ECLI:CZ:NSS:2020:7.AFS.251.2019:29
sp. zn. 7 Afs 251/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: AGRO
COMERCE s. r. o., se sídlem Libušská 319/126, Praha 4, zastoupen JUDr. Vratislavem
Vlčkem, advokátem se sídlem Běluňská 258/68, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2019, č. j. 10 Af 39/2016 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8 (dále též „správce
daně“), vydal dne 16. 7. 2015 pod č. j. 5073463/15/2008-80541-108868 rozhodnutí, kterým
podle §179 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále
též „daňový řád“) zamítl návrh žalobce na vyloučení majetku („blíže neurčeného obsahu
zaplombovaného kontejneru č. TCLU 8185763“) z daňové exekuce dlužníka - obchodní společnosti
Amita Solutions s. r. o. v likvidaci, IČO: 03247210 (dále též „rozhodnutí správce daně“).
[2] Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2016, č. j. 10769/16/5100-41453-711484, žalovaný
rozhodnutí správce daně potvrdil a zamítl odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí (dále též
„rozhodnutí o odvolání“).
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí o odvolání žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též
„městský soud“). Městský soud této žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí o odvolání a vrátil věc
žalovanému k dalšímu řízení. Soud byl názoru, že žalovaný nedostál své povinnosti hodnotit
důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a zatížil svoje rozhodnutí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Žalovaný totiž považoval listiny zajištěné správcem
daně při sepsání daného zboží u řidiče přepravní společnosti za nadané presumpcí správnosti,
a důkazy předložené žalobcem naopak bez dostatečné argumentace odmítl. Nevypořádal
se přitom adekvátně s rozpory mezi těmito důkazními prostředky a taktéž adekvátně nevypořádal
jádro argumentace žalobce (zejména jeho tvrzení, že doklady obdržené od řidiče přepravní
společnosti jsou padělané za účelem podvodného získání zboží žalobce, a tvrzení, že fyzickou
kontrolou sepsaného zboží by bylo možno určit jeho vlastníka). Městský soud pak žalovanému
vytkl i to, že z jeho rozhodnutí není zřejmé, zda žalobci bylo k tíži kladeno neprokázání pravosti
(tj. autentičnosti) listin předložených při soupisu zboží, či neprokázání jejich pravdivosti
(tj. správnosti). Žalovaný totiž v rozhodnutí o odvolání pracoval s jím aplikovanou judikaturou
Nejvyššího soudu stran prokazování pravosti a pravdivosti soukromých listin nedůsledně
a nejasně. Plné znění rozsudku městského soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj
pro stručnost odkazuje.
III.
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Uvedl, že nesouhlasí s tím, že by rozhodnutí o odvolání bylo nepřezkoumatelné
pro nevypořádání se s odvolacími námitkami, resp. pro nedostatek důvodů ani s tím,
že by se adekvátně nezabýval získanými důkazními prostředky.
[5] Stěžovatel považuje za logické, že presumoval správnost listin předložených řidičem
přepravní společnosti při soupisu zboží. Je to právě přepravní společnost, kdo se zbožím v dané
době reálně disponuje. Namítal-li žalobce, že dané listiny jsou padělané, měl svá tvrzení podpořit
odpovídajícími důkazy (relevantní by v této souvislosti byly veřejné listiny). To se však nestalo.
Stěžovatel se přitom listinami předloženými žalobcem adekvátně zabýval; tyto vyhodnotil
v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl k závěru, že se jedná o důkazy s nízkou
vypovídací hodnotou, z nichž vyplynuly nesrovnanosti a nelogičnosti. Důvody těchto
nesrovnalostí přitom stěžovatel v rozhodnutí o odvolání adekvátně uvedl, když poukázal na to,
že žalobce neprokázal svá tvrzení stran podvodného jednání; dále pak na to, že žalobce
nevysvětlil svůj vztah s přepravní společností SILBEC, s. r. o.; a konečně pak i poukázal
na okolností týkající se platby za dané zboží a na okolností týkající se prohlášení čínské
společnosti Yiwu Sunglory trading Co., LTD ze dne 16. 7. 2015. Byl to naopak městský soud,
kdo tyto okolnosti nehodnotil ve vzájemných souvislostech, a tyto bagatelizoval.
[6] Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že v rozhodnutí o odvolání se přezkoumatelně
zabýval veškerými odvolacími námitkami žalobce, a to včetně argumentace týkající se fyzické
prohlídky zboží. Žalobce nadto v odvolání orgány finanční správy explicitně k provedení fyzické
kontroly zboží nevyzval.
[7] Stěžovatel dále nesouhlasil s názorem městského soudu, že z rozhodnutí o odvolání není
seznatelné, zda bylo žalobci vytýkáno neunesení důkazního břemene stran pravosti listin či stran
pravdivosti listin. Z rozhodnutí o odvolání je zřejmé, že stěžovatel žalobci vytýkal neunesení
důkazního břemene stran pravdivosti (správnosti) listin předložených řidičem přepravní
společnosti.
[8] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti žalovaného nevyjádřil.
V.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Předmětem věci je otázka vyloučení majetku z daňové exekuce.
[13] Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní
skutečnosti.
[14] Správce daně vydal dne 21. 4. 2015 zajišťovací příkaz č. j. 3131901/15/2008-80541-
108868, kterým obchodní společnosti Amita Solutions s. r. o. v likvidaci, IČO: 03247210
(dále též „Amita“) uložil, aby okamžikem vydání tohoto příkazu zajistila úhradu daně z přidané
hodnoty za zdaňovací období prosinec roku 2014 ve výši 845 166 Kč.
[15] Vzhledem k tomu, že společnost Amita tuto povinnost nesplnila, přistoupil správce daně
k zahájení exekuce u dané společnosti. Na základě exekučního příkazu ze dne 21. 4. 2015,
č. j. 3135138/15/2008-80541-108868, byla nařízena daňová exekuce prodejem movitých věcí
společnosti Amita za účelem vymožení předmětného nedoplatku. Správce daně písemností
ze dne 21. 4. 2015, č. j. 3133733/15/2008-80541-108868, dožádal Finanční úřad
pro Jihomoravský kraj o provedení soupisu, odebrání a zajištění movitých věcí společnosti Amita.
Z protokolu o soupisu věcí č. j. 2068140/15/3008-00540-706185 plyne, že Finanční úřad
pro Jihomoravský kraj provedl dle 23. 4. 2015 na dálničním přechodu Lanžhot soupis movitých
věcí popsaných jako „blíže neurčený obsah zaplombovaného kontejneru č. TCLU 8185763, výrobní číslo
CIMC 20783011, číslo CMR CZ 0030965, váha 11301 Kg“. Soupisu byl přítomen řidič,
zaměstnanec společnosti SILBEC, s. r. o. provádějící přepravu daného zboží. Během soupisu
zboží řidič předložil úředním osobám správce daně následující doklady: dvě faktury
(jako prodávající je v těchto uvedena čínská společnost HK CENRY TRADING CO.,
LIMITED a jako odběratel je uvedena společnost Amita), mezinárodní nákladní list CZ 0030965
(jako příjemce je uvedena společnost Amita), tranzitní doklad T1 MRN 15DE485137950454M7
(jako odesilatel je v tomto uvedena čínská společnost HK CENTRY TRADING CO., LIMITED
a jako příjemce je uvedena společnost Amita) a licenci společnosti SILBEC, s. r. o. V protokolu je
dále uvedeno, že soupis byl proveden pouze na základě předložených dokladů. Na místě nebylo
technicky možné provést přesný soupis obsahu kontejneru. Kontejner byl zaplombovaný
a úřední osoby správce daně neviděly jeho obsah.
[16] Dne 3. 6. 2015 byl správci daně doručen návrh žalobce na vyloučení předmětného zboží
z daňové exekuce prováděné u společnosti Amita. Žalobce uvedl, že je vlastníkem zboží
sepsaného dne 23. 4. 2015 úředními osobami Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Vysvětlil,
že dne 1. 3. 2015 jako kupující uzavřel kupní smlouvu s čínskou společností Yiwu Sunglory
trading Co., Ltd. se sídlem Room 1605, International trade mansion, No. 999, ChouZhou Road,
Yiwu, China (dále též „Yiwu Sunglory“) na nákup zboží blíže specifikovaného v dané smlouvě.
Z faktury k danému zboží č. OK20150312 plyne, že zboží bylo přepravováno v kontejneru
č. TCLU 8185763 (tj. v kontejneru, jehož obsah byl sepsán). Skutečnost, že sepsané zboží
nakoupil žalobce, plyne i z příkazu k převodu peněz do zahraničí, který svědčí o uhrazení kupní
ceny žalobcem společnosti Yiwu Sunglory. Žalobce proto tvrdil, že je vlastníkem zboží
přepravovaného v kontejneru č. TCLU 8185763. O sepsání daného zboží se přitom dozvěděl
dne 20. 5. 2015 od řidiče přepravní společnosti SILBEC, s. r. o. Žalobce dodal, že nikdy nebyl
v žádném vztahu se společností Amita. Lze se proto domnívat, že došlo k podvodnému jednání
neznámého pachatele s úmyslem poškodit žalobce. K návrhu žalobce přiložil: kupní smlouvu
č. YSS/01/03 ze dne 1. 3. 2015 [jako kupující je v této smlouvě uveden žalobce a jako prodávající
je uvedena společnost Yiwu Sunglory; v kupní smlouvě jsou specifikovány jednotlivé položky,
jejich celkové množství, celková cena (30 394, 12 USD) a celková váha (11301 kg)]; náložný list
(konosament, „bill of lading“) vystavený přepravcem EVERGREEN LINE pro společnost
Conix company s. r. o. (která byla dle čl. 4 kupní smlouvy mezi žalobcem a společností Yiwu
Sunglory zprostředkovatelem dopravy daného zboží pro žalobce) týkající se kontejneru
č. TCLU 8185763 přepravovaného z místa Ningbo, China do Hamburku; fakturu a „packing list“
vystavenou společností Yiwu Sunglory pro žalobce obsahující číslo kontejneru (TCLU 8185763),
jednotlivé položky a jejich celkovou cenu (30394,12 USD) a váhu (11301 kg) a příkaz k převodu
do zahraničí (ze kterého plyne, že žalobce dne 2. 6. 2015 zadal své bance příkaz k uhrazení částky
30394,12 USD společnosti Yiwu Sunglory).
[17] Správce daně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2015, č. j. 5073463/15/2008-80541-108868,
návrh žalobce na vyloučení předmětného zboží z exekuce prováděné u společnosti Amita zamítl.
Dospěl k závěru, že doklady předložené žalobcem neprokazují jeho vlastnické právo
k sepsanému zboží. Vlastníkem tohoto zboží je společnost Amita.
[18] Žalobce se proti rozhodnutí správce daně odvolal. Zopakoval, že z jím předložené faktury
a konosamentu plyne, že se vztahují ke zboží v kontejneru č. TCLU 8185763, tj. v kontejneru,
jehož obsah byl sepsán. Zboží patří žalobci, který je zakoupil od společnosti Yiwu Sunglory.
Dodal, že každý kus zboží má svůj vlastní čárový kód. Fyzickou kontrolou zboží a jeho
srovnáním s doklady předloženými žalobcem by správce daně musel dospět k závěru, že se jedná
o zboží uvedené v dokladech předložených žalobcem. Žalobce dále tvrdil, že doklady předložené
řidičem přepravní společnosti při soupisu zboží jsou padělané (a to za účelem spáchání trestného
činu na žalobci). Společnost Amita je „nastrčenou společností“, což žalobce dokládal údaji
zjištěnými z obchodního rejstříku (společnost Amita ovládala společnost, jejíž jednatelkou byla
osoba mající vliv na dalších 50 společností, ve kterých figurují stále stejné osoby, a které sídlí
na stejné adrese). O podvodném jednání ostatně svědčí i fakt, že další poškozenou osobou byl
S. D. V., IČO: X, kterému bylo stejným správcem daně rovněž sepsáno zboží, které měla údajně
vlastnit společnosti Amita (toto řízení je u správce daně vedeno pod č. j. 3135138/15/2008-
80541-108868). Žalobce proto vyjádřil přesvědčení, že prokázal, že on, a nikoliv společnost
Amita, je vlastníkem předmětného zboží. K odvolání žalobce předložil potvrzení vystavené
společností Yiwu Sunglory dne 16. 7. 2015, ve kterém tato společnost potvrdila, že si pronajala
kontejner č. TCLU 8185763, do kterého následně naložila 696 kartonů svého zboží. Kontejner
zaslala dne 15. 3. 2015 z místa Ningbo, China s konosamentem č. 143586776087 (vystaveným na
společnost Conix company s. r. o.) žalobci. Kontejner dorazil do přístavu v Hamburku dne
17. 4. 2015. Veškeré zboží v kontejneru patřilo společnosti Yiwu Sunglory a mělo být prodáno
žalobci na základě kupní smlouvy č. YSS/01/03 ze dne 1. 3. 2015. Na každém z kartonů
v kontejneru je číslo zboží (celkově bylo prodáno 33 druhů různého zboží). Každé jednotlivé
zboží pak má nálepku s čárovým kódem a kódem zboží. Čárové kódy a kódy zboží byly
vytvořeny výhradně pro potřeby žalobce. Zboží v kontejneru nemělo být prodáno jiné
společnosti, než žalobci (ani společnosti Amita ani společnosti HK CENRY TRADING CO.,
LIMITED). Žalobce měl dle kupní smlouvy uhradit kupní cenu za zboží nejpozději do
14. 5. 2015. Kvůli problémům s příjmem („issues with reception“) byla nicméně platba realizována
později, dne 1. 6. 2015. Dále žalobce k odvolání předložil potvrzení ze dne 20. 7. 2015 vystavené
přepravní společností EVERGREEN LINE, ve kterém tato potvrdila, že 11. 3. 2015 od ní
společnost Yiwu Sunglory obdržela prázdný kontejner č. TCLU 8185763, který naplnila svým
zbožím a nalodila jej na loď za účelem dodání žalobci (resp. společnosti Conix company s. r. o.
jednající za žalobce). Společnost EVEGREEN LINE kontejner převzala v místě Ningbo, China
a na lodi COSCO SPAIN 006W jej dne 17. 4. 2015 vyložila v Hamburku. Za dopravu kontejneru
společnosti EVERGREEN LINE platila společnost Yiwu Sunglory. Podle dokumentů byl
příjemcem zboží žalobce, a nikoliv jiné obchodní společnosti. Jako další podklad žalobce
k odvolání připojil potvrzení o dodávce zboží v kontejneru („notification of the delivery of goods in
container“) nadepsané společností Yiwu Sunglory obsahující popis jednotlivého zboží s jeho
fotografií, s jeho kódem, čárovým kódem a počtem kartonů. Tato listina obsahuje rovněž
fotografii otevřeného kontejneru plného zboží a fotografii zapečetěného kontejneru.
[19] Stěžovatel (žalovaný) odvolání žalobce zamítl. Uvedl, že žalobce návrh na vyloučení zboží
z exekuce vystavěl „na celém spektru soukromých listin, které bez dalšího nejsou s to osvědčit odvolatelem
(žalobcem - poznámka soudu) tvrzené skutečnosti“. Stěžovatel dále poukázal na to, že u důkazních
prostředků ve formě soukromých listin je potřeba rozlišovat mezi jejich pravostí (tj. tím,
zda listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a pravdivostí (tj. správností).
Z judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že důkazní břemeno ohledně pravosti listiny nese
ten, kdo z této listiny dovozuje pro sebe příznivé důsledky. Důkazní břemeno ohledně
pravdivosti listiny pak nese ten, kdo její pravdivost popírá. Je přitom zcela zřejmé, že tvrzení
žalobce, že listiny získané při soupisu zboží od řidiče přepravní společnosti jsou padělané, nemá
jakoukoli oporu v důkazním materiálu (za relevantní důkaz prokazující tvrzení stran nepravosti
těchto listin by bylo možné považovat „dokumentaci ve formě veřejné listiny“). Stěžovatel ohledně
listin získaných od řidiče přepravní společnosti dodal, že „s přihlédnutím k faktu, že zajištěnými
doklady disponoval zaměstnanec přepravní společnosti, je podle mínění odvolacího orgánu dána presumpce
správnosti této dokumentace, není-li prokázán opak“. To se však žalobci nezdařilo. Žalobce jím tvrzený
stav věci „neosvědčil jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem“. Jím předložené důkazy mají totiž
nízkou vypovídací hodnotu, neboť jejich povaha a původ jsou značně nejisté, a nadto z těchto
vyplynula celá řada nesrovnalostí a nelogičností. Stěžovatel v této souvislosti poukázal zaprvé
na to, že z žalobcem předloženého poukazu k úhradě plyne, že žalobce poukaz k úhradě kupní
ceny zadal 13 dní poté, co údajně zjistil, že zboží bylo sepsáno správcem daně, a jeden den
předtím, než u správce daně uplatnil návrh na vyloučení tohoto zboží z exekuce. Tento postup
stěžovatel považoval za „velice diskutabilní a postrádající právní a ekonomické opodstatnění“. Stěžovatel
pak dodal, že nemohl přehlédnout, že podle kupní smlouvy předložené žalobcem mělo k úhradě
kupní ceny dojít dne 14. 5. 2015, avšak k zadání příkazu k úhradě ve skutečnosti došlo až dne
2. 6. 2015. Jako další skutečnost zakládající pochybnosti o dokladech předložených žalobcem
stěžovatel uvedl, že žalobce žádným způsobem neosvětlil závazek s přepravní společností
SILBEC, s. r. o., jejíž zaměstnanec byl přítomen soupisu zboží, a taktéž neosvětlil, z jakého
důvodu mu byla informace o sepsání zboží předána až po 27 dnech. Konečně pak stěžovatel
uvedl, že „[d]alší skutečnost, která podporuje závěr odvolacího orgánu stran nevyhovění jednotlivým tvrzením
odvolatele, jakož celému návrhu ve smyslu ust. §179 odst. 1 daňového řádu, tkví v tom, že v prohlášení čínské
společnosti Yiwu Sunglory trading Co., LTD, konkrétně bodu 5. bylo konstatováno, že platbu kupní ceny
uskutečnil odvolatel dne 01. 06. 2015, což však neodpovídá doloženému příkazu k převodu do zahraničí,
na kterém je uvedeno razítko s datem podání 02. 06. 2015. Odvolací orgán taktéž zaznamenal jinou, byť
pro komplexní posouzení věci ne zcela rozhodující, zřetele hodnou skutečnost, která spočívala v tom, že odvoláním
napadené rozhodnutí bylo odvolateli doručeno dne 16. 07. 2015 v 10:45 hodin, přičemž prohlášení čínské
společnosti bylo datováno téhož dne, přičemž taková promptní reakce ze strany zahraničního prodávajícího není
dozajista naprosto standardní a samozřejmou skutečností, jak ji prezentuje dokumentace odvolatele.“ Stěžovatel
dále uvedl, že žalobce neprokázal, že by se stal obětí podvodného jednání. Údaje z obchodního
rejstříku akcentované žalobcem se míjí s předmětem věci a jejich hodnocení žalobcem je ryzí
spekulací. Relevantní pro věc není ani odkaz žalobce na jiné odvolací řízení. K odvolací námitce
týkající se fyzické kontroly sepsaného zboží stěžovatel uvedl, že po detailním přezkoumání
předložených fotografií dospěl k závěru, že tyto „nehledě na jejich zjevnou nedobrou kvalitu, nejsou
způsobilé bez dalšího prokázat právo ve smyslu ust. §179 odst. 1 daňového řádu, neboť vyobrazení jednotlivého
kusu balení ničeho nevypovídá o jeho původu, času pořízení, jakož i pozadí daného závazku. Obdobný závěr
lze učinit i stran číselných kódů, které jsou zaznamenány na dotčeném zboží.“ Stěžovatel proto uzavřel,
že orgány finanční správy v průběhu řízení o žalobcově návrhu dostály zásadě volného
hodnocení důkazů, a není zde proto důvod pro změnu napadeného rozhodnutí správce daně.
[20] Citované rozhodnutí stěžovatele zrušil městský soud nyní přezkoumávaným rozsudkem.
Byl názoru, že stěžovatel nedostál své povinnosti hodnotit důkazy v souladu se zásadou volného
hodnocení důkazů a zatížil svoje rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
Stěžovatel totiž nesprávně považoval listiny zajištěné správcem daně u řidiče přepravní
společnosti za nadané presumpcí správnosti, a důkazy předložené žalobcem naopak
bez dostatečné argumentace odmítl. Nevypořádal se přitom adekvátně s rozpory mezi těmito
důkazními prostředky a taktéž adekvátně nevypořádal jádro argumentace žalobce (zejména jeho
tvrzení, že doklady obdržené od řidiče přepravní společnosti jsou padělané za účelem
podvodného získání zboží žalobce, a tvrzení, že fyzickou kontrolou sepsaného zboží by bylo
možno určit jeho vlastníka).
[21] Nejvyšší správní soud se s uvedeným posouzením věci (i přes kasační námitky
stěžovatele) ztotožnil.
[22] Podle §179 odst. 1 daňového řádu: Po nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby,
které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby, které je exekučním příkazem
ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce
majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce; příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další
osoby, které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce.
[23] Podle §179 odst. 4 daňového řádu: Osoby, které jsou oprávněny podat návrh na vyloučení majetku
z daňové exekuce a které nejsou příjemci exekučního příkazu, mohou své právo uplatnit návrhem u správce daně,
který daňovou exekuci nařídil, ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o tom, že na jejich majetek byla nařízena daňová
exekuce, dozvěděly, nejdéle do zahájení dražebního jednání; pokud tento majetek není předmětem dražby,
tak nejdéle do dne, kdy byla daňová exekuce provedena.
[24] Mezi účastníky řízení jsou sporné otázky týkající se prokazování toho, zda žalobce je
(či není) osobou, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce.
[25] Jak již uvedl městský soud, zdejší soud se otázkami souvisejícími s prokazováním
existence práva k majetku nepřipouštějícího provedení exekuce opakovaně zabýval. V rozsudku
ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 Afs 394/2017 - 32, konstatoval, že „[o]soba, která činí návrh dle §179
daňového řádu, je v tomto návrhu povinna uvést tvrzení týkající se uplatňovaného práva k majetku, který je
předmětem exekuce, a současně označit důkazy, které mají její tvrzení prokázat. Písemné důkazy k prokázání
svých tvrzení je navrhovatel povinen doložit společně s návrhem. Na správci daně pak je, aby v souladu se zásadou
volného hodnocení důkazů (§8 odst. 1 daňového řádu) posoudil, zda předložené důkazy jsou s to prokázat
tvrzení obsažená v návrhu (tedy to, že navrhovateli svědčí právo nepřipouštějící exekuci předmětného majetku).
[…] břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání práva nepřipouštějícího exekuci skutečně tíží
navrhovatele, nikoli správce daně. To ostatně odpovídá jak logice daňového řádu, tak občanského soudního řádu
(a jeho části třetí, podle které se postupuje v případě excindačních žalob).“ Shodně viz i rozsudek zdejšího
soudu ze dne 30. 8. 2018, č. j. 9 Afs 376/2017 - 87: „Břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese
navrhovatel, jenž tvrdí, že mu svědčí vlastnické právo. Na správci daně pak je, aby v souladu se zásadou volného
hodnocení důkazů (§8 odst. 1 daňového řádu) posoudil, zda předložené důkazy jsou s to prokázat tvrzení
obsažená v návrhu (tedy to, že navrhovateli svědčí právo nepřipouštějící exekuci majetku).“
[26] Odkázat je pak nutno i na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2018, č. j. 7 Afs 348/2018 - 32: „V řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce podle §179
zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, je na navrhovateli, aby věrohodnými a vzájemně
si neodporujícími důkazy prokázal, že mu svědčí vlastnické právo k majetku, jehož vyloučení z daňové exekuce
se domáhá. Hrozí-li, že navrhovatel neunese povinnost tvrzení a důkazní břemeno, má správce daně povinnost
jej o této skutečnosti poučit a poskytnout mu příležitost svá tvrzení a důkazy doplnit (per analogiam §118a
a §267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s §177 odst. 1 daňového řádu). Pokud
však správce daně na základě volného hodnocení důkazů dospěje k závěru, že si předložené důkazy odporují
či jsou jinak nedůvěryhodné, je namístě, aby návrh zamítl, nikoli aby navrhovateli předestřel své pochybnosti a dal
mu další příležitost, aby tyto pochybnosti vyvrátil.“
[27] Z citovaného plyne, že v rámci řízení o návrhu na vyloučení majetku z exekuce je
na navrhovateli, aby věrohodnými a vzájemně si neodporujícími důkazy prokázal, že mu svědčí
vlastnické právo k majetku, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhá. Navrhovatelem
doložené důkazy má přitom správce daně hodnotit v souladu se zásadou volného hodnocení
důkazů. Dospěje-li k adekvátně podloženému závěru, že předložené důkazy si odporují či jsou
jinak nedůvěryhodné, návrh bez dalšího zamítne. Dospěje-li však k závěru, že navrhovatel
nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní (jím předložené důkazy jsou nedostatečné),
je povinen jej o této skutečnosti poučit a poskytnout mu příležitost svá tvrzení a důkazy doplnit.
[28] Nejvyšší správní soud sdílí názor městského soudu, že stěžovatel nedostál své povinnosti
hodnotit získané důkazní prostředky v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
[29] Podle §8 odst. 1 daňového řádu, správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle
své úvahy a posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti;
přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.
[30] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. 5 Afs 5/2008 - 75,
č. 1702/2008 Sb. NSS, plyne, že zásadu volného hodnocení důkazů „nelze vykládat tak, že by závěry
správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak
vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci
bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy
posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení
přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů.“ (viz i rozsudky zdejšího
soudu 13. 5. 2011, č. j. 5 Afs 19/2010 - 56, ze dne 31. 3. 2010, č. j. 7 Afs 132/2009 - 83).
V rozsudku ze dne 14. 6. 2007, č. j. 5 Afs 104/2006 - 73, Nejvyšší správní soud dále konstatoval,
že „[z]ásada volného hodnocení důkazů mimo jiné znamená, že jednotlivým důkazům je přisuzována určitá
hodnota závažnosti (důležitosti), hodnota zákonnosti a hodnota pravdivosti (věrohodnosti). Přiznal-li soud
jednomu z důkazních prostředků povahu nezvratného důkazu (přitom nehodnotil ostatní důkazní prostředky
a další skutečnosti, které v daňovém řízení vyplynuly a které byly obsaženy ve správním spise), aniž by jeho
rozhodnutí obsahovalo úvahy, které soud k učiněným skutkovým a právním závěrům vedly, je takové rozhodnutí
nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.“ (viz i rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2014,
č. j. 5 Afs 72/2012 - 95).
[31] Z výše provedené rekapitulace správního spisu plyne, že v nyní posuzované věci proti
sobě stojí dvě skupiny důkazních prostředků. Zaprvé se jedná o doklady zajištěné u řidiče
přepravní společnosti při soupisu zboží (faktura na 234 balení zboží ze dne 22. 4. 2015 a faktura
na 696 balení zboží ze dne 15. 3. 2015 nadepsané společností HK CENRY TRADING CO.,
LIMITED a adresované společnosti Amita; tranzitní doklad T1 MRN 15DE485137950454M7,
ve kterém je jako odesilatel uvedena čínská společnost HK CENTRY TRADING CO.,
LIMITED a jako příjemce je uvedena společnost Amita; a mezinárodní nákladní list CZ 0030965,
ve kterém je jako příjemce zboží uvedena společnost Amita). Na druhé straně pak stojí důkazy
předložené žalobcem [kupní smlouva č. YSS/01/03 ze dne 1. 3. 2015 uzavřená mezi
žalobcem a společností Yiwu Sunglory; náložný list vystavený přepravní společností
EVEGREEN LINE, ve kterém je uvedeno, že odesilatelem přepravovaného zboží je společnost
Yiwu Sunglory a zboží je přepravováno v kontejneru č. TCLU 8185763; faktura a „packing list“
týkající se taktéž kontejneru č. TCLU 8185763 vystavené společností Yiwu Sunglory pro žalobce
a obsahující popis a množství zboží; příkaz k převodu do zahraničí, ze kterého plyne, že žalobce
uhradil společnosti Yiwu Sunglory částku sjednanou v kupní smlouvě; potvrzení vystavené
společností Yiwu Sunglory dne 16. 7. 2015, ve kterém tato společnost potvrdila žalobcem tvrzené
okolnosti předmětného obchodního případu; potvrzení ze dne 20. 7. 2015 vystavené přepravní
společností EVERGREEN LINE potvrzující, že tato společnost přepravovala kontejner
č. TCLU 8185763 se zbožím zaslaným společností Yiwu Sunglory žalobci; a potvrzení o dodávce
zboží v kontejneru (notification of the delivery of goods in container) nadepsané společností
Yiwu Sunglory obsahující fotografii otevřeného kontejneru plného zboží a fotografii
zapečetěného kontejneru a popis jednotlivého zboží s jeho fotografií, kódem, čárovým kódem
a počtem kartonů].
[32] Za této situace bylo na stěžovateli, aby v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů
tyto dvě skupiny důkazních prostředků náležitě a důsledně posoudil, a to jednotlivě a v jejich
vzájemné souvislosti, a aby související úvahy adekvátně vyjádřil ve svém rozhodnutí. Potvrdit
zamítnutí žalobcova návrhu na vyloučení majetku z exekuce přitom mohl, dospěl-li
by k odůvodněnému závěru, že žalobcem předložené důkazy si (samy o sobě případně ve spojení
s důkazy předloženými řidičem přepravní společnosti) odporují či jsou jinak nedůvěryhodné
(viz výše citovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. 7 Afs 348/2018 - 32).
[33] Takto však stěžovatel nepostupoval. Namísto toho v rozhodnutí o odvolání uvedl,
že „s přihlédnutím k faktu, že zajištěnými doklady disponoval zaměstnanec přepravní společnosti, je podle mínění
odvolacího orgánu dána presumpce správnosti této dokumentace, pokud není prokázán opak“. Stěžovatel
pak dodal i to, že za důkaz prokazující padělání listin předložených řidičem přepravní společnosti
by bylo lze považovat pouze veřejnou listinu.
[34] Z uvedeného plyne, že žalovaný jen s odkazem na fakt, že tyto byly získány od řidiče
přepravní společnosti, přiznal zásadní vypovídací hodnotu listinám předloženým při soupisu
zboží. K prokázání jejich nepravosti požadoval po žalobci bez adekvátního zdůvodnění veřejnou
listinu, přičemž ani v rozhodnutí o odvolání nespecifikoval, o jakou by se mělo jednat. Nejvyšší
správní soud ve shodě s městským soudem nesdílí názor stěžovatele, že by předmětným
dokumentům měla být přiznána tak zásadní vypovídací hodnota pouze na základě toho, že těmito
disponoval řidič přepravující zboží. Uvedená skutečnost dle názoru soudu nesvědčí ničeho
o pravosti či pravdivosti předložených dokumentů.
[35] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že rozhodující vypovídací hodnotu
by dokumentům získaným při soupisu zboží bylo lze přisoudit pouze v situaci, kdy by doklady
předložené žalobcem (tj. doklady stojící svým obsahem v přímém rozporu právě s doklady
předloženými řidičem přepravní společnosti) byly stěžovatelem adekvátně posouzeny, a bylo-li
by prokázáno, že tyto jsou nevěrohodné. To se ovšem nestalo. Stěžovatelem v rozhodnutí
o odvolání uvedené argumenty mající svědčit o nevěrohodnosti žalobcem předložených
dokumentů je nutno vyhodnotit jako zcela nedostatečné.
[36] Stěžovatel v rozhodnutí o odvolání uvedl, že žalobcem předložené důkazy mají „nízkou
vypovídací hodnotu“, neboť z nich vyplynuly „nesrovnalosti a nelogičnosti“. Tento svůj závěr
založil na několika okolnostech. Zaprvé poukázal na časové okolnosti úhrady kupní ceny, dále
pak na skutečnosti plynoucí z potvrzení společnosti Yiwu Sunglory ze dne 16. 7. 2015 a taktéž
na okolnosti týkající se vztahu žalobce a přepravní společnosti SILBEC, s. r. o. Uvedené
skutečnosti stěžovatel ostatně akcentuje taktéž i v kasační stížnosti.
[37] Stran časových souvislostí úhrady kupní ceny stěžovatel v rozhodnutí o odvolání uvedl,
že považuje „za velice diskutabilní a postrádající právní a ekonomické opodstatnění, pokud příkaz k převodu
do zahraničí za účelem úhrady kupní ceny byl podán dne 02. 06. 2015, ačkoliv odvolatel již o 13 dnů dříve
údajně zjistil, že na dotčené movité věci byla nařízena daňová exekuce. Jinými slovy odvolací orgán hodnotí
chronologii dílčích úkonů odvolatele za značně nelogickou, a to obzvláště, jestliže návrh ve smyslu ust. §179
odst. 1 daňového řádu uplatnil u správce daně později (03. 06. 2015), než realizoval úhradu za údajný nákup
zboží (02. 06. 2015), byť se o zajištění předmětného majetku dozvěděl v dostatečném časovém předstihu. Nadto
si odvolací orgán nemohl nevšimnout, že dle odst. 3 kupní smlouvy ze dne 01. 03. 2015 měla být platba
za předmětné zboží provedena ve lhůtě 60 dnů od odeslání kontejneru z Číny. S přihlédnutím k tomu, že k této
skutečnosti dle odvolatelem předloženého konosamentu došlo dne 15. 03. 2015, byla kupní cena splatná
do 14. 05. 2015. Tudíž i tento fakt nesvědčí odvolatelem podávaným závěrům ve věci daného případu. Na tomto
závěru nejsou způsobilé ničeho změnit ani problémy s úhradou kupní ceny, jak je uvedeno v prohlášení čínské
společnosti Yiwu Sunglory trading Co., LTD ze dne 16. 07. 2015.“
[38] Nejvyšší správní soud k uvedenému konstatuje, že na rozdíl od stěžovatele nepovažuje
okolnosti úhrady kupní ceny bez dalšího za natolik „diskutabilní“, aby tyto zásadním způsobem
znevěrohodňovaly žalobcem předložené listiny. To zejména s přihlédnutím k tomu, že žalobce
v odvolání uváděl, že úhradu kupní ceny za zboží provedl (i za vědomosti, že toto zboží bylo
správcem daně sepsáno) za účelem dodržení smluvního závazku se společností Yiwu Sunglory
(takový postup přitom zcela jistě má jak „právní, tak i ekonomické opodstatnění“), a k tomu,
že sama společnost Yiwu Sunglory ve svém vyjádření ze dne 16. 7. 2015 provedení pozdní úhrady
kupní ceny reflektovala („According to the contract, company Agro comerce s.r.o. […] was obliged to pay
for the goods […] at the latest 60 days from the day of the expedition – that is on 14.5.2015, however, due
to the issues with the reception, the payment were realized later on 1.6.2015“).
[39] O nevěrohodnosti žalobcem předložených důkazů pak nesvědčí ani stěžovatelem
akcentované skutečnosti plynoucí z potvrzení od společnosti Yiwu Sunglory ze dne 16. 7. 2015.
Stěžovatel v rozhodnutí o odvolání uvedl, že „[d]alší skutečnost, která podporuje závěr odvolacího orgánu
stran nevyhovění jednotlivým tvrzením odvolatele, jakož celého návrhu ve smyslu ust. §179 odst. 1 daňového řádu,
tkví v tom, že v prohlášení čínské společnosti Yiwu Sunglory trading Co., LTD, konkrétně bodu 5. bylo
konstatováno, že platbu kupní ceny uskutečnil odvolatel dne 01. 06. 2015, což však neodpovídá doloženému
příkazu k převodu do zahraničí, na kterém je uvedeno razítko s datem podání 02. 06. 2015. Odvolací orgán
taktéž zaznamenal jinou, byť pro komplexní posouzení věci ne zcela rozhodující, zřetele hodnou skutečnost, která
spočívala v tom, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo odvolateli doručeno dne 16. 07. 2015 v 10:45 hodin,
přičemž prohlášení čínské společnosti bylo datováno téhož dne, přičemž taková promptní reakce ze strany
zahraničního prodávajícího není dozajista naprosto standardní a samozřejmou skutečností, jak ji prezentuje
dokumentace odvolatele.“
[40] Nejvyšší správní soud k této argumentaci ve shodě s městským soudem uvádí,
že stěžovatel adekvátně nevysvětlil, z jakého důvodu považoval pro otázku prokázání vlastnictví
zboží za natolik zásadní časový rozpor mezi údaji o provedené platbě za zboží za situace,
kdy tento časový rozdíl činil jeden den, a mohlo se nadto zcela jistě jednat o pouhou nepřesnost,
jak žalobce ostatně sám v žalobě tvrdil (to přitom za situace, kdy stěžovatel jakkoli nezohledňuje
jemu zcela jistě známou skutečnost, že na dokladech obdržených při soupisu zboží se taktéž
vyskytují formální nepřesnosti - na fakturách je uvedena obchodní firma prodávajícího jako HK
CENRY TRADING, avšak na tranzitním dokladu T1 MRN 15DE485137950454M7 je tato
uvedena jako HK CENTRY TRADING). Ani dataci prohlášení společnosti Yiwu Sunglory pak
samu o sobě nelze považovat za vzbuzující pochybnosti v takovém rozsahu, jak prezentuje
stěžovatel. Zaprvé totiž nelze přehlédnout, že stěžovatel jakkoli argumentačně nepodepřel
své tvrzení, že žalobce si předmětné potvrzení vyžádal až po doručení rozhodnutí správce daně.
Žalobce přitom uvedenou skutečnost nikdy netvrdil (a v žalobě ji nadto rozporoval,
když tvrdil, že toto potvrzení si vyžádal již dříve). Zadruhé pak zdejšímu soudu není zřejmé,
proč by snad i případná promptní reakce ze strany společnosti Yiwu Sunglory neměla být možná,
či proč by tato měla ve stěžovateli vzbuzovat pochybnosti o důkazech předložených žalobcem.
[41] Stěžovatel pak v rozhodnutí o odvolání dále poukázal na okolnosti týkající se vztahu
žalobce a přepravní společnosti SILBEC, s. r. o. Uvedl, že žalobce „rovněž jakkoli neosvětlil závazek
s přepravcem, tj. obchodní společností SILBEC, s. r. o., jejíž zaměstnanec, řidič P. K. […] byl přítomen soupisu
daňovou exekucí postiženého majetku, potažmo důvod, proč informace o zajištění předmětného majetku byla
odvolateli podána až 27 dnů po sepsání movitých věcí. Je zcela nasnadě, aby se podnikatel při dodržení hlediska
odborné péče, která by nepochybně měla být sledována a taktéž dodržována v rámci obchodních vztahů, aktivně a
svědomitě zajímal o plnění povinností prodávajícího spočívající v dodání sjednaného předmětu kupní smlouvy.
Za takové jednání však nelze označit pasivní přístup k dané věci, který ve svých podáních předkládá odvolatel.“
[42] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že za účelem komplexního
posouzení návrhu žalobce na vyloučení předmětného zboží z exekuce by bylo žádoucí vyjasnit
okolnosti toho, jak a kdy se žalobce dozvěděl o sepsání zboží (žalobce tvrdí, že jej o tomto
informoval řidič společnosti SILBEC, s. r. o., avšak blíže okolnosti dané skutečnosti neosvětluje).
Skutečnost, že žalobce uvedené skutečnosti v návrhu ani v odvolání blíže neosvětlil, však
dle názoru kasačního soudu nesvědčí bez dalšího o celkové nevěrohodnosti tvrzení žalobce,
resp. o nevěrohodnosti jím předložených podkladů. Uvedené svědčí „pouze“ o nedostatečnosti
žalobcových tvrzení, což však dle výše citované judikatury zdejšího soudu (rozsudek ze dne
13. 12. 2018, č. j. 7 Afs 348/2018 - 32) nemůže vést k zamítnutí návrhu - v takových situacích je
správce daně (stěžovatel) povinen navrhovatele poučit o tom, že neunesl své břemeno tvrzení
a břemeno důkazní, a poskytnout mu příležitost svá tvrzení a důkazy doplnit.
[43] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že souhlasí s městským soudem v tom, že stěžovatel
nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, když bez adekvátního
zdůvodnění považoval listiny zajištěné správcem daně u řidiče přepravní společnosti (při sepsání
daného zboží) za nadané presumpcí správnosti, a důkazy předložené žalobcem naopak
bez dostatečné argumentace odmítl.
[44] Městskému soudu je pak nutno přisvědčit i v tom, že stěžovatel zatížil svoje rozhodnutí
vadou nepřezkoumatelnosti, neboť se adekvátně nevypořádal se zásadními odvolacími námitkami
žalobce.
[45] Jak již totiž uvedl městský soud, žalobce v odvolání poukazoval na konkrétní důvody,
pro které byl přesvědčen o tom, že se lze důvodně domnívat, že došlo k podvodu a že doklady
předložené řidičem dopravní společnosti znějící na společnost Amita jsou padělané za účelem
zmocnit se jeho zboží a způsobit mu škodu. Poukazoval rovněž na další obdobný případ,
kdy mělo být zboží v jiném kontejneru adresováno dle padělaných podkladů taktéž společnosti
Amita (touto další poškozenou osobou měl být S. D. V., IČO: X, kterému bylo stejným správcem
rovněž sepsáno zboží, které měla údajně vlastnit společnosti Amita; žalobce uvedl, že předmětné
řízení je u správce daně vedeno pod č. j. 3135138/15/2008-80541-108868). Uvedl rovněž,
že společnost Amita je „nastrčenou společností“, což dokládal údaji zjištěnými z obchodního
rejstříku (společnost Amita ovládala společnost, jejíž jednatelkou byla osoba mající vliv na dalších
50 společností, ve kterých figurují stále stejné osoby, a které sídlí na stejné adrese). Uvedl pak
i další podpůrná tvrzení (např. to, že společnost Yiwu Sunglory je jedinou společností v Čínské
lidové republice, která disponuje kontejnery soužícími k přepravě zboží námořní cestou).
[46] Stěžovatel k těmto tvrzením pouze povšechně uvedl, že „návrh ze dne 03. 06. 2015
a odvolání jsou v celém rozsahu postaveny na domněnce odvolatele, že se stal součástí podvodu. Takové tvrzení bez
doložení jakýchkoli souvislostí a jejich následného prokázání však nemůže obstát“. Dále pak sdělil, že údaje
z obchodního rejstříku „se míjí s předmětem tohoto odvolacího řízení, nadto jejich hodnocení odvolatelem je ryzí
spekulací, která nenalézá oporu ve spisovém materiálu k dané věci. Obdobně odkaz odvolatele na jiné odvolací
řízení není pro dotčený případ jakkoli relevantní.“
[47] Takové posouzení věci je však zcela nedostatečné. Žalobce tvrdil, že doklady předložené
řidičem přepravní společnosti jsou padělané, předložil řadu dle jeho tvrzení pravých dokladů
vztahujících se k danému zboží a přednesl další podpůrné argumenty svědčící dle jeho názoru
o existenci podvodu. Stěžovatel se s těmito skutečnostmi adekvátně nevypořádal. Vytknout je
třeba (kromě nesprávného a nedostatečného posouzení listin předložených žalobcem - k tomu
viz výše) zejména povšechné odmítnutí relevantních informací plynoucích z obchodního rejstříku
a informací plynoucích z jiného, dle žalobce skutkově obdobného, případu řešeného před
správcem daně i před žalovaným. V této souvislosti kasační soud nemohl přehlédnout,
že rozsudkem ze dne 14. 10. 2019, č. j. 3 Af 39/2016 - 98, městský soud vyhověl žalobě žalobce
S. D. V. a zrušil rozhodnutí stěžovatele, kterým bylo zamítnuto odvolání tohoto žalobce proti
nevyhovění jeho návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Z tohoto rozsudku přitom
plyne, že i v dané věci žalobce (S. D. V.) poukazoval na podvodné jednání společnosti Amita
zacílené na odcizení zboží zaslaného mu čínskou společností Yiwu Sunglory. Poukazoval přitom
mj. i na usnesení Obvodního ředitelství policie Praha IV ze dne 30. 12. 2016, č. j. KPRA-345694-
109/TČ-2015-001493, které se zabývá i okolnostmi týkajícími se nákupu zboží, které je
předmětem nyní posuzované věci. Povšechný závěr stěžovatele, že dané řízení nemá pro věc
nynějšího žalobce žádnou relevanci, nemůže tudíž obstát.
[48] Jako zcela nedostatečné pak kasační soud hodnotí i stěžovatelovo vypořádání námitek
žalobce týkajících se jeho tvrzení, že srovnáním všech žalobcem předložených dokladů a fyzickou
kontrolou zboží by žalovaný musel dospět k závěru, že sepsané zboží patří žalobci. Žalobce
v odvolání konkrétně poukazoval na to, že v jím předložených dokumentech je uvedeno, že tyto
se týkají zboží umístěného v kontejneru č. TCLU8185763, tj. v kontejneru, v němž byl proveden
soupis zboží na základě exekučního příkazu v posuzované věci. Uvedl rovněž, že v jím
předložené kupní smlouvě (a dalších dokladech) je kromě ceny zboží uveden rovněž podrobný
seznam zboží, včetně čísel jednotlivých položek a počtu kartónů zboží. Rovněž poukazoval
na to, že každé zboží má svůj kód; seznam těchto kódů žalobce stěžovateli předložil
(a to společně s fotodokumentací tohoto zboží a fotodokumentací zapečetění daného
kontejneru). Fyzickou kontrolou sepsaného zboží a jeho srovnáním s obsahem dokladů,
které na důkaz svých tvrzení žalobce předložil, by musel správce daně (stěžovatel) dojít k závěru,
že se jedná o zboží uvedené na dokladech předložených žalobcem.
[49] K těmto tvrzením a důkazním prostředkům stěžovatel povšechně sdělil, že „nejsou
způsobilé bez dalšího prokázat právo ve smyslu §179 odst. 1 daňového řádu, neboť vyobrazení jednotlivého kusu
balení ničeho nevypovídá o jeho původu, času pořízení, jakož i pozadí daného závazku. Obdobný závěr lze učinit
i stran číselných kódů, které jsou zaznamenány na dotčeném zboží.“
[50] Takové povšechné a obecné posouzení věci kasační soud nemůže aprobovat. Ačkoliv je
totiž obecně pravdivé tvrzení stěžovatele, že fotografie ani kódy zboží nemohou samy o sobě
nezvratně prokázat, kdo je jeho vlastníkem, nelze k dané otázce tak, jak to učinil stěžovatel.
Bylo-li by totiž fyzickou kontrolou zjištěno, že sepsané zboží odpovídá (podobou, typem, kódem
atp.) jeho popisu uvedenému v dokladech předložených žalobcem, přidala by tato skutečnost
zcela jistě zásadním způsobem těmto dokladům na věrohodnosti (a naopak by znevěrohodnila
doklady předložené řidičem přepravní společnosti). Bylo tudíž žádoucí fyzickou kontrolu zboží
provést, případně adekvátním způsobem odůvodnit, proč tak není potřeba učinit. Stěžovatel však
kontrolu neprovedl (nezajistil její provedení) a tento svůj postup ani dostatečně neodůvodnil.
Na uvedeném přitom nic nemění polemika stěžovatele (obsažená v kasační stížnosti) stran toho,
že žalobce jej v odvolání k provedení fyzické kontroly zboží explicitně nevyzval - žalobce uvedl,
že vlastnictví zboží by bylo lze ověřit fyzickou kontrolou zboží, stěžovatel se tedy měl s daným
tvrzením adekvátně vypořádat. To však neučinil.
[51] Lze tak shrnout, že městský soud nepochybil, vytkl-li stěžovateli, že se v rozhodnutí
o odvolání nevypořádal se zásadními argumenty žalobce uplatněnými v odvolání, a dovodil-li,
že rozhodnutí o odvolání je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[52] Městskému soudu je pak konečně nutno přitakat i v tom, že stěžovatel v rozhodnutí
o odvolání pracoval s jím aplikovanou judikaturou Nejvyššího soudu stran prokazování pravosti
a pravdivosti soukromých listin nedůsledně a nejasně, což zapříčinilo, že z rozhodnutí stěžovatele
nelze seznat, zda jsou pro projednávanou věc podle stěžovatele relevantní ty závěry, jež se věnují
nesení důkazního břemene v případě namítané pravosti listiny, nebo ty závěry, které se váží
k judikatuře Nejvyššího soudu pro případ nesení důkazního břemene u namítané pravdivosti
soukromé listiny.
[53] Stěžovatel v rozhodnutí o odvolání poukázal na to, že u důkazních prostředků ve formě
soukromých listin je potřeba rozlišovat mezi jejich pravostí (tj. tím, zda listina pochází od toho,
kdo je v ní uveden jako vystavitel) a pravdivostí (tj. správností). Dodal, že z judikatury Nejvyššího
soudu plyne, že důkazní břemeno ohledně pravosti listiny nese ten, kdo z této listiny dovozuje
pro sebe příznivé důsledky. Důkazní břemeno ohledně pravdivosti listiny pak nese ten, kdo její
pravdivost popírá. Následně však již stěžovatel jednoznačně neodlišil, zda žalobci dává k tíži
neprokázání pravosti, či pravdivosti listin předložených při soupisu zboží. Uvedl nejdříve totiž,
že „v případě odvolatele, který se rázně dovolává dílčího závěru, že listiny správcem daně zajištěné
u zaměstnavatele přepravní společnosti dne 23. 04. 2015 jsou padělané, nemá jakoukoliv oporu v relevantním
důkazním materiálu“. Je tedy zřejmé, že v dané části rozhodnutí o odvolání stěžovatel žalobci
vytýkal neunesení důkazního břemene stran pravosti daných listin (v této souvislosti však nutno
poznamenat, že důkazní břemeno ohledně pravosti listiny nese ten, kdo z této listiny dovozuje
pro sebe příznivé důsledky - za takovou osobu přitom nelze považovat žalobce; ten z listin
předložených při soupisu věcí zcela jistě pro sebe nevyvozuje příznivé důsledky). Následně však
bez jakéhokoliv zdůvodnění stěžovatel v rozhodnutí o odvolání operoval se závěry stran
pravdivosti daných listin, když do kontrapozice k listinám předloženým žalobcem stavěl listiny
zajištěné u řidiče přepravní společnosti a tyto označuje za nadané „presumpcí správnosti“ (k věcné
správnosti takového hodnocení důkazů podrobně viz výše). Městský soud tedy nepochybil,
vytkl-li stěžovateli, že z rozhodnutí o odvolání lze „jen stěží rozeznat, zdali jsou pro projednávanou věc
podle žalovaného relevantní ty závěry, jež se věnují nesení břemene v případě namítané pravosti listiny,
kdy důkazní břemeno leží na tom účastníkovi řízení, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje
příznivé následky, nebo spíše ty závěry, které se váží k judikatuře Nejvyššího soudu pro případ nesení důkazního
břemene u namítané pravdivosti soukromé listiny, u nichž důkazní břemeno o nepravdivosti listiny nese ten,
kdo pravdivost soukromé listiny popírá.“
[54] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že kasační stížnost neshledal důvodnou. Městský soud
nepochybil, zrušil-li napadené rozhodnutí o odvolání a vrátil-li věc stěžovateli k dalšímu řízení
(s tím, aby důsledně vypořádal odvolací námitky žalobce a přezkoumatelným způsobem
se vypořádal s rozpory mezi zjištěními plynoucími z důkazních prostředků předložených
žalobcem na straně jedné a zjištěními plynoucími z důkazních prostředků obstaraných správcem
daně u řidiče přepravní společnosti na straně druhé a aby v reakci na odvolací argumentaci
žalobce zvážil, zda je pro vypořádání odvolací argumentace třeba skutková zjištění doplnit
fyzickou kontrolou zboží nacházejícího se v zajištěném kontejneru).
[55] Nejvyšší správní soud se s posouzením věci provedeným městským soudem ztotožnil.
Nemohl proto shledat důvodnou polemiku stěžovatele s odůvodněním daného rozsudku. Zamítl
proto kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.) Ve věci rozhodl v souladu s §109
odst. 2 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
[56] O náhradě nákladů tohoto řízení kasační soud rozhodl ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl
v řízení o kasační stížnosti neúspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci (jako
úspěšnému účastníkovi řízení) Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznal, neboť žalobce v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon. Ostatně, žalobce
náhradu nákladů řízení ani nepožadoval (na výzvu ke sdělení a doložení vzniklých nákladů řízení
ze dne 3. 9. 2019 nereagoval).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu