rozhodnutí rozšířenému
senátu nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí v nyní souzené věci. Nejvyšší správní soud proto
přistoupil k jejímu věcnému projednání bez nutnosti řízení přerušit.
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[11] Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70), na kterou byl ostatně zástupce
stěžovatele již v minulosti v jiných věcech upozorněn (srovnej např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 6 As 245/2016 - 44, či ze dne 14. 2. 2018,
č. j. 6 As 190/2017 - 45), řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah
a kvalita kasační stížnosti tak do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti,
ale i obsah rozsudku soudu. To nepochybně platí také o jednotlivých stížních bodech.
Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti náležitě specifikoval skutkové a právní
důvody, pro které rozhodnutí krajského soudu napadá.
[12] V nyní souzené věci stěžovatel v kasační stížnosti v podstatě jen zopakoval svou žalobní
argumentaci, ačkoli mu krajský soud v napadeném rozsudku vysvětlil, že jeho výtky
vůči pokutovým blokům jsou neopodstatněné a že vadami, na které stěžovatel v žalobě
upozorňoval, pokutové bloky netrpí. Namísto toho, aby stěžovatel na tyto závěry krajského
soudu v kasační stížnosti zareagoval, zopakoval svá žalobní tvrzení a opětovně namítá,
že pokutové bloky zákonné náležitosti nesplňují.
[13] Takové pojetí kasační stížnosti neodpovídá smyslu kasačního přezkumu, jak plyne
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 213/2015 - 38.
V něm Nejvyšší správní soud připomněl, že „kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.). Soudní ochrana veřejných subjektivních práv
stěžovatele mu byla poskytnuta již individuálním projednáním jeho věci krajským soudem. Důvody kasační
stížnosti se proto musí odvíjet zejména od tvrzeného pochybení krajského soudu, který se měl vadným,
resp. nezákonným způsobem vypořádat s žalobními námitkami směřujícími proti rozhodnutí žalovaného
a jeho předsedy. Jinými slovy, stěžovatelka je povinna tvrdit některý z důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
které se týkají řízení vedeného krajským soudem anebo rozhodnutí krajského soudu, nikoliv samotného
rozhodnutí žalovaného či jeho předsedy. Nelze pouze zopakovat žalobní námitky, resp. argumentaci uplatněnou
před žalovaným“. Způsob, jakým kasační stížnost koncipoval zástupce stěžovatele - tedy v podobě
pouhé rekapitulace žalobních bodů - neodpovídá smyslu kasační stížnosti a neodpovídá
ani smyslu povinného advokátního zastoupení v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105 odst. 2
s. ř. s. Zároveň, jak bylo uvedeno výše, předurčuje způsob, jakým budou uplatněné kasační
námitky soudem vypořádány.
[14] Vzhledem k tomu, že podle - stěžovatelem nijak nezpochybněných - závěrů krajského
soudu, které Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné opakovat (shodně srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 - 42), kdy nadto konkrétní
výtky stěžovatele vůči pokutovým blokům ani neodpovídají jejich skutečnému obsahu, Nejvyšší
správní soud pouze stručně konstatuje, že žalovaný rozhodoval na základě dostatečně zjištěného
skutkového stavu. Stěžovatel nečinil sporným, že jednotlivé přestupky spáchal, pouze napadal
způsob záznamu přestupků v pokutových blocích. Městský úřad si na základě námitek
stěžovatele vyžádal jejich kopie (v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76, č. 2145/2010 Sb. NSS), řádně je posoudil a stěžovatelem
vytýkané vady neshledal. Totéž následně zopakoval i žalovaný a krajský soud, kteří dospěli
ke shodnému závěru, že se námitky stěžovatele zcela míjejí s tím, co je v pokutových blocích
skutečně uvedeno, a nejsou tedy důvodné. Rovněž Nejvyšší správní soud z obsahu předloženého
správního spisu ověřil správnost učiněných zjištění krajského soudu a závěrů, že pokutové bloky
netrpí žádnými vadami, a tedy byly způsobilým podkladem pro záznam do bodového hodnocení
řidičů (podrobně k požadavkům na náležitosti pokutových bloků srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20).
[15] K námitce stěžovatele stran legitimního očekávání Nejvyšší správní soud doplňuje,
že stěžovatel až k podané žalobě (nikoli k odvolání, jak správně podotkl krajský soud) připojil tři
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a jedno rozhodnutí Městského úřadu
Písek. V žalobě upozornil, že prvně jmenovaný správní orgán se v řízení o námitkách
proti provedenému záznamu bodů zabýval jednotlivými podklady pro provedený záznam
a Městský úřad Písek dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení řidiče odmazal.
V nyní projednávané věci žalovaný (stejně jako Krajský úřad Moravskoslezského kraje
v rozhodnutích připojených k žalobě) zkoumal k námitkám stěžovatele podklady (pokutové
bloky) z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů do registru řidičů, tj. zda
obsahují veškeré náležitosti a informace potřebné k jednoznačné identifikaci přestupků. Pouhá
skutečnost, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje v rozhodnutích předložených stěžovatelem
shledal některé bloky nezpůsobilými, nezakládá právo stěžovatele na to, aby v jeho případě bylo
rozhodnuto stejně, jednalo-li se o odlišné skutkové situace (srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 123/2018 - 35). Vady pokutových bloků
přezkoumané správními orgány odlišnými od žalovaného, na které stěžovatel odkazoval,
dosahovaly intenzity nezákonnosti (zcela chyběla právní kvalifikace přestupku, z popisu jednání
nebylo zřejmé, čeho se přestupce měl dopustit apod.). V nyní projednávané věci však
k takovým vadám (pochybením správního orgánu) nedošlo. Pokutové bloky vyhovují kritériím
stanoveným zákonem a sama skutečnost, že jiný správní orgán v jiném správním řízení týkajícím
se jiného stěžovatele dospěl k závěru, že jiný pokutový blok nebyl způsobilým podkladem
pro záznam bodů, nemůže mít bez bližší specifikace, v čem spočívá podobnost
s nyní posuzovanou věcí, žádnou relevanci (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 1. 2019, č. j. 1 As 366/2018 - 40, či rozsudek ze dne 14. 2. 2018, č. j. 6 As 190/2017 - 45).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Žalobce (stěžovatel) nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti
nevznikly, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu