ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.199.2020:21
sp. zn. 8 As 199/2020-21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. B., zastoupený Mgr. Jiřím
Hoňkem, advokátem se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, se sídlem 30. dubna 1682/24,
Ostrava, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, čj. 3 A 11/2020-126,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, čj. 3 A 11/2020-126, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal 3. 7. 2007 původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu proti
Ministerstvu vnitra, v níž se mj. domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobci
veškerý uchovávaný biologický materiál pocházející ze žalobce a daktyloskopické otisky, které mu
byly odebrány 20. 6. 2007 ve věznici Heřmanice, a povinnost zničit tyto uchovávané informace.
Tato věc byla posléze postoupena Městskému soudu v Praze, který ji projednával jako soud
v občanském soudním řízení. Později byla žaloba souladu s názorem vyjádřeným v rozsudku
Nejvyššího soudu z 19. 6. 2019, čj. 30 Cdo 2960/2017-443, a v usnesení Vrchního soudu v Praze
z 30. 9. 2019 čj. 3 Co 137/2014-455, předána úseku správního soudnictví Městského soudu
v Praze.
[2] Městský soud vyzval žalobce usnesením z 19. 3. 2020, čj. 3 A 11/2020-81, aby odstranil
nedostatky žaloby, konkrétně aby označil zásah, proti němuž se domáhá ochrany, vylíčil
rozhodující skutečnosti, označil důkazy, jichž se dovolává, a navrhl výrok rozsudku.
[3] Přípisem z 31. 3. 2020 žalobce upřesnil, že se domáhá, aby městský soud určil, že zásah
Ministerstva vnitra, spočívající v tom, že 20. 6. 2007 ve Věznici Heřmanice byl žalobci odebrán
biologický materiál a daktyloskopické otisky, byl nezákonný. Současně se žalobce domáhá,
aby městský soud rozhodl, že Ministerstvo vnitra je povinno obnovit stav před zásahem tím,
že zničí všechny uchovávané informace získané z biologického materiálu pocházejícího z žalobce
a jeho daktyloskopických otisků, které byly žalobci odebrány 20. 6. 2007 ve Věznici Heřmanice,
jakož i samotný zdrojový biologický materiál, a to do sedmi dnů od právní moci rozsudku.
[4] Městský soud následně 3. 9. 2020 vyzval Policejní prezidium České republiky, odbor
správy a kontroly osobních údajů, ke sdělení, jaký útvar Policie České republiky provedl
20. 6. 2007 ve Věznici Heřmanice odběr vzorků žalobci. Dne 9. 9. 2020 policejní prezidium
městskému soudu sdělilo, že daný odběr vzorků provedlo Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje.
[5] Městský soud poté shora uvedeným usnesením podle §7 odst. 5 s. ř. s. postoupil věc
Krajskému soudu v Ostravě, který je k řízení věcně a místně příslušným. Podle §83 s. ř. s. dospěl
totiž k závěru, že je třeba za žalovanou namísto Ministerstva vnitra považovat Policii České
republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, neboť Policie České republiky
v tomto případě neplnila úlohu ozbrojeného bezpečnostního sboru, nýbrž správního orgánu,
který postupem podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů, a později podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů, měl shromažďovat a uchovávat osobní údaje žalobce za účelem plnění úkolů policie
podle těchto dvou citovaných zákonů. K tomu městský soud odkázal na usnesení Ústavního
soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 2661/13).
[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Trvá
na tom, že podal žalobu vůči správnému žalovanému – Ministerstvu vnitra, jemuž je zásah
přičitatelný, a tedy i k místně příslušnému městskému soudu. Dospěl-li soud k jinému závěru
o tom, který subjekt měl být ve věci označen za žalovaného, než stěžovatel, pak stěžovatel
oprávněně očekával, že bude o takovém závěru informován a bude vyzván k úpravě žaloby,
neboť takový postup soudu vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 12. 2014, čj. Nad 224/2014-53, č. 3196/2015 Sb. NSS.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Otázkou postupu soudu v případě, že má soud za to, že stěžovatel při podání žaloby
proti nezákonnému zásahu nesprávně označil žalovaného, se zabýval rozšířený senát
ve stěžovatelem uvedeném usnesení čj. Nad 224/2014-53. Rozšířený senát dospěl k závěru,
že v řízení o ochraně před nezákonným zásahem (§82 a násl. s. ř. s.) „je třeba vykládat §83 s. ř. s.
tak, že soud na základě tvrzení žalobce, eventuálně doplněného na výzvu soudu, a s přihlédnutím k dalším
informacím, které má soud případně k dispozici, po právní stránce posoudí, kterému správnímu orgánu
je s ohledem na tato tvrzení přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce nezákonným zásahem. Liší-li
se tento závěr soudu od projevu vůle žalobce označujícího žalovaného, upozorní soud
žalobce na svůj závěr a vyzve jej, aby případně reagoval úpravou označení žalovaného.
Pokud žalobce i poté, co byl soudem upozorněn na jiný právní závěr soudu ohledně otázky, kdo má být v dané věci
žalovaným, setrvá na svém původním náhledu na tuto otázku a neuzpůsobí patřičně označení žalovaného a návrh
výroku rozhodnutí soudu [§84 odst. 3 písm. d) s. ř. s.], nemůže být jeho žalobě vyhověno“ (zvýrazněno
osmým senátem).
[10] Tento závěr plně dopadá na nyní projednávanou věc. Městský soud na základě žalobních
tvrzení a vyjádření žalovaného uzavřel, že je třeba za žalovanou namísto Ministerstva vnitra
považovat Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Věc tak
postoupil Krajskému soudu v Ostravě, který je věcně a místně příslušným soudem k projednání
zásahové žaloby. Takový postup je ale v této fázi řízení nesprávný, neboť je v rozporu
s vysloveným závěrem rozšířeného senátu.
[11] Městský soud měl předně stěžovatele vyrozumět o svém názoru, že jako žalovaná má být
označena Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Současně
s tím měl stěžovatele vyzvat k případné úpravě žaloby v souladu s tímto názorem. Až v případě
záměny žalovaného z Ministerstva vnitra na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje ze strany stěžovatele, mohl městský soud vyslovit svou místní
nepříslušnost. Je totiž na vůli stěžovatele, zda ponechá jako žalovaného Ministerstvo vnitra či zda
za žalovanou označí Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje.
[12] Usnesení z 19. 3. 2020 (viz bod [2] výše) takovou úvahu městského soudu ani výzvu
k úpravě neobsahovalo. Stěžovatel neměl prostor k případné úpravě označení žalovaného.
Postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě tak bylo předčasné, resp. představovalo vadu řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[13] V novém řízení městský soud stěžovatele vyrozumí o tom, že by dle jeho názoru měla
žaloba směřovat proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského
kraje, a uvede právní důvody, na kterých svůj závěr zakládá. Současně s tím vyzve stěžovatele, aby
v případě, že se s tímto názorem ztotožní, upravil žalobu, resp. zaměnil žalovaného za Policii
České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje. K úpravě žaloby mu určí
lhůtu a poučí ho, že pokud žalobu ve lhůtě nezmění, bude mít soud za to, že stěžovatel trvá na
Ministerstvu vnitra v pozici žalovaného (usnesení čj. Nad 224/2014-70, bod 10). Až pokud
stěžovatel za žalovanou označí Policii České republiky, Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje, může městský soud věc postoupit Krajskému soudu v Ostravě.
Pokud ale stěžovatel setrvá na svém názoru a ponechá jako žalovaného Ministerstvo vnitra,
městský soud žalobu projedná a bude se zabývat tím, zda vůbec mohlo Ministerstvo vnitra
způsobem popsaným v žalobě zasáhnout do práv stěžovatele.
[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení vázán
názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti rozhodne městský soud, příp. Krajský soud v Ostravě, v novém rozhodnutí (§110
odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. prosince 2020
Petr Mikeš
předseda senátu