ECLI:CZ:NSS:2020:8.ADS.228.2019:26
sp. zn. 8 Ads 228/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupené Mgr. Milanem Hadravou, advokátem se sídlem Školní 3315, Chomutov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2018, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2019, čj. 78 Ad 28/2018-49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Milanu Hadravovi, advokátu,
se p ři zn áv á za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů
ve výši 1 573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná rozhodnutím z 29. 5. 2018 zamítla námitky žalobkyně proti svým rozhodnutím
ze dne 10. 4. 2018, kterými rozhodla o výši invalidního důchodu žalobkyně a zamítla její žádost
o zvýšení invalidního důchodu pro nesplnění podmínek dle §56 odst. 1 písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
[2] Proti rozhodnutí o námitkách podala žalobkyně znovu námitky, které žalovaná
rozhodnutím z 19. 6. 2018 zamítla pro nepřijatelnost.
II.
[3] Proti rozhodnutí žalované z 19. 6. 2018 podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem, ve které nesouhlasila s hodnocením její zdravotní a finanční situace. Namítla,
že jí při výpočtu výše invalidního důchodu nebyla uznána péče o rodiče, žalovaná se v rozhodnutí
nevypořádala se všemi jejími námitkami, při rozhodování se neseznámila s celým spisem
a nepřihlédla ke všem pro věc rozhodným skutečnostem.
[4] Krajský soud rozsudkem žalobu zamítl. Dle jeho názoru postupovala žalovaná v souladu
se zákonem a neměla jinou možnost než námitky proti rozhodnutí o námitkách dle §92 odst. 1
spr. ř. pro nepřípustnost zamítnout, aniž by se věcně zabývala jejich obsahem.
III.
[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností
opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[6] Předně nesouhlasila s názorem krajského soudu, že by mělo být nepřípustné podat proti
rozhodnutí o námitkách další námitky a namítla nesprávnost názoru, že by se žalovaná
pro nepřípustnost námitek již neměla věcně zabývat obsahem podání žalobkyně.
[7] Dále namítla, že i kdyby byl názor soudu správný a námitky proti rozhodnutí
o námitkách by nebyly přípustné, dopustil se správní orgán pochybení, protože měl v takovém
případě posoudit podání v souladu s §92 odst. 1 spr. ř. jako podnět k přezkumu, žádost
o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí a namísto zamítnutí námitek
se měl zabývat tím, zda nejsou dány předpoklady pro některý z těchto postupů.
[8] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[9] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že trvá na svém původním právním názoru a ztotožňuje
se s rozsudkem krajského soudu. Na základě §88 a §88a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení (dále „zákon o organizaci“), nebylo možné rozhodnout
jinak než námitky stěžovatelky proti rozhodnutí o námitkách zamítnout. Z toho důvodu
se s ohledem na ekonomii řízení věcnou stránkou věci blíže nezabývala.
V.
[10] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] První stěžejní otázkou v dané věci bylo, zda je v řízení ve věcech důchodového pojištění
přípustné podání námitek proti dřívějšímu rozhodnutí o námitkách. Námitkové řízení dle §88
zákona o organizaci představuje zvláštní úpravu řádného opravného prostředku proti správnímu
rozhodnutí. Podle §88 odst. 6 tohoto zákona námitky nelze podat proti rozhodnutí orgánu
sociálního zabezpečení o námitkách nebo o odvolání. Dle §88 odst. 8 téhož zákona, nestanoví-li
§88 odst. 1 až 6 a 9 jinak, uplatní se na řízení o námitkách, rozhodnutí o námitkách
a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách správní řád
(s výjimkami výslovně uvedenými v tomto ustanovení).
[13] Zákon o organizaci tedy jednoznačně stanovuje nemožnost podat námitky proti
rozhodnutí o námitkách. Dle §88a odst. 4 tohoto zákona není možné proti rozhodnutí
o námitkách podat ani jiný řádný opravný prostředek (odvolání, či rozklad). O tom žalovaná
stěžovatelku řádně a v souladu se zákonem poučila, stejně jako o přípustné obraně proti jejímu
rozhodnutí. Žalovaná i krajský soud tedy postupovaly správně, když námitky proti rozhodnutí
o námitkách posoudily jako nepřípustné a zamítly je dle §92 odst. 1 spr. ř., který je s ohledem
na již citovaný §88 odst. 8 zákona o organizaci aplikovatelný i pro rozhodnutí o námitkách.
Námitka tedy není důvodná.
[14] Ani námitce o neprovedení věcného přezkumu uplatněných námitek v rámci správního
rozhodnutí o zamítnutí Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. S odkazem na svou ustálenou
judikaturu (např. rozsudek čj. 9 As 172/2012-32) uvádí, že je nutné rozlišovat, zda správní orgán
postupuje při zamítání opravného prostředku dle §89 odst. 2, nebo dle §92 odst. 1
spr. ř. Zamítnutí odvolání podle §92 odst. 1 spr. ř. je pouze procesním rozhodnutím
konstatujícím nepřípustnost nebo opožděnost opravného prostředku, aniž by správní orgán
jakkoliv hodnotil a zkoumal věcnou a právní stránku rozhodnutí, tzn. jde o zamítnutí z důvodů
nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek. Nejde o zamítnutí na základě meritorního
přezkumu a nedochází tak k potvrzení rozhodnutí orgánu prvního stupně dle §89 odst. 2
v souvislosti s §90 odst. 5 spr. ř., kdy je opravný přestupek zamítnut na základě závěru o jeho
nedůvodnosti. V dané věci postupovala žalovaná správně dle §92 odst. 2, námitka stěžovatelky
je tedy neopodstatněná.
[15] Námitka, že žalovaná neměla zamítnout nepřípustné námitky, ale posoudit je jako podnět
pro přezkumné řízení, obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí, je nepřípustná,
neboť ji stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ač tak mohla učinit (§104
odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto touto námitku nezabýval.
VI.
[16] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
[18] Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2019,
čj. 78 Ad 28/2018-29, pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem Mgr. Milan Hadrava, advokát,
který ji v souladu s §35 odst. 8 s. ř. s. zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatelky odměnu za jeden úkon právní služby (sepis
a podání kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za tarifní
hodnotu se ve věcech sociálního zabezpečení považuje částka 5.000 Kč (srov. §9 odst. 2
advokátního tarifu). Za jeden úkon právní služby tak náleží odměna ve výši 1.000 Kč (srov. §7
bod 3 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů 300 Kč (srov. §13 odst. 3 advokátního
tarifu). Zástupce doložil, že je plátcem DPH, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 %
z částky 1 300 Kč, tj. 273 Kč. Celkem odměna a náhrada hotových výdajů činí 1 573 Kč.
Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne
právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. dubna 2020
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu