ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.18.2020:56
sp. zn. 8 As 18/2020-56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Ondřeje Sekvarda v právní věci žalobkyně: Tesco Stores ČR a.s., se sídlem
Vršovická 1527/68b, Praha 10, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce,
se sídlem Květná 504/15, Brno, proti rozhodnutí ústředního inspektorátu žalované ze dne
24. 6. 2016, čj. SZPI/BA 152-19/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020, čj. 10 A 153/2016-60,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu, a to ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla kasační stížností shora označený rozsudek
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým soud zamítl žalobu proti rozhodnutí
žalované specifikovanému v záhlaví a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
protože pouze v takovém případě může být věcně projednána; přitom shledal, že kasační stížnost
byla podána opožděně.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podle §106 odst. 4 s. ř. s. podává u Nejvyššího
správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal.
[4] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí §40 odst. 2 s. ř. s., dle kterého končí
lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Dle §40 odst. 4 je lhůta zachována, „bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[5] Z doručenky založené na č. l. 66 spisu městského soudu je zřejmé, že napadený rozsudek
byl stěžovatelce doručen prostřednictvím datové schránky ve středu 25. 3. 2020, kdy se přihlásila
pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti
byla středa 8. 4. 2020. Stěžovatelka zaslala Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost
prostřednictvím datové schránky až 9. 4. 2020, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro její podání.
[6] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky odmítl pro opožděnost (§46
odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s.).
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Stěžovatelka za kasační stížnost zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Jelikož byla
kasační stížnost odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší správní soud
rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku dle §10 odst. 3 věty poslední zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Třicetidenní lhůta
k vrácení tohoto poplatku vychází z §10a odst. 1 stejného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. června 2020
Petr Mikeš
předseda senátu