ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.149.2017:45
sp. zn. 8 As 149/2017 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ministerstvo vnitra,
se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti žalovanému: Liberecký kraj,
se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Nemocnice
s poliklinikou Česká Lípa, a.s., se sídlem Purkyňova 1849, Česká Lípa, proti usnesení
Rady Libereckého kraje č. 767/16/RK ze dne 3. 5. 2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 6. 2017,
č. j. 59 A 2/2017 - 57,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 6. 2017,
č. j. 59 A 2/2017 - 57, se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rada Libereckého kraje (dále jen „rada“) svým usnesením ze dne 3. 5. 2016,
č. 767/16/RK (dále jen „usnesení“), v působnosti jediného akcionáře společnosti Nemocnice
s poliklinikou Česká Lípa, a.s. (osoby zúčastněné na řízení, dále též jen „nemocnice“) schválila
nové znění stanov této akciové společnosti (změnu čl. 8.1) spočívající ve zvýšení počtu členů
představenstva akciové společnosti z pěti na sedm.
[2] Žalobce upozornil žalovaného na nezákonnost uvedeného usnesení rady, kterou spatřoval
v tom, že o změně stanov akciové společnosti založené žalovaným mohlo ve smyslu §35 odst. 2
písm. k) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále
jen „krajské zřízení“), rozhodovat zastupitelstvo kraje. To v daném případě nebylo podle žalobce
splněno. Na dané upozornění reagoval žalovaný sdělením, že ponechává usnesení rady
v platnosti. Na to žalobce dne 10. 10. 2016 vyzval žalovaného ke zjednání nápravy zrušením
usnesení rady, k čemuž stanovil lhůtu 60 dnů. Žalovaný na to dne 13. 12. 2016 opětovně sdělil,
že usnesení rady ponechává v platnosti, požadovanou nápravu nezjednal.
[3] Žalobce se tudíž žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
(dále jen „krajský soud“) domáhal ve smyslu §67 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §82 krajského
zřízení zrušení usnesení rady o uvedené změně stanov.
[4] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobě vyhověl a usnesení rady zrušil.
Předně dovodil, že žalobce má ve smyslu §82 odst. 5 krajského zřízení pravomoc podat v nyní
souzené věci správní žalobu; jejím předmětem je otázka zákonnosti usnesení rady v samostatné
působnosti kraje za situace, v níž již přezkoumávané usnesení bylo vykonáno. K aktivní legitimaci
žalobce krajský soud vyslovil, že ve věci jde o výklad kompetencí orgánů kraje v samostatné
působnosti vyplývajících z krajského zřízení jako veřejnoprávního předpisu. Dovodil proto,
že byť má posouzení zákonnosti usnesení rady dopad i do právních poměrů akciové společnosti
jako subjektu soukromého práva, nejedná se o spor z právních poměrů této společnosti
a neuplatní se zde výluka z dozoru podle §82 odst. 6 krajského zřízení.
[5] Ve sporné otázce, který z orgánů kraje má rozhodovat o změně stanov, krajský soud
přisvědčil výkladu předestřenému žalobcem a uzavřel, že tímto orgánem je zastupitelstvo.
To podle §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení rozhoduje o založení a rušení právnických osob
a schvaluje jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy. Logicky
proto rozhoduje i o změně těchto zakladatelských dokumentů.
II.
[6] Žalovaný (dále též jen „stěžovatel“ nebo „kraj“) se bránil proti rozsudku krajského soudu
kasační stížností opírající se o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhl napadený
rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatel nesouhlasí s výkladem na věc dopadajících §35 odst. 2 písm. k) a §59 odst. 1
písm. j) krajského zřízení, předestřeným krajským soudem v napadeném rozsudku, zastávaný
též žalobcem, podle nějž je to zastupitelstvo, které je oprávněno schvalovat změnu stanov
akciové společnosti. Výjimky by musely být explicitně stanoveny zákonem.
[8] Tento chybný výklad podle stěžovatele vychází pouze z jediné komentářové literatury
vztahující se k zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [viz Vedral, J., Váňa, L., Břeň,
J., Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 473].
Zcela však pomíjí související právní úpravu v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Tento zákon odlišuje situaci,
kdy je obchodní společnost zakládána a stanovy schvalovány poprvé (zakladateli), a situaci,
kdy dochází ke změně stanov již existující společnosti rozhodnutím valné hromady. Z tohoto
důvodu je třeba i ve vztahu ke krajskému zřízení rozlišovat, zda jde o rozhodování zastupitelstva
a schvalování zakladatelských dokumentů při založení společnosti, nebo zda jde o změnu stanov
u společnosti 100 % vlastněné krajem. Zákon o obchodních korporacích přiznává pravomoc
měnit stanovy akciové společnosti její valné hromadě, tudíž v rámci kraje tuto pravomoc
vykonává rada podle §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení. Je to totiž právě rada, která
je podle uvedeného ustanovení oprávněna rozhodovat ve věcech kraje jako jediného společníka
obchodní společnosti, aniž by k tomu potřebovala předchozí souhlas zastupitelstva. Ostatně
obdobou úpravu obsahoval i zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Stěžovatel zdůrazňuje,
že kraj může jako jeden subjekt vystupovat v různém postavení a prostřednictvím různých
orgánů.
[9] Podle stěžovatele je třeba §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení podrobit
i teleologickému a historickému výkladu a zohlednit přitom i právní úpravu v obecním zřízení,
které používá obdobné mechanismy. Nelze odhlédnout ani od důvodové zprávy k zákonu
č. 313/2002 Sb., kterým se mění obecní zřízení (tj. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích - poznámka
soudu), na niž odkazuje důvodová zpráva vztahující se k novele zákona o krajích. Z ní vyplývá,
že záměrem zákonodárce bylo od počátku oddělit pravomoci různých orgánů kraje (obce)
při založení a následném „životě“ právnických osob a zároveň nastolení souladu terminologie
a procesů s tehdejším obchodním zákoníkem; přijetí zákona o obchodních korporacích
na tom podle stěžovatelova mínění ničeho nezměnilo.
[10] Nesouhlasně se stěžovatel vyjadřuje i k žalobcově úvaze, že §59 odst. 1 písm. j) krajského
zřízení je svojí povahou ustanovení deklaratorní a v zásadě nadbytečné, které „jen“ doplňuje §59
odst. 1 písm. i) krajského zřízení. Podle stěžovatele totiž z §59 odst. 1 písm. i) krajského zřízení
nelze zcela jednoznačně dovodit, zda jej lze vůbec použít na vztah kraje k jeho obchodním
společnostem. Má za to, že vzhledem k jisté nejednoznačnosti posledně uvedeného zákonného
ustanovení jej vůbec nelze pro vztah kraje k jím založeným obchodním společnostem použít
a dopadá pouze na vztah kraje k jím zřizovaným příspěvkovým organizacím, případně k jiným
druhům zřizovaných, nikoliv zakládaných, právnických osob.
[11] V této souvislosti stěžovatel upozornil i na legitimaci žalobce k podání žaloby, a to s ohledem
na §82 odst. 6 krajského zřízení. Podle něj se §82 odst. 1 až 5 téhož zákona nepoužije v případě
porušení právních předpisů občanského, obchodního nebo pracovního práva a v případě,
kdy jsou dozor nebo kontrola výkonu samostatné působnosti krajů upraveny zvláštním právním
předpisem. Stěžovatel má za to, že v daném případě spadají posuzované otázky do sféry práva
obchodního.
[12] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jemuž Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 8 As 149/2017 - 31.
III.
[13] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul, že se s tvrzeními stěžovatele
neztotožňuje a veškeré námitky dostatečně vypořádal již krajský soud v řízení o žalobě. Setrval
na stanovisku, že §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení nelze považovat za lex specialis vůči právní
úpravě vymezující kompetence zastupitelstva kraje. Podle žalobce, pokud by zákonodárce
zamýšlel omezit kompetence zastupitelstva kraje při rozhodování o změně stanov obchodní
společnosti, uvedl by tuto skutečnost v zákoně výslovně; k tomu však dosud nedošlo.
[14] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost je důvodná.
[17] V projednávané věci je spornou otázka vymezení pravomocí orgánů kraje (zastupitelstva
a rady) při výkonu jeho samostatné působnosti ve vztahu k akciové společnosti, jejímž je kraj
jediným společníkem, jde-li o rozhodnutí o změně stanov spočívající ve změně počtu členů
představenstva takové společnosti. S tím souvisí též otázka pravomoci žalobce k výkonu dozoru
nad činností orgánů kraje v této samostatné působnosti a jeho aktivní legitimace k podání žaloby.
[18] Krajský soud ve shodě s žalobcem dospěl k závěru, že oprávněným rozhodnout o změně
stanov nemocnice je zastupitelstvo. Právě to rozhoduje o základních právních poměrech
právnické osoby (dále také jen „společnost“) jím založené a schvaluje zakladatelské dokumenty.
Není tudíž důvodu, aby z tohoto rozhodování bylo vyňato rozhodování o změně stanov dané
společnosti.
[19] Stěžovatel naproti tomu namítá, že je třeba odlišit rozhodování o založení a zrušení
právnických osob, schvalování jejich zakladatelských dokumentů či zakladatelských smluv
a stanov a proti tomu o změně takových dokumentů.
[20] Pro přehlednost Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve uvést podstatné
skutkové okolnosti případu vyplývající ze správního spisu.
[21] Osoba zúčastněná na řízení (dále též jen „nemocnice“), vznikla zápisem do veřejného
rejstříku dne 4. 1. 2006. Jejím jediným společníkem – akcionářem je stěžovatel. Ode dne svého
vzniku postupně mělo představenstvo jako statuární orgán nemocnice nejprve 6 členů,
poté se počet snížil na 5 členů. Dne 3. 5. 2016 rada při svém jednání v působnosti jediného
společníka nemocnice podle §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení rozhodla o změně jejích
stanov spočívající v navýšení počtu členů představenstva na 7, s tím, že tyto členy volí a odvolává
dozorčí rada. Důvodem této změny bylo „zvýšení možnosti vstupu zástupců jiných ekonomických subjektů
do představenstva, zvýšení efektivity řízení a kontroly společnosti“ (viz důvodová zpráva k usnesení rady
o změně stanov nemocnice, jež je součástí správního spisu). Dozorčí rada nemocnice následně
dne 12. 5. 2016 na svém jednání vzala tuto změnu stanov na vědomí a projednala i změny
v osobách členů představenstva – odvolala z funkce jednu ze stávajících členek představenstva
a současně jmenovala do funkce tři její nové členy do celkového počtu 7 členů.
[22] Na to jeden ze zastupitelů stěžovatele učinil u žalobce dotaz týkající se pravomocí dozorčí
rady akciové společnosti (při jmenování a odolávání členů představenstva) a zastupitelstva kraje
(navrhovat členy představenstva). Měl za to, že pravomoc navrhovat zástupce kraje do ostatních
orgánů obchodních společností vyplývající z §35 odst. 2 písm. m) krajského zřízení náleží
zastupitelstvu kraje, nikoliv dozorčí radě nemocnice. Žalobce na to v odpovědi ze dne 21. 6. 2016
sdělil, že s ohledem na stanovy nemocnice neshledal v dotazovaném rozsahu [tj. ve vztahu
k postupu podle §35 odst. 2 písm. m) krajského zřízení] porušení krajského zřízení. Současně
se žalobce nad rámec dotazu vyjádřil i k usnesení, jímž rada změnila stanovy v počtu členů
představenstva. Žalobce zde dovodil, že rozhodování o této otázce je podle §35 odst. 2 písm. k)
krajského zřízení v pravomoci zastupitelstva, nikoliv rady.
[23] S ohledem na uvedený názor žalobce následně dne 17. 8. 2016 upozornil stěžovatele
na nezákonnost daného usnesení. Měl za to, že o změně stanov mělo v daném případě namísto
rady rozhodnout zastupitelstvo podle §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení a vyzval stěžovatele
ke zjednání nápravy formou zrušení tohoto usnesení rady. Rada kraje na to rozhodla o ponechání
předmětného usnesení v platnosti a poté, co dne 10. 10. 2016 žalobce stěžovatele opětovně
vyzval ke zjednání nápravy ve stanovené lhůtě a rada kraje opět setrvala na svém stanovisku
o ponechání svého usnesení v platnosti, obrátil se žalobce na krajský soud žalobou, o níž krajský
soud rozhodl napadeným rozsudkem.
[24] Podle §82 odst. 1 věty první krajského zřízení, je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření
orgánu kraje v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nejde-li o obecně
závaznou vyhlášku kraje, vyzve ministerstvo kraj ke zjednání nápravy.
[25] Podle §82 odst. 6 krajského zřízení, ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí v případě porušení
právních předpisů občanského, obchodního nebo pracovního práva a v případě, kdy jsou dozor nebo kontrola
výkonu samostatné působnosti krajů upraveny zvláštním právním předpisem
25)
.
[26] Podle §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení, zastupitelstvu je vyhrazeno (…) rozhodovat
o založení a rušení právnických osob, schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací
smlouvy a stanovy, rozhodovat o účasti v již založených právnických osobách.
[27] Podle §37 krajského zřízení, zastupitelstvo má právo vyhradit si další pravomoci v samostatné
působnosti mimo pravomoci vyhrazené radě podle §59 odst. 1.
[28] Podle §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení, rada připravuje návrhy a podklady pro jednání
zastupitelstva a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Radě je vyhrazeno (…) rozhodovat ve věcech kraje
jako jediného společníka obchodní společnosti.
[29] Nejvyšší správní soud především přistoupil k posouzení stěžovatelovy námitky týkající
se dozorčí pravomoci žalobce a s tím související aktivní legitimace žalobce k podání žaloby.
[30] Dozor nad zákonností (resp. soulad se zákonem či jiným právním předpisem;
dále již jen „zákon“) aktů (usnesení, rozhodnutí, jiných opatření) orgánů kraje v otázkách
týkajících se samostatné působnosti kraje skutečně podle §81 a §82 krajského zřízení vykonává
žalobce. Je také nepochybné, že v souzené věci orgán kraje, konkrétně jeho rada, přijal sporné
usnesení. Tedy vydal akt, jehož zákonnost až na výjimky vyplývající z §82 odst. 6 krajského
zřízení, podléhá žalobcovu dozoru.
[31] S ohledem na právě uvedené je tak třeba posoudit, jaký zákon měl být přijetím sporného
usnesení rady porušen. Právě z odpovědi na tuto otázku lze totiž dovodit, zda je žalobcova
dozorčí pravomoc dána i v nyní posuzovaném případě týkajícím se usnesení rady o změně stanov
spočívající se změně v počtu členů představenstva akciové společnosti a také, zda je žalobce
aktivně legitimován k podání žaloby.
[32] Krajský soud ve shodě s žalobcem mají za to, že zákonem, který měl být přijatým
usnesením rady porušen, je krajského zřízení, tedy právní předpis veřejného práva.
A v tom je třeba dát krajskému soudu za pravdu. Jak již uvedeno, sporným je zde vymezení
pravomocí jednotlivých orgánů kraje ve vztahu k jím založené akciové společnost a určení, který
konkrétní orgán kraje je povolán schválit změnu stanov akciové společnosti, jejímž je kraj
jediným společníkem.
[33] K odpovědi na uvedenou otázku lze dospět výkladem §35 odst. 2 písm. k) krajského
zřízení a §59 odst. 1 písm. j) téhož zákona. Právě v nich totiž zákonodárce vymezuje pravomoc
zastupitelstva a rady ve vztahu k rozhodování ve věcech týkajících se krajem zakládaných
a/nebo založených obchodních společností či obecněji právnických osob, v nichž je jediným
společníkem.
[34] V dané věci tak nejde o soulad přijatého usnesení rady se zákonem o obchodních
korporacích, potažmo se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako nejobecnější právní
normou upravující právní poměry právnických osob, jak mylně dovozuje stěžovatel.
[35] Zákon o obchodních korporacích v §11 odst. 1 a 2 stanoví, že kapitálovou společnost
(a tou je právě společnost akciová – srov. §1 odst. 2 zákona o obchodních korporacích)
může založit jediný zakladatel. Uvedenou kapitálovou společností založenou jediným
zakladatelem je v daném případě nemocnice a tímto jediným zakladatelem a také jediným
společníkem je stěžovatel. Ten v souladu s §12 odst. 1 zákona o obchodních korporacích
vykonává působnost nejvyššího orgánu v této jednočlenné společnosti. Nejvyšším orgánem
akciové společnosti je valná hromada (§44 odst. 1 zákona o obchodních korporacích)
a její působnost je vymezena v §421 zákona o obchodních korporacích. Podle §421 odst. 2
písm. a) téhož zákona valná hromada rozhoduje o změně stanov, určí-li tak stanovy nebo zákon,
nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu pověřeným představenstvem
nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností.
[36] V souzené věci není sporné, že podle stanov nemocnice je právě valná hromada
tím orgánem, který rozhoduje o jejich změně. Tato působnost valné hromady nebyla stanovami
přenesena na jiný orgán akciové společnosti. V daném případě ale nejde o to, zda valná hromada
akciové společnosti (nemocnice) překročila svoji působnost vyplývající z §421 zákona
o obchodních korporacích a porušila tím stanovy či jiný právní předpis (srov. §428 zákona
o obchodních korporacích nebo popř. také §45 téhož zákona ve spojení s §245 občanského
zákoníku). Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se nepochybně o věc vyňatou z dozorčí
pravomoci žalobce ve smyslu §82 odst. 6 krajského zřízení.
[37] V souzeném jde ale výlučně o to, který z orgánů kraje jako jediného společníka akciové
společnosti má uskutečnit za kraj rozhodnutí o změně stanov. A to je upraveno v krajském
zřízení. Právě případného porušení výše citovaných kompetenčních ustanovení krajského zřízení,
tedy předpisů práva veřejného, vymezujícího pravomoci zastupitelstva a rady při výkonu
samostatné působnosti kraje se týká dozorčí činnost žalobce a také předmět sporu.
[38] Z uvedeného důvodu považuje Nejvyšší správní soud za správný dílčí závěr krajského
soudu o tom, že dozorčí pravomoc a také aktivní legitimace k podání žaloby v souzené věci
svědčí žalobci v souladu s §82 odst. 1 a 5 krajského zřízení. Předmětem je posouzení souladu
usnesení rady s krajským zřízením.
[39] Zbývá tak uvážit, který z orgánů kraje má pravomoc rozhodnout o změně stanov akciové
společnosti – osoby zúčastněné na řízení.
[40] Ze shora citovaného §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení vyplývá, že zastupitelstvo
kraje rozhoduje ve věcech týkajících se existence korporace jako takové. Vykonává
tedy zakladatelské funkce, tj. rozhoduje o založení či zrušení právnických osob, schvaluje
její zakladatelské dokumenty včetně stanov či rozhoduje o účasti kraje v již založené právnické
osobě. Není též sporu, že v souzené věci zastupitelstvo přijalo při založení akciové společnosti
stanovy jako jeden ze zcela nezbytných zakladatelských dokumentů (srov. §250 odst. 1 zákon
o obchodních korporacích). V tu chvíli vystupovalo jako zakladatel obchodní společnosti,
tj. právnické osoby svého druhu [srov. též §250 odst. 1 věta druhá zákona o obchodních
korporacích: „Ten, kdo přijal stanovy (…), je zakladatel.“].
[41] Krajským soudem a žalobcem poskytnutou odpověď na výše nastolenou otázku týkající
se pravomoci zastupitelstva, podle níž nejen o přijetí, ale též o změně stanov v daném případě
mělo rozhodnout zastupitelstvo, však Nejvyšší správní soud nesdílí.
[42] Jak již opakovaně uvedeno, kraj je jediným společníkem nemocnice v souladu s §11
odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Změna stanov nemocnice je podle jejich obsahu
schváleného zastupitelstvem při založení korporace vyhrazena valné hromadě jako nejvyššímu
orgánu společnosti. V jednočlenné společnosti působnost valné hromady vykonává tento jediný
společník (§12 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Právní jednání kraje v postavení
společníka jednočlenné společnosti uskutečňuje podle §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení rada.
Zastupitelstvo si podle §37 krajského zřízení sice může vyhradit i další pravomoci v samostatné
působnosti, výjimkou z tohoto pravidla však jsou právě pravomoci vyhrazené radě v §59
krajského zřízení.
[43] Nejen krajský soud, ale též žalobce při výkladu sporných ustanovení přehlédli §37
krajského zřízení, které zastupitelstvu zapovídá přisvojit si ty pravomoci rady, jež jí krajské zřízení
vyhrazuje. Takovou pravomocí je právě i pravomoc rozhodovat ve věcech kraje jako jediného
společníka obchodní společnosti. Jedná se o tzv. vyhrazenou pravomoc rady, jak je zjevné
i z návětí obsaženého v §59 odst. 1 krajského zřízení (viz „[r]adě je vyhrazeno“ - zdůraznění
přidáno soudem).
[44] Nejvyššímu správnímu soudu je v této souvislosti známo, že část komentářové literatury
nahlíží na problematiku vyhrazených pravomocí rady podle §59 odst. 1 krajského zřízení
ve vztahu k pravomocím zastupitelstva podle §35 poněkud odchylně a s odkazem na čl. 101
odst. 2 Ústavy zpochybňuje (v podrobnostech viz COGAN, R. Zákon o krajích.
Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 320-321), že by si zastupitelstvo nemohlo
atrahovat i jinou, než v krajském zřízení mu vyhrazenou pravomoc v samostatné působnosti
kraje.
[45] Nejvyšší správní soud však také nepřehlédl, že k obdobné situaci [možnosti atrakce
vyhrazené pravomoci rady obce jejím zastupitelstvem v návaznosti na §84 odst. 4 ve spojení
s §102 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení)] Ústavní soud ve svém nálezu
ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2048/09, vyslovil, že „[z]astupitelstvo obce si může vyhradit další
pravomoci v samostatné působnosti obce, nemůže si vyhradit pravomoci vyhrazené radě obce podle §102 odst. 2
(srov. ust. §84 odst. 4 zákona o obcích), což je reflexe principu dělby moci na úrovni obce.“
[46] Vzhledem k obdobě právní úpravy obsažené v právě citovaných ustanoveních obecního
zřízení s právní úpravou v krajském zřízení (viz jeho §37 a §59 odst. 1) je možno závěr
Ústavního soudu použít i pro nynější případ. Tedy lze setrvat na tom, že i v případě kraje
si vyhrazené pravomoci rady podle §59 odst. 1 krajského zřízení zastupitelstvo atrahovat
nemůže.
[47] K tomu však pro účely souzené věci zbývá dodat, že zastupitelstvo nemělo potřebu
si pravomoc rady rozhodovat o změně stanov nemocnice přisvojit, nýbrž s rozdělením
pravomocí mezi něj a radu bylo nepochybně srozuměno. Jinými slovy, pravomoc rady
rozhodovat podle §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení o změně stanov akciové společnosti
zastupitelstvo nikterak nezpochybňovalo; pochybnosti vyvstaly jen na straně žalobce jako orgánu
dozoru. S jeho názorem, potvrzeným i krajským soudem, se však Nejvyšší správní soud
neshoduje.
[48] Je-li kraj jediným společníkem jím založené akciové společnosti, působnost tohoto
jediného společníka v postavení nejvyššího orgánu společnosti uskutečňuje rada podle §59
odst. 1 písm. j) krajského zřízení. Jinak je tomu v případě zakladatelského právního jednání
(resp. rozhodnutí o zrušení právnické osoby) podle §35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení.
Změna stanov takovým zakladatelským právním jednáním není. Nejvyšší správní soud
tudíž nenachází žádný rozumný důvod, pro který by výklad posledně uvedeného
ustanovení měl být proveden ve prospěch v zákoně výslovně neupravených pravomocí
zastupitelstva, je-li zde současně ustanovení [§59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení], které
uvedenou pravomoc přiznává radě a je-li zde nadto výše již zmíněný §37 krajského zřízení.
[49] Rada proto nepochybila, rozhodla-li v postavení jediného společníka (vykonávajícího
působnost nejvyššího orgánu akciové společnosti - nemocnice) o změně v počtu
členů představenstva dané korporace. Krajský soud použitá ustanovení krajského zřízení týkající
se vymezení pravomocí jednotlivých orgánů kraje v souzené věci vyložil nesprávně.
[50] Lze uzavřít, že zatímco zakladatelské právní jednání (včetně rozhodnutí o zrušení
právnické osoby) činí vždy, tedy nejen u jednočlenné korporace, zastupitelstvo, v ostatních
záležitostech, o nichž má podle zákona o korporacích či stanov rozhodovat nejvyšší orgán
jednočlenné korporace (společník), za něj toto rozhodování uskutečňuje rada podle §59 odst. 1
písm. j) krajského zřízení ve spojení s §12 odst. 1 a §421 odst. 1 a 2 písm. a) zákona
o obchodních korporacích.
[51] K právě uvedenému je ale na místě doplnit, že mohou nastat i případy, kdy v jednočlenné
společnosti budou moci být pravomoci zastupitelstva a rady uskutečněny vedle sebe, tedy budou
rozhodovat oba uvedené orgány kraje. K tomuto závěru, byť opět na půdorysu obecního
zřízení a ve vztahu k rozhodování o otázkách zvýšení základního jmění společnosti
s ručením omezeným, již dříve dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2007,
sp. zn. 29 Cdo 507/2007 [ve vztahu k aplikaci §85 písm. e) a §102 odst. 2 písm. c) obecního
zřízení, jež jsou však shodné s §36 písm. m) a §59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení, ve znění
účinném v rozhodné době). Jakkoliv tyto otázky nejsou předmětem daného řízení,
Nejvyšší správní soud je na tomto místě zmiňuje proto, že nynější závěry přijaté v otázce
rozhodování o změně stanov akciové společnosti a o rozdělení pravomocí mezi zastupitelstvo
a radu nejsou bez dalšího zobecnitelné na jakýkoliv jiný případ rozhodování orgánů
kraje v jednočlenné společnosti krajem založené. Vždy, v každém jednotlivém případě
bude třeba mít na paměti a bedlivě posuzovat, zda vyhrazené pravomoci obou zmíněných orgánů
kraje na sebe navazují a doplňují se (jak je tomu v souzené věci), či se například vylučují
[viz třeba §35 odst. 2 písm. l) krajského zřízení].
[52] Zbývá tak již jen ve stručnosti a nad rámec nezbytného doplnit, že ačkoliv se stěžovatel
v kasační stížnosti vymezoval i proti úvahám žalobce týkajícím se vztahu §59 odst. 1 písm. i) a j)
krajského zřízení, s ohledem na skutečnost, že §59 odst. 1 písm. i) krajského řízení
nebyl v souzené věci vůbec použit, nebyl tudíž ani předmětem výkladu v řízení před krajským
soudem. Taktéž žalobce odkaz na něj uplatnil v žalobě jen pro doplnění, aniž mělo posledně
uvedené ustanovení pro souzenou věc význam. Nejvyšší správní soud z uvedeného
důvodu nepovažuje za potřebné ani vhodné se vztahem těchto dvou ustanovení krajského
zřízení blíže a v ryze teoretické rovině, zabývat. Pro účely tohoto řízení je tato otázka
bez jakéhokoliv významu.
V.
[53] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. byl naplněn a kasační stížnost je důvodná. Napadený rozsudek proto zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1 část věty první před středníkem s. ř. s.
V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4
s. ř. s.).
[54] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 3 věta první s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu