ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.322.2020:28
sp. zn. 6 Azs 322/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: T. T. N., zastoupený Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem, sídlem Václavské náměstí
808/66, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2018, č. j. OAM-1047/ZA-ZA11-
HA08-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 9. 9. 2020, č. j. 1 Az 13/2018 - 49, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení
o opakované žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu pro nepřípustnost [§25 písm. i)
ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu] z důvodu neuvedení nových
skutečností, které by byly relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[2] Stěžovatel společně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, v němž uvedl, že má na území České republiky rodinu [manželku a dvě dcery
(tříletá a několikaměsíční novorozenec), což doložil mj. kopiemi oddacího listu a rodných listů
dětí). Rodina zde - s výjimkou stěžovatele - pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, žije
se stěžovatelem ve společné domácnosti a je na stěžovateli materiálně závislá. Stejně tak pobývají
na území České republiky oba rodiče stěžovatele. Návrat do Vietnamu by pro stěžovatele
znamenal zpřetrhání veškerých rodinných vazeb a nemožnost pečovat o malé děti. Stěžovatel má
ve Vietnamu dluhy (uvádí, že je tam v dluhové pasti) a problémy s vymahači dluhů, které vytvořil
v souvislosti s financováním cesty do České republiky. Rovněž upozornil na aktuální neexistenci
leteckého spojení mezi oběma zeměmi z důvodu pandemie koronaviru (onemocnění Covid-19)
a na přísná protiepidemiologická opatření ve Vietnamu, kvůli kterým je pro něj nemožné
odcestovat do domovské země. Stěžovatel se domníval, že naplňuje obě podmínky pro přiznání
odkladného účinku (existenci nepoměrně větší újmy a neexistenci důležitého veřejného zájmu
na nepřiznání odkladného účinku). Poukázal také na skutečnost, že nepřiznáním odkladného
účinku bude zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, neboť nebude moci po dobu
soudního řízení pobývat na území České republiky a komunikovat se svým zástupcem.
[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasil. Připomněl,
že se jedná o opakovanou žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel uvádí
stále stejné důvody (obavy z věřitelů); nově přidává epilepsii, kterou trpí od dětství, avšak kterou
neuvedl v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dle názoru žalovaného je účelem
opakované žádosti pouze zajištění možnosti dalšího legálního setrvání stěžovatele v České
republice, k čemuž však nemá využívat zákon o azylu, nýbrž jiné právní instituty související
s pobytem cizinců na našem území.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový
postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba
(resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.
NSS, bod [25], stejně jako dřívější usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014,
č. j. 6 Afs 73/2014 - 56).
[8] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovateli Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu,
což stěžovatel učinil tvrzeními o zásadním zásahu do jeho rodinného života. Nejvyšší správní
soud má za dostatečně osvědčenou hrozící vážnou újmu spočívající v zásahu do soukromého
a rodinného života stěžovatele v důsledku vynuceného opuštění České republiky, na jejímž území
stěžovatel pobývá ve společné domácnosti s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, z nichž druhé
se manželům narodilo teprve před několika měsíci. Nejvyšší správní soud tak má za splněnou
první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spočívající v existenci
nepoměrně větší újmy hrozící stěžovateli oproti újmě, která by mohla vzniknout jiným osobám,
bude-li kasační stížnosti odkladný účinek přiznán.
[9] Vzhledem k výše uvedenému se proto Nejvyšší správní soud již nezabýval dalším
stěžovatelem uváděným důvodem možného vzniku újmy, konkrétně jeho obecným tvrzením
o zasažení práva na spravedlivý proces s ohledem na nemožnost pobývat na území České
republiky po dobu soudního řízení. Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud
přesto doplňuje, že stran tohoto tvrzení je určující usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, dle kterého
„obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být
v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. V daném případě
stěžovatel tyto další individuální okolnosti, jak je patrno výše, uplatnil.
[10] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s., ale i v tomto případě je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího
zásahu do práv stěžovatele s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Žalovaný výslovně
nepoukázal na žádný kolidující důležitý veřejný zájem, když pouze argumentuje využíváním
azylové procedury a navazujících soudních řízení k prodloužení možnosti dalšího legálního
setrvání stěžovatele na území České republiky. Ani Nejvyššímu správnímu soudu není zřejmý
zásadní veřejný zájem, který by měl převážit nad možným zásahem do jeho soukromého
a rodinného života. Není zřejmé, že by setrvání stěžovatele na území České republiky
do ukončení řízení o kasační stížnosti, která je navíc projednávána v přednostním režimu,
narušovalo důležitý veřejný zájem, čímž je naplněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud tedy dovodil naplnění obou shora vymezených podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto stěžovatelově návrhu vyhověl a kasační
stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že rovněž krajský soud přiznal žalobě
stěžovatele odkladný účinek usnesením ze dne 3. 4. 2018, č. j. 1 Az 13/2018 - 18, dochází
k tomu, že do rozhodnutí o kasační stížnosti se obnovuje odkladný účinek přiznaný žalobě, a tedy
se odkládá i vykonatelnost rozhodnutí žalovaného.
[12] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného
účinku (i bez návrhu) usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu