ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.245.2017:46
sp. zn. 8 As 245/2017 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň
Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Č. V., zast. JUDr.
Jaroslavem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. K.,
zast. JUDr. Jiřím Bydžovským, advokátem, se sídlem Plzeňská 719, Tachov, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 7. 2016, č. j. ŽP/10058/16, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 57 A 90/2016 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Dne 21. 12. 2009 podali vlastníci honebních pozemků a Honební společenstvo
BOROVANY žádost o změnu hranic společenstevních honiteb č. 28 Borovany, č. 24 Skviřín
a č. 25 Stráž-pole. Honební pozemky žadatelů o změnu honiteb i ostatní změnami dotčené
honební pozemky se nacházejí v katastrálních územích Bonětice, Boječnice a Skviřín.
[2] Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2010 Městský úřad Tachov (dále jen „správní orgán
I. stupně“) žádosti v plném rozsahu vyhověl, toto rozhodnutí však zrušil žalovaný. Poté správní
orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 21. 10. 2011 žádosti opětovně vyhověl. Žalovaný
rozhodnutím ze dne 22. 2. 2012 druhé rozhodnutí správního orgánu I. stupně částečně změnil.
Obě rozhodnutí však zrušil Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 10. 2013,
č. j. 57 A 28/2012 – 102, proti němuž podanou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 10. 10. 2014, č. j. 7 As 106/2013 - 40.
[3] Nejvyšší správní soud korigoval některé dílčí závěry krajského soudu, avšak důvody, které
vedly krajský soud ke zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, označil za převažující.
Nejvyšší správní soud jednoznačně odmítl názor, že by měla být změna z důvodu uvedeného
v §31 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), možná toliko
u honiteb vlastních, nikoli společenstevních, neboť takové omezení ze zákona nevyplývá.
Správnímu orgánu I. stupně Nejvyšší správní soud vytkl, že v oznámení o zahájení řízení uvedl,
že se jedná o řízení o změně honiteb podle §31 odst. 4, ačkoli žádost byla podána z obou
možných důvodů, tj. i z důvodu podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti. Toto pochybení
totiž poté vyvolalo v účastnících pochybnosti o správnosti rozhodnutí o změně honitby
podle §31 odst. 4 zákona o myslivosti. Dále Nejvyšší správní soud vysvětlil, že ve věci
nebyl prostor pro rozhodování podle §30 odst. 1 zákona o myslivosti (přičlenění pozemků, které
dosud žádnou honitbu netvoří), neboť honební pozemky, o které se ve věci jednalo,
byly před rozhodováním správních orgánů součástí stávajících honiteb. Správnímu orgánu
tudíž dle Nejvyššího správního soudu v případě pozemků, které by následkem změny
ztratily územní souvislost s honitbou, jejíž byly součástí, nic nebránilo v postupu podle §31
odst. 1 zákona o myslivosti, neboť změna honitby z tohoto důvodu byla navrhována
a zároveň byla odůvodnitelná zásadami řádného mysliveckého hospodaření.
[4] Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, že krajský soud důvodně správnímu orgánu
I. stupně uložil odstranit identifikované rozpory mezi obsahem správního spisu a rozhodnutím,
konkrétně mezi tím, jak jsou některé pozemky dotčené změnou označeny v podkladové mapě
a v příloze č. 3 tohoto rozhodnutí. Nejvyšší správní soud souhlasil i s tím, že z předchozích
rozhodnutí správních orgánů nebyly zřejmé úvahy, kterými se správní orgány řídily při stanovení
průběhu nové jižní hranice honitby Borovany, přičemž na dostatečně jasném odůvodnění,
v jakém směru představuje nově vedená hranice vhodné řešení, je třeba trvat
i proto, že v důsledku prováděné změny honitby vyrovnáním jižní hranice dochází k vytvoření
rozhraní „pole – les“, které je dle §17 odst. 6 zákona o myslivosti nežádoucí.
[5] Po vrácení věci vydal správní orgán I. stupně dne 23. 3. 2016 pod č. j. 711/2016-OŽP/TC
v pořadí třetí rozhodnutí, jímž změnil předmětné společenstevní honitby tak, že do honitby
Borovany začlenil 119,1440 ha honebních pozemků, které dosud náležely do honitby Skviřín,
a 55,8739 ha honebních pozemků, které dosud náležely do honitby Stráž-pole. Celková
výměra honitby Borovany se tak na úkor honiteb Skviřín a Stráž-pole zvýšila o 175,0179 ha,
z nichž 90,1780 ha správní orgán I. stupně začlenil do honitby Borovany podle §31 odst. 4
zákona o myslivosti, a zbylých 84,8399 ha honebních pozemků povolil správní orgán I. stupně
začlenit do honitby Borovany podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti. Nedílnou součástí
rozhodnutí jsou přílohy č. 1 – 4, v nichž jsou specifikovány změnami dotčené honební pozemky,
a dále přílohy č. 5 – 6 obsahující popis a mapový zákres nových společných hranic honiteb
Borovany – Skviřín a Borovany – Stráž-pole. Žalobce je vlastníkem dvou honebních pozemků
v k. ú. Bonětice, které byly přeřazeny z honitby Stráž-pole do honitby Borovany podle §31
odst. 1 zákona o myslivosti.
[6] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce (a Honebního
společenství SKVIŘÍN, jehož je žalobce honebním starostou) a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdil.
[7] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterou z obou odvolatelů podal pouze žalobce, zamítl
Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Předně vytknul krajskému soudu, že se nezabýval přiměřeností výměry honebních pozemků
přičleňovaných k honitbě Borovany podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti. V případě honitby
Stráž-pole je po přičlenění necelých 14 ha honebních pozemků na žádost vlastníků z důvodu
změny vlastnictví přičleněno na vyrovnání hranic dokonce dalších 42 ha honebních pozemků,
tj. cca trojnásobek této výměry. Stěžovatel pochybuje, že je takový postup v souladu s účelem
zákona, obzvláště pokud přičleňované pozemky z podstatné části s honitbou Borovany nesouvisí.
[9] Dále stěžovatel namítal, že oba důvody změny honiteb byly do jednoho řízení spojeny
účelově. Kdyby nedošlo účelově k zarovnání hranice podle §31 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti,
nebyla by splněna podmínka přičlenění pozemků podle §31 odst. 4 zákona o myslivosti,
neboť by přičleňované pozemky nesouvisely. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu,
že existovala nezbytná souvislost mezi honebními pozemky slučovanými s honitbou Borovany,
neboť pozemky vlastníka Ing. L. přiléhající k honitbě Skviřín rozdělují pásy pozemků parc. č. X,
X, X, X, X a X, které souvislosti brání a které nelze považovat za úzké pruhy ve smyslu §2 písm.
g) zákona o myslivosti. Nadto byly přičleňované pozemky umístěny v různých honitbách, a to
Skviřín a Stráž-pole. Pozemek P. Ž. parc. č. X nesouvisí s pozemky Ing. L. ani s honitbou
Borovany, stejně tak pozemky parc. č. X a X. Pozemky J. P. s honitbou Borovany nesouvisí
vůbec. Pozemek Ing. L. parc. č. X nesouvisí s jeho ostatními pozemky, ani s honitbou Borovany.
[10] Hranice mezi honitbami by se dle stěžovatele nestala nezřetelnou a členitou, pokud
by nedošlo nejprve k účelovému zarovnávání hranic honiteb. Členitost vyřešil správní orgán
I. stupně tím, že odebral desítky dalších hektarů, takže prakticky stejnou výměru honebních
pozemků k honitbě Borovany přidal podle §31 odst. 4 i §31 odst. 1, 2 zákona o myslivosti.
Nadbytečně tak byly k honitbě Borovany přičleněny např. pozemky parc. č. 766/1, 752/1 a další.
[11] Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že pozemky pana Ž. parc. č. X, X, 730 a 727
nebyly součástí žádné honitby, takže mohly být k honitbě Borovany přičleněny jedině podle §30
odst. 1 zákona o myslivosti.
[12] Stěžovatel rovněž namítal, že pro přičleňování pozemků podle §31 odst. 4 zákona
o myslivosti musí existovat časový korektiv. Soud sice vyloučil souvislost §31 odst. 4 s §26
zákona o myslivosti, přisvědčil však stěžovateli, že by nějaká lhůta mohla být stanovena. Zákon
nestanoví, co je nově nabytý pozemek, nemělo by se však jednat o dobu od uznání honitby
donekonečna, lhůta obdobná lhůtě uvedené v §26 odst. 1 zákona o myslivosti se jeví přiměřená.
Zákonodárce zřetelně projevil zájem na stabilitě honiteb. Při neexistenci lhůty je možné nově
nabyté pozemky donekonečna přislučovat, a to i do nesouvisející honitby, přičemž původní
vlastníci jsou vůči novým diskriminováni. V posuzované věci došlo ke změně honiteb až několik
let po změně vlastnictví, přičemž pozemky nabyli od člena honebního společenství.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na správnosti svého rozhodnutí
a s rozsudkem krajského soudu souhlasí.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, neshledal.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nesprávné posouzení právní otázky ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Podle §33 odst. 1 zákona o myslivosti vyžadují-li to zásady řádného mysliveckého hospodaření,
může orgán státní správy myslivosti povolit změnu honitby vyrovnáváním hranic nebo výměnou honebních
pozemků (dále jen "změna honitby"). Při změně honitby se nepřihlíží k územním hranicím obcí, okresů
nebo krajů a výměry směňovaných pozemků nemusí být stejné. Podle odst. 2 téhož ustanovení
návrh na změnu honitby podávají držitelé dotčených honiteb společně, a to orgánu státní správy
myslivosti, do jehož územního obvodu zasahují dotčené honební pozemky největší částí. Nedohodnou-li
se vlastníci dotčených honiteb na předložení společného návrhu na změnu honitby, může návrh podat kterýkoliv
z nich. Jde-li o společenstevní honitbu, podá návrh honební společenstvo. Podle odst. 3 téhož ustanovení
změnu honitby podle odstavců 1 a 2 orgán státní správy myslivosti nepovolí, pokud by vedla ke změně celkové
výměry alespoň jedné z dotčených honiteb o více než 10 %. V důsledku změny honitby může klesnout
její výměra i pod tímto zákonem stanovenou minimální výměru. Rozhodnutím o změně honitby nezaniká nájem
honitby, je-li sjednán. Podle odst. 4 téhož ustanovení změnu honitby vyplývající ze změn vlastnictví
honebních pozemků, o kterou požádá vlastník honebních pozemků, provede orgán státní správy myslivosti
vždy k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž vlastník o úpravu požádal.
[17] Z citované právní úpravy vyplývá, že ke změně honitby může dojít jen ze dvou důvodů.
Prvým důvodem je, že změnu honitby vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření (§31 odst. 1
zákona o myslivosti), druhým důvodem je změna vlastnictví honebních pozemků (§31 odst. 4 zákona
o myslivosti). Naplnění hypotézy §31 odst. 1 je na posouzení orgánu státní správy
myslivosti, který z uvedeného důvodu může změnu honiteb na návrh jejich držitelů (případně
jednoho z nich, nedojde-li mezi nimi k dohodě) povolit, přičemž zákon upravuje způsob, jakým
má být taková změna provedena, a to vyrovnáváním hranic nebo výměnou honebních pozemků. Současně
je v §31 odst. 3 zákona o myslivosti stanoven korektiv maximální výměry, o jakou se nesmí
žádná z dotčených honiteb změnit (o více než 10 %). Naproti tomu v případě žádosti o změnu
honitby vyplývající ze změny vlastnictví honebních pozemků podle §31 odst. 4 zákona
o myslivosti zákon příslušnému správnímu orgánu prostor pro úvahu neposkytuje,
nýbrž mu ukládá změnu provést, a toliko stanoví, k jakému datu tak má učinit. Podmínkou
provedení požadované změny je však splnění dalších kogentních podmínek zákona, zejména
podmínky, že honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset (§17 odst. 5 zákona
o myslivosti).
[18] Námitku nepřiměřenosti výměry honebních pozemků přičleňovaných k honitbě Borovany
podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti stěžovatel v žalobě neuplatnil. Stěžovatel toliko uvedl,
jakou celkovou výměru měly pozemky přesouvané z honiteb Skviřín a Stráž-pole do honitby
Borovany z toho kterého zákonného důvodu. Nepožadoval však, aby krajský soud posoudil
přiměřenost výměry pozemků, které byly přesouvány z důvodu dle §31 odst. 1 zákona
o myslivosti, resp. aby soud hodnotil rozlohu honebních pozemků přesouvaných
takto do honitby Borovany jako nepřiměřenou a činil z takového závěru důsledky. Stěžovatel
v žalobě netvrdil, že rozhodnutí o změně honiteb podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti
činí nezákonným skutečnost, že výměra takto přesouvaných pozemků prakticky odpovídá výměře
pozemků přesouvaných z důvodu dle §31 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní soud
tudíž nemůže shledat rozsudek krajského soudu pro chybějící úvahu o námitce, která
nebyla vznesena, vadným. V kasační stížnosti uplatněná námitka nepřiměřenosti je ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, jakožto nově uplatněná. Přesto však, nad rámec nutného
odůvodnění, Nejvyšší správní soud stručně uvádí, že pouze na základě skutečnosti, že bylo řízení
vedeno z obou důvodů uvedených v §31 zákona o myslivosti, nelze dovodit, že by výměra
honebních pozemků, které byly přesunuty z jedné (či více) honiteb do jiné z důvodu podle §31
odst. 4 zákona o myslivosti, měla být porovnávána s výměrou honebních pozemků,
jejichž zařazení se změnilo z druhého důvodu.
[19] V doplnění žaloby stěžovatel poukázal, stejně jako v kasační stížnosti, na disproporci mezi
výměrou honebních pozemků přičleňovaných k honitbě Borovany z honitby Stráž-pole z důvodu
změny vlastnictví (14 ha) a výměrou pozemků přičleňovaných na vyrovnání hranic (42 ha),
a z uvedeného srovnání dovozoval účelovost postupu dle §31 odst. 1 zákona o myslivosti.
Krajský soud na straně 9 rozsudku zdůraznil, že určujícím kritériem pro změnu honiteb
podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti jsou zásady řádného mysliveckého hospodaření,
a proto pouze ze skutečnosti, že výměra pozemků přičleňovaných k honitbě Borovany z honitby
Stráž-pole na základě §31 odst. 1 zákona o myslivosti přesáhla výměru pozemků
přičleňovaných na základě §31 odst. 4 téhož zákona, nelze vyvozovat účelovost takového
postupu. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje. Správní orgán
při rozhodování o změně honiteb dle §31 odst. 1 zákona o myslivosti sleduje jediné hledisko,
a to požadavky zásad řádného mysliveckého hospodaření. „Vyrovnání hranic“ je ve smyslu §31 odst. 1
zákona o myslivosti pouze způsob provedení změny honiteb z tohoto důvodu, nikoli účel
této změny.
[20] V žalobě stěžovatel dále namítal, že není možné vyhovět jedním rozhodnutím současně
dvěma návrhům v situaci, kdy jeden na druhém závisí. V posuzované věci je jeden z možných
důvodů změny honiteb vyvoláván druhým s tím, že druhý vytváří podmínky pro první a naopak.
Správní orgány dle stěžovatele postupovaly účelově tak, že změně honiteb podle §31 odst. 4
zákona o myslivosti předřadily „zarovnávání hranic“ podle §31 odst. 1 téhož zákona, čímž uměle
vytvořily souvislost mezi pozemky, které by jinak za souvislé nebylo možné prohlásit.
Tomuto argumentu připojil stěžovatel rozbor, které konkrétní honební pozemky postrádaly
nezbytnou souvislost s honitbou Borovany, a přesto k ní byly s odkazem na §31 odst. 4 zákona
o myslivosti přičleněny. Krajský soud se s námitkou absence souvislosti pozemků přičleňovaných
k honitbě Borovany dle §31 odst. 4 zákona o myslivosti vypořádal na str. 8 rozsudku
a s námitkou účelového předřazení postupu dle §31 odst. 1 zákona o myslivosti na str. 9
rozsudku. Obě námitky shledal nedůvodnými.
[21] V kasační stížnosti stěžovatel na obou námitkách setrval. Uvedl, že kdyby nedošlo
k zarovnání hranic honitby Borovany podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti, nebyla by splněna
základní podmínka pro připojení pozemků podle §31 odst. 4 zákona o myslivosti,
neboť by přičleňované pozemky s touto honitbou nesouvisely, a tím pádem by se hranice
honiteb nestala nezřetelnou a velmi členitou.
[22] Nejvyšší správní soud s tvrzeními stěžovatele nesouhlasí. Z obsahu správního spisu zjistil,
že po vrácení věci správnímu orgánu I. stupně žadatelé navrhli úpravu soudy kritizované jižní
hranice honitby Borovany. Správní orgán I. stupně také s ohledem na změny v číslování a výměře
parcel, k níž došlo obnovou katastrálního operátu v k. ú. B. a k. ú. B., aktualizoval výčet změnou
dotčených honebních pozemků, a dále vytvořil mapové podklady v podobě tří map (č. l. 34 a 35
spisu správního orgánu I. stupně), do nichž graficky znázornil navrženou změnu, a to tak, že ve
dvou mapách barevně zvýraznil všechny pozemky splňující podmínky pro změnu honiteb z titulu
změny vlastnictví (v jedné celkový náhled a ve druhé náhled v barevném členění dle jednotlivých
vlastníků), ve třetí mapě zobrazil všechny pozemky dotčené změnou, které barevně rozlišil
na honební pozemky žadatelů dotčené změnou vlastnictví, honební pozemky žadatelů, u nichž
ke změně nedošlo, a honební pozemky ostatních vlastníků.
[23] V rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že žádosti žadatelů o přičlenění jejich pozemků
o celkové výměře 90,1780 ha k honitbě Borovany musel vyhovět, neboť provedení této změny
nebránila žádná kogentní ustanovení zákona o myslivosti. U všech vlastníků došlo ke změně
vlastnictví dotčených honebních pozemků až po uznání honiteb Skviřín a Stráž-pole,
přičemž se jedná o pozemky souvislé s honitbou Borovany ve smyslu §2 písm. g) zákona
o myslivosti, což vyplývá z uvedených map. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že z uvedených
map zároveň vyplynulo, že „začleněním honebních pozemků se změnou vlastnictví vzniká velmi členitá
a často v terénu nezřetelná hranice, nacházející se vesměs uprostřed zemědělsky obdělávaných pozemků“
(str. 6 rozhodnutí). Proto označil současný postup dle §31 odst. 1 zákona o myslivosti za logický
(vyrovnání hranic) a částečně také nevyhnutelný, neboť některé z pozemků (výslovně
vyjmenované) provedením změny dle §31 odst. 4 zákona o myslivosti s honitbou,
jíž byly dosud součástí, ztratily souvislost. Poté správní orgán I. stupně uvedl, že lze-li řízení
podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti zahájit na návrh, pak z podaného návrhu také vycházel,
a to při zohlednění změny, k níž navrhovatelé přistoupili po zrušení původního rozhodnutí
soudem. Dospěl k závěru, že upravenému návrhu lze vyhovět, neboť navržené společné hranice
dotčených honiteb nejlépe odpovídají zásadám řádného mysliveckého hospodaření a §17 zákona
o myslivosti. Konkrétně popsal, jaké krajinné prvky budou nově vytvářet hranice honiteb
a zdůvodnil vhodnost tohoto řešení, obzvláště důkladně se správní orgán I. stupně věnoval
popisu nové jižní hranice honitby Borovany s honitbou Stráž-pole (str. 7 prvostupňového
rozhodnutí). Za skutečnost, k níž při posuzování návrhu podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti
přihlédl, označil správní orgán I. stupně i zjištění, že 75 % všech změnou dotčených pozemků
vlastní osoby, které změnu honiteb podporují, neboť lze předpokládat, že bude myslivecké
hospodaření řádně vykonáváno především tehdy, bude-li naplněna i vůle vlastníků honebních
pozemků, zvláště pokud na nich zemědělsky hospodaří.
[24] S ohledem na shora uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského
soudu, že obsah rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela vyvrací důvodnost námitky,
že by tento orgán postupoval ve stěžovatelem tvrzené posloupnosti, tedy že by předsunul
rozhodování o návrhu na „zarovnání hranic“ rozhodnutí o žádosti o změně honiteb z důvodu
změny vlastnictví. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jakož i ze samotného
výroku I. jeho rozhodnutí, vyplývá přesně opačná návaznost úvah a postupů správního orgánu
I. stupně. Rozhodnutí o návrhu na změnu honiteb podle §31 odst. 1 zákona o myslivosti,
tj. z důvodu, že takovou změnu vyžadovaly zásady řádného mysliveckého hospodaření, zřetelně
následovalo až poté, co správní orgán I. stupně zjistil, jaký tvar a parametry mají nové vzájemné
hranice dotčených tří honiteb po přesunu honebních pozemků žadatelů podle §31 odst. 4 zákona
o myslivosti do honitby Borovany. Není pravda, že se hranice mezi honitbami stala nezřetelnou
a členitou až poté, co byly účelově vyrovnávány hranice. Námitka umělého vytvoření souvislosti
pozemků žadatelů, přičleňovaných k honitbě Borovany dle §31 odst. 4 zákona o myslivosti,
předchozím postupem dle §31 odst. 1 téhož zákona, je tudíž lichá.
[25] Skutečnost, že žádosti dle §31 odst. 4 i návrhu dle §31 odst. 1 zákona o myslivosti vyhověl
správní orgán I. stupně jediným rozhodnutím po společně vedeném řízení, neshledal Nejvyšší
správní soud rozpornou se zákonem již v rozsudku ze dne ze dne 10. 10. 2014,
č. j. 7 As 106/2013 – 40. Pořadí, v jakém správní orgán I. stupně o navrhovaných změnách
honiteb uvažoval, zcela odpovídá pravidlům logiky a naopak postrádá účelovost, kterou shledává
a popisuje stěžovatel. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že spojení obou důvodů změny
honiteb v uvedené posloupnosti a v jednom řízení není nijak překvapivé a zřejmě v praxi nemůže
být výjimečným jevem. Pokud totiž požádá vlastník pozemku v souvislosti se změnou vlastnictví
k honebnímu pozemku o změnu honitby, lze si představit, že přesun pozemku, či skupiny
pozemků mezi sousedními honitbami povede k nutnosti následného postupu dle §31 odst. 1
zákona o myslivosti, dojde-li tímto přesunem ke stavu, kdy se nové uspořádání honiteb ocitne
v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření (např. absence zřetelné hranice
honiteb, či vznik nežádoucí hranice honitby tvořené rozhraním zemědělských a lesních
pozemků).
[26] Absenci souvislosti konkrétních pozemků jednotlivých žadatelů o změnu honitby dle §31
odst. 4 zákona o myslivosti namítal stěžovatel již v odvolání. Žalovaný na tyto námitky reagoval
na str. 17 až 18 žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedl, že pozemky parc. č. X a X v k. ú. B.
vlastníka Ing. L. sousedí s honitbou Borovany po linii vzájemně souvislých pozemků parc. č. X,
X, X, X a X, vše v k. ú. B., přičemž mezi nimi se nacházející pozemky parc. č. X, X a X, vše v k.
ú. B. souvislost pozemků se změnou vlastnictví nepřerušují, neboť se jedná o úzký pruh
pozemků ve smyslu §2 písm. g) zákona o myslivosti.
[27] Krajský soud se s námitkou nesouvislosti konkrétních pozemků jednotlivých žadatelů
o změnu honitby dle §31 odst. 4 zákona o myslivosti s honitbou Borovany vypořádal na str. 8
rozsudku, přičemž akcentoval, že jednoznačná územní souvislost namítaných pozemků s územím
honitby Borovany vyplývá z mapových podkladů, založených na č. l. 34 správního spisu.
Ztotožnil se také s názorem žalovaného, že pozemkové pásy, vyskytující se mezi dotčenými
pozemky, nejsou způsobilé narušit souvislost dotčených honebních pozemků.
[28] Podle §17 odst. 5 zákona o myslivosti honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset.
I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti však nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu
zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím, například dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou
plochou. Podle §2 písm. g) zákona o myslivosti se pro účely tohoto zákona rozumí souvislými
honebními pozemky takové honební pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího
pozemku; úzké pozemkové pruhy nepřerušují tuto souvislost, leží-li však ve směru podélném, nezakládají
souvislost mezi pozemky jimi spojenými; za takové pruhy se nepovažují dálnice, silnice dálničního typu, přehrady
a letiště se zpevněnými plochami.
[29] Je nesporné, že všechny pozemky žadatelů o změnu honiteb dle §31 odst. 4 zákona
o myslivosti neměly s honitbou Borovany společnou hranici. Nelze však odhlédnout
od skutečnosti, že žadatelé podali společnou žádost, jíž hromadně prosazovali jednotné řešení
změny dotčených honiteb, přičemž pozemky těchto žadatelů, dotčené změnou vlastnictví,
vytvořily řetězec na sebe navazujících pozemků, jehož počátek, tj. prvý pozemek v řetězci,
měl vždy se stávající hranicí honitby Borovany společnou hranici. Žalovaný v této souvislosti
hovoří o linii vzájemně souvislých honebních pozemků. Tomuto výkladu citovaných ustanovení
zákona o myslivosti nelze dle Nejvyššího správního soudu ničeho vytknout, neboť nutnost
existence přímé společné hranice pozemku dotčeného změnou vlastnictví a honitby,
do níž má být začleněn, z těchto ustanovení nevyplývá. Situace, kdy jeden bezprostředně
sousedící honební pozemek zprostředkuje souvislost s honitbou, do níž má být dle vůle vlastníka
tohoto pozemku přesunut, dalším pozemkům, nalézajícím se v sousední honitbě,
je tudíž přípustná. Skutečnost, že vlastnické právo pozemků v tomto řetězci náleží různým
osobám, nemůže být rozhodující, neboť otázka vlastnických vztahů nemá na posouzení
souvislosti pozemků žádný vliv. Stejně tak není rozhodné, že pozemky tvořící popsanou linii leží
na pomezí dvou dalších honiteb, takže souvislost pozemků vlastníka Ing. L., nacházejících se do
té doby v honitbě Stráž-pole, s honitbou Borovany je vytvořena návazností na pozemky vlastníka
P. Ž., nacházející se v honitbě Skviřín.
[30] Žalovaný tudíž dospěl ke správnému závěru, že souvislost s honitbou Borovany
zprostředkovala pozemku parc. č. X v k. ú. B., vlastníka Ing. L. (označen oranžově v mapě č. l. 34
správního spisu), linie pozemků ve vlastnictví P. Ž., počínající pozemkem parc. č. X v k. ú.
Boječnice (označen v mapě č. l. 34 správního spisu žlutě). Pozemek parc. č. X následně učinil
souvisejícími další pozemky vlastníka Ing. L. parc. č. X a X (aktuálně X) v k. ú. B. (vyznačeny
rovněž oranžově), ale také pozemek parc. č. X v k. ú. B. vlastníka P. Ž., pozemek parc. č. X
v k. ú. B. vlastníka J. P. (vyznačen v mapě č. l. 34 růžově) a pozemky parc. č. X a X v k. ú. B.
vlastníka P. Ž. (vyznačeny tamtéž žlutě).
[31] Za nesporné je rovněž možné označit skutečnost, že v popsané linii pozemků žadatelů
dotčených změnou vlastnictví se vyskytují pozemky, které pozemky v řetězci přetínají (v obou
mapách č. l. 34 správního spisu představují bílé pruhy mezi barevně vyznačenými pozemky),
takže nelze ve smyslu §2 písm. g) zákona o myslivosti tvrdit, že se lze dostat z jednoho pozemku
na druhý bez překročení cizího pozemku. Tuto skutečnost však žalovaný i krajský soud
reflektovali, přičemž dospěli k závěru, že předmětné pozemky předělující popsanou linii pozemků
dotčených změnou vlastnictví lze kvalifikovat jako úzké pozemkové pruhy, které ve smyslu
§2 písm. g) zákona o myslivosti souvislost nepřerušují.
[32] Stěžovatel se v kasační stížnosti omezil na pouhý nesouhlas s tímto závěrem
a konstatování, že se jedná o řadu pozemků, které nelze za pruhy považovat. Stěžovatel neuvedl,
v čem je chybná podrobná úvaha žalovaného, který v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl,
že pruh pozemků oddělující pozemky ve vlastnictví P. Ž. (před rozhodnutím náležející honitbě
Skviřín) a pozemky vlastníka Ing. L. (před rozhodnutím náležející honitbě Stráž-pole) je ve
skutečnosti 12 m široký pozemkový pruh tvořený sousedící vodotečí a polní cestou vedoucí
k Panskému dolnímu rybníku. Žalovaný poukázal na výkladovou praxi orgánů státní správy
myslivosti, které za pruhy nepřerušující souvislost pozemků považují zejména pozemky, na nichž
jsou umístěny liniové stavby, a dále také uvedl, že s ohledem na poměr šířky tohoto
pozemkového pruhu k jiným odděleným plochám šířka tohoto pruhu výrazně nenarušuje
kompaktnost honební plochy tvořené pozemky se změnou vlastnictví o výměře několika hektarů.
K této úvaze doplnil krajský soud, že se nejedná o pozemky dálnic, silnic dálničního typu,
přehrad či letiště se zpevněnými plochami ve smyslu §2 písm. g) zákona o myslivosti.
[33] S ohledem na skutečnost, že citovaný §2 písm. g) zákona o myslivosti neomezuje definici
pozemků, které nepřerušují souvislost, na jediný pozemek, nýbrž užívá termín „pozemkové
pruhy“, nepovažuje Nejvyšší správní soud odůvodnění žalovaného, proti němuž nadto nestaví
stěžovatel žádné vlastní argumenty, za vadné. Po seznámení s mapovými podklady a přílohami
rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Nejvyšší správní soud konstatuje, že popis žalovaného
zcela odpovídá obsahu správního spisu. Pozemkové pásy, vyskytující se mezi dotčenými pozemky
žadatelů, nejsou způsobilé narušit jejich souvislost, jež by bránila rozhodnutí o změně honitby
dle §31 odst. 4 zákona o myslivosti.
[34] Dále stěžovatel v kasační stížnosti zopakoval žalobní námitku, že pozemky P. Ž. parc. č. X,
X, X a X nebyly součástí žádné honitby, takže mohly být k honitbě Borovany přičleněny jedině
podle §30 odst. 1 zákona o myslivosti. Nejvyšší správní soud nahlédnutím do mapových
podkladů zjistil, že se jedná o pozemky, tvořící klín zabíhající do honitby Borovany východně od
obce Boječnice. Stěžovatel v celém průběhu správního řízení (zahájeném v roce 2009) nenamítal,
že by stávající hranice honiteb byly v mapových podkladech, z nichž správní orgány obou stupňů
vycházely, zobrazeny v rozporu se skutečností. Poprvé v žalobě namítl, že pozemky P. Ž., tvořící
uvedený klín honitby Stráž-pole, ve skutečnosti nebyly součástí žádné honitby, neboť
v rozhodnutí o uznání honitby č. 25 Stráž-pole ze dne 6. 4. 2006, č. j. 1164/2006-OŽP/206/1,
nejsou uvedeny. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v souvislosti s tímto žalobním
bodem postrádá tvrzení, jak by se tato skutečnost mohla dotknout práv stěžovatele, když se o
jeho pozemky nejedná. S tímto závěrem Nejvyšší správní soud souhlasí. Pokud by totiž byly tyto
pozemky předmětem přezkoumávaného rozhodnutí o změně honiteb, aniž by předtím byly
konstitutivním rozhodnutím k honitbě Stráž-pole přičleněny, mohl by být touto skutečností
dotčen na svých právech toliko vlastník těchto pozemků. Žádné dotčení stěžovatele na jeho
veřejných subjektivních právech by nebylo možné dovodit, neboť by tak nedošlo ani ke
zmenšení rozlohy honitby Stráž-pole. Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že
z výroku III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že honitba Stráž-pole byla po svém
uznání následně měněna.
[35] Zbylá skupina námitek stěžovatele spočívala v setrvání na stanovisku, že je nezbytné,
aby existoval časový korektiv pro podání žádosti o změnu honitby na základě změny vlastnictví
honebních pozemků podle §31 odst. 4 zákona o myslivosti. Krajský soud se uvedenou námitkou
zabýval na str. 9 napadeného rozhodnutí tak, že odkázal na pečlivé vyvrácení důvodnosti této
námitky žalovaným na str. 14 až 16 žalobou napadeného rozhodnutí. S ohledem na skutečnost,
že stěžovatel ani v kasační stížnosti neuvedl argumentaci, která by byla s to správnost závěrů
žalovaného zpochybnit, odkazuje na ně pro stručnost i Nejvyšší správní soud. Lze shrnout,
že se stěžovatel snaží nepřípadně klást rovnítko mezi proces změny honitby a zákonné důsledky
spojené se zánikem členství v honebním společenstvu. Žalovaný velmi podrobně, zcela správně
a přesvědčivě vysvětlil, že §26 zákona o myslivosti, jehož obdobné aplikace se stěžovatel
domáhá, upravuje toliko jeden z možných způsobů vzniku členství v honebním společenstvu
a se změnou honitby jako takové postrádá jakoukoli souvislost. Nejvyšší správní soud souhlasí
s žalovaným, že omezení práv vlastníků honebních pozemků žádat o změnu honitby v souvislosti
se změnou vlastnictví k honebním pozemkům lhůtou, kterou zákon nestanoví, by správní orgány
jednaly v rozporu se zásadou legality. Stěžovatelem požadovaný postup by neodpovídal
ani postupu per analogiam legis, který spočívá v tom, že se na skutkovou podstatu zákonem
neřešenou vztáhne analogicky ustanovení zákona upravující skutkovou podstatu podobnou,
neboť institut vzniku, resp. zániku členství v honebním společenstvu nelze v žádném případě
označit za podobný institutu změny honitby.
[36] Omezení možnosti žádat o změnu honitby toliko v případech změny vlastnictví,
k nimž dojde po uznání honitby, je dle Nejvyššího správního soudu dostatečnou zárukou
zamezení nekonečnému přehodnocování hranic honiteb. Stěžovatelovy úvahy,
proč by měla být lhůta pro podání žádosti o změnu honitby v souvislosti se změnou vlastnictví
honebního pozemku omezena, lze považovat toliko za podnět pro budoucí úpravu (de lege ferenda).
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[38] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení
o kasační stížnosti úspěšný a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[39] Osoba zúčastněná na řízení nemá podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti
s jejímž plněním by jí vznikly náklady a není dán ani důvod zvláštního zřetele hodný pro přiznání
jiných nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu