ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.234.2020:11
sp. zn. 6 As 234/2020 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: V. V.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2019, č. j. 10.01-000529/19-003, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020,
č. j. 10 A 119/2019 - 98,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 19. 7. 2019 žalobu proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne
25. 6. 2019, kterým zamítla jeho žádost o určení advokáta. Na výzvu soudu k zaplacení soudního
poplatku reagoval dne 3. 9. 2019 návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků.
[2] Usnesením ze dne 9. 9. 2019 vyzval městský soud žalobce k doplnění jeho tvrzení
o osobních a majetkových poměrech a k jejich doložení relevantními důkazy a stanovil k tomu
žalobci lhůtu dvou týdnů. V příloze výzvy ze dne 9. 10. 2019 pak soud zaslal žalobci formulář
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a vyzval jej opětovně k jeho vyplnění a předložení soudu do jednoho týdne od doručení
této výzvy.
[3] V průběhu řízení byl žalobce vzat do vazby a umístěn do vazební věznice. Vzhledem
k možnému vlivu této skutečnosti na jeho majetkové poměry jej soud usnesením ze dne
18. 6. 2020 znovu vyzval k doložení osobních a majetkových poměrů (opět s přiložením
návodného formuláře). Na toto usnesení žalobce nijak nereagoval.
[4] Městský soud usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 10 A 119/2019 - 98, nepřiznal žalobci
osvobození od soudního poplatku, protože neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že splňuje
podmínky §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
V odůvodnění soud uvedl, že žalobce v reakci ani na jednu ze dvou výzev soudu nepředložil
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků, jehož formulář mu soud opakovaně zaslal. Přesto se soud zabýval po věcné stránce
obsahem jeho podání ze dne 25. 10. 2019 a ze dne 20. 2. 2020, včetně příloh, v nichž se žalobce
do určité míry k těmto svým osobním poměrům vyjádřil.
[5] Soud konstatoval, že žalobcova tvrzení, kromě toho, že nejsou doložena, nejsou
věrohodná. Žalobce zejména věrohodně nedoložil, z čeho hradí nezbytné náklady
na svoje živobytí. Jestliže na jednu stranu tvrdí, že nemá žádné dluhy, těžko lze uvěřit,
že toho lze dosáhnout při pouhém měsíčním příspěvku ve výši 880 Kč měsíčně, když se navíc
zřejmě zaviněně připravil o výplatu dávek invalidního důchodu, jak plyne z oznámení České
správy sociálního zabezpečení. Žalobce se soudu ani nepokusil vysvětlit, proč, i přes invalidní
důchod 1. stupně (tj. poklesu pracovních schopností o méně než polovinu), nevykonává vůbec
žádnou výdělečnou činnost. Nevyjádřil se ani v tom ohledu, zda nějakou výdělečnou činnost
vykonával v minulosti, čímž by si mohl vytvořit úspory pokrývající jeho současné náklady
a zajišťující jím deklarovanou „bezdlužnost“. Stejně tak rezignoval na bližší vysvětlení rodinných
vazeb či vazeb na osoby žijící ve společné domácnosti z pohledu jejich vzájemné finanční
závislosti. Pokud jej živí matka, jak by mohlo plynout z jeho podání, musel by soudu doložit
její příjmy a výdaje s tím související, což neučinil. Soud proto vyšel z ustálené judikaturní praxe,
podle níž nevěrohodnost či neúplnost tvrzení žalobce ohledně existence předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo jeho žádosti kladně vyhověno
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88).
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností.
Jako důvod kasační stížnosti uvádí, že nemohl doložit své prohlášení o majetkových poměrech,
protože jako vazebně stíhaný nemá přístup k patřičným podkladům. Proto si měl tvrzené
skutečnosti ověřit soud sám. Stejně tak nemohl doložit příjmy ostatních členů domácnosti,
protože nemá přístup k dokladům o jejich majetkových poměrech.
[7] Vyjádření žalované ke kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nevyžadoval,
neboť se jedná o věc, která se týká výlučně a osobně stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil splnění podmínek řízení pro projednání kasační
stížnosti. Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním
kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soud však v usnesení č. j. 1 As 196/2014 - 19
ze dne 9. 6. 2015 konstatoval, že stěžovatel je povinen zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.
V uvedené věci nesměřuje kasační stížnost proti konečnému rozhodnutí městského soudu
ve věci samé (tj. ve věci rozhodnutí žalovaného), nýbrž proti procesnímu rozhodnutí
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce. Na stěžovatele se proto
v tomto řízení nevztahuje poplatková povinnost, a Nejvyšší správní soud tedy na zaplacení
soudních poplatků netrval.
[9] S ohledem na závěry shora citovaného usnesení rozšířeného senátu se proto soud mohl
věnovat věcnému přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu námitek uplatněných
stěžovatelem.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimku
z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona zpoplatněna.
Účelem je zejména ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (srov. rozsudek NSS
ze dne 6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012 - 12).
[12] Účastník řízení, který chce být z důvodu své nemajetnosti osvobozen od soudních
poplatků, přitom nejenže musí o osvobození z tohoto důvodu sám aktivně požádat soud,
ale zejména musí svá tvrzení doložit (důkazní břemeno). Jak Nejvyšší správní soud ověřil
ze spisu městského soudu, soud dvakrát srozumitelně vyzval stěžovatele, aby doložil zdroje
finančních prostředků na své živobytí (usnesením ze dne 9. 9. 2019 ve spojení s výzvou
ze dne 9. 10. 2019 a usnesením ze dne 18. 6. 2020).
[13] Na první výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 25. 10. 2019, kterým odmítl vyplnit
zaslaný formulář o osobních a majetkových poměrech a uvedl, že existují zvlášť závažné důvody
pro úplné osvobození od soudních poplatků, zejména jeho dlouhodobý zdravotní stav. Sdělil,
že nemá žádné pracovní či podobné příjmy ani příjmy z podnikání, do podání žaloby byl
studentem denního studia, je mu přiznán invalidní důchod 1. stupně, jehož vyplácení je
mu dočasně pozastaveno, a příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Žalobce dále tvrdil, že má
přiznaný příspěvek na mobilitu, není mu však vyplácen, protože nesplňuje požadovanou
podmínku. Bydlí v obecním bytě, nemá žádný majetek ani dluhy, má zaplacený poplatek
za odpad. Otec na něj výživné neplatí, matka dle jeho tvrzení „plní svoji soudem určenou vyživovací
povinnost osobní péčí, současně dokupuje potřebné potraviny a doplácí bydlení“. Výše uvedená tvrzení
však žalobce doložil pouze potvrzením o studiu 2. ročníku Střední zahradnické školy Rajhrad
rok 2018/19, a oznámením České správy sociálního zabezpečení, že žalobci pozastavuje
od 14. 6. 2019 výplatu invalidního důchodu, neboť nepřevzal tři po sobě následující dávky.
[14] Dne 20. 2. 2020 doplnil žalobce soudu své čestné prohlášení, v němž konstatoval,
že nedisponuje žádným majetkem ani příjmem s výjimkou již shora uvedeného příspěvku na péči
880 Kč měsíčně. Dále soudu sdělil, že mu „Českou republikou prostřednictvím jejích státních orgánů bylo
zamezeno disponovat s veškerými finančními prostředky vyjma příspěvku na péči“ a že jeho žaloba je
(bez bližšího odůvodnění) velice významného charakteru a měla by být od soudního poplatku
osvobozena.
[15] Na druhou výzvu ze dne 18. 6. 2020 nereagoval stěžovatel nijak.
[16] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nemohl doložit požadované podklady, neboť je
v současné době vazebně stíhán a nemá k nim přístup. Nejvyšší správní soud k tomu sděluje,
že vazební stíhání je skutečností, která může mít (a zpravidla i má) dopad do majetkových
poměrů, zejména proto, že vazebně stíhaný nemůže dále vykonávat práci či jinou výdělečnou
činnost. Stejně tak je relevantní argument, že vazební stíhání ztěžuje přístup k osobním věcem,
včetně případných dokladů o příjmech. Nicméně Nejvyšší správní soud nemůže přehlédnout,
že tyto skutečnosti uvedl stěžovatel teprve v kasační stížnosti; na výzvu městského soudu
nijak nereagoval, nepožádal např. o prodloužení lhůty k doložení svých příjmů a výdajů právě
s ohledem na vazební stíhání. Navíc vazba nebránila stěžovateli doložit požadované skutečnosti
již k první výzvě. Tím, že stěžovatel opakovaně neposkytl soudu součinnost, neunesl důkazní
břemeno ohledně své finanční situace.
[17] Závěr městského soudu o tom, žalobce věrohodným způsobem a v úplnosti nedoložil
své majetkové a osobní poměry, neunesl tak břemeno tvrzení a především pak břemeno důkazní,
proto Nejvyšší správní soud považuje za správný. Městský soud neměl při posuzování
stěžovatelovy žádosti k dispozici žádné relevantní informace, na jejichž základě by mohl,
byť jen částečně, stěžovatele osvobodit od placení soudních poplatků. Současně nebyl povinen
tyto informace vyhledávat za něj. Důvody svého rozhodnutí pak soud vysvětlil srozumitelným
způsobem.
[18] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110
odst. 1 s. ř. s., poslední věty.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Žalobce se svou kasační stížností neuspěl a žalované žádné náklady řízení o této stížnosti
nevznikly
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu