ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.215.2020:61
sp. zn. 8 As 215/2020 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého, v právní věci žalobce: Mgr. Ing. J. K., zastoupený Mgr.
Jakubem Stanzelem, advokátem se sídlem Pražská tř. 1813/3, České Budějovice, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České
Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) E.ON Distribuce, a. s., se sídlem
F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, II) CETIN, a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19,
Praha 9, III) REOPOS a. s., se sídlem Kubelíkova 1548/27, Praha 3, zastoupená Mgr. Matějem
Harantou, se sídlem Klimentská 1246/1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 5. 2020, čj. KUJCK 55706/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2020, čj. 63 A 10/2020-103, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
II. Žalobci se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Hluboká nad Vltavou (dále „stavební úřad“)
z 24. 7. 2019, č. j. 04685/19/OSSÚ/JPa (dále „prvostupňové rozhodnutí“) byl ve společném
územním a stavebním řízení podle §94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „stavební zákon“),
schválen stavební záměr žadatele, osoby zúčastněné na řízení III) (dále „OZNŘ III“), na stavbu
pěti dvoupodlažních rodinných domů o třech bytech, přípojky vodovodu, plynu a kanalizace,
zpevněné plochy a oplocení na pozemcích parc. č. X, č. X, č. X a č. X, vše v katastrálním území
X (dále „stavba“ či „stavební záměr“).
[2] K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle §90 odst. 1 písm. c)
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
změnil rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí tak, že do části jeho výroku byl doplněn pozemek
parc. č. X v k. ú. X, a dále ve vedlejším výroku III. prvostupňového rozhodnutí doplnil podmínky
pro provedení stavby převzaté ze závazného stanoviska Magistrátu města České Budějovice,
odboru ochrany životního prostředí ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. OOZP/165/2019 Dou, jejichž
splnění musí při přípravě a realizaci stavby zajistit stavebník nebo jeho zástupce. Ve změnou
nedotčených částech žalovaný prvostupňové rozhodnutí podle §90 odst. 5 správního řádu
potvrdil.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, jíž Krajský soud v Českých
Budějovicích přiznal usnesením ze dne 1. 7. 2020, čj. 63 A 10/2020-55, odkladný účinek. Žalobu
krajský soud shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost
v blanketní podobě. Současně s podáním kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného
účinku. Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil předně tím, že na situaci, jíž odůvodnil
přiznání odkladného účinku žalobě krajský soud, se od té doby nic nezměnilo. Důvody
pro přiznání odkladného účinku proto dle stěžovatele stále trvají. K tomu doplnil, že k povolení
stavebního záměru došlo z důvodu několika věcných vad napadených rozhodnutí správních
orgánů a jejich chybného postupu, ve spojení se zcela zjevnou podjatostí vedoucího stavebního
úřadu pro jeho poměr k účastníkům i k věci samotné. Prvostupňové rozhodnutí bylo mimo jiné
vydáno i na základě neúplné a nesprávné dokumentace, přičemž zpracovatelem těchto podkladů,
byla společnost vlastněná synem vedoucího stavebního úřadu. Podle stěžovatele je tak zjevné,
že započatá stavba, která by na základě nesprávně zpracované dokumentace nedávala dostatečné
bezpečností záruky obyvatelům rodinných domů umístěných ve svahu pod ní, je relevantní
námitkou a zároveň skutečností, pro kterou jsou práva žalobce přímo a významně dotčena.
[5] Stěžovatel dále uvedl, že v důsledku počínající realizace stavebního záměru,
kdy na pozemky ve svahu nad jeho nemovitostí jsou již naváženy stavební hmoty a v krátké době
lze očekávat výrazné pozemkové úpravy i započetí se stavbou samotnou, reálně hrozí,
že by kdykoliv mohlo dojít k negativním důsledkům. Stěžovatel se zejména obává sesuvu
stavebních hmot z výše položeného pozemku, na kterém realizace stavebního záměru probíhá,
případně k sesuvu zeminy tvořící samotný tento pozemek na níže položené pozemky, tedy i jeho
pozemek. Tím by skutečně mohlo dojít k nevratnému či těžko napravitelnému poškození nebo
znehodnocení jeho nemovitostí, a v krajním případě až poškození zdraví osob, které mají
na těchto pozemcích postaveny obytné domy a zahrady. Opětovně též upozornil, že v celé oblasti
se volně pohybují děti, které jsou ohroženy především, a jejichž bezpečnost doposud není
zajištěna.
[6] Proto je dle stěžovatele nutné, aby před případným pokračováním ve stavební činnosti
byly zváženy veškeré její negativní důsledky, i nutná úprava podmínek, za kterých je ve stavbě
možno pokračovat. Stěžovatel uzavřel, že možnost vzniku nenapravitelné újmy na zdraví
a majetku vlastníků pozemků sousedících se stavbou, včetně jeho pozemku, je větší hrozící
újmou, než jaká může vzniknout drobným pozdržením vzniku novostaveb na doposud jinak
nevyužívaných pozemcích.
[7] Žalovaný se k návrhu stěžovatele vyjádřil tak, že dle jeho názoru nejsou splněny
podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). Pokud jde o újmu, resp. důsledky, které pro
žalobce mohou nastat nepřiznáním odkladného účinku, pak podle názoru žalovaného stěžovatel
(opět) předkládá svá tvrzení v poněkud obecné rovině. Více méně stěžovatel opakuje své ničím
nepodložené obavy, které formuloval už v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a které
byly rovněž obsahem námitek uplatňovaných ve správním řízení; tyto námitky žalovaný neshledal
jako důvodné. V daném případě se jedná o standardní, nikterak nevybočující stavební záměr
v místě určeném územně plánovací dokumentací, projektová dokumentace záměru zcela
vyhovuje požadavkům stanoveným právními předpisy; provádění běžné stavby v místě k tomu
určeném nemůže ovlivnit stabilitu sousedních pozemků a staveb na nich.
[8] Žalovaný má rovněž za to, že přiznáním odkladného účinku může vzniknout újma
stavebníkovi [OZNŘ III)], je však na něm, aby eventuální újmu specifikoval. Žalovaný
poznamenal, že jestliže právo umístit a provést stavbu nabyl stavebník 25. 5. 2020 (právní mocí
odvolacího rozhodnutí), pak přizná-li i Nejvyšší správní soud odkladný účinek, lze jen stěží
hovořit o „drobném pozdržení vzniku novostaveb“. Pro úplnost žalovaný uvedl, že mu není
znám důležitý veřejný zájem, se kterým by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu.
Ačkoliv tedy žalovaný tvrzení stěžovatele považuje za spekulativní, je na zvážení soudu,
zda důvody pro přiznání odkladného účinku shledá, či nikoliv.
[9] K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se vyjádřila též OZNŘ III).
K argumentu stěžovatele, že odkladný účinek přiznal již krajský soud žalobě, uvedla, že však
opomněl zmínit, že samotnou žalobu soud nakonec zamítl. Protože nynější návrh stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neobsahuje oproti návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě žádná nová tvrzení, a protože v něm nejsou žádné důkazní návrhy,
setrvává OZNŘ III) na svém názoru, že takovému návrhu nelze vyhovět. Pokud stěžovatel
ve svém návrhu zdůrazňuje předchozí přiznání odkladného účinku žalobě, jde o argumentaci,
která se nedotýká podstaty problému a OZNŘ III) ji považuje za manipulativní. Návrh
na přiznání odkladného účinku byl podán bez příloh. Ani jeho text neobsahuje žádný návrh
na provedení důkazu. Tvrzenou újmu ani nijak nekonkretizoval, ani neuvedl, z jakých
konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma dle OZNŘ III) přitom musí být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel tak ohledně újmy nesplnil břemeno tvrzení
ani břemeno důkazní.
[10] OZNŘ III) dále upozornila, že pozemek stěžovatele sousedí s pozemky v jejím vlastnictví
pouze nepřímo, neboť je mezi nimi úzký pozemek třetí, parc. č. X, který patří společnosti
MANE HOLDING, a. s. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení stěžovatele, že již bylo
na pozemcích, na nichž má být realizován předmětný stavební záměr, započato s výstavbou.
V přiloženém vyjádření z 19. 10. 2020 společnost MANE HOLDING, a. s. uvedla, že neví
o žádných negativních jevech způsobených realizací stavebního záměru, neboť k žádné stavbě
prozatím nedochází. OZNŘ III) dále dokládá, že na pozemcích je toliko na základě dohody
s jiným stavebníkem, M. T., složen stavební materiál sloužící k výstavbě jeho rodinného domu,
což plyne z jeho sdělení z 16. 8. 2020, respektive z aktualizace tohoto sdělení z 20. 10. 2020.
Fotografie přiložené k uvedeným sdělením dle OZNŘ III) dokumentují současný stav pozemků a
je z nich současně zřejmé, že svažitost předmětných pozemků je natolik malá, že není reálné, aby
došlo k sesuvu stavebních hmot z výše položeného pozemku. K tomu OZNŘ III) odkazuje též
na přiložené stanovisko projektanta Ing. arch. D. S. z 5. 8. 2020.
[11] Podle OZNŘ III) stěžovatel, když si koupil svůj pozemek a postavil na něm dům, jistě
věděl, že existuje územní plán v daném místě, který připouští a počítá s výstavbou obytných
objektů v sousedství a že tedy poblíž dříve či později dojde k výstavbě. Jeho napadání
schváleného stavebního záměru a návrh, aby do rozhodnutí soudu o žalobě proti schválení
stavebního záměru nemohla OZNŘ III) stavět, tak postrádá opodstatnění, je zavádějící a je zde
otázka, zda je stěžovatel veden poctivým úmyslem chránit sebe a sousedy před negativními
dopady stavby. Stěžovatel, ač vede spor s úřadem, v důsledku poškozuje OZNŘ III) na jejích
právech, omezuje a stěžuje jí využívání majetku v jejím vlastnictví. Sistací správní žalobou
napadeného rozhodnutí by jí vznikala škoda, a to skutečná, i v podobě ušlého zisku,
kterou by bylo možné řádně vyčíslit až s odstupem času.
[12] Na základě výše uvedené argumentace OZNŘ III) navrhla zamítnutí stěžovatelova
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl
z následujících důvodů. Úvodem soud předesílá, že podle §107 odst. 1 s. ř. s., nemá kasační
stížnost odkladný účinek, ten však může být na návrh stěžovatele přiznán za přiměřeného užití
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, jíž je podání návrhu, je tedy v souladu
se zmiňovaným ustanovením pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné kumulativní
splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu,
(2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Návrh na přiznání odkladného účinku
musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit
a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být
závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze dne 3. 10. 2017,
čj. 9 Afs 275/2017-20).
[14] Přiznání odkladného účinku se tedy posuzuje podle hrozící újmy a nemá na něj žádný vliv
argumentace pojící se k věcnému posouzení samotné kasační stížnosti. Zdejší soud se proto
v tomto okamžiku nezabýval námitkami stěžovatele o podjatosti vedoucího stavebního úřadu
a s tím související námitky neúplné a nesprávné dokumentace (viz bod [4] výše), jimiž stěžovatel
zdůvodňuje tvrzenou nezákonnost rozsudku krajského soudu.
[15] Důvodem pro nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti v této věci je neunesení
břemene v rovině tvrzení a především v rovině osvědčení hrozící újmy ze strany stěžovatele
(první ze tří výše popsaných podmínek). Hrozící újmu mají podle stěžovatele představovat
možné negativní důsledky spojené s počínající realizací stavebního záměru. Konkrétně se obává
sesuvu stavebních hmot z výše položeného pozemku, na kterém realizace stavebního záměru
probíhá, případně sesuvu zeminy tvořící samotný tento pozemek na níže položené pozemky,
včetně jeho. V tom stěžovatel spatřuje riziko vzniku nevratného či těžko napravitelného
poškození nebo znehodnocení jeho nemovitostí, a v krajním případě až poškození zdraví osob,
které mají na těchto pozemcích postaveny obytné domy a zahrady, včetně dětí.
[16] Již bylo vysvětleno, že tvrzení stěžovatele musí být dostatečně individualizovaná,
konkrétní a podrobná. Zároveň musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá a vymezení jejího
rozsahu. To je důležité také proto, že soud, jenž je povinen o návrhu na přiznání odkladného
účinku povinen rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jeho doručení (§73 odst. 4 s. ř. s.), v době
vydání usnesení zpravidla dosud nemá k dispozici správní spis, a proto nemůže ověřit existenci
újmy hrozící stěžovateli jinak než právě z jeho tvrzení a jím předložených důkazů. Toho
si stěžovatel zastoupený advokátem musí být při formulaci návrhu na přiznání odkladného
účinku vědom.
[17] Stěžovatel sice obecně tvrdil, v čem má jeho újma spočívat (poškození jeho majetku
a ohrožení osob), avšak nikterak tvrzenou újmu nespecifikoval. Neuvedl ani bližší údaje ke stavbě
a situaci v místě, a proto plně nedostál povinnosti konkrétního podrobného tvrzení
ani povinnosti vymezit rozsah tvrzené újmy. Nadto, stěžovatel své obecné tvrzení vzniku újmy
nedokládá žádnými listinami ani jinými relevantními podklady (v úvahu by přicházel
např. odborný posudek z oboru statiky, geologie či stavebního inženýrství, ale také fotografie
z místa), a je tak zřejmé, že neunesl ani břemeno osvědčení. Uvedené zcela správně namítala
i OZNŔ III), byť nepřesně mluvila o neunesení břemene v rovině důkazní, namísto osvědčení,
jež představuje nižší standard dokazování, pro něž ani není třeba nařizovat ústní jednání.
[18] Na rozdíl od krajského soudu, jenž na základě shodných tvrzení přiznal odkladný účinek
žalobě (viz bod [3] výše), Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neunesl
své břemeno tvrzení a především břemeno osvědčení hrozící újmy, a proto se již nezabýval,
zda by nedostatečně tvrzená újma byla nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, zde konkrétně OZNŘ III). K tomu zdejší soud upozorňuje,
že krajský soud se splněním uvedené povinnosti újmu tvrdit a osvědčit vůbec nezabýval.
K obecnému tvrzení stěžovatele o hrozící újmě přistupoval bez dalšího jako ke skutečnostem
osvědčeným a nesporným. Z vyjádření OZNŘ III, která se však v řízení před krajským soudem
k návrhu na přiznání odkladného účinku nestihla vyjádřit, je ale v dané věci zcela zjevné, že tomu
tak není.
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl. Tím však zdejší soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[20] Usnesení o odkladném účinku kasační stížnosti s ohledem na svůj procesní charakter
nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze
o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný
odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání
(§73 odst. 5 s. ř. s.).
[21] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku
ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[22] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080421520.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2020
Petr Mikeš
předseda senátu