ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.145.2020:14
sp. zn. 8 As 145/2020-14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: L. K., proti žalovanému: Úřad pro
ochranu osobních údajů, se sídlem pplk. Sochora 27, Praha 7, o přiznání osvobození od
soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2020,
čj. OUOU-00731/20-2, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 1. 7. 2020, čj. 11 A 53/2020-19,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, čj. 11 A 53/2020-19, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí České advokátní komory (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 12. 2019,
čj. 01.35-000001/19-105, kterým správní orgán I. stupně odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze (dále „městský
soud“) a spolu s podáním žaloby požádala o osvobození od soudních poplatků. Uvedla,
že je starobní důchodkyně a je proti ní vedeno nezákonné exekuční řízení, v jehož důsledku
je jí po srážkách vyplácen důchod ve výši 9 695 Kč měsíčně. Dále uvedla přehled plateb
spojených s užíváním bytu a s náklady na domácnost a léky.
[3] Městský soud její žádosti v záhlaví označeným usnesením částečně vyhověl a osvobodil
ji od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Její poplatková povinnost spojená s řízením o žalobě tak
činí 1 500 Kč. Uvedl, že osvobození v plném rozsahu lze přiznat jen výjimečně. Důchod, který
je žalobkyni vyplácen, nelze považovat za natolik nízký, aby odůvodňoval plné osvobození
od soudních poplatků. Žalobkyně platí běžné částky spojené s bydlením a nedoložila žádné
zvýšené výjimečné platby. Částka, kterou bude muset po částečném osvobození na soudním
poplatku zaplatit, nebude znamenat neúnosnou zátěž. V případě úspěchu ve věci jí navíc bude
soudní poplatek proplacen v rámci náhrady nákladů řízení.
[4] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost,
ve které obšírně popisuje, z jakého důvodu žádala správní orgán I. stupně o poskytnutí informací.
K samotným důvodům napadeného usnesení tvrdí, že v důsledku exekučního řízení není schopná
si z vypláceného důchodu vytvořit rezervu, která by jí umožnila zaplatit 1 500 Kč jako soudní
poplatek za podání žaloby. Přestože městský soud připustil, že se stěžovatelka nachází v obtížné
finanční situaci, neodůvodnil, na základě jakého výpočtu dospěl k závěru, že stěžovatelce zbude
dostatek finančních prostředků na částečné zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka sice
nedoložila všechny své výdaje, ale pokládá za přirozené, že neuchovává účtenky za nákup jídla,
prostředků do domácnosti, léků apod. Stěžovatelka si z omezených příjmů není schopna
ani zabezpečit stravu dle svých potřeb. V důsledku finanční tísně také musí řešit posunutí
některých plateb. Městskému soudu např. doložila, že musí zaplatit 1 800 Kč za hrobové místo,
na což nemá peníze a musí jednat o dalším odkladu platby. Nemalé jsou také její výdaje
na zdravotní prostředky. Další výdaje stěžovatelce vznikají v souvislosti s korespondencí, kterou
musí vést v rámci obrany proti nezákonné exekuci. Městský soud se navíc nezmiňuje o tom,
že by v důsledku částečného osvobození musela v případě neúspěchu ve věci platit také náklady
řízení žalovaného. Namísto toho městský soud pracoval pouze se situací, kdy by žaloba byla
úspěšná.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud v posuzované věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani
zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, by totiž trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení znamenalo
jen další řetězení téhož problému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007-37).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Podstatou podané kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozsahem, ve kterém byla
osvobozena městským soudem od soudních poplatků. Konkrétně má za to, že její majetkové
poměry odůvodňují osvobození v plném rozsahu, a nikoliv pouze z 50 %.
[10] Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje §36 odst. 3 s. ř. s.,
dle kterého „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[11] Jak Nejvyšší správní soud ověřil z předloženého spisu městského soudu, stěžovatelka
na základě soudní výzvy předložila vyplněné „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“, ve kterém uvedla, že žije sama, příležitostně doučuje anglický jazyk (za poslední
zdaňovací období vykázala příjem 1 600 Kč), je jí přiznán starobní důchod 15 356 Kč, ze kterého
je jí po exekučních srážkách vypláceno 9 695 Kč. Vlastní byt, v němž žije. Platí daň z nemovitosti
ve výši 1 414 Kč ročně. Měsíční výdaje za energie, služby, poštovné a další poplatky činí 3 550 Kč.
Dále vynakládá na stravu 4 000 Kč měsíčně, domácnost 1 500 Kč a léky a hygienu 700 Kč
měsíčně. Z důvodu nedostatku finančních prostředků nemohla uhradit celý poplatek za svoz
odpadů, a proto platila pouze polovinu (60 Kč měsíčně). Dále připojila doklady o platbě za revizi
spalinových cest ve výši 1 300 Kč, přetěsnění plynoměru ve výši 537 Kč, za údržbu plynového
kotle ve výši 1 500 Kč a výzvu Magistrátu města Liberec k úhradě nájemného za místo
v urnovém háji krematoria ve výši 1 845 Kč.
[12] Úvodem lze předeslat, že z §36 odst. 3 s. ř. s. plyne, že úplné osvobození od soudních
poplatků představuje výjimku z pravidla, kterým je částečné osvobození. Úplné osvobození
od soudních poplatků je možné pouze ze „zvlášť závažných důvodů“. V otázkách částečného
osvobození od soudních poplatků bude již z povahy věci vždy přítomna jistá míra uvážení toho
kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat
skutkovým okolnostem, nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem pro zrušení
přijatého usnesení o osvobození od soudních poplatků (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 As 75/2013-18).
[13] Nejvyšší správní soud považuje za nutné připomenout, že účelem institutu osvobození
od soudních poplatků je ochrana účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná újma
na jeho právech v důsledku nedostatku finančních prostředků, který by mu kvůli neschopnosti
zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto
institutu není kompenzovat navrhovateli (žalobci) finanční zátěž spojenou se soudním řízením,
ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí
v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady. Důkazní
břemeno o tom, že jsou shora uvedené předpoklady splněny, nese navrhovatel (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009-95,
č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[14] Povinností soudu rozhodujícího o osvobození nepochybně je řádné hodnocení toho, zda
nemajetnost žadatele o osvobození je skutečná a nikoliv pouze tvrzená (srov. výše již citované
usnesení zdejšího soudu sp. zn. 1 As 70/2008) a zda žadatel skutečně splňuje podmínky pro
osvobození od poplatku (srov. též AULICKÁ, Jana. Judikatura NSS: Soudní poplatky a náklady
řízení ve správním soudnictví. In: Soudní rozhledy, č. 9, roč. 2014, s. 302). Zároveň však platí,
že „tvrdí-li účastník řízení před správním soudem pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních
poplatků, že nemá dostatečné prostředky, avšak existují-li pochyby o pravdivosti účastníkova tvrzení, je na soudu,
aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké
jsou skutečné majetkové poměry účastníka“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015,
čj. 2 As 153/2015-27).
[15] Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že zvlášť závažným
důvodem ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. odůvodňujícím plné osvobození může být mj. situace, kdy
měsíční příjmy a výdaje žadatele o osvobození od soudních poplatků dosáhnou záporné bilance.
Vedle toho Nejvyšší správní soud může zohlednit i závažnost předmětu sporu (viz výše již
citovaný rozsudek sp. zn. 6 As 75/2013). Jestliže městský soud vzal stěžovatelkou předložené
prohlášení za základ svých úvah, lze mít za to, že vzal majetkovou situaci stěžovatelky
za dostatečně prokázanou. S takovým dílčím závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť
stěžovatelka prohlášení vyplnila velmi podrobně a přiložila k němu řadu listinných podkladů.
Současně se její další výdaje, které nedoložila (na stravu, léky, hygienu či další výdaje
do domácnosti), nejeví na první pohled jako nijak mimořádné a zavdávající bez dalšího důvod
k pochybám o pravdivosti tvrzení stěžovatelky. Po prostudování údajů uvedených v prohlášení
stěžovatelky je však zřejmé, že městský soud ve svých úvahách především pominul fakt,
že po odečtení pravidelných měsíčních výdajů od celkové výše měsíčních příjmů představuje
výsledek v zásadě nulovou nebo spíše zápornou hodnotu. Tím spíše při zohlednění dalších
doložených nepravidelných výdajů stěžovatelky. Městský soud sice uvedl, že stěžovatelka „platí
běžné částky spojené s bydlením“, nezohlednil však, že na tyto běžné výdaje vynakládá veškeré své
příjmy. Za tohoto stavu se jeví úvaha městského soudu o nutnosti zachovat míru odpovědnosti
žadatelky za vedení sporu v rozsahu 50 % jako nepřiměřená okolnostem případu.
[16] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že na podobu odůvodnění usnesení o (částečném)
osvobození od soudních poplatků není třeba klást nedůvodně přehnané nároky. Na druhou
stranu i takové soudní rozhodnutí vyžaduje jistou míru přesvědčivosti a především alespoň
v určité míře musí reagovat na účastníky tvrzené skutečnosti. Jinak řečeno, míra podrobnosti
odůvodnění musí reflektovat míru (podobu) uplatněných a doložených tvrzení. Tyto požadavky
podle Nejvyššího správního soudu však napadené usnesení nesplňuje.
[17] Nejvyšší správní soud tedy shledal, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadené
usnesení městského soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Městský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[18] Aniž by Nejvyšší správní soud mohl s ohledem na zrušovací důvody a respektování určité
míry soudcovské úvahy zcela přesně předjímat další postup městského soudu v dané věci, lze
dodat, že městskému soudu se především nabízejí tři možnosti dalšího postupu. V případě, že by
shledal tvrzení stěžovatelky jako neúplná či nevěrohodná, bylo by jeho povinností stěžovatelku
vyzvat, aby některé skutečnosti doplnila, doložila nebo se pokusila vyjasnit případné
nesrovnalosti. Pokud tak dosud nepostupoval a z tvrzení stěžovatelky bez dalšího vyšel, což
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nijak nezpochybňuje, připadá v úvahu s ohledem
na doložené příjmové, majetkové a osobní poměry stěžovatelky v souladu s výše citovanou
judikaturou buď přinejmenším osvobození v rozsahu blížícím se plnému osvobození či plné
osvobození od soudních poplatků, přičemž odůvodnění úvahy soudu, proč zvolil to či ono
řešení, musí blíže reflektovat stěžovatelkou tvrzené a doložené skutečnosti. Třetí možné vyústění
spočívá v poskytnutí přesvědčivého odůvodnění, proč městský soud v konkrétním případě
stěžovatelky navzdory její majetkové situaci spatřuje výjimečné důvody pro nepřiznání
osvobození v odpovídajícím rozsahu s ohledem na povahu věci [např. chronické vedení sporů
ve věci žádostí o informace, které nijak nesouvisí s osobní sférou žadatele – viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhoduje v případě zrušení jeho rozhodnutí
městský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. září 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu