ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.290.2020:27
sp. zn. 6 Azs 290/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: nezl. A.-E. P., zastoupená B.-E. E., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2018, č. j.
OAM-759/ZA-ZA11-HA08-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2020, č. j. 29 Az 33/2018 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2018, č. j. OAM-759/ZA-ZA11-
HA08-2018. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní
ochrany dle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žádost o mezinárodní ochranu stejně
jako žalobu proti rozhodnutí žalovaného stěžovatelka podala prostřednictvím svého zákonného
zástupce - otce jménem P. P..
[2] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí,
že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí (…). Zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo let končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož
ustanovení zákona lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má
povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[4] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil (konkrétně
z doručenky připojené u č. l. 63), že soud doručoval kasační stížností napadený rozsudek
zákonnému zástupci stěžovatelky (otci) a k jeho doručení došlo dle §49 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za použití §42 odst. 5 s. ř. s., dne
2. 7. 2020 (ve čtvrtek) tzv. fikcí.
[5] Podle §49 odst. 2 o. s. ř. v případě doručování písemností do vlastních rukou platí,
že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem
výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 téhož ustanovení zákona nevyzvedne-li si adresát písemnost
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí
písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti
do schránky.
[6] Vzhledem k tomu, že zákonný zástupce stěžovatelky (otec P. P.) nebyl při doručování
zásilky obsahující rozsudek krajského soudu dne 22. 6. 2020 v místě doručení zastižen, byla
zásilka téhož dne uložena na poště. Zákonný zástupce si v desetidenní úložní době uloženou
písemnost nevyzvedl, a proto k jeho doručení došlo dle §49 odst. 4 o. s. ř. (ve spojení s §42
odst. 5 s. ř. s.) desátým dnem od uložení – tj. ve čtvrtek 2. 7. 2020. Následně dne 8. 7. 2020 byla
zásilka vhozena do domovní schránky adresáta.
[7] Konec lhůty pro podání kasační stížnosti v délce dvou týdnů tak připadl na den, který
se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty (tj. se dnem doručení
rozsudku), konkrétně na čtvrtek 16. 7. 2020. Tento den byl posledním dnem lhůty pro včasné
podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne tedy kasační stížnost musela být podána u soudu,
nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu výše citovaného §40 odst. 4 s. ř. s.
Stěžovatelka však prostřednictvím zákonné zástupkyně (matky) podala kasační stížnost
k poštovní přepravě až dne 30. 9. 2020, tedy opožděně. Pozdní podání kasační stížnosti nelze
zhojit, neboť zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti není možno prominout. V posuzované
věci nelze počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti odvíjet až ode dne 26. 9. 2020, kdy měl
být rozsudek předán zákonné zástupkyni stěžovatelky (matce), která v kasační stížnosti uvedla,
že ji otec nezletilé stěžovatelky (který v mezidobí odcestoval do Mongolska) o vydaném rozsudku
krajského soudu neuvědomil. Pokud stěžovatelku v řízení před krajským soudem zastupoval její
otec (jehož prostřednictvím také podala žalobu), nelze v postupu soudu, který doručoval
rozsudek ve věci tomuto zákonnému zástupci, shledat pochybení.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. jako opožděnou odmítl. Z tohoto důvodu nerozhodoval o žádosti stěžovatelky
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn §60 odst. 3 větou první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu