ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.186.2020:27
sp. zn. 7 As 186/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. K., zastoupen
Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti žalovanému:
Ústavní soud, se sídlem Joštova 625/8, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2020, č. j. 29 A 141/2016 - 50,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 29 A 141/2016 - 50, zastavil
řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 8. 8. 2016,
sp. zn. Spr. ÚS 104/16, jímž předseda Ústavního soudu pro opožděnost zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí generálního sekretáře Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2016,
sp. zn. SPR. ÚS 104/16, o (částečném) odmítnutí žádosti podané podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Současně krajský soud
rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku a žalovanému uložil povinnost zaplatit
žalobci náhradu nákladů řízení. Krajský soud zastavil řízení o žalobě podle §62 odst. 4 s. ř. s.,
neboť dospěl k závěru, že ze všech okolností případu je zřejmé, že ve vztahu k uplatněnému
žalobnímu návrhu došlo k uspokojení žalobce.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a současně
navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tento návrh
odůvodnil tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku by krajský soud ve dvou souběžných
řízeních vedených pod sp. zn. 29 A 142/2016 (žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného)
a sp. zn. 29 A 262/2016 (žaloba proti rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016, č. j. SPR. ÚS 104/16-42,
SPR ÚS 770/16, jímž byl zamítnut rozklad stěžovatele) vycházel z toho, že rozhodnutí
žalovaného existuje a je ve znění přezkumného rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
8. 11. 2016, č. j. SPR. ÚS 104/16-29, SPR. ÚS 770/16-9. To by vedlo k zamítnutí nečinností
žaloby a ke složité a nepřehledné situaci v řízení o žalobě proti rozkladovému rozhodnutí.
Případně by byl stěžovatel tlačen ke zpětvzetí žalob, které by ale v případě úspěchu této kasační
stížnosti nemohl opět podat, což by mělo de facto za následek ztrátu možnosti přístupu k soudu.
Stěžovateli by tak vznikla újma v podobě zhoršení jeho pozice v souběžných řízeních, která by
mohla vést až k faktickému odnětí přístupu k soudu.
[3] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti k návrhu na přiznání odkladného účinku
nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[7] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě
doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační
stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností
zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná
a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012,
č. j. 8 As 65/2011 - 74). Nejvyšší správní soud přitom nyní pomíjí, zda jsou námitky stěžovatele
týkající se dané věci (zákonnosti napadeného rozhodnutí) důvodné či nikoli, neboť přezkum
důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku. K povaze přezkoumávaného rozhodnutí při rozhodování
o odkladném účinku však přihlédnout musí.
[8] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel nedoložil a neprokázal, že mu v důsledku
výkonu rozhodnutí krajského soudu hrozí nepoměrně větší újma než jiným osobám. Stěžovatel
spatřuje hrozbu nepoměrně větší újmy obecně v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku
může dojít k ovlivnění rozhodovací činnosti krajského soudu v jeho jiných souvisejících řízeních.
Uvedené tvrzení stěžovatele lze považovat za spekulativní a nepodložené, neboť nelze předjímat
další procesní postup a rozhodování krajského soudu v jiných dosud neskončených soudních
řízeních. V nyní posuzovaném případě krajský soud toliko rozhodl o zastavení řízení o žalobě,
aniž by vyslovil závazný právní názor, pokud jde o hmotněprávní posouzení věci. Důvodem
zastavení řízení byla přitom skutečnost, že podle názoru krajského soudu bylo ze všech okolností
případu zřejmé, že došlo k uspokojení stěžovatele. V této souvislosti lze poukázat i na to,
že stěžovatel byl v průběhu řízení před krajským soudem v souladu s §62 odst. 3 s. ř. s. vyzván
předsedkyní senátu, aby ve stanovené lhůtě soudu sdělil, zda je postupem žalovaného uspokojen,
a současně byl i řádně poučen o následném procesním postupu soudu (viz §62 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovateli tak nic nebránilo v tom, aby ve stanovené lhůtě soudu sdělil, že postupem žalovaného
uspokojen nebyl, přičemž za této situace by krajský soud pokračoval v řízení a přezkoumal by
žalobou napadené rozhodnutí věcně. Na tuto výzvu stěžovatel však nereagoval. Z uvedeného tak
lze dovodit, že účelem podání návrhu na přiznání odkladného účinku je snaha stěžovatele odčinit
své pasivní chování v řízení před krajským soudem.
[9] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu