ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.247.2020:26
sp. zn. 6 As 247/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové
v právní věci žalobců: a) Ing. David Jánošík, insolvenční správce spol. SLOT Group, a. s.,
sídlem Gočárova třída 1105/36, Hradec Králové, b) SLOT Group, a. s., sídlem
Jáchymovská 142, Karlovy Vary, c) CEC Praha a. s., sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha 13,
proti žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, sídlem nám. Svatopluka Čecha 547/8,
Ostrava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. března 2020 č. j. 44725-
18/2020-570000-61, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 25. června 2020, č. j. 22 Af 38/2020 - 40,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 16. března 2020 sp. zn. 44725-18/2020-570000-
61 zamítl námitky žalobců a) a b) proti opatření o zadržení věcí učiněnému žalovaným dne
11. února 2020 sp. zn. 44725-8/2020-570000-61 v provozovně žalobce b) označené jako „STAR
ARENA“ v Ostravě podle §121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Žalovaný
zadržel zejména technická zařízení a finanční hotovost nacházející se v uvedené provozovně,
jež sloužily k provozování hazardní hry či s tímto účelem souvisely.
[2] Žalobci společnou žalobou napadli rozhodnutí ředitele žalovaného u Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem označeným v návětí zrušil
rozhodnutí ředitele žalovaného i opatření žalovaného o zadržení věcí a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že právními účinky
zrušení rozhodnutí o námitkách i opatření o zadržení věcí, a konkrétně vrácením zadržených
technických zařízení, by došlo ke zmaření úkonů, jejichž účelem je zajištění dodržování pravidel
stanovených zákonem o hazardních hrách. Stěžovatel odkázal na §121 zákona o hazardních
hrách s tím, že je jeho povinností věc zadržet, pokud je zde důvodné podezření, že v souvislosti
s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona. Není zde tedy prostor ke správnímu
uvážení a věc musí být zadržena do doby, než bude rozhodnuto o jejím propadnutí, zabrání,
nebo než bude prokázáno, že nejde o věc, v souvislosti s jejímž užíváním dochází k porušování
zákona. Pro posouzení důvodnosti zadržení věci je tedy podle stěžovatele rozhodující,
zda v souvislosti s užíváním věci dochází k porušování zákona, a je bez významu, že by mohla
být daná věc užita k jinému účelu či že by mohlo dojít k jejímu zpeněžení v rámci majetkové
podstaty.
[5] Existenci veřejného zájmu v této oblasti podle stěžovatele vyjádřil již samotný
zákonodárce. Odvíjí se od vysoké typové nebezpečnosti přestupků vymezených v zákoně
o hazardních hrách a od významu zákonem chráněných zájmů. Provozování hazardních her
bez platného povolení je spojeno s vysokým rizikem škodlivých finančních a morálních dopadů
na společnost, čemuž odpovídá možnost uložení pokuty až do výše 50 000 000 Kč. Zadržení věcí
bylo provedeno podle zákona a jejich vrácením by byl ohrožen veřejný zájem, neboť lze
očekávat, že jejich opětovné zadržení po ukončení soudního přezkumu již nebude možné
realizovat. Bezprostřední vrácení by tak mělo za následek nevratnou újmu stěžovatele spočívající
v ohrožení důležitého veřejného zájmu, která je nepoměrně větší než újma způsobená jiným
osobám spočívající toliko v dočasném omezení vlastnického práva.
[6] Žalobci a) a b) se k návrhu stěžovatele nevyjádřili. Žalobce c) ve svém vyjádření k návrhu
na přiznání odkladného účinku zdůraznil výjimečnost tohoto institutu, přičemž odkázal
na mimořádné okolnosti, za jejichž splnění je odkladný účinek přiznáván kasační stížnosti
správního orgánu. Podle žalobce c) jsou tvrzení stěžovatele týkající se obligatorní povahy
zadržení věci a okolnosti důležité pro posouzení důvodnosti posuzovaného zadržení věcí
nepodstatné pro rozhodnutí o odkladném účinku. Skutečnost, že zadržené věci mohly být
použity k jinému účelu nebo být zpeněženy v rámci majetkové podstaty, je podle žalobce c)
naopak důvodem zvyšujícím potenciální újmu žalobců a třetích osob. Posouzení zákonnosti
opatření o zadržení věcí není pro rozhodnutí o odkladném účinku relevantní. Samotná existence
veřejného zájmu pak podle žalobce c) nezapříčiňuje důvodnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Stěžovatel podle žalobce c) také netvrdí ani neprokazuje, proč by nebylo možné
realizovat opětovné zadržení věcí. S odkazem na zákonnou povinnost stěžovatele věci opětovně
zadržet, pokud by je po jejich vrácení kdokoliv použil tak, že by porušil povinnosti podle zákona
o hazardních hrách, pak žalobce c) dovodil, že argumentace údajnou nemožností tento úkon
provést je nepřípadná.
[7] Žalobce c) také zdůraznil, že žalobce b) již není vlastníkem zadržených věcí,
neboť vlastnické právo k těmto věcem přešlo na žalobce c) na základě převodu závodu
realizovaného v rámci insolvenčního řízení žalobce b). Žalobce c) dále argumentoval tím,
že i kdyby žalobce b) porušil povinnost podle zákona o hazardních hrách ve vztahu k zadrženým
věcem, vrácením zadržených věcí, které mají být bezodkladně předány žalobci c) jakožto jejich
vlastníkovi, by u žalobce b) odpadla jakákoliv reálná možnost těmito věcmi porušovat zákon
o hazardních hrách a narušovat tak veřejný zájem. Nový vlastník by musel získat nové povolení
vydané příslušným správním orgánem, a proto reálně neexistuje stěžovatelem uváděná hrozba
pro veřejný zájem chráněný zákonem o hazardních hrách. I kdyby jakákoliv hypotetická hrozba
porušování zákona o hazardních hrách existovala, má podle žalobce c) stěžovatel dostatek
prostředků k tomu, aby předmětné věci opět zadržel vydáním nového, náležitě odůvodněného,
opatření.
[8] Pokud jde o typovou závažnost předmětného přestupku, žalobce c) odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, podle které není újmou hodnou ochrany přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti tvrzené ohrožení výkonu správního trestání, ani výše potenciálně
uložitelné pokuty, která reflektuje pouze fiskální zájem státu. Současně žalobce c) zdůraznil,
že s žalobcem b) doposud nebylo zahájeno žádné správní řízení o přestupku. Otázku možných
sankcí označil za irelevantní, neboť v důsledku insolvenčního řízení by nebylo možné uspokojit
jakoukoliv pokutu uloženou žalobci b), s ohledem na její mimosmluvní charakter.
[9] Žalobce c) dále upozornil, že na rozdíl do tzv. „kvízomatů“ se v nyní posuzované věci
nejedná o nelegální přístroje, jimiž by byl ohrožen veřejný zájem, ale o certifikovaná a v minulosti
povolená zařízení, jež dříve řádně provozoval právní předchůdce žalobce b).
[10] Podle žalobce c) stěžovatel bagatelizuje zásah do práv vlastníka zadržených věcí
a s tím související újmu vznikající žalobci c), který nabyl závod z majetkové podstaty žalobce b).
Tato újma přitom narůstá každým dnem. V rámci této argumentace žalobce c) odkázal
na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. rozsudek ze dne 10. července 2020
č. j. 62 A 82/2020 – 91; všechna zde citovaná konečná rozhodnutí správních soudů jsou
dostupná na www.nssoud.cz), zdůrazňující, že zadržení věcí sloužících k výkonu podnikatelské
činnosti je třeba vnímat jako podstatný zásah do ekonomického života kontrolované osoby,
k němuž lze přistoupit za vskutku závažných okolností, jež vzbuzují oprávněné a objektivní
pochybnosti o oprávněnosti provozu takových věcí. Újma vznikající žalobci c) je tak nepoměrně
větší, než „hypotetická, nepodložená a toliko domnělá“ újma dovozovaná stěžovatelem.
[11] Odkladný účinek kasační stížnosti by podle žalobce c) poskytoval stěžovateli
u tak závažného zásahu do ústavně garantovaného práva vlastnit majetek nežádoucí míru ochrany
zakládající zjevnou nerovnost v porovnání s prostředky ochrany, které svědčí žalobcům
(v podobě námitek proti opatření o zadržení věci a žaloby ve správním soudnictví).
[12] Pokud by tak Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek, popřel by
tím podle žalobce c) „předběžný“ charakter opatření o zadržení věci spočívající v „dočasném“ odnětí
věci na dobu nezbytně nutnou, a zároveň by subjekt, jemuž věci byly zadrženy, byl v podstatě
připraven o jedinou reálnou a efektivní možnost, jak se svévoli stěžovatele bránit. Tyto subjekty
by pro příště neměly žádnou motivaci brojit proti postupu stěžovatele, neboť z časového
hlediska by pro ně byla ochrana poskytovaná správním soudnictvím neefektivní, což by
jen posílilo pozici stěžovatele, který by naopak byl motivován k excesivnímu uplatňování
svých pravomocí, za které by nebyl postižitelný.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů, jež v souvisejících
případech vyslovil již v usnesení ze dne 10. září 2020 č. j. 4 As 263/2020 – 26, ze dne
10. září 2020 č. j. 5 As 263/2020 – 22, ze dne 17. září 2020 č. j. 5 As 262/2020 – 25 a ze dne
17. září 2020 č. j. 5 As 264/2020 – 25. Tyto úvahy nyní stručně shrne.
[15] Aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, musí být
splněny tři materiální předpoklady: i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, iii) přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[16] K podmínkám přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podávané žalovaným
správním orgánem se podrobně vyjádřil rozšířený senát v usnesení ze dne 1. července 2015
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS. Institut odkladného účinku má
primárně poskytovat ochranu žalobci před výkonem či jinými právními následky žalobou
napadeného rozhodnutí správního orgánu. Žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými
subjektivními právy, která mohou být skutečně závažně ohrožena okamžitým výkonem či jinými
právními následky rozhodnutí správního orgánu, resp. krajského soudu. Žalovaný správní orgán
naproti tomu žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být
ohrožena výkonem nebo jinými právními následky kasační stížností napadeného rozsudku
krajského soudu. Jeho úkolem v soudním řízení je hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí.
Zpochybnění zákonnosti rozsudku krajského soudu (jeho napadení kasační stížností) samo
o sobě nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku.
[17] V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem nelze ani žalovanému
správnímu orgánu odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Přiznat odkladný účinek takové kasační stížnosti však lze jen výjimečně, pokud „odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků
vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“.
[18] Žalovaný musí újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu žalovaný obává,
by pro něj „byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen“.
[19] Veřejný zájem v daném případě stěžovatel spatřoval v samotné závažnosti přestupku
podle §123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách spočívajícího v provozování hazardních
her bez platného povolení, za nějž lze podle §123 odst. 7 písm. a) zákona o hazardních hrách
uložit pokutu až do výše 50.000.000 Kč. Netvrdil však, že proti žalobci b) zahájil správní řízení
týkající se tohoto přestupku, přestože opatření o zadržení věci má podle §121 odst. 4 zákona
o hazardních hrách sloužit právě k tomu, aby v navazujícím řízení o přestupku mohl být uložen
a vykonán správní trest propadnutí věci [§48 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)], či uloženo
a vykonáno ochranné opatření zabrání věci (§53 zákona o odpovědnosti za přestupky).
[20] Stěžovatel také nevysvětlil, co by mu mělo bránit v opětovném zadržení věcí. Jeho tvrzení
je tak ryze spekulativní a hypotetické. Zadržení věci podle §121 odst. 1 zákona o hazardních
hrách není podmíněno vlastnictvím ani držbou věci osobou podezřelou ze spáchání přestupku.
I kdyby byla zadržená zařízení vrácena žalobci c), tedy aktuálnímu vlastníkovi, nemohl by je
provozovat do doby získání příslušného oprávnění k jejich provozování. A i kdyby věci nebyly
zadrženy, samo o sobě by to nebránilo případnému uložení ochranného opatření zabrání věci
v řízení o přestupku, neboť to lze vztáhnout i na věc náležející osobě odlišné od pachatele
přestupku [§53 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Předpokladem takového
postupu však je, aby stěžovatel vůbec takové řízení vedl a prokázal v něm spáchání příslušného
přestupku.
[21] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v tomto případě není naplněna základní podmínka
pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, protože stěžovatel nedoložil vznik
újmy spočívající v zásadním ohrožení důležitého veřejného zájmu.
[22] Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti žalovaného nepřiznal odkladný účinek
podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Tím však Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu