ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.190.2020:38
sp. zn. 8 As 190/2020 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatelů: a) LANEX a.s., se sídlem
Hlučínská 96/1, Bolatice, b) PF PLASTY CZ s.r.o., se sídlem Masarykova 144, Chuchelná,
oba zast. Mgr. Pavlem Říhou, advokátem se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti
odpůrkyni: Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje, se sídlem Na Bělidle 724/7,
Ostrava, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – mimořádné opatření č. 18/2020
odpůrkyně ze dne 6. 8. 2020, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, čj. 79 A 6/2020-31,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatelé se návrhem domáhali zrušení mimořádného opatření č. 18/2020 Krajské
hygienické stanice Moravskoslezského kraje (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 6. 8. 2020,
které označili za opatření obecné povahy. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
dle §47 písm. a) č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zastavil kasační
stížností napadeným usnesením řízení o návrhu, jelikož navrhovatelé jej vzali zpět. Výrokem
II. uložil stěžovatelce povinnost uhradit jim náhradu nákladů řízení ve výši 17 093 Kč, jelikož
návrh byl vzat zpět pro pozdější chování stěžovatelky. Ta totiž výše uvedené mimořádné opatření
sama zrušila vydáním mimořádného opatření č. 20/2020 ze dne 14. 8. 2020.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření navrhovatelů
[2] Stěžovatelka v podané kasační stížnosti namítala, že mimořádné opatření je svojí povahou
podzákonným právním předpisem. Není ani rozhodnutím vydaným ve správním řízení
ani opatřením obecné povahy. Z toho důvodu nebyla dána pravomoc krajského soudu
rozhodovat o podaném návrhu a soud měl návrh odmítnout pro nedostatek podmínek řízení
nebo pro zjevnou nepřípustnost návrhu. Vydání nového právního předpisu nelze vykládat jako
pozdější chování stěžovatelky. Takový výklad by zabřemenil stát hradit náklady všem,
kteří by za účinnosti daného právního předpisu podali cestou správního soudnictví návrh na jeho
zrušení. Stěžovatelka rovněž navrhla přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
[3] Navrhovatelé ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že je dle usnesení rozšířeného
senátu ze dne 26. 3. 2020, čj. 9 Afs 271/2018-52, č. 4024/2020 Sb. NSS, nepřípustná, jelikož
stěžovatelka brojí pouze proti nákladům řízení. Oproti stěžovatelce zastávají názor,
že mimořádné opatření č. 18/2020 je opatřením obecné povahy.
[4] Stěžovatelka následně v replice k vyjádření navrhovatelů setrvala na argumentaci,
dle které vydané mimořádné opatření není opatřením obecné povahy.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se před posouzením důvodnosti kasační stížnosti musel zabývat její
přípustností a dospěl k závěru, že byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
[6] Rozšířený senát v citovaném usnesení sp. zn. 9 Afs 271/2018 uvedl, že „nevyhoví-li soud
žalobě – ať již z důvodů procesních nebo meritorních, z pohledu žalovaného správního orgánu se z právního
hlediska neděje nic. A to bez ohledu na to, jak přesně takové řízení skončilo. Relevantní újmu je totiž v každém
případě nutno posuzovat ve vztahu k věci samé. Újma tedy nemůže spočívat např. jen v prodloužení řízení
(viz výše), ale ani, jak poukazuje stěžovatel a předkládající senát, v rozhodnutí o nákladech řízení. Takové
rozhodnutí je akcesorickým výrokem soudu, který nelze napadnout samostatnou kasační stížností (§104 odst. 2
s. ř. s.). Rozšířený senát sice (v již citované věci KOPPA) přisvědčil přípustnosti kasační námitky proti výroku
rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů řízení, podanou souběžně s alespoň jednou kasační
námitkou směřující proti rozhodnutí v meritu věci, přípustnost napadení výroku o nákladech řízení však podmínil
přípustností alespoň jedné meritorní námitky. Nelze-li připustit přezkum rozhodnutí krajského soudu
o nákladech řízení bez přípustné kasační námitky proti výroku v meritu věci, není ani možné uznat tvrzenou
újmu plynoucí z výroku o nákladech řízení jako relevantní újmu pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti jako
takové.“ Rozšířený senát uzavřel, že „[ž]alovaný správní orgán je osobou zjevně neoprávněnou k podání
kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle §47 písm. a) s. ř. s.; taková kasační
stížnost musí být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s.“
[7] Výše uvedené závěry rozšířeného senátu se plně vztahují na právě projednávanou věc.
Řízení vedené u krajského soudu o návrhu navrhovatelů nemohlo pro stěžovatelku skončit
příznivěji. Pro posouzení příznivosti zároveň není rozhodná otázka náhrady nákladů,
proto je namístě kasační stížnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. postupem podle
§120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti
bez zbytečného odkladu, nerozhodoval již o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
[8] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že ačkoli se z důvodu odmítnutí kasační stížnosti
nemohl věcí meritorně zabývat, nad rámec shora uvedeného upozorňuje, že právě s ohledem
na nepřípustnost kasačních stížností žalovaného správního orgánu v případech obdobných tomu
v nyní souzené věci leží těžiště odpovědnosti za rozhodovací činnost primárně na krajských
soudech. Umožnění stranám vyjádřit se před rozhodnutím věci k požadované náhradě nákladů
řízení může v konkrétní věci přispět k zamezení možnému zneužití práva a ke zjištění okolností
vedoucích soud k aplikaci §60 odst. 7 s. ř. s. a k rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů
soudního řízení pro existenci důvodů zvláštního zřetele hodných. V tomto vyjádření žalovaný
(reps. odpůrce) může rovněž polemizovat s otázkou, zda budoucí zastavení řízení bude skutečně
vydáno pro pozdější chování žalovaného. Při rozhodování o přiznání náhrady nákladů řízení
pro pozdější chování žalovaného se totiž posuzuje nejenom, zda nastal stav, který žalobce
podáním návrhu sledoval (v tomto případě zrušení části mimořádného opatření), ale rovněž,
zda byl návrh v okamžiku zahájení řízení důvodný, a zároveň to, zda pozdější chování
žalovaného je v příčinné souvislosti s podanou žalobou (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 10. 2018, čj. 9 As 335/2018-83, body 20 – 25).
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. října 2020
Petr Mikeš
předseda senátu