ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.129.2018:26
sp. zn. 8 As 129/2018-26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Michala
Mazance a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: D. T., zast. JUDr. Radkem Bechyně,
advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje,
se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2015, čj. OD
1341/15-2/67.1/15448/Li, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2018, čj. 28 A 26/2016-27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu Semily (dále „prvostupňový správní orgán“)
ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. MěÚ/OD/57/15, uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku
bezpečnosti v dopravě. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný (dále „stěžovatel“) zamítl
jako nepřípustné odvolání podané spolkem AK Linhart, o. s., v zastoupení žalobce proti
rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Přílohou uvedeného odvolání ze dne 4. 12. 2015
byla zároveň i plná moc ze dne 10. 3. 2015, kterou žalobce tento spolek zmocnil k zastupování
v řízení o přestupku. Tuto plnou moc spolek předložil již správnímu orgánu I. stupně dne
11. 3. 2015. Jak však vyplývá z písemnosti zaslané správnímu orgánu I. stupně dne 24. 7. 2015,
téhož dne vypověděl spolek žalobci plnou moc v plném rozsahu. Dle stěžovatele tak od 24. 7. 2015
vystupoval v řízení žalobce jako jediný účastník bez zvoleného zmocněnce. Stěžovatel tak neměl
pochybnosti o tom, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou a je tak nepřípustné.
[2] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem podle
§78 odst. 1 a 4 s. ř. s., žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc stěžovateli
k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v odvolacím řízení vznikla pochybnost o existenci
zastoupení. Není totiž vyloučeno, že po vypovězení plné moci nemůže být stejnému zástupci
udělena plná moc znovu. Stěžovatel proto měl postupovat dle §37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen „spr. ř.“), vyzvat zmocněnce
k odstranění pochybnosti o existenci zastoupení a poučit ho o důsledku nesplnění výzvy.
[3] Stěžovatel ve vyjádření k žalobě namítal, že jednání žalobce vykazovalo znaky
obstrukčního jednání. K tomu krajský soud uvedl, že tímto způsobem stěžovatel neodůvodnil
napadené rozhodnutí, což již nelze doplnit ve vyjádření k žalobě.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Stěžovatel souhlasil,
že není-li plná moc předložena vůbec, obsahuje vady či vznikla-li jiná pochybnost o zastoupení,
je takový nedostatek odstranitelný. V posuzovaném případě však nebyly dány žádné pochybnosti
ohledně existence zmocnění mezi žalobcem a spolkem AK Linhart, jelikož původně předložená
plná moc byla bezesporu vypovězena. Nic nenasvědčovalo tomu, že plná moc byla udělena
znovu. Z toho důvodu tak nebylo na místě postupovat dle §37 odst. 3 spr. ř.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[6] V posuzované věci je sporné, zda měl stěžovatel vyzvat zmocněnce žalobce k doložení
plné moci, pokud s podaným odvoláním předložil plnou moc, která byla v řízení již vypovězena.
[7] Dle §37 odst. 3 spr. ř. platí, že [n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu.
[8] Nyní posuzovaný případ se v zásadě nijak neliší od případů, ke kterým se Nejvyšší správní
soud již vyjadřoval. Kasační soud setrvale zastává právní názor, že neprokázání zastoupení
v případě, kdy podání činí osoba označená v něm za zástupce účastníka, je jinou vadou ve smyslu
§37 odst. 3 spr. ř., k jejímuž odstranění má správní orgán vyzývat (viz např. rozsudky ze dne
29. 1. 2015, čj. 10 As 266/2014- 32, bod 30, ze dne 26. 1. 2017, čj. 1 As 290/2016-33, body
10-11, nebo ze dne 28. 11. 2019, čj. 10 As 237/2018-27, bod 9). V posuzovaném případě rovněž
podala odvolání osoba, která se označila za zástupce účastníka řízení, aniž by prokázala existenci
zastoupení.
[9] Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, že v posuzované věci
pochybnosti o existenci zmocnění byly. Jak již uvedl krajský soud, žalobce mohl udělit zmocněnci
zmocnění znovu. Ten následně mohl omylem k podanému odvolání přiložit starší verzi plné
moci. Stěžovatel se dopustil nesprávného posouzení, pokud tuto situaci nepovažoval
za důvodnou pochybnost o existenci zastoupení. V takovém případě byl povinen vyzvat zmocněnce
k odstranění těchto vad či pochybností (viz rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, čj. 1 As 34/2016- 35,
bod 22).
[10] Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že v případě pochybností o existenci
zastoupení má správní orgán k napravení nedostatků prokázání zmocnění vyzvat primárně
tvrzeného zmocněnce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016,
čj. 4 As 267/2015 - 24, nebo ze dne 22. 6. 2016, čj. 1 As 34/2016-35).
IV. Závěr
[11] Nejvyšší správní kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[12] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobce neučinil v řízení žádný úkon.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. června 2020
Petr Mikeš
předseda senátu