ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.152.2020:41
sp. zn. 8 As 152/2020 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: Greenpeace Česká republika, z. s.,
se sídlem Prvního pluku 12, Praha 8, zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem
se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: České vysoké učení technické,
se sídlem Zikova 4, Praha 6, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Severní energetická a.s.,
se sídlem Václava Řezáče 315, Most, II) Sev.en EC, a.s., se sídlem K Elektrárně 227, Chvaletice,
obě zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14,
Praha 7, proti rozhodnutí rektora žalovaného ze dne 15. 8. 2018, čj. 37/18/51937,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2020,
čj. 14 A 207/2018-40,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, který mu bude vyplacen
do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal přezkumu v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí rektora
žalovaného uvedené též shora a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.
[2] Podáním ze dne 13. 10. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož
dne, vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil a rozhodl, že se stěžovateli přiznává náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti, protože žalovaný poskytl stěžovateli požadované informace
až po podání kasační stížnosti.
[3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel
(zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo
zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [§37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle §47 písm. a) s. ř. s. vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu
s §47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] O náhradě nákladů řízení soud nerozhodl podle §60 odst. 3 věty druhé s. ř. s.,
jak navrhoval stěžovatel, neboť soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevzal kasační stížnost zpět
pro pozdější chování žalovaného. Ze spisového materiálu vyplývá, že před městským soudem
stěžovatel uspěl s výjimkou požadavku na přikázání poskytnutí informací podle tehdejšího §16
odst. 4 (nyní §16 odst. 5) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
V návaznosti na zrušení rozhodnutí rektora žalovaného městský soud toliko vrátil věc
žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel brojil kasační stížností výhradně proti této části výroku
rozsudku městského soudu.
[6] Stěžovatel odůvodňuje svůj návrh na přiznání náhradu nákladů skutečností,
že mu žalovaný dne 2. 9. 2020 poskytl informace v rozsahu, který je pro stěžovatele dostatečný,
a to v reakci na podanou kasační stížnost. Za účelem osvědčení tohoto tvrzení stěžovatel
předložil sdělení žalovaného ze dne 1. 9. 2020, čj. 0016/20/51937. Tato listina ani jiná v soudním
spise založená listina však tvrzení stěžovatele neosvědčuje. V první řadě neodpovídá skutečnosti
konstatování, že žalovaný poskytl požadované informace v reakci na kasační stížnost. Stěžovatel
totiž částečně uspěl již v řízení před městským soudem, který zavázal žalovaného znovu posoudit
otázku obchodního tajemství. Přípis ohledně částečného poskytnutí informací z 1. 9. 2020 pak
odkazuje právě na rozsudek městského soudu, nikoliv na podanou kasační stížnost. V druhé řadě
stěžovatel pomíjí, že mu žalovaný poskytl informace jen částečně a část informací opětovně
odmítl poskytnout s odkazem na obchodní tajemství, a to rozhodnutím z 22. 9. 2020,
čj. 0099/20/51912, které soudu přeložil žalovaný spolu s vyjádřením ke kasační stížnosti.
[7] Z výše uvedených důvodů se tedy Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením
stěžovatele, že ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo pro pozdější chování žalovaného, a o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120
s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
[8] V souladu s ustanovením §10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého
o 1.000 Kč, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek
ve výši 4.000 Kč bude stěžovateli vrácen ve lhůtě plynoucí z ustanovení §10a odst. 1 zákona
o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. října 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu