ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.275.2019:45
sp. zn. 8 As 275/2019-45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Michala Mazance v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zastoupena JUDr. Janem
Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému: Oblastní
inspektorát práce pro Ústecký a Liberecký kraj, se sídlem SNP 2720/21, Ústí nad Labem,
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2019, čj. 15 A 162/2018-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 3 400 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Jana Waltera, advokáta se sídlem
Volyňských Čechů 837, Žatec, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného (dále „stěžovatel“)
spočívající v tom, že stěžovatel dostatečně nereagoval na její žádost ze dne 2. 7. 2018, kterou
požadovala informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění účinném od 1. 1. 2017 (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).
Předmětem žádosti byl požadavek na poskytnutí „veškerých dokumentů, v nichž je zachycena informace,
nebo z nichž vyplývá informace, 1. že společnost Daben Kovářská s. r. o. přestala v obci Kovářská vykonávat
činnost, 2. že společnost Daben Kovářská s. r. o. v obci Kovářská svou činnost do současné doby neobnovila,
a 3. že je v současné době zřejmé, že společnost Daben Kovářská s. r. o. v obci Kovářská svou činnost v brzké
době neobnoví.“
[2] Krajský soud posoudil žalobu jako důvodnou a uložil stěžovateli vydat ve věci meritorní
rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Mj. uvedl, že důvodem pro odmítnutí
požadované informace může být neexistence požadované informace. Přičemž však povinný
subjekt musí nejprve vynaložit jistou míru úsilí, aby požadované informace nalezl. Dospěl
k závěru, že žádost o informace žalobkyně nebyla vyčerpána, resp. nebyla zcela vyřízena jedním
ze zákonných způsobů. Žalobkyni byl prostřednictvím jejího zástupce zaslán přípis ze dne
2. 7. 2018 obsahující zjištění o nemožnosti kontroly u společnosti Daben Kovářská s. r. o. (dále
jen „Daben“). V ten samý den, patrně v návaznosti na poskytnutý přípis, požádala žalobkyně
o poskytnutí výše uvedené informace. Žalobkyně žádala dokumenty, v nichž jsou zachyceny
určité informace, nebo z nich určité informace vyplývají. Stěžovatel žalobkyni zaslal přípis ze dne
16. 7. 2018, jenž obsahoval již jednou zaslaný přípis ze dne 2. 7. 2018, aniž by byl nějak změněn
či doplněn. Tento dokument však neobsahuje samotné informace, na základě nichž stěžovatel
učinil své závěry. Stěžovatel tak žádosti žalobkyně nevyhověl, ani o ní jinak nerozhodl. Nad
rámec uvedeného se krajský soud pozastavil nad kvalitou odůvodnění rozhodnutí o stížnosti
nadřízeného správního orgánu stěžovatele.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobkyně
[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy tvrdí nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající
v nedostatku jeho důvodů.
[4] Namítal, že žádost žalobkyně vyřídil poskytnutým dokumentem, který jako jediný
v dispozici stěžovatele obsahoval požadované informace. Krajský soud neměl důvody pro své
rozhodnutí, neboť žalobkyně nepožadovala dokumenty obsahující informace, na základě nichž
stěžovatel učinil své závěry uvedené v poskytnutém přípisu, nýbrž dokumenty, v nichž jsou
požadované informace zachyceny, nebo z nichž vyplývají. V poskytnutém přípisu byly
požadované informace zachyceny a jeho poskytnutím tak vyřídil celý předmět žádosti
o informace. Jednalo se o jediný dokument obsahující požadované informace ve smyslu zákona
o svobodném přístupu k informacím a není podstatné, v jaké souvislosti tyto informace vznikly.
Žalobkyně nepožadovala zvlášť dokumenty, v nichž jsou informace zachyceny, a zvlášť
dokumenty, z nichž informace vyplývají. Nebylo tedy nutné ani částečně žádost žalobkyně
odmítnout. Podkladem pro vytvoření informací obsažených v poskytnutém přípisu nebyly
informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud by stěžovatel
disponoval informacemi, na základě nichž učinil své závěry obsažené v zaslaném přípisu,
žalobkyni by je poskytl. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalobkyně k podané kasační stížnosti uvedla, že tvrzení žalovaného je nepřípustnou
novotou, neboť o tom, že by podklady, na jejichž základě stěžovatel učinil svá zjištění, nebyly
informacemi ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, stěžovatel uvádí prvně až
v kasační stížnosti. Žalobkyně již v řízení před správním orgánem namítala, že jí byl poskytnut jen
přípis, v němž stěžovatel svá zjištění někomu sděloval. Nebyly jí však poskytnuty dokumenty,
na jejichž základě stěžovatel učinil svá zjištění. Stěžovatel mohl již dříve sdělit, že tyto dokumenty
nejsou informacemi ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Závěrem navrhla,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a za stěžovatele jedná jeho zaměstnanec, který
má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že argumentace stěžovatele
uplatněná v kasační stížnosti je nepřípustnou novotou. Tu spatřovala v tom, že podklady pro
vytvoření informací obsažených v poskytnutém přípisu stěžovatel nepovažoval za informace
ve smyslu §3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím a proto je ani neposkytl.
[8] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že obdobnou argumentaci uplatil
stěžovatel v řízení o žalobě. Ve vyjádření k žalobě založeného na č. l. 20 – 22 soudního spisu
stěžovatel uvedl, jaký dokument považoval za požadovanou informaci, jakou informaci žalobkyni
poskytl a proč se domnívá, že žalobkyni plně vyhověl. Dále shrnul, jaké dokumenty žalobkyně
v žádosti požadovala, a dospěl k závěru, že nebylo nutné žádost částečně odmítnout. V kasační
stížnosti svou argumentaci zopakoval, přičemž upřesnil, že podklady pro vytvoření informací
obsažených v poskytnutém přípisu nepovažoval za informace. Stěžovatel tak v kasační stížnosti
nepřichází se zcela novou argumentací. Na argumentaci stěžovatele v kasační stížnosti lze
pohlížet jako na rozhojnění již dříve uplatněných tvrzení, nejedná se však o novotu, jež by bylo
možné považovat za nepřípustné tvrzení.
[9] Nejvyšší správní soud se dále zabýval věcným posouzením kasační stížnosti. Stěžovatel
namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v tom, že krajský soud neměl
důvody pro své rozhodnutí. K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů
se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb.
NSS nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS). Rozhodnutí soudu
je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména tehdy, pokud není
zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při
utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné
nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou.
[10] Krajský soud uvedeným požadavkům dostál. Reagoval dostatečným a srozumitelným
způsobem na vznesené žalobní námitky a v bodu 19 rozsudku stručně shrnul, z jakých podkladů
vycházel při svém rozhodování. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského
soudu je přezkoumatelně odůvodněn. Nesouhlas s právním názorem žalovaného nemá
za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
[11] Z obsahu kasační argumentace vyplývá, že stěžovatel obsahově polemizuje se správností
posouzení právní otázky krajským soudem. Stěžovatel shrnul, co přesně žalobkyně požadovala,
jaké dokumenty považoval stěžovatel za informaci ve smyslu zákona o svobodném přístupu
k informacím, co žalobkyni poskytl a zda žalobkyni plně vyhověl, což je přímá polemika se závěry
krajského soudu uvedenými v bodě 19 napadeného rozsudku. Podle názoru stěžovatele
žalobkyně nepožadovala dokumenty obsahující informace, na základě nichž byly učiněny závěry
uvedené v poskytnutém přípisu. Žalobkyně požadovala dokumenty, v nichž jsou informace
zachyceny, nebo z nichž informace vyplývají, tedy nikoli zvlášť dokumenty, v nichž jsou
informace zachyceny, a zvlášť dokumenty, z nichž informace vyplývají. Namítá tedy spíše
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[12] Podle čl. 17 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen
„Listiny základních práv a svobod“) platí, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny
přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
[13] Podle §3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že informací se pro účely
tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči,
zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu
zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.
[14] Podle §15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že pokud povinný
subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti,
popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy
se žádost odloží.
[15] Podle §4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“) platí, že veřejná
správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost
se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.
[16] Věc lze shrnout následovně. Stěžovatel dopisem ze dne 2. 7. 2018 původně sdělil
žalobkyni, že nemohl provést úkony před zahájením kontroly u společnosti Daben, protože
přestala v obci Kovářská vykonávat činnost, kterou dosud neobnovila. Z tohoto dopisu nebylo
zřejmé, na základě čeho stěžovatel dospěl k tomuto závěru (např. zda se jedná o poznatky
od jiných správních orgánů nebo okolnosti zjištěné na místě a kým). Zcela zjevně v reakci
na tento přípis požádala žalobkyně tentýž den, tedy 2. 7. 2018, o poskytnutí informací tak, jak
je vymezeno v bodě [1]. Zjevně tedy cílila na zjištění toho, na základě jakých informací dospěl
žalovaný k závěru uvedenému v dopise ze dne 2. 7. 2018, že společnost Daben v obci Kovářská
již nevyvíjí činnost. Stěžovatel jí na základě této žádosti o informace zaslal znovu svůj dopis
ze dne 2. 7. 2018.
[17] Z jednotlivých vyjádření stěžovatele při vyřizování informace i v průběhu řízení před
správními soudy, včetně jeho kasační stížnosti, není zcela zřejmé, z jakého důvodu považuje
stěžovatel žádost žalobkyně o informace za zcela vyřízenou.
[18] Soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že právo na informace je zakotveno
v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, a je tedy ústavně zaručeným právem. Z této
pozice je také nezbytné přistupovat k výkladu jednotlivých komponent práva na informace,
tj. i pojetí informace. Podmínky a provedení práva na informace pak dle Listiny základních práv
a svobod stanoví zákon o svobodném přístupu k informacím.
[19] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, čj. 9 As 257/2017-46,
žádost o informaci nemá být „hrou na slepou bábu“ mezi žadatelem a povinným subjektem.
Konkrétně dospěl k závěru, že „Je-li zřejmé, že žadatel o informace chce určitý druh informací, které sice
povinný subjekt přesně nemá, ale má informace obdobné těm, které žadatel požaduje, měl by mu to sdělit, aby
žadatel případně mohl svou žádost modifikovat.“ Nejvyšší správní soud v daném rozsudku dále uvedl,
že obecně lze poukázat na jednu ze základních zásad činnosti veřejné správy dle §4 odst. 1 s. ř.,
podle nějž je veřejná správa službou veřejnosti. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 15. 11. 2012, čj. 2 Ans 13/2012-14: „Jako takové se tedy právo na informace stává
nejen zárukou zákonnosti, ale zároveň i prostředkem ochrany ústavnosti, neboť slouží k naplňování ústavního
příkazu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle kterého má státní moc sloužit všem občanům a může být uplatňována jen
v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Jinými slovy, právo na svobodný přístup k informacím
je jedním z prostředků, kterým je možné kontrolovat, zda platí ústavní východisko, že stát je tu pro občany,
nikoliv občané pro stát.“
[20] Tímto pohledem je třeba poměřovat i přístup stěžovatelky při vyřizování žádosti
o informace podané žalobkyní.
[21] V kasační stížnosti stěžovatel jednak namítá, že dopis ze dne 2. 7. 2018 je jediný, který
obsahuje požadované informace. To by svědčilo tomu, že žádné jiné informace o ukončení
činnosti společnosti Daben neměl k dispozici. V této souvislosti nicméně krajský soud poukázal
na to, že není zřejmé, na základě jakých informací dospěl stěžovatel k závěru, že společnost
Daben činnost v obci nevyvíjí a i pokud je aktuálně nemá, měl by vyvinout úsilí k tomu, aby
je obnovil. Na tuto argumentaci krajského soudu stěžovatel nijak nereaguje a v takovém případě
by byla jeho kasační stížnost nepřípustná, neboť by nebrojil proti důvodům napadeného
rozsudku. Samozřejmě nelze vyloučit, že stěžovatel skutečně žádnou jinou informaci o ukončení
činnosti společnosti Daben k dispozici neměl. Pak je ale nezbytné, aby se jasně vyjádřil, že pro
závěry uvedené v jeho dopise ze dne 2. 7. 2018 neměl žádné podklady a tudíž neví, jestli
společnost Daben činnost nadále vykonává, nebo nikoliv.
[22] V kasační stížnosti dále namítá, že krajský soud neměl důvody pro své rozhodnutí, neboť
žalobkyně nepožadovala dokumenty obsahující informace, na základě nichž stěžovatel učinil své
závěry uvedené v poskytnutém přípisu, nýbrž dokumenty, v nichž jsou požadované informace
zachyceny, nebo z nichž vyplývají. To zřejmě svědčilo závěru, že stěžovatel sice jiné informace
o nečinnosti společnosti Daben má, ale z žádosti o informace vyvozuje, že žalobkyně žádala
o informace jiné. Soudu není zcela zřejmé, jaký rozdíl stěžovatelka spatřuje v „dokumentech
obsahujících informace, na základě nichž stěžovatel učinil své závěry“ a v „dokumentech, z nichž
požadované informace vyplývají“. Podle jeho názoru je zřejmé, že stěžovatelka požadovala
jakékoliv informace, které se vztahují k závěru žalovaného ze dne 2. 7. 2018, že společnost Daben
nevyvíjí v obci Kovářská činnost. I pokud si stěžovatel skutečně nebyl jist, jaké informace po něm
žalobkyně požaduje, pak soud odkazuje na závěry rozsudku sp. zn. 9 As 257/2017.
[23] Obdobný závěr lze učinit, pokud stěžovatel poukazuje na to, že žalobkyně nepožadovala
zvlášť dokumenty, v nichž jsou informace zachyceny, a zvlášť dokumenty, z nichž informace
vyplývají. To by svědčilo tomu, že stěžovatel dokonce má „dokumenty, z nichž informace
vyplývají“, ale žalobkyni stačilo podle textu žádosti i jen „dokumentů, v nichž jsou informace
zachyceny“, což je pouze dopis z 2. 7. 2018.
[24] Žalobkyně vymezila svůj požadavek určením informací jako „[…] poskytnutí veškerých
dokumentů, v nichž je zachycena informace, nebo z nichž vyplývá informace, […]“. Ačkoliv by snad šlo
uvažovat o tom, zda tím, že žalobkyně použila před spojkou nebo čárku, nechtěla jí tím dát
význam vylučovací, při výkladu množiny požadovaných dokumentů a z nich vyplývajících
informací je však nutné postupovat z hlediska smyslu a účelu podané žádosti o informace.
Žalobkyně žádala o poskytnutí veškerých dokumentů týkající se činnosti společnosti Daben. V této
souvislosti je třeba dodat, že rozsah žádosti o informace je vymezen textem samotné žádosti (viz
§4a věta první zákona o svobodném přístupu k informacím). Správní orgán (pokud jsou splněny
zákonné podmínky) poskytne ty informace, které žadatel požaduje. Jinak řečeno, není povinností
správního orgánu odpovídat na žádost o sdělení informací v jiném (širším, podrobnějším)
rozsahu, než bylo požadováno. Taková povinnost ze zákona či judikatury Nejvyššího správního
soudu nevyplývá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019,
čj. 7 As 359/2018-38).
[25] Navíc v případě výkladu právních norem Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že nelze
vycházet pouze z jejich textu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne
26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS, uvádí, že „k výkladu právních předpisů
a jejich institutů nelze přistupovat pouze z hlediska textu zákona, ale především podle jejich smyslu. Jazykový
výklad může ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, s níž se v řadě svých rozhodnutí výslovně ztotožnil
i Nejvyšší správní soud, představovat pouze prvotní přiblížení se k obsahu právní normy, jejímž nositelem
je interpretovaný právní předpis; k ověření správnosti či nesprávnosti výkladu, popř. k jeho doplnění či upřesnění,
potom slouží ostatní interpretační přístupy.“ Stejně jako u právních norem lze rozumně předpokládat,
že podanou žádostí o informace sleduje její autor určitý smysl a účel a nelze tedy čistě
mechanicky vycházet z jazykového výkladu podané žádosti, který navíc nevede k jednoznačnému
závěru. Pokud stěžovatelka žádala o informace zjevně v návaznosti na dopis ze dne 2. 7. 2018,
chtěla získat více informací, než jen to, aby jí byl jen přeposlán již jednou zaslaný dopis.
[26] Posledním argumentem stěžovatele v rámci kasační stížnosti je to, že podklady pro
vytvoření informací obsažených v poskytnutém přípisu nepovažoval za informace ve smyslu
zákona o svobodném přístupu k informacím. Toto své tvrzení nijak nerozvedl a nezdůvodnil,
proč podklady nepovažoval za informace. Ustanovení §3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu
k informacím vymezuje pojem „informace“ velmi široce. Již z něho znění vyplývá, že informací
se rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči,
zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo
záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Nejvyšší správní soud na tomto místě
odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, čj. 1 As 17/2008-67,
č. 1627/2008 Sb. NSS, jenž pojem „informace“ dále rozvedl. Byly-li podkladem pro vytvoření
informací obsažených v dopisu ze dne 2. 7. 2018 nějaké listiny v podobě dokumentů, muselo
se jednat o informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím.
[27] Závěrem lze shrnout, že argumentace stěžovatelky je v zásadě nekonzistentní, neboť
dospívá k závěru, že předmět žádosti o informace byl vyčerpán z důvodů, které se mezi sebou
většinou navzájem vylučují. Stále však vlastně není zřejmé, zda byl nebo nebyl předmět žádosti
vyčerpán a to v důsledku nedostatku informací ze strany žalovaného. Spor mohl být ukončen tím,
že by stěžovatel sdělil žalobkyni, že informace obsažené v dopise ze dne 2. 7. 2018 nemá
podloženy žádnými dalšími informacemi a prostě si je vymyslel. Pokud tomu tak není,
postačovalo by jí zjevně sdělit, na základě jakých informací dospěl k závěru, že společnost Daben
ukončila svou činnost. Žalovaný se namísto toho sofistikovaně snaží zdůvodnit proč je žádost
o informace vyčerpána, aniž by musel poskytnout ty informace, které zjevně žalobkyně požaduje.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[29] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a proto má vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
[30] Náklady řízení o kasační stížnosti sestávají z náhrady nákladů zastoupení za 1 úkon
advokáta, a to vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti. Za tento úkon [§11 odst. 1 písm. h)
advokátního tarifu] náleží žalobkyni odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bod 5 advokátního tarifu]. Žalobkyně má též právo na náhradu hotových výdajů svého
zástupce za tento úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně není
plátcem DPH. Celkem tedy odměna zástupce za řízení před Nejvyšším správním soudem činí
3 400 Kč. K plnění soud určil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2020
Petr Mikeš
předseda senátu