ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.351.2019:20
sp. zn. 8 As 351/2019-20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Aleše Sabola v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se
sídlem Národní 16, Praha 1, o přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2018, čj. 10.01-000823/18-004, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, čj. 5 A 209/2018-32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná neurčila jiného advokáta k poskytnutí právní
služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaná rozhodnutí odůvodnila tím,
že žalobci již jednoho advokáta určila. Z §18c odst. 2 zákona o advokacii plyne, že k téže právní
službě lze žadateli určit advokáta jen jednou; ledaže dříve určený advokát odmítne žadateli
poskytnout právní službu. V dané věci ze spisu nevyplynulo, že by advokát určený žalobci odmítl
poskytnout právní službu.
[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“)
a v průběhu řízení požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud jeho žádost
v záhlaví označeným usnesením zamítl. Uvedl, že žalobce sice doložil, že jeho majetkové poměry
odůvodňují osvobození od soudních poplatků, ale žalobce institutu osvobození od soudních
poplatků zneužívá. Městský soud eviduje stovky žalob podaných žalobcem, což by samo o sobě
nebylo důvodem k zamítnutí žádosti. Podstatné ale je, jakým způsobem žalobce tyto spory
vyvolává a co je jejich předmětem. Žalobce řízení vede sériově a stereotypně, vznáší stejné
námitky, které vznášel již v dřívějších neúspěšných případech. Žalobce ve všech řízeních opakuje
stále stejné argumenty, a odmítá tak respektovat dříve vydaná rozhodnutí soudů, které dané
argumenty neshledaly opodstatněnými. Povaha projednávaného případu a znalost ostatních
stěžovatelem vedených sporů svědčí o tom, že mu prioritně nejde o to, aby se dobral vyřešení
sporné otázky, respektive aby mu byla soudem poskytnuta ochrana jeho práv. Jeho záměrem
je vyvolání a vedení sporu jako takového, přičemž jeho podstata se s ohledem na množství
procesních úkonů a jejich nejednoznačnost vytrácí. Za takové situace je spravedlivé po žalobci
požadovat, aby soudní řízení vedl s vědomím existence nákladů řízení včetně soudního poplatku.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
předně namítl, že napadené usnesení je zjevně lživé, jelikož o osvobození od soudního poplatku
nežádal.
[4] Podle stěžovatele nelze zneužít institutu osvobození od soudního poplatku, neboť právě
žádost o osvobození lze zamítnout, pokud je žaloba zjevně neúspěšná, což si žalobce není
povinen domýšlet.
[5] Stěžovatel dále tvrdí, že neakceptuje „osočující úvahy“ městského soudu, který je vůči němu
skrytě zaujatý, jelikož se vůči němu stěžovatel soudně domáhá odškodnění jeho „nesprávné soudní
činnosti“. Stěžovatel v žalobě věcně tvrdil, proč měla žalovaná původně určeného advokáta
nahradit. Napadené usnesení je skrytě mstivé a nemůže být náhodou, že jej městský soud vydal
v řízení vedeném s žalovanou. Stěžovatel disponuje rozsudky, kterými bylo zrušeno rozhodnutí
městského soudu. Stěžovatel odkázal dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 11. 2019, čj. 5 As 251/2019-11, vydaný v jiné stěžovatelově věci, který obsahuje identické
úvahy jako mnoho předchozích rozsudků, ale pomíjí jeho konkrétní žalobní tvrzení.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatuje,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.),
přípustná.
[8] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského, resp. městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb.
NSS). Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost tudíž Nejvyšší správní soud nepožadoval. Z citovaného
usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez
příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení
o kasační stížnosti, §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek
řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak
již bylo uvedeno výše. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele
advokátem splněna být nemusí.
[9] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k meritornímu posouzení kasační stížnosti
a přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, dle které stěžovatel o osvobození
od soudních poplatků vůbec nežádal. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť z předloženého
spisu městského soudu jednoznačně plyne, že stěžovatel poté, co byl vyzván k zaplacení
soudního poplatku, poslal městskému soudu podání datované dnem 1. 3. 2019, v němž shrnuje
své příjmy a výdaje a výslovně uvádí, že „žádá o osvobození od poplatku za žalobu“. Toto podání
je označeno spisovou značkou, pod kterou bylo dané řízení vedeno u městského soudu. Ostatně
sám stěžovatel v závěru kasační stížnosti tvrdí, že „není podstatné, že žádost o osvobození podal
až po výzvě soudu, poněvadž městský soud ví, že navrhovatel je velmi chudobný“.
[12] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že smysl osvobození od soudních poplatků
je především v tom, aby byla osobám, které nemají dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní
ochrana. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011-66, který se týkal právě stěžovatele (a na který také poukázal městský soud),
nejedná se o institut, který má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti.
Přestože je účastník řízení nemajetný, takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít,
a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede.
[13] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení
výjimečný. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo rovněž usnesení městského
soudu ze dne 19. 6. 2019, čj. 5 A 83/2018-17, z nějž plyne, že z pěti žalob, které stěžovatel
v průběhu roku 2019 podal k městskému soudu, se čtyři týkaly rozhodnutí žalované ve věci
určení advokáta k poskytnutí právní služby. Dále je u městského soudu evidováno přes 480 řízení
o správních žalobách podaných stěžovatelem, přičemž jejich součástí jsou i žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Přestože žalovaná žádostem stěžovatele o určení advokáta vždy vyhověla,
stěžovatel nebyl s výsledkem či výkonem činnosti advokátů spokojen, proto žádal o určení
advokáta jiného. Pro nespokojenost s poskytováním právních služeb již určených advokátů
přitom nejsou dány žádné racionální důvody. Současně i z úřední činnosti Nejvyššího správního
soudu, který eviduje více než 1 400 věcí týkajících se stěžovatele, vyplývá, že jeho postup
se v jiných řízeních neustále opakuje a stěžovatel uvádí zcela shodné či obdobné argumenty.
Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede velké množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
podávaných žádostí spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov.
např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2019, čj. 6 As 35/2019-12, ze dne 12. 9. 2018,
čj. 1 As 231/2018-17, či ze dne 29. 5. 2015, čj. 4 As 104/2015-12). Nejvyšší správní soud rovněž
v posledních letech rozhodoval o několika obdobných sporech mezi stěžovatelem a žalovanou,
přičemž ve všech případech byl stěžovatel se svými kasačními stížnostmi neúspěšný (srov. shora
již citovaný rozsudek sp. zn. 5 As 251/2019, nebo rozsudky ze dne 13. 3. 2019,
čj. 6 As 35/2019-12, či ze dne 12. 9. 2018, čj. 1 As 231/2018-17).
[14] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shodně jako městský soud shledal, že podmínky
pro osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem nebyly splněny.
S ohledem na počet sporů, které stěžovatel vede a které se týkají právě určení advokáta
k poskytnutí právní pomoci, jakož i opakování totožných či obdobných argumentů v žádostech
o osvobození od soudních poplatků má Nejvyšší správní soud shodně se svou předchozí
judikaturou i v nyní projednávané věci zato, že stěžovatel svými podáními nesleduje ochranu
svých veřejných subjektivních práv, resp. žádost o osvobození od soudních poplatků nesměřuje
k zajištění účinné soudní ochrany, nýbrž se snaží prostřednictvím opakovaného žádání
o osvobození od soudních poplatků vést bezplatně spory podle své libosti.
[15] Nejvyšší správní soud závěrem k námitkám rekapitulovaným v odst. [5] tohoto rozsudku
pouze uvádí, že se jedná o námitky nepodložené, případně zcela nerelevantní pro posouzení věci,
tedy otázky osvobození od soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy shledal stěžovatelem uplatněné námitky nedůvodnými,
a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Procesně úspěšné žalované náklady v řízení nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu